Zvrácené myšlenky

 "Yogi!"zasténal Gareki pod mými doteky.

"Stačí, já už nemůžu."ztěžka dýchá, červená se a vypadá tak roztomile. Jen se usměji, ignoruji jeho slova a s největší pravděpodobností pokračuji.

"Yogi."vyhrkne znovu a prohne se k mé ruce.

"No co je? Děje se něco?"olízl jsem mu ušní lalůček a ještě víc se usmál. Trošku mi zatrne, až ve chvíli kdy se otevřou dveře Garekiho pokoje. Naštěstí už má pokoj oddělený od Naie.

"Gareki!"zavolá právě Nai. Blesku rychle přitisknu svoje rty na ty Garekiho. V tu chvíli je to to první co mě napadne, abych ho umlčel. Tím ovšem dosáhnu toho, že mi rozhryzne spodní ret. Nai naštěstí po chvíli kdy mu nikdo neodpovídá, odejde. Díky bohu za velkou skříň, kterou má Gareki před postelí.

"Yogi pusť mně. Musím za Naiem."zavrčí na mě naštvaně. Opětuji mu úsměv a pokračuji v činnosti. Právě teď se ústy ocitám u jeho rozkroku a Gareki začíná panikařit. Zajímavé. Tu jeho chladnou a nic neříkající tvář teď vystřídala nejistota a nádherná nachová barva. Vezmu jej do úst a Gareki překvapeně vykřikne. Snad to nikdo neslyšel. Asi uprostřed Garekiho uspokojování dovnitř s ladným zaklepáním vejde Hirato.

"Yogi co to děláš?"promluví.

"Nevidíš?"zeptám se ho. Jen velice nerad jsem mu odpovídal, protože jsem se musel přestat věnovat Garekiho přirození.

"Nai shání Garekiho."řekne pořád stejně vyrovnaným hlasem, ale mám dojem, že spíš mluví ke Garekimu nahému tělu než ke mně.

"Já vím. Byl tady."znovu odpovím. To že se Gareki pode mnou kroutí, jak žížala ignoruji a ruku mu stále tisknu k ústům.

"Viděl vás?"nadzvedne obočí.

"Ne. Zůstal ve dveřích." Tenhle jednotvárný rozhovor asi Hirata přestal bavit, protože si sedne k nám na postel. Oddělá mou ruku a Garekiho políbí. Pak se mlsně olízne a podívá se zpět na mě.

"Yogi víš, že ho máš hlídat a ne s ním spát."spíš mi to oznamuje, než že by se ptal.

"Ty máš co říkat."řeknu ironicky. Hirato se jen nevinně usměje.

"Vy dva jste naprostí magoři."oznámí nám Gareki kousavě.

"To je neslušné."zamračí se Hirato a opět se vrhne na jeho ústa. Zakroutím hlavou a vrátím se k opečovávání jeho přirození.

"Dost!"vzdychne Gareki a prohne se ke mně.

"Uvolni se."poradí mu Hirato a jeho ruka zamíří ke vstupu do jeho těla. Gareki zalapá po vzduchu a tlumeně vykřikne.

"Klid. Ani já ani Yogi ti neublížíme."uklidňuje ho a já Garekiho konečně přivedu k vrcholu. Mlsně se olíznu. Sleduji, jak do něj Hirato proniká jedním prstem a pro jistotu se začnu věnovat Garekiho nádherným rtíkům. Gareki mi vykřikne do úst, když do něj zaráz proniknou další dva prsty.

"To bude stačit."usoudí po chvíli a prsty z něj vytáhne, poté ho otočí na břicho a přiměje ho, aby si klekl. Začne do něj pomalu pronikat a já se zamračím.

"Jsi zlí Hirato. Nejdřív nás vyrušíš a pak mi ještě ukradneš jeho poprvé."zabručím. Hirato do něj pronikne až po kořen, nahne se k jeho uchu a něco mu začne šeptat. Jakmile se Gareki rozdýchá, začne mi rozepínat poklopec u kalhot.

"Co to dě…“podivím se, ale v další vteřině můj penis ovane Garekiho horký dech a následně se jeho ústa obemknou kolem něj. Slastně vydechnu a zabořím Garekimu ruce do vlasů. Hirato se v něm začne pomalu pohybovat a Gareki se přizpůsobí podle něj. Čím víc Hirato zrychluje, zrychluje i on. No kurňa kde se tohle naučil? Vyvrcholím mu do úst a Hirato se pousměje. No co kdyby viděl ten jeho obličej, také by to nevydržel. Gareki skoro všechno spolyká až na to co mu teče z koutku to ovšem slízne Hirato, takže ani jedna kapka nepřijde nazmar. Ani Hiratovi moc dlouho netrvá, než se sám udělá do Garekiho. Vystoupí z něho a otočí ho tak že stačí, aby jen dosedl a byl bych v něm.

"Teď už můžeš."zavrní provokativně. Neměl bych to dělat. Vím, že bych neměl. Bylo to Garekiho poprvé. Já prostě ale neodolám. Chytnu Garekiho za pas a zprudka ho nechám dosednout. Překvapením vykřikne. Utiším ho polibkem. Hirato mezi tím začne malými polibky opečovávat jeho mužství. Také mu začne pomáhat s vysedáváním. Už vím, proč Hirato vyvrcholil na jeho zvyk tak brzo. Gareki je nádherně úzký, že už jenom to ve mě vyvolává ohňostroj. Další vlny vzrušení přivádí Garekiho vzdychání. Ruce mi zatíná do stehen, ale ta bolest je nic proti slasti, kterou právě prožívám. Vyvrcholíme společně a já v něm ještě chvíli setrvávám, než se rozdýchám s prožitého zážitku. Skoro hned co z něj vystoupím, usne. Ještě ho očistíme a oblečeme a s motýlím polibkem každý na jednu tvář odejdeme.

"Gareki tak pojď už, jinak nám všechno sní."strčím po ránu hlavu do jeho pokoje. Odpovědí mi je letící polštář, který mě zasáhne do obličeje.

"Co se děje?"objeví se za mnou Hirato.

"Nemůžu se ani pohnout natož někam jít."zavrčí.

"Proč?"zeptáme se nechápavě.

"Proč asi? Můžete za to vy, vy blbouni."prskne Gareki. Vypadá u toho tak roztomile. Jen se andílkovsky usměji a Hirato vejde k němu do pokoje. Přejde k jeho posteli a vezme ho do náruče.

"Co blbneš?"vykřikne Gereki překvapeně.

"Když nemůžeš chodit tak tě tam odnesu."vysvětlí mu svoje počínání. Za Garekiho protestů a mého smíchu opustíme pokoj, kde to všechno začalo, proběhlo i skončilo. Aspoň pro tentokrát.