Nebelvírské trénování
Jak jistě všichni dobře víte, v březnu konečně začala letošní famfrpálová sezóna. Nebelvír měl svůj první trénink stejně jako loni - v den, respektive noc, kdy se měnil čas. Na délku tréninku to naštěstí nemělo žádný vliv, pojďme si tedy říct, jaké to vlastně bylo. Někdo ošlehaný časem a větrem by možná řekl, že to byla jen další otravná 24 hodinová klikačka. Takový člověk by však určitě nebyl z Nebelvíru, protože my prostě tréninky milujeme =D. Ano, uznávám, že to klikání může být někdy otravné, zvláště pak jestliže trénujete na superrychlého brankáře a nestíháte si povídat, ale třeba takový chytač, ten si to skoro užívá, jen ty procenta mu holt nepřibývají. Cisska by vám mohla vyprávět, a vlastně i já jsem při letošním prvním tréninku hypnotizovala odměřovač, než mi ukázal první procento. Nejvíc mě štvalo, že si dovoloval skoro celou dobu tvrdit, že mé schopnosti se rovnají slovu vůbec, přitom už jsem tam seděla, kdo ví kolik hodin. Ale to jsem trošku odbočila...
Vyslala jsem sovy k několika našim nováčkům, abych se jich pozeptala na to, jak se jim vlastně jejich první tréninky líbily. Je přece důležité zjistit, zda bude naše nová nebelvírská krev do famfrpálu zapálená nebo zda se zařadí k těm, co chodí spíše jen povzbuzovat. Nejlépe to podle mě zhodnotila Fairy Gryffin, která narozdíl od ostatních ocenila hru jako celek, a já nemohu jinak, než s ní souhlasit.
„Líbí se mi, jak je to promyšlené a hezky organizované, např. že si člověk musí obléct chrániče, jinak bude mít špatné zdraví a jak musí být vyrovnaní odrážeči, jinak někoho srazí z koštěte, jak záleží na tom, jaké má člověk koště, jak byl dobrý na letové ploše a na spoustu dalších věcí. Je to taková docela strategická hra, velmi mě motivovala podpora ostatních a líbilo se mi, že jsou všichni ve stejnou dobu na stejném místě a společně trénují, povídají si a zlepšují si procenta, podporují se a tak. Byla při tom taková hezká atmosféra, díky tomu mě to bavilo.“
Nakonec sice taky přiznala, že po několika hodinách to již bylo poněkud únavné, a že by raději uvítala častější tréninky, které by trvaly třeba jen pár hodin. Myslím si, že je to rozhodně zajímavá myšlenka, něco podobného by se jistě líbilo více lidem, na druhou stranu si však říkám, neztratilo by se tím to kouzlo šílenců, kteří celou noc klikají, zatímco ostatní spí?
Já jsem tedy ráda, že trénink očekávání naší Fairy splnil a můžu jen dodat, že ona sama naše očekávání splnila na výbornou. Nejen, že je z ní novopečená mistryně brankářského umění, zároveň sama iniciativně celý rok trénovala na letové ploše, čímž se z ní jistě stane důležitá opora nebelvírského famfrpálového týmu. Gratuluji, jen tak dál.
Sovy se vrátily také s odpověďmi od tří nebelvírských prvaček, které sice nezvládly vytrénovat svůj post až na mistra, mají však do budoucna velmi dobře našlápnuto. Moly Any Jasminsová se mi svěřila, že se jí se tréninky moc líbily, že tam byla sranda, a kdyby nemusela za mudlama, tak by s ostatními určitě pobyla déle. Podobné pocity z tréninku měla i Naomi Car Raynolds: „očekávání to splnilo, i když je to prostě klikačka,tak je tam super atmosféra.“ Ona sama sice střeleckého mistra rovněž nestihla dotrénovat, přesto však na hřišti strávila ze všech prváků nejvíce času. Už jen kvůli toho jsem ráda, že jí to bavilo.
Zato Lilly Marshmellow mi zcela upřímně napsala to, co si myslí většina lidí: „Tréninky se mi líbily, hlavně teda to povídání :-) pokecala jsem si tam i s lidma, které jsem do té doby neznala. Ta přátelská atmosféra byla skvělá, i když mě celkově famfrpál docela zklamal. Bez těch fajn lidí, co tam byli, by mě to klikání asi moc nebavilo...;-)“
Ano Lilly máš pravdu, bez toho povídání by to určitě nebylo ono, ale zas kdyby člověk nemusel nic dělat, tak se tomu neříká trénink, ale kolejní večírek, holt bez práce nejsou koláče, nebo schopnosti, že ano...
Podobný názor sdílela i Victoria Whitney Rose: „Více zapamatovatelný byl pro mě první trénink - pro koho by taky nebyl - můj první trénink vůbec. Trošičku mě otrávilo ustavičné klikání, které mě přestalo bavit asi po prvních pěti minutách :D Trénink jsem si však užila, jelikož jsem poznala spoustu nových lidí, které jsem doposud na chodbách jen míjela.“ Z výpovědi by se mohlo zdát, že se Vicky zařadí spíše k těm, co si jen příjdou popovídat a fandit, ale opak je pravdou! I přes klikací nechuť a Mikovo nesporotovní chování, když jí pořád dával góly, se jí to podařilo dotáhnout až na mistra brankáře. Vicky slibuji, že příští trénink už to bude s tím klikáním lepší. Doporučila bych zkusit pro změnu střelce, ten mě osobně baví nejvíce. Každopádně skvělá práce na hřišti, do příště bych ještě doporučila trošku potrénovat na letové ploše a bude to špičkové.
No a nakonec jsem si nechala odpověď naší nové famfrpálové hvězdy Andrého van Wreighta - chlapce, který ještě jako nezařazený nováček zvládl pochytat 58 terčíku a nedávno své osobní skóre znovu zvýšil, když dokázal to, oč se madam kolejní s bájným Nebelbrachem pokoušejí už od mého nástupu na Hog. Jaké tedy byly jeho dojmy z tréninku?
„Dojmy dobré, ale moc dlouhé, protože 24h je moc, stačilo by 12h a vícekrát, ale to nezáleží na nás...
Tréninky mě bavily v ohledu toho, že se tam bavím s ostatními a ty prvky, co jsou k tomu dodané, jsou taky dobré, akorát jak jsem již psal ta délka, protože po půlce už si nemaj lidi o čem povídat a ke konci už tam jsou lidi jen na klikání.“
Na mou otázku ohledně toho, co zajímavého si z tréninku pamatuje, mi napsal, že pri prvním tréninku srazil potloukem jen tři lidi a u druhého si to prý už ani nepamatuje =D, teda kromě toho, že v noci srazil mě, tam ho svědomí trápilo natolik, že jsem s omluvou obdržela krásnou květinu. Ještě jednou tedy novopečenému mistru v odrážení děkuji a nutno dodat, že soupeřům z ostatních kolejí nezávidím, mozek se mi třese ještě teď, jen si na to vzpomenu.
Když si to celé zrekapitulujeme, tak většina by asi uvítala tréninky o něco kratší a častější, nicméně se všichni se svými spolužáky z koleje náramně bavili. Aby taky ne, Mike si při prvním tréninku připravil soutěžní otázky z knih o Harry Potterovi, zpívaly se šlágry jako „You can’t touch this” nebo “Ice ice baby”, obdivovali jsme Heky a její koště, které za ní prý dávalo góly a samozřejmě nesmělo chybět ani vzájemné popichování a pošťuchování. Například jsme řešili, co by v Oliverově hlavě vypadlo lépe, sekera, klepáček na maso nebo dokonce kosa? Už ani nevím, co nakonec vyhrálo. Zato si moc dobře pamatuji, jak mě Olík trápil, prý „ ještě 15 minut vydrž, jenom si odskočím a pak můžeš jít spát“. Musela jsem tam sedět do tří do rána, když on si frajer jezdil po Praze tramvajkama a sám, když měl v noci vystřídat Cissku, která má určitě ještě teď na čele otisk klávesnice, si pro jistotu nechal vybít démonka, aby jsme ho nevzbudily. S chlapy je to holt těžké, jeden vás srazí z koštěte a druhý by vás zas nutil, ať z něj vůbec neslézáte. No jak říkám, už se těším na další trénink ;)
Komentáře
Přehled komentářů
Zdravím do Lví tlapinky, do hradu i na hřiště :)
Moc pěkný článek, jako bych tam byla také. Jen všichni pěkně trénujte, hned bych si zalítala s Vámi :)
Posílám plno pozdravů do červené koleje :))
Papaa, Vaše Lucy
:)
:)
(Lucy McBrave, 22. 5. 2013 23:10)