Zvrácené myšlenky

 "Shitto dneska přijde Hiro."oznamuje mi můj starší bratr mezi sousty.

"Nemůžete si to povídání nechat až po jídle? Je to neslušné."oboří se na nás táta. Nedávno zjistil, že jsem gay stejně jako můj bratr, ale o něm to s mámou věděli už od jeho jedenácti let, tudíž si na to za těch sedm let zvykli, ale teď se dozví, že ani já si domů nepřivedu slečnu. Máma se s tím srovnala celkem rychle na rozdíl od otce. Jsem od bráchy o dva roky mladší. Bývali jsme spolu prakticky pořád, než před třemi lety potkal Hira. Přestal se mi tolik věnovat a všechen čas trávil s ním. Vadí mi to. Taky by si někdy mohl najít čas na mě, ale vždyť jsem jen jeho bratr. Dojím, poděkuji, uklidím po sobě a zmizím k sobě do pokoje. Hiro přijde chvíli poté. Nasadím si sluchátka, abych je nemusel poslouchat, a pustím si film 10 bojovníků. Jen zaslechnu mámu, jak mi přeje dobou noc a říká, že to tátu brzo přejde. Když film skončí, spáchám hygienu a zalezu do postele. Asi ve dvě ráno mě probudí hlasitý hovor z bratrova pokoje. Jen neochotně vylezu a jen ve spodní části pyžama dojdu k němu.

"Netsu nemohli byste se trošku ztišit?"zamžourám do světla v jeho pokoji. Bratr se na mě zaraženě podívá a pak smutně skloní hlavu. Hiro po něm hodí zkoumavým pohledem.

"Promiň Shitto. Už budeme potichu."slíbí mi jen, co si bratra řádně prohlédne. Opět se dokolíbám k sobě do pokoje, kde padnu na postel a spím. Ráno mě máma musí budit minimálně třikrát, abych vstal a šel do školy. Nakonec tam dojdu se zvoněním. Opravdu dojdu, ne doběhnu.

"Kde jsi byl?"šťouchne do mě Hiro.

"Nóó víš to tvoje "Už budeme potichu" se vám moc nepovedlo."zavrčím unaveně. Proč jsem trval zrovna na téhle škole? Kdybych sem nešel tak by se Netsu nikdy nesetkal s Hirem. Nic mu nevyčítám, dalo by se říct, že je to můj nejlepší kamarád a to mě štve ještě víc. Kvůli němu jsem přišel o nejlepšího bratra, jakého si člověk může přát, ale nejsem schopen ho za to nenávidět.

"Co s tebou je?"zeptá se, když mi přistane na lavici.

"Co?"zmateně se rozhlédnu.

"Celou hodinu jsi mě nevnímal. Ani když jsem do tebe rýpal. Něco se s tebou v poslední době děje."vysvětlí mi svou otázku. Já se ale spíš divil, že už skončila hodina. Vždyť jsem sotva přišel.

"Nic se neděje. Asi jsem unavený."vymyslím si výmluvu. Přece mu nemůžu říct, jak moc na něho žárlím.

"Opravdu?"prohlídne si mě stylem, jako kdyby mě viděl poprvé.

"Ano opravdu."odstrčím ho od sebe. Seskočí z lavice, posadí se a ukáže na mě prstem.

"Máš stejné chování jako Netsu. Ten je taky poslední dobou mimo. Podle toho co říkal…“

"Hiro už je hodina."napomene ho naše třídní. Je mladá a nabídla nám tykání. Sice nad tím ostatní učitelé kroutí hlavou ale, i oni vědí, jak moc jsme pohodová třída.

"Ano hned. Netsu říkal, že se mu vyhýbáš a vůbec s ním nemlu…“

"Hiro."nedá se.

"Ano hned to bude. Nemluvíš."dokončí konečně a otočí se na učitelku, na kterou se zářivě usměje.

"Co? Já že s ním nemluvím a vyhýbám se mu? To on se na mě sotva podívá, jako bych ani neexistoval. Kdy jsme naposledy byly spolu venku? Dřív jsme byly spolu pořád. To on rozboural náš vztah, ne já tak ať si teď nestěžuje."zavrčím, když mi asi po pěti minutách dojde, co to vlastně řekl.

"Shitto. To musíš vyrušovat i ty? A o kom se to vlastně tak zapáleně bavíte?"oboří se na mě sensei.

"O mém stupidním bratrovi."odseknu.

"To ho musíš mít opravdu rád, když o něm mluvíš tak pěkně."usměje se na mě.

"Ach ano. Samou láskou bych ho sežral."zaironizuji si. Třída se zasměje a pokračuje se ve výuce. Pomalu mi začne docházet kolik pravdy na tom, co jsem řekl je.

"Shitto! Hej Shitto! Ale no tak neignoruj mě. Já nejsem Netsu."zaslechnu vztekajícího se Hira.

"Tak hele, Netsu ignoruje mě, ne já jeho."křiknu popuzeně. Poté se rozhlédnu kolem sebe.

"Kde to jsme?"zeptám se. Hiro se na mě překvapeně podívá a potom vyprskne smíchy.

"Hej nesměj se."zamumlám, ale pochybuji, že mě slyšel.

"Shitto jsme v polovině cesty k vám."řekne, když ho smích přejde.

"Cože? A kde jsme se tady vzaly?"vyvalím oči. Dosáhnu tím jen Hirova dalšího záchvatu smíchu. Vydrží mu to až k domu.

"Hiro co je tu tak směšného? Že bych se také zasmál?"vykoukne z okna Netsu. Jakmile zmerčí mně je v nedohlednu.

"Jasný hlavně, že se mu já vyhýbám."podívám se na Hira a zapadnu do domu. Hiro vklouzne za mnou a namíří si to k Netsuovi do pokoje.

"Skus si s ním promluvit."nakoukne ještě ke mně do pokoje.

"A to si myslíš, že bude poslouchat?"nadzvednu obočí.

"Třeba jo."kývne a zavře. Sotva se otevřou a zavřou dveře bratrova pokoje, započnou hlasitý a zapálený rozhovor. Někdy se zabavuji tím, že je poslouchám, ale dnes to není ten případ. Vytáhnu učebnici fyziky a začnu se učit na zítřejší test. Po chvíli dlouhé tři hodiny, jak zjistím při pohledu na budík, toho nechám kvůli hluku z vedlejšího pokoje.

"Hiro neměl by ses učit na zítřejší test?"vlezu jim do pokoje. Zrovna to vypadá jakoby se Hiro pokoušel Netsua uškrtit. Potom co mě zaslechnou, ho pustí a bratr se na mě na okamžik vděčně podívá a mne si krk.

"Test? Jakej? Z čeho?"podiví se Hiro. Povzdechnu si.

"Z fyziky na poslední látku."odpovím mu.

"Co? Kdy to říkala?"

"Dneska."odpovím mu i na tohle.

"Cože? A jak to ty můžeš vědět, když jsi celou hodinu prospal?"podívá se na mě tázavě a začne se sbírat s postele.

"Říkala to ve chvíli, kdys mi vyčítal, že se mu vyhýbám."pohodím hlavou k Netsuovi.

"Aha."hlesne. Otočím se k odchodu.

"Děkuji!"zavolá za mnou ve chvíli, kdy zavřu dveře.

"Ty Shitto půjčíš mi sešit? Nechal jsem si ho ve škole!"zaslechnu asi po půl hodině od domovních dveří. Vyhrabu ho odněkud ze dna tašky a jdu mu ho dát. K mé smůle tam stojí i Netsu. Projdu kolem něj bez povšimnutí a Hirovi dám sešit.

"Dnešek tam nemám."

"To nevadí. Dneska jsme začali cosi nového."mávne nad tím rukou. Když je asi pět metrů od nás otočí se.

"Ještě jsem vám zapomněl říct, že na zítřek po škole mám lístky do kina. Takže oba bez výmluv jdete."zamává a rozběhne se domů.

"Cože? Hiro počkej!"křikneme za ním svorně.

"Tak asi nemáme na výběr."povzdechne si Netsu.

"Super. To je opravdu skvělý."pronesu otráveně a vzdálím se k sobě. Cítím na sobě bratrův utrápený pohled. S nosem zavrtaným v učebnici a ujišťováním sám sebe že zítra nikam nejdu, usnu. Ráno dojdu do školy a unaveně sleduji výuku. Test mi nedělá žádné problémy. To se ovšem nedá říct o Hirovi. Potichu mu začnu radit a Senci, i když si toho všimla, dělá jako by právě viděla něco velice zajímavého venku na stromě. Jenomže jsme ve třetím patře a venku nic zajímavého není. On totiž před školou není ani ten strom. Zbytek školy si říkám 'nikam nejdu' ovšem než se naději je vyučování u konce a Hiro mě táhne ke kinu.

"Hiro já tam nejdu."snažím se ho přesvědčit, ale jeho odhodlání, že jdeme všichni tři do kina je silnější.

"Nebyl jsi to ty, kdo si stěžoval, že dlouho nebyl venku?"zastaví se.

"To ano, ale ne s vámi dvěma."

"Co tím myslíš?"podiví se.

"Myslíš, že mě to baví se na vás dva koukat? Nebaví a ani trošku se mi to nelíbí. Poslední dobou se mi hlavou honí myšlenky jako že je Netsu můj a ne tvůj. Žárlím na tebe, víš?"vyhrknu dřív, než se stihnu zarazit.

"Shitto?"hlesne zaraženě.

"Když jsem s ním býval pořád, neuvědomil jsem si to. Měl jsem ho stále vedle sebe a bylo mi s ním tak dobře, ale nikdy jsem si nemyslel, že bych se mohl zamilovat do vlastního bratra. Jenomže teď, když je s tebou a mě nevěnuje pozornost, mi to začíná docházet. Cítím v sobě takovou tísnivou prázdnotu. Když ho vidím, rozbuší se mi srdce, ale potom se mu na krk pověsíš ty a v tu chvíli mám chuť vraždit a je jedno koho."dostanu ze sebe mezi jednotlivými vzlyky. Hiro mi s mírným úsměvem utře slzy.

"Konečně sis to přiznal." Zmateně se na něho podívám.

"Tak pojď. Netsu na nás už čeká."řekne a opět mě začne táhnout směrem ke kinu. Během pár minut jsme tam a Netsu tam opravdu už stepuje na místě.

"No konečně. Myslel jsem, že tu zakořením. Počkat Shitto ty jsi brečel?"podívá se na mě starostlivě.

"Proč bych měl?"zavrtím hlavou.

"Tak pojďte, ať to stihneme."popožene nás Hiro.

"No dovol. Já tu stojím už půl hodiny."

"Právě proto říkám jdeme."usměje se jako andílek a chytne ho za ruku. Ztuhnu a nemám se k pohybu vpřed. Hiro popadne i mě a už si to šine do kinosálu. Posadíme se tak, že je Netsu uprostřed. Ti dva se začnou o něčem bavit a já se cítím jako páté kolo u vozu. Nebo třetí u kola, druhé u jednokolky, čtvrté u tříkolky, páté u čtyřkolky, deváté u náklaďáku, třetí u motorky… Začnu přemýšlet nad vším co má kola a jak bych se ještě mohl cítit.

"Shitto?"vytrhne mě z dumání Netsu.

"Hm?"otočím se na něho a v tu chvíli mi přestane být srdce. Netsuovi rty přistanou na těch mých. Překvapeně ho nechám. Odtrhne se ode mě ve chvíli, kdy začne film.

"Promiň."špitne a už zase mám ústa zaměstnána těmi jeho.

"V pondělí v matice ti povím, o čem ten film byl."zamává na mě Hiro po konci když jde domů.

"Co? Proč?"podívám se na něho trošku vyvedený z míry.

"No protože celý film jste oba měli plné ruce jiné práce."zasměje se. Podívám se na Netsua, který štěstím přímo září.

"Jdeme?"otáže se. Kývnu a vyrazíme domů. Když tam dojdeme, ocitneme se v bratrově pokoji, kde mě povalí na postel.

"Počkej!"zarazím ho, když se jeho prsty dotknou mé kůže na hrudi. Tázavě se na mě podívá.

"Já nemůžu, když vím, že jsi to dělal s ním."vysvětlím s pohledem upřeným kamsi na jeho psací stůl.

"Nedělal."špitne. Upřu pohled na něj.

"Asi po týdnu co jsme spolu začali chodit, na mě vypálil, že to nemá smysl, když miluji někoho jiného. Jako jediný si všiml toho, že miluji tebe a to jsem si myslel, že to dokonale skrývám. To díky Hirovi jsem neudělal tu největší blbost na světě."pohladí mě po tváři.

"Jakou?"zeptám se.

"Tu že bych se tě vzdal."usměje se. Prostě to nevydržím a nechám slzy, aby mi sjely po tvářích.

"Miluji tě Netsu."řeknu šťastně.

"Já tebe taky."políbí mě. Potom se už jenom nechávám unášet slastnými pocity, které Netsu přivolává svými dotyky.

"Už jsi vzhůru?"políbí mě po ránu.

"Jo. Netsu na něco jsem se tě včera nezeptal."převalím se na něho a zadívám do jeho očí.

"Hmm?"

"Proč jsi mi nic neřekl? Proč jsi mě nechal trápit se, když jsi věděl, že mě miluješ?"vyřknu otázku, která mě už od včerejška tíží.

"Bál jsem se. Bál jsem se, že mě odmítneš. A pak když mi Hiro řekl, že mě nejspíš také miluješ, mě štvalo, že se chováš jako by ti to nevadilo. Chtěl jsem, abys žárlil."odpoví mi. Celkem mě to překvapí. Poté se mu, ale zavrtám do náruče a vnímajíc teplo jeho těla znovu usnu.