Notre Dame pařížský
Na rozdíl od romantizujících verzí předminulého století, kde i tak slavný tragický námět jako Notre-Dame končil v baletu šťastně, Roland Petit pojal zpracování předlohy z poněkud jiného úhlu. Především zredukoval postavy na čtyři: Quasimodo, Esmeralda, mnich Frollo a voják Phoebus, sboru dal úlohu téměř antického chóru, kompaktní jednotky, která dotváří svými výstupy dramatický děj. Příběh je znázorněn často zkratkovitě a v náznacích, tanci je přenechán maximální prostor.
Temný středověk a krutá společnost plná předsudků, to jsou kulisy k tomuto modernímu baletu. Scénografie René Allia byla proto také v temných tónech hnědé, modré a rudé, velmi minimalistická a přesto funkční. Tlumené tóny kulis daly vyniknout barevně křiklavým kostýmům slavného módního návrháře Yves Saint-Laurenta, které již vstoupily do historie. Modernost baletu byla podtržena rovněž pro inscenaci nově zkomponovanou hudbou Maurice Jarreho, plnou disonancí a s velice výraznou rytmickou složkou.
Roland Petit zredukoval děj na ty nejpodstatnější události z románu, balet má dvě dějství, pouhých třináct stručných obrazů. Vše začíná na náměstí před katedrálou, kde rozjívený dav volí krále bláznů. Mezi nimi se brzy objeví podivně zdeformovaný tvor, Quasimodo (Roberto Bolle), který nejprve všechny vyděsí, pak s nimi začne tančit a nakonec zvolí králem právě jeho. Hrbáč je povahou dobrý a rád se baví s ostatními, takže zprvu nepochopí, že si z něj všichni jen tropí žerty. Všeobecnému veselí udělá přítrž přísný páter Frollo (Mick Zeni), celý v černém a s čeným křížem na obličeji, který k sobě přivolá Quasimoda jako věrného psa. Následuje velice sugestivní scéna „modlitby“: na vyvýšeném pódiu Frollo káže davu, strohá gesta a sekané pohyby vyjadřují rigiditu jeho víry. Okolo něj dámský sbor vkleče lomí rukama, ale i tato velmi schematická gesta zcela přesně dotváří obraz náboženské extáze. Již během kázání ale k Frollovi zvenku proniká zvuk tamburíny, která se mu stane osudnou. Na neodbytné chrastění začne reagovat, i když nedobrovolně, jeho tělo a ruce se začnou pohybovat v rytmu cikánčina nástroje. Frollo se snaží tento pohyb zastavit a přebít strnulou modlitbou, ale nedaří se. Takto choreograf vyjádřil probouzejícího se vnitřního démona, temný chtíč, který požene pátera za cikánkou a ke zkáze všech. Obraz modlitby plynule přechází ve scénu před kostelem, kde Frollo uprostřed davu poprvé spatří krásnou Esmeraldu (hostující Natalia Osipova). Její tanec je esencí smyslnosti, pomalými až kočičími pohyby vypravuje příběhy, které může vyvěštit z karet a zároveň se definitivně dostává pod kůži jak Frollovi, tak Quasimodovi. Páter se rozhodne, že musí mít Esmeraldu za každou cenu a přikáže Quasimodovi, aby ji lapil a přivedl do katedrály. Následuje honička ulicemi Paříže, kterou choreograf nazývá „dvorem zázraků“ a která je plná žebráků, lupičů a vrahů - ti všichni, oblečeni do rudých hábitů, děsí Esmeraldu prchající před Quasimodem, ten ji ale nakonec před nástrahami sám ochrání. V tu chvíli zmizí přízraky a objeví se krásný Phoebus (Eris Nezha) s družinou vojáků. Samolibost Phoeba je vyjádřena jeho atletickou a na odiv vystavenou postavou, dokonalými geometrickými pohyby i provokativní blonďatou hřívou. Esmeralda se do tohoto ztělesnění krásy okamžitě zamiluje a začne s ním flirtovat. Phoebova družina se mezitím vrhá na hrbáče a brutálně ho zbije za lhostejného přihlížení davu. Esmeralda s Phoebem zatím míří do taverny plné prostitutek a pijanů, kde se voják přede všemi naparuje a tančí s lehkými děvami (s vyzývavě velkým poprsím a červenými vlasy) vulgární tanec. Až sem je ale pronásleduje žárlivý Frollo. Když se dvojice ocitne sama na pokoji a začíná jejich milostná hra, páter svou žárlivost nevydrží a vystoupí ze stínu. Z toho vznikne zajímavé a temné trio, kdy se mezi dva milence připlétá třetí, doráží na Esmeraldu a vše vyvrcholí tím, že Frollo probodne Phoeba kudlou. Zděšený dav se okamžitě vrhne k oběti a vojáci zatknou zdánlivě vinnou Esmeraldu. Při následném procesu, jemuž velí sám Frollo, je cikánka odsouzena k šibenici. Zničeho nic se ale objeví Quasimodo, odežene vojáky i pátera, chopí se Esmeraldy a oba zmizí v katedrále, posvátném místě, kam nemůže světská spravedlnost.
Uvnitř Notre-Dame se odehrává skoro celé druhé dějství, které má velice rychlý spád. Začátek je ve znamení Quasimodovy radosti, že zachránil krásnou cikánku a má ji ve svém království. Tato radost se projevuje bláznivým krkolomným tancem a houpáním se na zvonech katedrály. Když vstoupí na scénu Esmeralda, tančí spolu krásný duet plný vděku a něžnosti. Quasimodo se stydí za svůj ohyzdný zjev, cikánka ho hladí, rovná mu hrb a během tance s ní se i netvor stává krásným princem. Nakonec mu žena usíná v náruči, a hned jak se ponoří do spánku, kouzlo vyprchá a Quasimodovi se vrací jeho tělesná deformace. Odchází tedy na obhlídku kostela, načež přichází démonický Frollo, kterému zde již nic nebrání, aby se zmocnil Esmeraldy. Ta se sice brání, proti jeho temné moci ale nic nezmůže. K završení tragédie se do kostela dostane rozlícený dav vojáků a žen-fúrií, všichni v černých šatech s divokou černou kšticí, ovládne prostor a nakonec se chopí i Esmeraldy, která tentokrát svému osudu neunikne. Quasimodo teprve nyní zjistí děsivou pravdu o svém pánovi a v záchvatu zlosti a zoufalství ho zardousí. Poté unese již bezvládné tělo milované Esmeraldy a odchází s ním zpět ke svým zvonům.
Náhledy fotografií ze složky Notre Dame pařížský