Úsměv a slunce v mých vlasech
Z šedé oblohy se snášel sníh s deštěm a foukal studený vítr. Počasí, které kdekomu protáhne obličej. Padají snad trakaře nebo žáby? ptala jsem se sama sebe, když jsem zaslechla nakrknuté komentáře. Počasí mi náladu rozhodně nezkazí.
Včera jsem jela do města, abych vyřídila hned několik záležitostí. Jako první jsem navštívila banku a narazila jsem na velice příjemnou a ochotnou slečnou. Radost jednat s takovým člověkem, který je ochota sama.
Pokračovala jsem v cestě, mířila jsem do obchůdku pro sypaný čaj. Dovolím si tvrdit, že nic není tak horké, aby se to nedalo vyřešit u krásně voňavého, dobrého čaje:-) U pokladny jsem potkala paní prodavačku, kterou jsem si pamatovala již z minula. Při mé poslední návštěvě mi doporučila vynikající čaj a tak jsem jí její výběr pochválila a poděkovala za něj. Byla potěšená a na tváři se jí usadil úsměv. Přidala jsem přání pěkného dne a s dalším příjemným pocitem se vydala dál.
Zastavila jsem se v rychlém občerstvení zakoupit něco malého. Honila mě mlsná. Před pokladnami byly dvě nesourodé fronty. Nerozhodně jsem zůstala stát uprostřed, nevěděla jsem, kterou si mám zvolit. Nakonec můj výběr uspíšil úsměv od Dlouhána obsuhujícího zákazníka přede mnou. Jakmile skončil, věnoval mi další úsměv doplněný o pozdrav a já přistoupila. Dostala jsem, oč jsem požádala a vyměnili jsme si třetí a poslední úsměv. Jak příjemné!
Moje další cesta vedla přes trh se zeleninou a ovocem. Nabrala jsem si sladký hrášek, který mám tak ráda. Vysbírala jsem všechny drobné, ale stále mi chyběly 4 korunky na zaplacení. Zelinář se chystal rozvazovat igelitový sáček, aby z něho několik lusků odendal. Vložil se do toho jeho kolega se slovy:
„Kolik vám chybí, slečno?“
„Čtyři koruny,“ odpovídám.
„Tak nám je dáte příště.“
Ano, dobromyslní lidé ještě nevymřeli. Vděčně jsem poděkovala a zamířila jsem na MHD.
Ve chvíli, kdy tramvaj příjížděla na zastávku, jsem si v ruce přehazovala tašku s rukavicemi, taška mi spadla na zem. Paní, která se otočila po zvuku se pro ni hned sehnula a podala mi ji. S úsměvem jsem jí poděkovala. Laskaví lidí stále chodí po tomto světě.
Na konečné mě čekala návštěva kadeřnictví. Příjemně strávené dvě hodiny. A když jsem vyšla ven, stále se cosi mokrého snášelo z nebe, ale mě to nevadilo, protože moje nová kštice zářila do dálky jako sluníčko. Proto když se slunce neukáže na obloze, nesmutním, protože ho mám v duši a ve mých vlasech.
S potěšením rozdávám úsměvy a ty se mi neustále vrácejí. A stejně tak mě lidé obdarovávají svými úsměvy, které jim mileráda oplácím. Něco tak malého jako úsměv může dát každý – nic vás nestojí a druhým může rozzářit den. A tak věřte, že stejné přitahuje stejné.
Kristina
Komentáře
Přehled komentářů
Svět je takový, jaký ho vidíme a slunce v duši, ve vlasech nám umožňuje vidět i to, co je pro oči skryté ... což je patrné z vašeho milého textíku. J.
Re: Pěkný textík :)
(Kristina, 17. 3. 2013 13:28)
Velice Vám děkuji za milý komentář.
Mnoho slunečných dní,
Kristina
Pěkný textík :)
(Jirka, 17. 3. 2013 11:24)