Jedním z nejúspěšnějších žáků Květoslava Minaříka byl brněnský neurolog dr. Bajer, který dostal od Mistra nesnadný úkol formulovat Nauku z lékařského, respektive vědeckého hlediska.

Pro Bajerovo zaneprázdnění a celkovou obtížnost tématu vznikly pouze fragmenty zamýšleného díla, které nicméně velmi dobře popisují právě základy mystické praxe – proč vytvářet niternou pohodu a uvědomovat si vlastní tělo, co jsou to sklony a jak je přemáhat, nezbytnost vytváření dobré karmy, atd.

Uvedené články pocházejí z dokumentu Přílohy k výtahu z korespondence mezi paní PhDr. Z. Š. a rodinou Pavlových v letech 1974–2012  pana ing. P.P.

DOBRÉ VNITŘNÍ STAVY

(Doc. MUDr. Antonín Bajer)

K dobrému výsledku v duchovním úsilí se dojde jen přes dobré stavy (dobré vnitřní naladění) ve smyslu „sursum corda“.

Dobrý vnitřní stav silou vůle navoděný a udržovaný proti všem náporům světských negativních sklonů strhujících člověka do špatných stavů a světských chtíčů musí být provázen:

1. Morální kázní všech psychických složek (smyslů, mysli, citovosti atd.), jež jsou běžně orientovány do světa a vedou do strastných sansarických stavů.
2. Bdělostí vědomí s neustálým sebepozorováním všeho, co se děje v bytosti, neboť tak lze předejít a zamezit narušení dobrého stavu.
3. Uvědomováním si těla, především dolních končetin – nohou, což zamezí tomu, aby příslušná dobrá energie se nevyzářila ven a jogín tak neztratil dobrý stav spojený s touto energií a aby nikoho nedráždil a nikoho neprovokoval k akcím proti sobě.

V běžném životě má dobrý stav tyto výhody:

• Dobrými stavy stále ovlivňované bytostné složky vedou jednak k jejich ovládnutí, počínaje ovládnutím pocitů, jednak mění jejich polaritu směrem vzhůru = sursum corda.
• Dobrý stav umožňuje optimismus a zlepšuje osudové dispozice. K. M. říkal: „Věřit v dobrý průběh svého osudu je mnohem jednodušší a lepší úprava osudu než přát si utrpení.“
• Dobrými stavy člověk unikne utrpení, neboť se jím odlišuje od ostatních lidí; tím je vytvořena přehrada proti působení světa a ochranná hradba proti vlivům světa.
• Dobré stavy navazují na dobrou karmu a rozmnožují ji. Povznášejí člověka do lepších nadsvětských oblastí a při askezi ho povznášejí do transcendentních stavů.
• Dobrý stav sublimuje zlá karmická napětí.
• Dobrý stav se skutky dobra vede k odosobnění a tvoří dobrou karmu.
• Dobrý stav s uvědomováním nohou transformuje nižší energie na vyšší a obrací je vzhůru, neboť dobrý stav je vyšší aspekt citové složky a sublimuje energie nižší citové složky na vyšší.

Při smrti:

• Dobré stavy navazují na dobrou karmu a dobrou inkarnaci s vyhlídkou nahoru. (Proto se čte Bardo Thödol, zádušní obřady atd., jež mají pomoci navázat na dobrou karmu přes dobrý stav navoděný obřady.)
• Špatné stavy navazují na špatnou karmu se špatnou inkarnací a vyhlídkou dolů.
• Film života na konci života a negativní projevy kolem člověka mohou ho strhnout do neblahých stavů, proto nutno tomu předejít spásnou morálkou za života. (Viz 10 bodů dle mravních pravidel K. M., Beseda bohů, 1. vydání, str. 212.)

STRUČNÝ SOUHRN JEVŮ PŔI SOUSTŔEDÉNI MYSLI V NOHOU

(Doc. MUDr. Antonín Bajer)

• ve vztahu k výrokům K. Minaříka, který opakovaně říkal:

„Soustředění mysli v nohou ovlivňuje a mění celou bytost“. „Je nutné upevňovat mysl v nohou.“

Soustředění mentální energie v dolních končetinách je mostem pro vědomí ve formě uvědomování si dolních končetin – nohou – a stabilizuje:

1. mysl, aby nebloudila a nebyla těkavá, rozptýlená;
2. vědomí, aby nebylo rozplývavé a prchavé, ale jasné a bdělé;
3. pránu – životní sílu v těle, aby neunikala nohama a jinými průduchy z těla ven. Rozsah stabilizace prány v těle je dán rozsahem a intenzitou uvědomování si nohou, těla a psychické oblasti.

Při soustředění mysli v nohou vzniká v celém těle elektromagnetické pole, v němž proudí elektrovitální energie jednosměrně od nohou k hlavě. Čím větší intenzita soustředění mysli v nohou, tím větší a silnější elektromagnetické pole, v němž proudí elektrovitální energie od nohou k hlavě. Tím se mění statické energie (pevně vázané na struktury těla) v kinetické energie; diferentní energie (energie sexu, atavismy a jiné negativní energie bytosti) se mění v indiferentní energie, jež jsou neutrální neb kladné ve smyslu „sursum corda“.

V elektromagnetickém poli se jednosměrným elektrovitálním proudem (od nohou k hlavě)

1. polarizují atomy a molekuly v celém těle; tím také
2. mohutní bioelektrické děje, jež
3. harmonizují biochemické děje humorálni i buněčné na biologických membránách buněk a
4. odstraňují škodliviny všeho druhu z organismu,
5. zasaženy jsou těmito kladnými změnami v těle též genetické faktory – kyselina deoxyribonukleinová, které máme od rodičů. Tím se velmi účinně pomáhá rodičům ve smyslu sursum corda a je jim to připočteno jako dobrá karma v jejich dalších životech.

Čím větší je intenzita uvědomování si nohou (kdy vědomí je v nohou), tím větší a silnější je elektromagnetické pole proměňující celou bytost – tělo i psychickou oblast – až k „obrácení toku Jordánu“ směrem k hlavě.

Kombinace extenzivního a intenzivního bodového soustředění v dolních končetinách vede postupně nejdříve

1. k proměně celé bytosti a potom
2. k poznání a nalezení duchovního centra bytosti – átmana – jež dle K. Minaříka má být umístěno v nejneutrálnější oblasti těla. K. Minařík měl toto centrum jako kritérium skutečnosti a v „Závěru“ (Drahokamy I, str. 113) napsal: „Stále jsem se obracel k centru své bytosti (= átman) a stále jsem toto mentální ponoření konfrontoval se solidním uvědomováním si těla. Jen tak se mohlo stát, že jsem nezabloudil z cesty duchovního vývoje na cestu samovolných fantazií a neskutečností.“

Předpokladem úspěchu v uvedených jógických technických postupech je obroda a očista celé bytosti nekompromisní morální kázní dle požadavků duchovních nauk, a to především likvidací negativních sklonů a projevů bytosti včetně odosobnění a vzdání se světa.

Toto jsou metodické jógické postupy dle nauky K. Minaříka, praxí ověřené, mně známé, jak správně rozřešit problém tří kontinuí džňánajógy v mikrokosmu, identifikovat je a soustavným vnitřním jógickým úsilím je proměnit a převést do III. kontinua, kterým je v mikrokosmu člověka nejvýš bdělé a jasné vědomí.

Tato tři kontinua (kontinuum I – svět hmoty, kontinuum II – svět sil, energií, napětí, psychických sil personifikovaných i nepersonifikovaných atd., kontinuum III – oblast prázdnoty, fyzikální pole, Vědomí apod.) jsou v sebe pevně vetkána a přitom sobě navzájem skryta. (Viz Džňánajóga, Drahokamy II, str. 259–260.)

Teprve potom je dle K. Minaříka možné správně proniknout do III. kontinua makrokosmu s jasným a plně rozvinutým vědomím, bez rizika poruchy vnitřní rovnováhy. Tím je také správně rozřešen problém uvedený v „Besedě bohů“, který zní: „Setrvává‑li bytost ve vědomí sebe samé, setrvává tak vlastně v kosmickém Vědomí a nakonec nalezne zvláštní cestu, jak v ně absorbovat celou bytost.“

Nakonec: možno říci, že křišťálově čistá nauka K. Minaříka, praxí ověřená, je pro dnešního člověka onou Ariadninou nití, jež ho může vyvést z bludiště I. a II. kontinua a nalézt hledaný cíl a dokonalost ve III. kontinuu.

Tento souhrn je doplňkem k dřívějším pojednáním o mentální energii, z nichž každé pojednání je podáno z jiného aspektu, aby tato problematika byla objasněna co nejšířeji a přístupná pochopení každému zájemci. Nutno si též uvědomit, že poznatky o přeměně hmoty v energii a naopak jsou známé z nukleární fyziky; její postupy přeměny jsou fyzikální, tedy odlišné od jógických.

(Tento text byl převzat od doc. Bajera v Brně 23. 2. 1994.)

SKLONY

      (Doc. MUDr. Antonín Bajer)

Sklony jsou karmicky zděděné (vrozené), slepé a neprůhledné hnací síly (popudy), vycházející z hlubokého podvědomí, jež automaticky a specificky individuálně zabarvují způsob jednání, myšlení, cítění, chování a reakcí na podněty zevního i vnitřního prostředí.

Sklony jsou z 95–90 % negativní a řízené automatismy z hlubokého podvědomí, jež vedou k rozvoji negativních vlastností, pudů, emocí až afektů, různých atavismů apod. Některé z nich jsou v běžném životě manifestní, jiné jsou latentní a manifestují se ve vhodných životních situacích a podmínkách.

Člověk obvykle v běžném životě rozvíjí negativní sklony, jež vedou k utužení osobnosti a vztahů ke světu s následnou závislostí na přírodních zákonech a tedy živočišnosti, což vede k uplatnění zlé karmy v současnosti a k rozvoji špatné karmy pro budoucnost; při odchodu z tohoto života takový člověk navazuje na špatnou karmu v důsledku špatných duševních stavů v krizové situaci umírání, neboť je zmaten jak neobvyklou situací při smrti, tak špatnou orientací a špatnými duševními stavy, jež navazují na rychle probíhající film jeho právě končícího zdejšího života.

V průběhu života dává člověku rozvoj negativních sklonů jednak životní směrnici utilitaristicko-materialistickou s orientací k uplatnění sobectví, živočišnosti všeho druhu, fanatismu a podobně, jednak pro extravertované zaměření člověka do světa jsou negativní sklony příčinou značných ztrát životní energie.

Sklony se však dají tvrdou a soustavnou sebevýchovou za pomoci analytického sebepozorování kontrolovat a ovládat i měnit v kladné vlastnosti a ostatní kvality odpovídající morálním zřetelům duchovních nauk – jógy a mystiky.

Ovládání sklonů tvoří totiž základ morálního úsilí, neboť bez ovládnutí negativních sklonů nelze mít podstatný úspěch v duchovním úsilí. Nelze však ovládnutí negativních sklonů v dnešních podmínkách provést najednou; jejich množství nutno trpělivou prací postupně soustavně snižovat z 95 % na 80 %, dále 70 %, až se dospěje k 50 %. Toto údobí vyžadující tvrdou morální kázeň je velmi obtížné a klade mnohdy velké požadavky na pevnou vůli usilujícího člověka a překonání sebe sama a bývá zdrojem těžkých krizových životních situací, o nichž se zmíním ještě na konci tohoto pojednání. Teprve po snížení množství negativních sklonů pod 50 % nastává snazší práce s lepší vyhlídkou na úplné vykořenění všech negativních sklonů.

Jogín v tomto údobí se řídí jen pevně vžitými předpisy spásné morálky, nikoliv svými negativními sklony; musí však zůstat stále ve střehu, neboť pokud je tu tělo, stále produkuje něco, co je nutno ihned vyrovnávat, opakovaně zdůrazňoval Květoslav M.

V průběhu tohoto tvrdého a nekompromisního sebevýchovného kursu se neprůhledné podvědomé hnací síly, tj. sklony, mění ve vědomím kontrolované a tedy průhlednější hnací síly, jimiž jsou tendence, kterých má člověk použít ke svému zdokonalení na cestě vzhůru ve smyslu „sursum corda“.

Soustavným a trpělivým úsilím tyto vyšší tendence zaměřené vzhůru se upevní v bytosti a pomohou překlenout nebezpečné údobí nejen v životě, ale též při odchodu z tohoto života do dalších životů až do doby dosažení dokonalosti. Usnadňují totiž navázat na dobrou karmu a vyhnout se následkům špatné karmy a tak získat dobrou inkarnaci, jež umožní pokračovat v nedokončeném duchovním úsilí a případně dosáhnout dokonalosti.

Když však jogín řeší kritické životní situace dle svých negativních sklonů, potom posiluje osobnost a utužuje vztahy ke světu; řeší‑li však tyto těžké situace jen podle morálních předpisů nauky K. M., tím zvolna likviduje jak svou nižší osobnost, tak také vztahy ke světu.

Z hlediska postupu na cestě k dokonalosti znamená pád, když jogín řeší krizové neb důležité životní situace jen dle svých negativních sklonů. Velmi často však lidé řeší tyto závažné krize kompromisem, kdy sice nepadají úplně, ale také nepostupují; to jsou dvě cesty tak zvaných „věčných začátečníků“, jak říkával Květoslav. Na cestě k dokonalosti postupuje jen jogín, který řeší všechny krizové situace v životě se objevující jen dle pouček morálních předpisů nauky K. M., neboť mu usnadňují jednak všechny ostatní metodické vývojové práce, jednak koncentrační postupy a správnou orientaci ve vnitřním úsilí. Jogín si má být vědom, že těžkých krizových životních situací není nikdo ušetřen; záleží tedy jen na něm, zda je řeší nesprávně – tedy podle negativních sklonů – nebo je řeší správně podle morálních pravidel nauky Květoslavovy.

KARMA

          (Doc. MUDr. Antonín Bajer)

Karma se zakládá na principu zákona o zachování energie. Tyto energie znamenají jak fyziologické a psychické napětí, tak popudovou sílu, která je výsledkem fyzických a psychických činností bytosti vázaných k bytosti vědomím já a provázených citovými vztahy k činnosti, chtivostí úspěchu neb chtíčem vlastnit něco a podobně.

Karma je základní morální zákon vesmíru (Milaräpa), je nejmocnější a rozhodující silou vesmíru, která probouzí dobré neb zlé sklony, přináší dobré neb zlé zkušenosti, radost, bolest, dle toho, jaké napětí vládne v mysli a vědomí člověka. Karmické dispozice se vzájemně prolínají; jsou to fyzikálně-psychické síly, které jsou v nás a kolem nás neustále v činnosti. Stačí jen otevřít jim stavidla, jimiž jsou duševní nálady, aby se mohly uplatnit. Tak oddanost Bohu je klíčem k otevírání stavidel pro přítok karmy, ale pozor: nestará‑li se člověk o svůj duševní stav, myšlení a zájmy, aby odpovídaly této odevzdanosti ve smyslu „sursum corda“, je toto počínání nebezpečným a hazardním. Mohou totiž do nitra člověka – pro jeho pasivitu a oddanosti Bohu neodpovídající špatné nálady, myšlenky a zájmy – vniknout nejnižší psychické síly zlé povahy, které následkem konání lidí převládají v prostoru. Pak místo Boha, v kterého třeba člověk věří, ovládne nitro člověka ďábel a bude se projevovat povahou a činy člověka. Pasivita totiž znamená podvědomé nebo polovědomé podléhání sklonům, jež jsou z 95 – 90 % negativní a tedy reagující a aktivizující se negativními projevy zevního a vnitřního prostředí člověka a kolem člověka.

To jsou vlastně základní zákony karmy, která se uplatňuje přes dobré neb zlé duševní stavy, myšlenky, pocity, zájmy, přání atd. Vybíjení se karmy možno však kladně ovlivnit jen sebevládou a morální kázní (viz 10 mravních pravidel: Květoslav Minařík, Beseda bohů, 1. vyd., str. 212) vyplývající ze sebepozorování a sebekontroly. Následkům karmy lze se vyhnout indiferentismem a odosobněním, dosaženým mravním zdokonalením.

Zdroje dobré karmy jsou:

1. Karma z minulých životů.
2. Karma z prostoru – kostely, zapojení na osoby úspěšně duchovně pracující.
3. Morální kázeň dle výše uvedených 10 mravních pravidel K. M. s likvidací překážek: dle K. M. nezájem, lhostejnost, podléhání požadavkům nižšího já, morální nekázeň, naplňování mysli jen světskými představami; dle buddhismu chtíč, neklid, zášť a nenávist, lenivá malátnost, pochybovačnost…
4. Osobní správné a nekompromisní úsilí dle duchovních nauk, což se rovná kladnému postoji. Dnes je nutné obezřelé maximální úsilí, což vyžaduje neustálou trpělivou práci na sobě.

Zdroje zlé karmy jsou:

1. Karma osobní z minulých životů.
2. Karma z prostoru, kterou člověk pro svou pasivitu nasává ze špatného a zlého prostředí, v němž se nachází, jako je pracoviště, zábavní podniky, domácí negativní prostředí a jiná prostředí s negativní náplní, zvláště když se člověk na takové prostředí citově váže. K. M. říkal, že ovzduší velkoměsta je jako fyzický jed, znemožňující duchovní růst.
3. Morální nekázeň v myšlení, pociťování, náladách, skutcích a jednání s orientací do světa a dolů; netrpělivost při dolehnutí karmy; ubližování druhým bytostem, poškození druhých bytostí a jejich zničení atd.
4. Formální úsilí až hazardní úsilí zvyšuje pasivitu a vede k psychiatrickým projevům až posedlosti.
5. Negativní postoj k duchovním naukám – materialismus, ateismus, sexuální nekázeň, požívačnost všeho druhu, kterou je dnes svět a zvláště velkoměsta zamořena atd. K. M. říkal: „Tento (negativní) postoj vede k šílenství a já s tím nechci mít nic společného.“

Závěrem nutno však připomenout následující slova K. M. z Tajemství Tibetu: „Kdyby nás naše povahové naladění předurčilo ke vtělení v nejčernějším pekle, změníme ihned tento směr, když rozvážně a obezřele prosytíme celou svou bytost bezpříčinnými pocity štěstí a radosti.“ Dále píše: „Nikoli askeze chápaná jako sebetrýzeň, ale jako rušení špatných nálad a duševních stavů je počátkem pravé jógy, která nás vede k osvobození božskými stavy a oblastmi.“

Když si jedna starší paní přála více utrpení, aby vyrovnala karmické dluhy z minulosti a tak dosáhla lepších výsledků a více úspěchů ve své vnitřní práci, K. M. jí na to řekl: „Lepší úprava osudu než utrpením je věřit v nejvýš příznivý průběh svého osudu a nepochybovat o svých schopnostech získat úspěch na cestě k nejvyššímu sebezdokonalení.“ To jsou vlastně 7. a 8. bod již uvedených pravidel morální obrody K. M. v Besedě bohů a samozřejmě předpokládá také uskutečňování v životě ostatních z tam uvedených 10 bodů morální obrody.

SCHEMATICKÝ  NÁRYS  PROMĚNY  BYTOSTI  PODLE  SPISU  K. M.  SPÁSA

(Doc. MUDr. Antonín Bajer)

Bytost (člověk) je velmi složitý soubor biologických procesů odehrávajících se na biologických membránách celého organismu se strukturální návazností na celou psychickou (substancionální i esenciální) oblast. Má tyto hlavní složky:

1. biochemické procesy neustálé a řízené
2. biofyzikálními zákony specificky odlišnými pro každou tkáň,
3. bioelektrickými napětími 50–100 mV, tvořícími tak souvislé elektromagnetické pole, jež lze snadno ovlivnit buď

negativně   – světským způsobem života, neb

pozitivně    – morální kázní duchovních nauk a hlavně správnou jógickou praxí.

Pozitivní ovlivnění:

1. Morální kázní smyslů, myšlení, představ, citů, pudů, sklonů atd. ve smyslu „sursum corda“ dle 10 bodů mravních pravidel (K. M.: Beseda bohů, 1. vydání, str. 212) až vzdáním se světa a zastavením duševní činnosti.
2. Soustředěnou pozorností se zvyšující se intenzitou si uvědomovat celé tělo od nohou nahoru, a to nejdříve jeho povrch, pak i uvnitř a celou psychickou oblast; takto se korpuskulárními kvanty volné energie vědomí a mysli (mentální energie) neustále bombardují statické energie těla (= biochemické složky), jež se takto mění v kinetické (elektromagnetické) energie a jejich délka vln se zkracuje až v zářivé a vyšší, což se po dlouhé době stává automatickým a mění spontánně vystupující pocity a psychické složky a samo rozmetá celou psychicko-fyziologickou soustavu a rozruší strukturální stagnaci bytí.

Prvním výsledkem je:

1. psychicko-fyziologická proměna a niterné přepodstatnění, jež činí člověka odolným proti světu;
2. analýza všech těchto jevů vede k poznání.

Bytost se stává magnetickou, což vede ke „vtékání“ energie z okolního prostoru a tím je bytost přetvářena de facto. Neboť uvědomování si nohou a spodní části těla se stoupající intenzitou vede

1. ke stoupání oživující energie vzhůru k hlavě, jež má nízký silový potenciál, kdežto
2. napětí vyšší v těle způsobuje, že tam energie vtékají z okolí. Negativnímu vlivu této energie lze čelit její transformací pomocí bdělého uvědomování a dobrých stavů ve smyslu „sursum corda“ v celé bytosti – včetně nohou.

Spása je tedy výsledkem vnitřních transmutací a transfigurací převádějících chemické látky těla v elektrický potenciál, jevící se jako kinetická energie.