Jak vznikalo letní dobrodružství
Je to možná již několik měsíců, co se v nebelvírské zasedačce nadhodilo téma vnitrokolejní prázdninové soutěže. Po úspěchu loňského VLD, které společnými silami vytvořili Oliver McCollin a Nerys Heliabel Ghostfieldová, byla laťka nasazena velmi vysoko. Všichni doufali, že se něco bude dít, avšak nikdo nepřišel s žádným konkrétním nápadem. Já byla tehdy nabitá energií díky zvolení do lví čtyřky, a tak jsem přišla s nápadem RPG hry na kolejním chatu. Neměla jsem moc představu o tom, jak by to mělo konkrétně fungovat, a zakrátko jsem zjistila, že v blízké době ani nebudu mít možnost ji nějak více rozvinout. Úkoly do B4, studium a mudlpovinnosti si zabíraly všechen můj čas. A tak dny utíkaly, duben vystřídal květen, zakrátko už jsme měli konec června a letní dobrodružství stále nemělo svou podobu. Pak přišla závěrečná slavnost a vyhodnocení výsledků B4. Byla jsem v šoku, realita mě udeřila do tváře takovou silou, až jsem se sama podivila. Skvělý rok léto 2013 se mi sesypal jako domeček z karet a já nevěděla, co dál. Moje spolubojovnice si odjely léčit rány na dovolenou a já zůstala sama. V tmavém tunelu zoufalství se však objevila hvězda, člověk, který byť většinou zůstavá v pozadí nebelvírských hvězd, avšak sám je hvězdou o to jasnější. Tento člověk mi pomohl najít cestu z mé beznaděje, ukázal mi, co je ve skutečnosti důležité a dal mi něco, čím bych se mohla zabavit – letní dobrodružství v nebelvírské koleji.
Na kolejním dýchánku jsem několika lidem přednesla svůj nápad, abych zjistila, co si o tom myslí. Víc než pozitivní reakce ve mě vyvolaly euforii. Strukturu celé prázdninové soutěže jsme vlastně vymysleli hned tam. Původně jsem chtěla na celé prázdniny proměnit chat na kolejním webu čistě pro RPG účely s tím, že bych si k sobě vzala několik lidí, kteří by mi ho pomohli spravovat a jako vypravěči posouvat a usměrňovat děj. Moudřejší a zkušenější mě však přesvědčili, že forma několika RPG večírků bude vhodnější. A hned jsme také došli k tomu, že v čase mezi večírky by se vždy stanovil nějaký úkol, který by mohli dělat všichni bez rozdílu, ať už by se RPG večírku zúčastnili nebo ne. Celý projekt si kladl za cíl dvě věci - aby se kdokoliv a kdykoliv mohl zapojit, když bude mít čas a chuť a aby všichni dostali možnost lépe se poznat. Myšlenkou letního dobrodružství je motto mušketýrů: „Jeden za všechny, všichni za jednoho aneb nebelvírští proti světu =)“.
Takže jsme měli nápad, měli jsme základní strukturu, bylo však potřeba doladit pravidla a děj. Inspirací k RPG putování se mi stala hra Dungeons and Dragons, která se několikrát objevila v mém oblíbeném seriálu BBT. Problémem bylo, že jsem jí nikdy nehrála a neměla jsem vůbec žádnou představu o tom, jak je složitá. Zhruba jsem prolétla anglicky psaná pravidla, abych zjistila, že odtud vítr nevane. Avšak ani toto nebylo na škodu. Zjistila jsem, že jednotliví hráči by nemuseli být specifičtí pouze svým jménem, ale také něčím, co ovládají nebo vlastní. Bylo nemyslitelné, abychom si v našem RPG volili koncentrace, moudrost či sílu, ale napadlo mě, že by se to dalo využít jinak. Chtěla jsem kouzla, která známe, rozdělit do několika stupňů a namátkou přidělit hráčům možnost ovládání nižších či vyšších úrovní. Také jsem vymyslela, že by bylo hezké, kdyby byl každý pro skupinu něčím důležitý. Přestože se pro zjednodušení nakonec ponechaly všechny kouzla všem, svou myšlenku individuality jsem si prosadila a každý hráč dostal do vínku něco, co by v ději mohl využít.
Další skvělý nápad přišel od mého konzultanta Filiuse. Navrhl, že by mohlo být zajímavé, kdyby se zavedly speciální tajné úkoly. Nakonec jsme došli k tomu, že nejlepší bude, když dáme hráčům možnost, aby vzájemně hádali svou identitu - tak vlastně vznikly doprovodné soutěže Bystrozor a Smrtijed. Hráči neví, kdo je kdo, vlastně ani neví, kdo z koleje a červených profesorů se do dobrodružství zapojil. Prostřednictvím sov mi můžou zasílat své tipy a odhalovat tak své spoluhráče.
Někomu by se mohlo zdát, že vše šlapalo jako na drátkách, já však ten pocit neměla. Jak dny ubíhaly a lehce opadla má počáteční euforie, začala jsem si nadávat, do čeho jsem se to zase uvrtala. Celé jaro jsem si slibovala, jak budu mít v létě klid a volno a najednou to tak vůbec nevypadalo. Naštěstí máme skvělou primusku, která mě v tom nenechala. Hned jak přijela z dovolené, vyslechla si celý plán, předložila ho kolejní ředitelce ke schválení a po hlavě se se mnou vrhla do příprav.
Až díky ní jsem pochopila, kolik je toho třeba udělat. Všechno připravit, vymyslet, nachystat. Já si pořád žila v domnění, že RPG se napíše samo, že vlastně nemám nic na práci, když nám bude příběh vznikat pod rukama, jak se však blížil termín prvního večírku, narůstal ve mně stres. Kromě několika výprav do Zakázaného lesa jsem se RPG vlastně nikdy neúčastnila, měla jsem obavy z toho, aby se z toho nestala fraška. Nerys mi pomohla utřídit si myšlenky, nasměrovala mě tam, kam bylo potřeba. S její pomocí jsem sepsala jakýsi úvod, aby hráči pochopili, co mají vlastně od letního dobrodružství čekat, daly jsme dohromady doporučená kouzla a hlavně, díky naších dennodenních rozhovorům na krbu, jsem konečně dostala kvalitní nápad na osnovu prvního večírku. V průběhu tohoto organizačního tvoření jsme se potýkaly s dalším problémem - nemohly jsme zastihnout hlavního programátora kolejního webu. Bylo potřeba vytvořit RPG postavy, upravit viditelnost těch, co jsou online, nastavit historii... celé to stálo a padalo na jednom člověku, který s námi kdysi studoval. Nakonec jsme se ho přece jen dovolali a on pro nás připravil zbrusu nový skrytý RPG chat. Avšak chybička se vloudila. Když jsem před večírkem zadávala do systému RPG jména našich hráčů, zjistila jsem, že chat nefunguje tak, jak by měl. Do začátku zbývalo půl hodiny a já si s hrůzou uvědomila, že pokud se na krbu v blízkých minutách neobjeví náš programátor, budu muset večírek zrušit. Div jsem nebila hlavou o zeď, že jsem jako obvykle nechala všechno na poslední chvíli. Kdybych si funkčnost chatu vyzkoušela hned při jeho prvním prohlédnutí, určitě by se to nestalo. Dík Merlinovi se však náš programátor na krbu objevil a vše se stihlo skoro na čas. Na poslední chvíli jsem ještě rozeslala účastníkům sovy s přidělenými předměty a schopnostmi a večírek mohl začít.
Teď zpětně musím říct, že to alespoň pro mě jako organizátora stálo za tu námahu. Náramně jsem si to užila a to i přesto, že jsem kromě několika úvodních frází a zásadních obrázku neměla nic připravené a i za to málo musím poděkovat Nerys. Nevím, co bych dělala, kdybych neměla tohoto člověka, který se skrývá v pozadí a pomáhá mi realizovat šílené nápady. Pro příště již budu vědět, jak takové RPG uřídit, člověk musí zvládat improvizovat, přesto je však důležité, aby si nejdůležitější monology předem připravil. Hráči to jistě ocení a i pro mě jako vypravěče bude také pohodlnější, když dlouhé úseky jen zkopíruji a mírně poupravím. Navíc jsem ráda, že na to nejsem sama, protože v moderování večírku se se mnou bude střídat naše skvělá šéfredaktorka, která měla na prvním večírku možnost vyzkoušet si roli tajného agenta. Taková osoba je vaši spásou, když potřebujete, aby se děj ubíral určitým směrem, a ostatní míří jinam. Na druhou stranu musím s potěšením konstatovat, že jsem toho skoro nemusela využít. Budu doufat, že pro příště budou mít večírky minimálně stejně hladký průběh a že se všichni budou bavit, protože jedině na tom vlastně záleží. Jestli jsem se letos něco naučila, tak je to poznání, že jediné, co má na Hogu opravdový smysl, je zábava a spokojenost v koleji.