Rozhovor s Monny von Schatz
Protože přeci jen se nám přihnal ten apríl a kouzelnický apríl je pro mne neodmyslitelně spjatý právě se Zapovězeným lesem, rozhodl jsem se udělat rozhovor s Monny von Schatz, naší hlavní lesnicí. Jistě jí všichni znáte, úžasná, dokonalá, oslnivě krásná a .. no .. ani ta slova mi nestačí! Prostě je to naše madam Monny. Sice stále nenašla svou husu, ale o tom teď rozhodně mluvit nebudeme.
Požádal jsem madam o rozhovor a ta mi na to napsala, že bude poctěna (samozřejmě nevěděla, že rozhodně nemohla být víc poctěna jak já! No sami si to uvědomte, sedět naproti nejdokonalejší osobě na hradě?!). Když jsem se definitivně domlouvali, nejlepší bylo zalézt přesně tam, kde se všechno odehrává. Ano, zalezli jsme právě na mýtinku v Zapovězeném lese. Hlavy naštěstí tvrdě spaly, tak jsme si mohli nerušeně pohovořit s madam Monny. A co nám o sobě sdělila? No jen si přečtěte přepis rozhovoru.
Copak Vás přimělo se stát zrovna lesnicí?
Když jsem byla ještě studentka, vloudila jsem se jednou na výpravu, vedenou lesníkem, který je dnes již v důchodovém věku. Pomáhali jsme mu tehdy natrhat květiny pro jeho dívku, která se na něj zlobila. Já se do toho úkolu tak ponořila, až jsem se ztratila. Chápejte. Trháte květiny hned vedle lesníka a najednou zvednete hlavu a nikde nikdo. Bloudila jsem dlouhé hodiny a nakonec jsem zcela unavená klesla na kmen jakéhosi povaleného stromu a usnula. Probudil mě jakýsi hluk. Když jsem se rozhlédla, uviděla jsem fauna, jak si mě prohlíží. Vstala jsem a chtěla mu vynadat, že si mě tak prohlíží místo toho, aby mě normálně probudil a zavedl za mou skupinou, které jsem se ztratila. On mě beze slova vzal za ruku a vedl mě lesem. Po chvíli, kde se vzali tu se vzali, zbytek mé skupiny byl na dohled a stále trhali květiny. Faun se na mě usmál, pustil mi ruku a odběhl. Už jsem ho nikdy při žádné výpravě nepotkala a tak jsem se rozhodla, že si nedám pokoj dokud ho nenajdu.
Cítí se na svém místě dobře jako žena? Přeci jen je to postavení spíše pro muže.
Já tam nechodím rubat dřevo, pane Olivere. Na to si tam beru studenty... Používat ženské zbraně je základ každé správné lesnice. A měl by být i každého lesníka. Devět z deseti bytostí, které v lese potkáte, jsou mužského pohlaví a i většina těch ženských si na chlapy moc nepotrpí. Navíc umím kousat, kopat, vázat uzle a pod vodou doplavu dál, než kterýkoli jiný mužský.
Měnila byste svou pozici, kdybyste mohla?
Leda by hlavní hlavouni hradu vymysleli pozici Nadhlavního lesníka s větším platem. Berte to tak. Mám svůj pozemek, mám muže který je mi podřízený a já mu poroučím, jednou za čas vyděsím pár dětí a každý v lese ví, že poslat hlavní lesnici přání k narozeninám zabezpečí, že lovecká sezóna někdy opravdu skončí.
Jste spokojená se svými podřízenými (tedy panem Galtonem, případně i bývalými)? A se svým platem?
Pan ředitel má v ředitelně speciální přihrádku pro mé dopisy s nadpisy Vyšší plat lesníkům. Ale jak vidíte, ten dům mi v Godrikově dole pořád nestojí, takže v té přihrádce asi pořád ještě leží neotevřené. Každá správná ctižádostivá slečna nemůže být nikdy plně spokojena se svými příjmy. Na druhou stranu se svým podřízeným bych mohla být spokojenější už jen tehdy, kdyby mi dával plat svůj. Poslouchá na slovo, nechává mi vzkazy na různých místech a ví, kdy pochlebovat a kdy je lepší mi jít z cesty.
Když jsem přišel na hrad, slyšel jsem, že jste docela tyran, kde se toto vzalo? Označila byste se tak sama?
Asi to bude tím, že nemám ráda hloupé nápady a tak nelením a nechám studenty sami, aby se poučili, že když strčí hlavu do křoví, ze kterého cosi šeptá, tak je to cosi může kousnout. Nebo když řeknu stůj tady a buď ticho, tak že se nemají s křikem rozeběhnout za světlem ohniště, které si na mýtině založili tři muži v pláštích.
Nebo je to tím, že si beru do lesa studenty na práci a nutím je třeba kopat odvodňovací kanál pro bobří hráz? Ale na to si beru většinou jen mrzimorské studenty. Ti jsou takoví pracovití a bez řečí se pustí do práce. Nebelvírští se vždycky jen hodinu hádali o to, kdo bude tak statečný a podplave tu hráz, aniž by se tam zasekl a utonul. Zmijozelští mi nedali pokoj dokud jsem jim za to nezaplatila a studenti Havraspáru půl dne tvořili plány a náčrtky, kudy by bylo nejlepší ten kanál vést. No uznejte, že na to opravdu nemám čas ani já, ani ti bobři.
Všichni vědí, že Magrápa zahynula pod Vašim dohledem, ale mne by zajímalo, zda zahynul ještě někdo jiný, o kom se nemluví? Nebo zda zahynul nějaký lesní tvor?
Magrápa je speciální případ toho, kam můžou věci dojít, když se neposlouchá maminka, pan ředitel a lesník. Ne nutně v tomto pořadí. Naštěstí je stále tu a nikdy mi nezapomene nechat na prahu hlavičku nezralého česneku.
Nicméně co si budeme povídat. Jednou pod mým dohledem zahynulo hejno šesti slepic, které vyžrala místní kuna. A pak zemřela ta kuna, protože jí nějaká černá veverka pustila na hlavu vařené vejce. Zvláštní věci se to někdy v tom lese dějí. Pak taky občas nějaké ty housenky, potkani či larvy, které dovolím studentům odnést. Nikdy bych ale nedovolila, aby zemřel nějaký lesní tvor.
A děláte se statistiky, kdo byl kolikrát zranění? Či kolik lidí se zrovinka zranilo?
Takové statistiky si nedělám, protože nejsem morbidní. To si mě pletete s Veldrinem. Ovšem pro výstrahu všem a všemu si o tom vedu záznamy v Lesní knize. Je tam vypsaný typ úrazu a většinou i co k němu vedlo. Občas si tyto záznamy procházím a pokud někdo podléhá zranění nějak pravidelně nebo často, tak ho vodím po lese za ručičku, nebo ho v nebezpečných situacích zavřu do bubliny přivázaného ke kusu kamene. Kdo má pořád číst ty dopisy rodičů některých nevychovaných mamánků, kteří neposlouchají a pak si stěžují, že si udělali bebí. Fňukny nemá nikdo rád.
Chodívají s Vám studenti rádi, nebo by raději chodili s někým jiným?
S jistou dávkou samochvály mohu říct, že i přes to množství lesníků, mezi kterými si mohou studenti vybírat , je stále většina výprav vedena mnou. Mnoho se toho dá vyčíst také z toho, že mi chodí děkovné sovy, obrázky a květiny. Nic nepotěší lesníka tolik, jako když mu někdo řekne, že mu výpravou pomohl zvednout náladu, která celý den nebyla nic moc. To mám pak i chuť jít a vzít další děti do toho děsivého prostředí plného bestií, divně usměvavých skřítků, obřích pavouků, podvodních hradů a nebo včelích rojů. Navíc všichni, kdo se se mnou na výpravy vydávají vědí, že se jim nemůže nic stát, pokud se chovají v určitých mezích zdravého rozumu.
Existují studenti, co mají vyloženě sebedestruktivní chování?
Ano a není jich zrovna málo. Vždycky se najde někdo, kdo chce někam strkat ruce, hlavu, nohu... a pak brečí, když je kousne had a já je trochu poděsím tím, že jim zbývá třicet vteřin života. Když je přejde prvních pět minut paniky a oni si uvědomí, že ten útok užovky zřejmě přežijí, tak mají hlavu zaseknutou v jámě v zemi dřív, než se stihnu otočit. Nebo si představte situaci... jdete takhle po Zapovězeném lese... všude teplo, pohodová letní noc. Vyjdete na palouk ozářený měsíčním svitem a před vámi se z ničeho nic zjeví bílá mramorová fontána s rudou vodou. Skákali byste do ní s výkřikem „koupééél“ ? Pak se nemůžete divit, že s největším štěstím z toho vyváznete s hnusnou vyrážkou.
A na závěr, máte nějakou peprnou příhodu z dob, kdy jste ještě bývala modrou studentkou?
To bylo kdysi, když jsme s Larrie unesli z kraje lesa jednu z hlav na kůlu. Takovou tu ošklivou s dlouhými mastnými vlasy, s pořadovým číslem 67. Odnesli jsme jí z lesa a dali jí Janel do postele. Bylo fascinující sledovat, jak přišla unavená do ložnice, převlékla se, umyla se, zalezla pod peřinu, přitulila se k hlavě domnívajíc se, že je to její plyšový gryf a následně s jekotem vyskočila ven, křičící a hysterická. Lepší Den žertů jsem nezažila.
No vidíte to, komu nás svěřují? Ale ne, já jsem náhodou za madam Monny vděčný. Občas člověk odejde s nějakou menší nehodou, občas s nějakými odřeninami, ale většinou to není nic moc strašného. To, že se tam zabila Magrápa, komu to vadí? Alespoň máme akčního ducha, no ne?
Nakonec bych chtěl tedy poděkovat madam Monny, že mi dovolila s ní udělat ten rozhovor a udělat nejlepší článek všech dob!
Oliver McCollin
Komentáře
Přehled komentářů
Tak ten rozhovor je skvělý! :D Ty odpovědi slečny Monny žeru! :D A jsem ráda, že jsem místo svého medvídka nenašla v posteli tu hlavu z lesa, jako Janel...zatím... :D
Božíí, boží, božííííííííí
(Lilien, 1. 4. 2013 0:53)