Záznam ze setkání s Josefem Studeným v KUTNÉ HOŘE na podzim 1997

Téma:  Odbourávání ega

-----------------------------------------------------------

 

Text označený takto ( ?? a čas záznamu ) značí, že nahrávce není rozumět.

 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Josef: Květoslav si uvědomoval, že má-li pokračovat Nauka, že by měla pokračovat živá, že by měl být představitel, který by po něm pokračoval. On by býval rád to předal na někoho, kdo by byl jako hlavní zasvěcenec, … ale to se nějak nepovedlo. Jako nejschopnější, co se týče znalostí nauky, se zdál být Roman Mandys. On dostal sice zasvěcení, ale měl ho potvrdit tím, že uskuteční mystické manželství s Martou. To se nepovedlo.(?? 01:50)

A tak se stala zde ta možnost, že předal, určil pro pokračování nauky čtyři. Mandys tedy zůstal, doc. Bajer, Zora a já. Ale my jsme nepochopili správně svůj úkol. Každý „hrál na svým písečku“, což bylo velmi vážné. Nikdo nepochopil, že máme pracovat v jednotě, že máme likvidovat ego a spojit se v jednoho na určité úrovni, přesněji na úrovni buddhy Vairočány. A z toho byl velký rozpor,…právě že se uplatňoval každý sám. No, ale nebesa nedovolí, aby …(?? 03:18) …

Bajer byl velmi pesimistický; ten říkal, že zůstalo jen torzo Nauky. To když jsem slyšel, tak to ve mně bouřilo, bytost se bouřila. Roman, ten vůbec nespolupracoval od začátku - ten se separoval. Ze začátku se Zorou jsem celkem vycházel. Rozpor byl právě proto, že spolupráce nebyla ve skutečnosti, … nikdo poctivě nevěděl, jak má na sobě pracovat. No a ta situace se zhoršila.

Nebesa poslala Danu, která se měla stát mojí ženou, mystickou ženou …(?? 03:26). Tak teď se ukazuje, že by to mělo dostat dobrý směr. Že to odbourávání ega má přesný smysl. Jde o to teďka, jak to pochopí Zora, aby se přidala. Bajer to pochopil, ale pochopil to až po smrti. Viděl, co se odehrává a přišel – posmrtně přišel. Přišel za námi a předal nám (Josefovi a Daně) energii své cesty. Čili je učiněn základ. Teď jde o to, aby to šlo dál. Jestli to vyjde s Romanem, to nevím. Tam to vidím jako příliš pesimisticky. Ale zde v Čechách by to mohlo dopadnout dobře.

Tím jsem vlastně narazil na hlavní téma - odbourávat ego. To je podmínka každého. Odbourávat ego, které mu diktuje v každém jeho počínání, jeho reakce, jeho způsoby. Je zde nový systém, který přesně popisován v knihách není. Sice je o něm mluveno, samozřejmě…(?? 06:07), ale je zde vytvořen nový systém. Záleží to na tom, aby člověk navázal na nadsvětské kvality v první řadě. Já jsem pracoval tím způsobem, že (jsem) navazoval na božství, podle toho, jak to napsal Květoslav v Řečišti. Já jsem zavedl jiné … jiný způsob.

Květoslav píše, že je šestým členem Bělostné Dynastie guruů, čili místo božství se bude lépe obracet na quruy. Slovo Bůh nebo božství v mladých lidech, kteří jsou vychováváni v materialismu, nevyvolává žádnou představu, něco, na co by mohli spoléhat. Kdežto guruové jsou bytosti, které ve skutečnosti mezi námi žili, kteří dosáhli buddhovství, nejvyšších kosmických stavů a mohou se stát idolem..(?? 07:53) … a jsou(?? 07:56) … jejich působení je velmi účinné. A tak … obracet se k nim. Samozřejmě, že nikomu není bráněno, aby se obracel k božství, třebas když je tak zvyklý a nebo to tak chápe, no - ale to se nevylučuje. Je potřeba totiž navázat v první řadě kontakty s LEPŠÍMI kvalitami než jsou světské – s nadsvětskými kvalitami. To je první etapa.

Druhá etapa je být si vědom sama sebe na úrovni hmotné, svého těla, čili provádět soustředění na tělo, na nohy. Když se řekne tělo, myslí se tím nohy. Soustřeďovat se na nohy, počínaje od palců nohou, šlapek, nártů a tak dál. A jestliže člověk vytvoří spojení mezi hořejšími kvalitami a tělem, je to PŘENOS,… přenos energií vyšších, které jsou horké, které jsou průbojné pro přenos do těla.

Tím se tělo pročišťuje, ale je k tomu přidána ještě další práce. MY SE MUSÍME TRVALE POZOROVAT. To je v rámci nauky Květoslava, … trvale se pozorovat, vědět, jak na nás působí svět, co v nás vystupuje, jak reagujeme na všech úrovních. A toto jako shluky energie přidávat k onomu proudu, který vznikl soustředěním na nohy a stoupá nahoru.

 

10:13

Jak přidávat?! Je to individuální. U někoho je lepší přidávat tyto energie, tyto vzruchy, do nártů, anebo do kostrče, záleží na tom, jak kdo silný proud vyvolal v nohou. Vždy soustředěním na nohy vzniká energetické stoupání do kostrče, a dále je možno již přidávat tyto energie do kostrče a dát jim impuls, aby stoupaly. Tím si člověk uvědomuje všechny svoje vlastnosti, jak reaguje a zříká se toho. Musí se toho zříkat, protože tak jak reaguje na něco ve světě, tak na něj svět tlačí, jaké jsou rodové vlastnosti – TO JE ON SÁM a on sám sebe potřebuje zlikvidovat, potřebuje toho nižšího člověka zabít.

A to je postupná cesta. Je to cesta bezpečná. Relativně bezpečná. Jenže to bývá taky obtížné, protože zbavovat se svých vlastností člověku obyčejně nedělá dobře… (?? 11:04). Ale tímhle je vytýčená konkrétní celá cesta. O těch podrobnostech můžeme mluvit a můžeme o nich diskutovat, každý může přispět něčím, nějakou otázkou a …(?? 11:27) můžeme diskutovat. A to platí na VŠECH úrovních – na úrovni světské, lidské ; tak i na úrovni božské, a musí to být až k nadsvětským nebo nadbožským kvalitám. To se rovná ASKEZI, … tato práce, zříkání se, zříkání se na úrovni. Nikdy člověk nedojde ke klidu, dokud sám sebe nevymaže. Mnozí říkají, že hledají svobodu, hledají klid ve světě, aby se to ve světě změnilo. Marně, to se nedá. Chtějí, aby se změnilo jeho okolí, aby se změnili ti, se kterými komunikuje. A to nejde, nikam nedojde, dokud sám sebe nevymaže.

Dlouho jsem měl přání, aby kolem mě, ve světě, se to měnilo, aby se sousedi měnili, aby lidi, se kterými mluvím, se změnili, aby ty události mě minuly. To bylo vážné nepochopení – ze začátku.

Dlouho mě trvalo, než jsem pochopil, že musím já zmizet … ne ten svět, ne ti sousedi. Jinak se nic nedozvím. A tak na tom jsem začal pracovat. Hlavní mezník mé práce byl, když jsem se setkal s Danou a spojení s ní. To odpovídá přesně Dokumentu, který je psán v Drahokamech. To je vlastně dovršení mystiky, dovršení nauky Květoslavem. A dokud na všech úrovních člověk se nevymaže, nedojde.

 

 

15:01

Já jsem prošel askezí 40 let. Tvrdou askezí, do DŮSLEDKU. Dosáhl jsem zasvěcení, ale bytost nebyla proměněna, nebyla očištěna. Musel jsem se navrátit a musel jsem přijmout ženu, ale nebesa mi nahrály tu pravou. A teprve potom jsem pochopil, co je ještě nečistot v bytosti. Člověk může svými pracemi, mystickými nebo jógickými, anebo vírou a nebo jakýmkoli způsobem tomu odpovídajícím, dojít ke kontaktu s vyššími světy, může dosáhnout vysoká zasvěcení, ale dokud nevyčistí v sobě, nezlikviduje všechny ty vlastnosti, které má, je to všechno …(?? 16:07)…Vždycky tady něco zanechá. To, co nezpracoval, zůstává na světě.

V životopise Květoslav popisuje třeba smrt Bulvy. Tak ten pan Bulva dosáhnul realizace, dále se stýkal s Květoslavem, čili zlepšoval se, pročišťoval se, ale zemřel dřív, nežli by byl s touto prací hotov. Potom se navrátil ke Květoslavovi, po smrti a chtěl, aby (Květoslav) šel s ním. No a protože Květoslav odmítl, byl stahován. Květoslav ho v poslední chvíli zastavil a před ním se otevřel, před Bulvou se otevřel stav Vairóčány, modré nebe. Ale ten nepročištěný zbytek padal k zemi. A skutečně, … v brzké době potom se narodila na Zemi holčička v blízkosti Květoslava, která přesně vypadala jako pan Bulva. Čili co on nepročistil, to muselo jít zpátky, to se zrodilo. A TOMU MY MÁME ZABRÁNIT! My máme zpracovat bytost do důsledků, až do poslední buňky, aby zde po nás nezbylo NIC, co by se mohlo znova na světě zrodit…(?? 18:21) …  Tady jsem přinesl …mám s sebou (hledá někde)… to jsou dopisy od Květoslava.

 

19:13

 (Josef čte z Květoslavova dopisu ze dne 2.3.1973, viz i knihu Vadžrajána, str.51, dopis č.24)

Květoslav píše:

„Jsem velmi rád, že reaguješ tak citlivě na takové věci, jaké se vyskytly se Sášou. Neboť i když musíš všechno vidět v barvách nejčernějších, když se někdo začne propadat do tůně pokušení, přece zase, když se vzpamatuje, musíš předpokládat, že v dobrém úmyslu chce zase být nad zkouškou, v níž už propadal. - Já teprve nyní přestal být tolerantním, protože padající kapky vyhloubily kámen. Když člověk přestane být tolerantním dříve, propadá sám pokušení úzkoprsosti. Neboť život není pouze několika formálními úkony, nýbrž konglomerátem vztahů, z nichž vždycky zvítězí ty,které převládají. To však víš, a proto sis i u Sáši počínal správně; správné totiž také hodnotíš to, jak to s ním může vypadat dále. Jedno je vždy jisté, totiž že se člověk vždy pohybuje nad propadlištěm, zejména v tak subtilních situacích, jako je duchovní a ještě více mystický život.

Mám na zřeteli případ Míly, který i když v poslední době zaujal stanovisko, jemuž se nedalo nic vytknout, přece ho tíha minulosti obelstila. Na povrch to vyšlo v souvislosti s Neelové "Pronikavým vhledem." Ptal se ho totiž Viktora, zda tento vhled se může získat díváním se na zevní předměty. To Míla vyloučil. Chtěl jsem, aby mu Viktora řekl, že jsem potvrdil tvrzení Neelové. Ale on mu to už říci nemohl, protože Míla zemřel. Byl bych velmi rád s Mílou o tom sám promluvil, protože by stačila jenom jediná rozmluva a nemusel z tohoto světa odcházet s přesvědčením, že existuje život vnější a vnitřní.

Toto poznání se zdá jako nic. Jenže „ze středu“ viděno, platí se za tuto malou nevědomost jedním vtělením, u něho asi takovým, do jakého jsem se v tomto životě dostal já. To je tedy výsledek opakovaných příkrých nepříznivých postojů, s nimiž ses setkal i ty, když Tě nepustil do svého bytu. Takové momenty se sečetly a vědomí, že existují dva životy, vnitřní a zevní, je tu se všemi následky. Když tedy Míla zemřel, vzpomněl jsem na Buddhu, když po svém probuzení chtěl navštívit Aláru Kalámu - také zemřel, než mohl být poučen, aby to přineslo jemu osvobození." (…) konec citátu.

 

22:40

Josef: To je jenom část toho dopisu, co Květoslav psal. Čili navážu na to, co jsem řekl: … jak důležité je likvidovat všechno, co je světské v člověku, všechno, čím se váže na svět. Aby proměnil svůj život v život jenom jeden, aby se ten život tady na světě stal životem duchovním a byl jediný. Ne aby žil vnitřní život, ten, který získal třeba nějakým zasvěcením, … a ten vnější život, kterého se to zasvěcení netýká. Je to důležité.

Ten, kdo si ponechává ego a všechny s tím spojené věci, nemůže dosáhnout osvobození. I kdyby měl deset realizací. Musí vyčistit tělo. Musí zakotvit v tom jenom jediném životě. A k tomu vede tato cesta, kterou jsem pochopil, teprve když jsem se vrátil zpátky na svět z nějakých těch oblastí zasvěcení. K čemu by byla zasvěcení, kdybych nepochopil, že musím zlikvidovat toto tělo, zabít sama sebe. On tady přímo říká přeci (Květoslav) – Míla byl vysoký zasvěcenec. A přesto mu prorokuje Květoslav, že získá vtělení za takových okolností, jaké měl Květoslav v tomto životě. Protože nepochopil, že měl anulovat tělo… (?? 24:58). A to se týká každýho – VŠECH!

A proto: Kdo dosáhne realizace, i vysoké realizace, může získat novou základnu pro vědomí a může buďto na tom strašně vydělat, nabere správný směr – anebo PROHRÁT, jestliže nabere směr špatný, … nepochopí.

Je jasné, že když člověk tímhle způsobem začne pracovat, proměňovat svoje tělo, likvidovat své všechny svoje vlastnosti, které zdědil jako karmické dědictví a jako rodové dědictví, což je vlastně to samé … Jestliže to nebude likvidovat, PŮJDE do nekonečna dalšími vtěleními. Jestliže to začne likvidovat, nedokáže to v jednom životě zpracovat všechno, ale ten, kdo se příště narodí, bude spíš právě ON, který tady nějaké ty zbytky ještě nechal, a kvůli tomu se musel narodit, ale pokračuje v této cestě. Kdežto kdo dosáhnul jenom duchovního prozření nebo obrození, zasvěcení a nezpracoval tělo, NEVYHRÁL. Není to konečné ještě.

 

Sl.: (Má dotaz na to, zda se to Mílovo nezpracované narodí jako nějaký vrátný).

 

Josef: To se jednalo o toho Bulvu - jo, tak tohle, no dobře, já jsem říkal u toho Míly, který byl velmi vysoko duchovně, jo, ale to, co tady nechal nezpracovanýho, tak to říkal Květoslav: „Jo, to zdědí nějakej vrátnej“ (smích). Čili vznikne nová bytost, třeba dobrá, ale ta musí být zlikvidována (zpracována).

 

Sl.: Ale jeho hlavní složka, ta Míly, co dosáhla osvobození?

 

Josef:  To je ta vyšší složka, to je DALŠÍ složka, no ale nám jde o to, na cestě bódhisattvů jde o to, zlikvidovat VŠECHNO! VŠE, VEŠKEROU KARMU! Tělo je produktem karmy – to je dozrálá karma.

 

Sl.: Ale jemu to prošlo, jako to tak vypadá, rozdělilo se vědomí (chce po Josefovi zvědět více).

 

Josef: To se rozpůlí, ta část těla zůstane.

 

Sl.: Ale to není na půlku, ne?

 

Josef: Není to na půlku, správně.

 

Sl.: Větší část těla tady zbyla (chce další podrobnosti).

 

Josef: Ale uvádím tady ten případ jako velmi důležitý kvůli tomu, aby bylo objasněno, že my musíme zpracovávat tělo, že musíme jít postupně. Já jsem mířil taky v tu dobu, asi je to 30 let, k realizaci. Takové jako Kovář. Tak mě to říkal Květoslav: „Dosahuješ to, co Míla - ale počkáme.“ A srazil mě dolů. A musel jsem začít zpracovávat tělo. A ještě jsem ho nezpracoval do důsledku! Musel jsem, přece jen jsem další zasvěcení získal, a ne jedno – musel jsem přijít, musel jsem jít zpátky podle příkazu – aby Nauka mohla pokračovat. Jinak by to nebylo možné.

 

 

29:25

Protože živá nauka musí představovat všechno! Všechno. A teprve když jsem se vrátil z těch vysokých zasvěcení, tak jsem poznal, jak jsem NEVĚDOMEJ! Kolik jsem toho nezpracoval, kolik toho ještě ve mě je ke zpracování. … A pak nějak to už automaticky tak vyšlo, že jsem tady. Takže ti, kteří jdou se mnou, jdou postupně a zpracovávají víc než svoje tělo, karmu. Taky jsou velmi zdatní, samozřejmě a dosahují jiného stupně, jiného stavu vědomí nebo vyššího stavu vědomí, stavu vědomí, které se rovná vědomí transpersonálnímu, ALE ZÁROVEŇ S TĚLEM, zároveň se to čistí s tělem. Nikdo nemůže předběhnout svůj vývoj. MUSÍ jít s tělem.

 

L.J.: Proto se tak zdůrazňovalo, zdůrazňuje, držet tělo ve vědomí.

 

Josef: Ano, držet tělo držet i stav – navázat kontakt s guruy, že jo … a potom držet kontakt s tělem.

 

L.J.: Dokonce by se dalo říct, že to, do jaký míry člověk si uvědomuje tělo, tak do té míry je zabezpečen od …(?? 31:13).

 

Josef: No jistě, podle toho jde.

 

L.J.: Má držet tělo ve vědomí i při denní činnosti.

 

Josef: I při denní činnosti. To zase - příkladem nám je Květoslav, který udržoval stav vědomí, vysokého a přitom normálně byl zaměstnán, pracoval fyzicky, nesmírně těžce pracoval fyzicky ….90 až 96 hodin týdně. A při tom ještě se soustřeďoval a tak dál. Ale při té těžké práci držel stále vědomí vysoko. A tím, že člověk fyzicky pracuje a drží vědomí v nadsvětských oblastech, přenáší tyto vysoké stavy do těla a to tělo se proměňuje. TO JE ZÁKON. A tahle práce vede tímhle způsobem k osvobození!

Když bychom - podle Bible, když vyhnal Bůh Adama z ráje, oba i s Evou, tak jim řekl: „V potu tváře chléb svůj dobývati budeš“…(??) …  Tehdá sloužila práce k tomu, že musel …(?? 32:44), ale nám musí práce pomoci proměnit fyzické tělo na úroveň ducha. Čili došli jsme k tomu momentu, kdy to, co platilo doposavad – tak obrátit.

 

L.J.: Vždycky se zdůrazňovalo likvidovat všechny zvláštní vjemy...

 

Josef: Ano, správně - všechny zvláštní vjemy. A tadyhle máš jako důkaz Květoslavovu práci, kde to dokončil 6 týdnů před svojí smrtí. Kde to velice zdůrazňuje zvláště.

 

L.J.: To je pro ty žáky?

 

Josef: Jo. Kde zdůrazňuje to, že všechno, co cestou ho potkává jako mimořádné vjemy, musí likvidovat. Aby nedošel na scestí. Protože by mohl dojít k přesvědčení, že toho mnoho ví a že něco umí. A jogín si musí stále uvědomovat, že je OBYČEJNÝM ČLOVĚKEM, nic víc! A pracovat na sobě.

 

L.J.: Zdá se, že ti lidi těch vjemů dosahujou jinak, než se dosahuje pronikavým vhledem.

 

Josef: Ano.

 

L.J.: Lidi sami ze sebe vystupujou.

 

Josef: Ano! Přesně tak.

 

L.J.: Tím ztrácej, protože vitálně krvácí.

 

Josef:  Ano, ano.

 

L.J.: To třeba tady, že jo, jsou tady případy, že jsou tady citlivý lidi, a oni by teda měli mít jasno v tom, jak se likvidovat, aby mohli dál, jak se dostat dál...?

 

Josef: Je tam určitě nebezpečí. Záleží to zase na tom, jak zlikviduje vztah k těmto vlastnostem. Může mít tyto vlastnosti vrozené. Proti tomu nelze nic namítat, všechno v pořádku. Ale musí od nich abstrahovat a nesmí to vázat ke svýmu egu. To je jenom daná vlastnost. Tedy kvůli něčemu tady dostal tu vlastnost, třeba aby léčil, anebo k nějakým takovým účelům, ale musí to likvidovat ego, nesmí se držet jako činitel „já jsem“. Já jsem jenom nástroj. Může být nástrojem, ale nesmí být osobní. Na tom to záleží, zase na postoji. Všechno záleží na postoji!

 

L.J.: Třeba mám na mysli jednu osobu, která tohle má vrozený a je na ní vidět, na fyziognomii, že mentálně krvácí a že ten mentál není pevnej.

 

Josef: No, ale tam porušuje toto pravidlo, čili drží se egem této vlastnosti.

 

L.J.: To asi nějaký abstrakce.

 

Josef:  Ano, abstrakce, velmi…(?? 35:55).

 

L.J.: Když se narodí, tak se narodí i s egem.

 

Josef: No jistě, ale jestliže má pokračovat na té cestě, buddhistické cestě, musí toto ego důmyslně a systematicky likvidovat.

 

B.: A naopak - já mám pocit, že když prostě od toho odstoupíš, vidíš čistěji, vidíš pravdu.

           

Josef: Jo, jistě že jo. Jestliže člověk odstupuje svým jástvím od této vrozené záležitosti, začne čistěji vidět.

 

B.: Jakmile bych se potom přiblížila, špatný. Ne!

 

Josef: Nemůžeme generalizovat, každý má nějaké svoje zádrhele, že ano, které musí řešit.

 

L.J.: U té práce s tělem, tam se zdá, že cesta totálního zblbnutí, s prominutím, vede k pronikavému vhledu.

 

Josef: …(?? 37:00). Jakoby zblbnutí, ano. Když já někomu říkám, že má likvidovat mysl tím, že bude likvidovat nebo lépe omezovat mysl tím, že bude trvale odříkávat metta do svého nitra, tak vlastně jako kdybych mu radil, aby zblbnul, aby jeho mysl přestala pracovat. A opak je… - výsledek je opak! Moderní psychologie bude říkat: „Ano, to je špatný, to je špatný“. No, ale to oni to někteří, kteří už dříve nějaký věci pochopili, už dělali. Třeba odříkávání růžence. To bylo v křesťanství, že jo. Ale i v buddhismu se odříkával růženec, tak nějak. To bylo taky trvalé odříkávání nějaké formule, pořád, ve všem volném čase. To je správné, to je správná cesta.

 

L.J.: Ale většina, co jsem četl v poslední době, většina lidí má tendence opačný.

 

Josef: Ano, opačný směr.

 

L.J.: Tohle pochopení nám dává vlastně karmická zralost. Ještě pár otázek, tam.

           

Josef: Chtěls něco říct?!

 

J.T.: No, že si myslím, že utíkáte od toho podstatnýho teďka, protože ta příroda mezi muže a ženu uložila zvláštní energii. Rusáci na to přišli v těch gulagách, že když byl mužskej a ženská poblíž a dovolili jim nějaký pohledy mezi nimi, že z těch lidí vymačkali víc. A co tys (k Josefovi) byl před čtyřmi lety … znals už Danu, nebo před pěti?… vždyť jsi mluvil podobně. V čem je ta změna? V nějakých ženských prvcích, které jsi okopíroval nebo které jsi pochopil, nějaká něha nebo...

 

39:00 

Josef:  SPOJOVÁNÍ! Ve spojování. Každý spojování …

 

J.T.: Ty jsi sáhnul na tuhle energii, ještě jsi našel...

 

Josef: Přesně tak, přesně tak!

 

J.T.: Tak to je to...

 

Josef: Říkáš to správně. A z toho vychází jedna věc: Každé spojování přináší radost a štěstí. Čím je to spojování na vyšší úrovni, tím vyšší je štěstí, jsou pocity štěstí a radosti. Každé rozdělování přináší negaci, smutek, bolest.

 

J.T.: No, kdybych to vzal astrologicky, tak ty máš ty planety takhle jako misku, že jo, nabouchaný, čili je jasný, že ti chybí protipól.

 

Josef: Ano, ano.

 

J.T.: Kdežto Květoslav to měl do kříže, jako kdyby dokázal to obsáhnout v jediné osobě.

 

Josef: Já jsem tento protipól musel dostat.

 

J.T.: Jo, čili je to i nějak … dalo by se z toho...

 

Josef:  Předurčeno. Já mohu konstatovat, že všechno kolem mě je nebo bylo naplánováno do posledku. To jsem teprve začal poznávat, jak všechno i vnější věci, jak nahrávají. Všechno je přesně naplánováno. A ten osud je dán. Jde o to, jestli ho člověk chce přijmout nebo nechce. Jestli dobrovolně ho přijme, bez reptání.

 

L.J.:  No jo … ale ty zábavy …(?? 40:39)… protože to, co teď je, to se muselo něčím vytvořit. To muselo mít příčinu.

 

Josef: To muselo mít příčinu.

 

L.J.: Takže aby lidi potom neupadli do pasivity z toho, že je to všechno naplánováno.

 

Josef: Viděl jsem nekonečnou řadu svých vtělení, fyzických i jiných.To byla řada vtělení, která sahala až do kultur, které už dávno na Zemi neexistují. Nesmírně dlouho, nežli jsem přišel zkušenostmi na toto místo, kde jsem teď. A to bylo střídání na zemi, pobyty v nebi, zase na zemi, zase v nebi - až přišly k povinnosti, které jsem - vlastně jsme dostali, ale předchází to nesmírně dlouhý vývoj. To jsou milióny a milióny let.

 

J.M.: A to jsou ty příčiny, že?

 

Josef: Tam jsou ty příčiny, pro mě - pro nás - naštěstí, byla ta cesta vzestupná, po všech časech… (?? 42:00).

 

L.J.: Další osten je právě v tom, že spojování dvou prvků, … každý by nejradši šel cestou toho spojování.

 

Josef: Jenomže to na nižší úrovni se musí převést (nahoru), to spojování na nižší úrovni se musí převést.

 

L.J.: Myslím si, že bylo i nejvíc párů tam v tu dobu. Sex byl jiný …(?? 42:30).

 

Josef: No, protože nedokáže se sex převádět na vyšší úroveň. Ve skutečnosti - třeba:  Dostala Zora otázku - na Moravě - jestli Květoslav s Kristýnkou žili sexuálně. VYDĚSILA SE Z TOHO! … No samozřejmě, že na zevní úrovni nežili spolu sexuálně – jasný. Ale to, co se odehrává na vyšších úrovních spojování - třeba spojování s guruy - je ekvivalent sexu. To pochopí nebo může vidět jenom ten, kdo na tu úroveň přišel a poznal to a potom pozná taky, že ten sex má svůj účel, jestliže se dokáže pozvednout na příslušnou úroveň - všechno v pořádku!

 

L.J.: Dokonce bez sexu by to nešlo, že jo...

 

Josef: …Ano.

 

L.J.: V tomhle smyslu nějakej pošramocenej...

 

Josef: A tak že ty prožitky sexu jsou nejdřív hrubé a potom se mohou zjemňovat víc a víc. A potom na vyšších úrovních to je spojování s vysokými stavy. To je tatáž práce.

 

L.J.: Tak se mi zdá, že to říkal Honza (JT), jak jsme mluvili předtím, než to říkal Honza, že to není o vypínání, ale že to je to gró, to zabezpečení před tím sestupným pádem. To jak jsme mluvili o tom..

 

Josef: Jo.

 

L.J.:  … všechny planety, všechny energie…

 

Josef: Ano.

 

L.J.:  …tak než se člověk pustí do operací s těma věcma, tak právě musí být připravenej...

 

Josef: Očištěn.

 

L.J.: Připravenej touhle očišťující procedurou, velice nepříjemnou, samozřejmě...

 

Josef: A to zříkání vlastně pokračuje. Stále člověk je ve světě a stále v něm vznikají touhy po něčem, je atakován světem a musí se toho zříkat a tím zříkáním se očišťuje, a potom se to převede globálně na všechno i na ten sex, který se použije na vyšších úrovních.

 

L.J.: A při tom zříkání ovšem hraje roli otázka silového napětí. Když se člověk zříká, tak vzniká napětí a teď každý je jinak silný a …

 

Josef:…Třeba:  Žijeme, nebo - jsme určeni k tomu, abychom žili v páru. To je zákon na tomto světě. Hledáme vlastně každý svůj protipól, svoji polovinu, která tím rozdělením, tím vyhnáním z ráje, se rozdělila, … člověk na dvě poloviny. A hledá svoji polovinu, která někde běhá po světě.

 

B.: Když není na tomto světě, tak je jinde.

 

Josef: Že jo.

 

L.J.: My máme, my nevíme, my tolik nevidíme, tak dokonale, … to už by bylo zavádějící, si myslím. Člověk si nakonec stejně vytvoří myšlenku a pak si jí začne schvalovat (smích).

 

Josef: Jestliže se setkali tady dva, kteří jsou tak dalece - oba sympatičtí - pak postavení, tímto vyzařováním jejich soužití má předpoklady dobré a setkali se v době této nauky, mají možnost nastoupit manželskou cestu - tu pravou manželskou cestu. Potom nemají zakázaný sex. Ale ten se musí převádět postojem a prožitky nahoru. Ten muž musí vidět ženu jako bohyni, musí ji v sobě tak uctívat a ona musí se chovat podobným způsobem a musí všechno obětovat nahoru, všechno musí obětovat guruům v tomhle případě. Potom mají čáku, že nastoupí manželskou cestu, tu pravou manželskou cestu a že se začnou rozvíjet jako dvě poloviny, které k sobě patří a které nakonec dojdou k tomu, aby se sloučily. Je to cesta dlouhá, mnohými a mnohými vtěleními.

 

47:15

L.J.: Člověk by si asi - ten žák, že jo - si jaksi nemůže volit sám postup.

 

Josef: Ne, ne…

 

L.J.:  …zvlášť v tadyhle v tomto případě.

 

Josef: Ne, to nejde.

 

Josef: Jsou narozeni v této oblasti, když je tady živá Nauka, tak lze předpokládat, že se vracejí do stavu - dokonce bych řekl, že většinou cesta manželská je nejschůdnější, protože neprochází mnohými, těžko únosnými …

 

Josef: Ovšem je jisté, že jestliže je to manželství, co na světě vytvořili, jestliže se rozpadne, tak ten, kdo jde mystickou cestou, nesmí se vracet, nesmí chtít hledat zase ve světě. To, co bylo zbouráno, má vlastně předpoklady, že bude mířit nahoru. Ale to už musí jít sám. Hledat to!  - božský princip, božský druhý princip, jiného pohlaví  V SOBĚ. Měl by tady zasáhnout (ukazuje na střed bytosti),  semknout, pozornost metta.

 

Sl.: Ono to chvíli funguje, pak...

 

Josef: …Jo, má to setrvačnost.

 

Sl.: …(?? 49:13)… pomalu to nabíhá…

 

Josef: Ale stále být ve střehu a znova a znova se vracet. Jako to dělala paní Ledrová. Šla na trh a odříkávala mantram - ne metta - ale mantram. A najednou si uvědomovala, že už – že už to myslí  neodříkává. Tak si vzpomněla: aha, to támhle na tom rohu. Tak se vrátila na ten roh, aby znova začala odříkávat mantram, aby nevynechala ten kus cesty. A likvidovala tím mysl.

L.J.: …(?? 49:47). Možná, že někdo třeba na tom rohu stál...(velký smích)

 

(…………………..)

 

Sl.: Znám, že část bytosti to nechce akceptovat, jo - má jiné zájmy. Opravdu část bytosti volá, přeje si myšlenku, jak ty říkáš, ale bytost prostě má v sobě jinou představu o tom a...

 

Josef: Ale to - že ta bytost je jaksi rozdělená a má jiný zájmy, to zase záleží na tom, jak dalece se člověk dokáže se zříkat tím cvičením, uvědomovat si sebe, co se v člověku děje, a ty nárazy světa - a odesílat přes kostrč nahoru, tak tím vlastně tu bytost, která je v tomhle případě rozdvojená, anuluje tu vedlejší postupně, protože z ní vycházejí ty pochybné činnosti a myšlení tak dále.

 

Sl.: Ono to závisí na tom pročištění…

 

Josef:  Ano…

 

Sl:  … to pročištění prostupuje tohleto. To potom ztrácí energii. Toho rušivého je tam potom méně a méně.

 

Josef: Jo, zmenšuje se to.

 

Sl.: Tam se to zmenšuje, ale je to fakt, co říká, … opravdu, když se to rozběhne, tak to funguje. Tak se zmenšuje ten...

 

Josef:  …i když na druhou stranu: Jogín když žije ve světě, musí rozdvojit vědomí; musí vlastně se nějak živit a musí pracovat. A potom může dojít taky k tomu, že pracuje vědomí ve světě a to druhý na svým vývoji vnitřním.

 

Sl.: To první tam má absolutní kontrolu, kdežto to druhé..

 

Josef: Ano, jasně, ano, to se vymyká kontrole.

 

J.T.: No, já jsem chodil lehat jako na kolena a za dvě hodiny strašný bolesti, jsem se probudil - teda na kolena, byl jsem chromý. Teďka mám skleněnou kouli, tu si dám do noh, ...to je hezký kmitočet a buďte zdrávi...(smích).

 

Josef: To je dobrý - no jo, jestli to funguje?!

 

J.T.: Ze začátku je to protivný…(?? 52:18). No je to v pokoji se mnou pořád, tak je to na tom lepším asi nebo já nevím. Kupte si skleněnou kouli, 250,- korun (smích).

 

Ženský hlas:… (k J.T.) si přivydělává!(všeobecný smích)

 

J.T.: H. jsme ji dali, viď Jardo!

 

J.H.:  Nedali, půjčili.

 

J.T.: No, vzal sis jí, vždyť sis jí nárokoval úplně … 

 

 

(…………………….)

 

 

T.K.: Ještě pociťuji, že jako v dalším stupínku někde běží ty myšlenky jakoby stínový, který nezachytím. Ale vím, že tam běží něco jakoby odlesk, ale přitom se mi zdá, že teda myšlenky jsou uklidněny, že ta mysl je zastavená .... A tam ještě, na to se musí dávat zatím (pozor)?

 

Josef: Pokud se to neobjevuje konkrétně, ... to by sem musel konkrétně, co to je…

 

T.K.: Ono to někdy vůbec je těžký zachytit, ale je tam něco jakoby odlesk, takový, co jsem našel.

 

Josef: Ale během vývoje se to dostane taky do vědomí. Protože čím víc člověk odbourává toho vnějšku, těch vzruchů, tím má pronikavější vhled a víc a víc postřehuje.

 

T.K.: Má to stupně, i toto myšlení?

 

J.M.: Ta reakce z druhé strany, tady číhá nebezpečí, aby člověk nezačal tupě zírat, … píše někde Květoslav.

 

Josef:  No, to jo….

 

J.M.:  Já jsem si říkal, že když zastavím myšlenky, tak přece to nejde, abych nemyslel a teď najednou koukám, že to je, jako kdyby si člověk vypnul rozhlas, který mu řve do uší a nemůže se vůbec na nic podívat, soustředit. … Vlastně už jenom koukám a dívám se.

 

 

54:24

Josef: Jsou dva druhy myšlení. Když člověk začne se uklidňovat, když se začne člověk uklidňovat, ta mysl jede nejdřív ...Prostorem letí proud, nekonečný obrovský proud myšlenek. Lidi myslej. A to letí světem. A to naráží na mozek jako na přijímač a přináší to vjemy. Lítají v člověku myšlenky, ale neví proč a jak, je to mnoho zmatku. To se zastavit nedá. To je světový proud. Tady musí člověk jedině odstoupit. Jít z cesty, uzavřít se proti těmto myšlenkám, soustředěním a nevšímat si.

A je druhý proud myšlenek - to jsou ty myšlenky, které vytváří vlastní mozek. Ty se dají zas zastavit,  ty se dají zastavit, vyčistit. Ale to už jsem myslím říkal, to je práce náročná na energii. Já jsem to dokázal, ale za cenu obrovské vynaložené energie. A to jsem viděl - hladinu, jevilo se mi to vizuálně jako hladina, která se vůbec nepohne, nerozčeří - čistá hladina. Ze začátku to snad nebylo tak těžký udržet, ale jestliže jsem to držel nějakou dobu, najednou jsem viděl, že se tam někde na té hladině začínají dělat bubliny nějaký. Věděl jsem, že to se tvoří myšlenky a tak jsem je připlácl. Přesně tak, jako kdyby to byla skutečná hladina že jo, větší. Dobře - a zase tamhle se začala objevovat bublina, zase jsem ji připlácl, támhle, támhle, a zase jsem ji připlácl, šlo to. A teďka: dvě, tři, a už toho bylo, už jsem to neobsáhnul a mysl se rozběhla.

Tímto násilím se mysl nedá dlouho udržet. Potřebuje to mnoho energie. Čili zastavit mysl musí člověk nějakým jiným způsobem. A to je čištěním bytosti! Tím se musí dojít k uklidnění mysli, k uklidnění vzruchů, protože člověk stále v sobě nachází nějaké vazby na svět, inklinace ke světu a ty musí anulovat. A jakmile jednou se tímhle způsobem pročistí, dojde k zastavení mysli … nebo k ovladatelné mysli. ..?? 57:48 .

 

Josef:  Tak. … A zase přicházíme jenom k tomu, že potřebujeme čistit bytost. Nejdřív od toho všeho, co je tady ve světě, čím vlastně žijeme, no a postupně se to musí dotýkat těch hlubin bytosti. Až z hlubin bytosti. A to je vlastně mystická cesta.

Pokud jsem měl možnost něco slyšet a číst z jiných pramenů, tak o tomto způsobu jsem se nikde nedočetl. Minulý týden jsem se díval … tak tedy (Eduard) Tomáš, co dělá tu mystiku v televizi. Ani zmínka o pořádné mystice… (??)… Nechápu, na veřejnosti, respektive chápu - Máro dovolí takovéto (věci říkat v televizi). My nemáme nikoho ve spojovacích, veřejných prostředcích, žádného redaktora, který by byl ochoten pracovat a říci to nebo proč nám to rozhasili, protože kdybychom chtěli s tím vystoupit, rozhodně nám nebudou věřit. To si Máro hlídá. Svět je malý. Překvapila mě ta informace ze světa, …. a přesto může (E.Tomáš) diskutovat v televizi. Říká tisícům lidí v té televizi, jaké blbosti mají dělat. (smích)

 

B.:  Přání dobra všem bytostem, do všech stran, na všechny strany se ukloní. Tím to končí. Já jsem viděla ten konec.

 

Josef: Jo.

 

J.T.: Myslím ale, že když se pak vymění ty energie jako, že až se dostane k té sféře guruů, že pak je po problému.

 

Josef: Jo.

 

J.T.: No ne, když se vymění ty energie, tak člověka to tak nadzvedne, že ten mozek na to nemá, aby tam do toho ještě nějakou myšlenku...

 

Josef: Jo, to je v pořádku, ale NEŽ se tam dostane.

 

J.T.: To je veliký uklidnění.

 

Josef: Ano, tam se najde klid, … ten pravý klid.

 

J.M.: Tam se zastaví sama mysl.

 

Josef: Ano, bez úsilí, tam na to není potřeba vynaložit energii.

 

J.M.: Možná taky další metoda pro uklidnění mysli, jestli je chůze - procházet se lesem, třeba.

 

Josef: Jo, tak pomůcka.

 

J.M.: Naladí se, na ten les, do přírody.

 

Josef: To není nic umělého, to je skutečná činnost.

 

J.M.: A vrátím se ještě k tomu sexu, chci se zeptat: Přesto, že se dá zpracovávat jako v představě, imaginací, posíláním energie, tak fyziologicky mluvil o tom i Lenhartovič, myslím, že fyziologie, to tělo, si přesto jako žádá něco, třeba mazlení si žádá.

 

Josef:  Jo. A tak jsem zkoušel jít mazlit se se stromy a ono to tělo uklidnilo. Jestli je to...

 

Sl.: Jestli je to dovolený.

 

J.M.: Jestli je to povolený, že jsem tam měl takový vztyčený ukazováček, že jako: „jó, je to takový šolichání“.

 

Josef: Ale je to jakési východisko. To není konkrétní důkaz.

 

J.M.: To bylo přece jenom v představě, ne že bych tam líbal…(smích).

 

J.T.: To nějakou břízu, ne?

 

J.M.: Spíš borovici.

 

Josef: Jediné nebezpečí je, že by se tam mohla skutečně nějaká víla objevit. Nejen ženská - skutečná víla.

 

B.: By si ji vyvolal.

 

J.T.: Moje manželka je rusalka…(?? 62:53)

 

 

63:32

J.T.: Ale ten strom má korunu, padá na to světlo, já myslím, že je to neškodný. Na jehličnany bych neto, ale na listnáče bych šel…(smích).

 

L.J.: Máš třeba takový lidí, kteří jsou na auta.

 

(……………………)

 

Josef: No, jak říkáš … když se bude sídlit v nohou, tak to potom je jasný, bude to přestávat.

 

J.M.: Já jsem to právě bral jako, že jsem pozoroval tu fyzickou složku. No, ono to tedy, pozoroval jsem …

 

Josef: Ono ta fyzická složka na něco reaguje.

 

J.M.: No, no, no. Mnohdy se mi stává, že prostě koukám, co ta fyzická složka dělá a nemůžu do toho příliš zasahovat.

 

T.K.: Jedině v tomto postoji je poznání, kdyby to prožíval, tak už vlastně není poznání.

 

Josef: To ano, vyvolal nějaké pocity.

 

T.K.: Už by to bylo zase venku.

 

(…………………….…)

 

Josef: Ale stejně, když to napětí vzniká, má se anulovat, má se rozpouštět. Vždycky, ať to je kdekoliv, kdekoliv je stopa. Třeba: Vznikne napětí v lýtkách, a člověk si to uvědomí, tak ho má rozpouštět.

 

 

64:59

L.J.: Zase se třeba stane, že úsilím vzniká napětí, a teď se má vydržet ten kulminační bod, tam se pak láme a je to zatím vyřešený.

 

Josef: Jestliže se to první napětí týká světa, to má kulminovat a zlámat, čili změnit stav vědomí, tam se mění stav vědomí. Člověk má vlastně se dostat do toho jiného stavu vědomí, který je víceméně transpersonální.

 

L.J.: To má jiný charakter, než to rozvolňování. To by se pak nikdy k tomu kulminačnímu bodu nedošlo.

 

Josef: Čili práce soustřeďovací má vést až do toho bodu, kdy člověk přepadne do toho stavu, druhu vědomí, do jiného druhu vědomí. Někdy to trvá déle, někdy méně.

 

L.J.: To soustředění se má vždycky dotáhnout do toho konce.

 

Josef:  No…

 

L.J.: Jinak se člověk unaví a přestane... Tomu se má člověk přizpůsobit.

 

J.T.: No, to není pravda, tohleto. Má dojít ke spojení s jinou sférou a udělat ten grif v sobě a působit těmi vyššími energiemi na tělo.

 

Josef: Dobře, ale on mluví, já mu rozumím, … on mluví o tom, když se začne soustřeďovat, aby se dostal z dosahu denního vědomí.

 

J.T.: Jo, jo.

 

Josef: Z dosahu denního vědomí a potom se tohoto - jak ty říkáš - lehčeji dosáhne. Z toho denního vědomí to nedosáhne. Je to tak.

 

J.T.: No, mluvím o lámání televize nebo čtení Špíglů a takovejch věcí… (smích). Nebo….

 

L.J.: Kdyby se to vzalo doslova, musíme dosáhnout zlomu.

 

Josef: Ano, zlom, – ano, zlom. Ale když se dosáhne zlom, tak potom je další povinnost dosáhnout to spojení nahoru.

 

L.J.: Ono je to právě ten zlom, právě ten zlom, to člověk přepadá do toho.

 

H.Sl.: Ve vývoji. Ano.

 

L.J.: Teď jsem myslel v soustředění….

 

Josef: Soustředění, ano … soustředěním.

 

Sl.: Je to vlastně zlom, kdy si člověk uvědomuje existenci transcendentna…

 

Josef: Ano.

 

Sl.:  Že se mu ukáže jako reálná oblast. A někdy se stane, že prostě se mu to nepovede.

 

T.K.: Celá mystická práce je desítky zlomů - těchto, než člověk dojde k nějakému zlomu...

 

Josef: K poznání.

 

T.K.: Nebo to taky vyvolává tlaky, a tam potom ještě přijde ten zlom v tom myšlení.

Josef: Ale to je potom už další hledání těch energií, na té úrovni, který následkem toho prvního zlomu vznikne.

 

L.J.: Takže tohle zaniká. Tohle trvá nějakou dobu.

 

T.K.: On myslel ten zlom v tom...?

 

L.J.: Při soustředění, jako výsledek soustředění.

 

Sl.: Velká úleva, když dosáhne toho zlomu, všechny problémy odpadnou a všechno přestane trápit. A myslí to úplně jinak.

 

Josef: Začne se rozlišovat. Anebo vjemy vyššího druhu.

 

L.J.: Dojde ke změně a vnímá se všechno jinak, jiný stav, že jo.

 

Josef: Člověk začne chápat, víc chápat transcendentální tendence ve svým těle. Ale chápe i ty světské.

 

L.J.: Skutečně se to jeví jako úplnej klid. Ten stav před tím se z toho stavu jeví jako hroznej lomoz. Běžný člověk si to ani tak neuvědomuje. Když pak přepadne do jiného stavu vědomí, tak z něho vidí, že to předchozí byl strašnej lomoz.

 

 

69:30

Někdo: A když v tom stavu vědomí vůbec nechápu, jak je… (?? 69:36).

 

Sl.: Je tam ostrá hranice.

 

L.J.: No, je tam úplně ostrá hranice. … V lidských stavech jsou taky hranice.

 

Josef: Po tomto zlomu je rozšířený vědomí. V tom se mě jevilo možno poznávat účinky - jakoby milosrdenství, účinky toho, jak působí stavy nahoře - tvrdá napětí nahoře, jak působí na tělo. To potom je tam přechod.

 

 

(……………………………)

 

 

T.K.: Teda jak v tomto stavu se udržet, protože stačí i uvědomění si toho stavu, aby člověk o to přišel. To si člověk musí vyzkoušet.

 

Josef: V tom stavu si člověk uvědomí „jsem“. Ne „já“, ale „jsem“.

 

T.K.: No právě.

 

Josef: A jakmile si uvědomí „ já“, tak už je to pryč ... (Josefův smích). To se musí naučit.

 

T.K.: To se musí na to přijít.

 

Josef: Jo, to se musí naučit.

 

L.J.: Další věc, důležitá, o které jsme nemluvili v tom spisku od Mistra, tam je, že v tom permanentním uvědomování nohou musí bejt právě to povědomí toho „jsem“. Člověk tím, že je pozorností upoutanej na předmětu zájmu, tak po sobě nevidí.

 

Josef: Na všech stupních má být vědomí „jsem“.

 

L.J.: To mi dlouho nebylo jasný, že se jinde říká, že člověk má jáství na závadu a ono to vypadá jako tadyhle to, …

 

Josef: Ale ne, ne… (?? 71:59)

 

L.J.: No jasně, aby se v tom člověk zorientoval. 

 

Josef: „Jsem“ pak trvá. Ale jakmile je tam „já“ – je to vymezeno. A následkem toho mizí TO UNIVERZÁLNÍ.

 

T.K.: Tam je ale potom dilema právě zároveň si uvědomování těla, protože to už vlastně by bylo jako „já“, teď tam vznikne třeba nějaký, nějaký, ňákej nebo nějaký...a to právě sklouzne k tomu, že člověk ...

 

Josef:…Že je tam nebezpečí, že to sklouzne, ano, to nebezpečí tam je, ale nemusí se to tam vyvinout. Protože to, co se děje v těle při soustředění na nohy, to se jenom pozoruje. Neztotožňovat, jenom pozorovat.

 

L.J.: Myslím si, že to sklouznutí, to dává přirozenost člověka. Že člověk se musí vracet.

 

Josef: Správně, je to přirozenost člověka, on chce existovat. Kdežto v tam tom neexistuje – je to vymezený, vymezený.

 

J.T.: Já musím ještě, že bych rád připomenul tu hloubku toho záběru, když se jdu sousřeďovat, tak si uvědomím, že tady jsou všechny ty bytosti, těch 20 životů nebo 50, že jo.

 

Josef: VŠECHNO JE V TOM TĚLE!

 

J.T.: Že tady je ta karma! To nejen, že tady jen nějaký J.T. sedne na zadek, že jo. To musí bejt ZASEDNUTÍ, to musí bejt bytelný! A teďka ty kosti v těle, pěkně tu kostru, tu lebku pěkně, že jo, ten čas rozbouchnu a - pch! To musí zahučet, to není takhle, že si tady o tom špitáte, to musí bejt "pch"! Ty nohy, ty musej zarůst do tý země, kořeny vytáhnu z těch noh! PCH!

 

Josef: Ano, je to tak. Vždycky to tak nevypadá.

 

L.J.: Může tam bejt pocit zkamenění, konkrétní pocit zkamenění.

 

Josef: Ale pozor! Jakmile dojde k tomuto pocitu zkamenění - rozpouštět. Nenechat. Aby to netrvalo, aby člověk tam skutečně nezatvrdnul. Být si vědom a stále rozpouštět.

 

JT: Hlásí se - tady!

 

Někdo: Já bych nechtěl přerušit tu věc, já bych se chtěl vrátit jenom k tomu úvodu. Ty jsi vlastně zmínil volání ke guruům a já jsem si uvědomil, že vlastně dělám jednu chybu. Já možná guruy když volám, tak otravuji tím, abych mimo jiný pomohl i lidstvu.

 

Josef: No jo, takový idealistický přání, ale...

 

Někdo: Mimo jiný samozřejmě, čili …

 

L.J.: To patří do té kategorie asi, jak Josef říkal, že člověk má touhu změnit to okolo sebe nějak. Takže uber to...

 

Někdo: Takže obec ještě jo a já taky. (smích)

 

Josef: Bez jakýchkoli přání, bez přání, ať se to týká čehokoli! Jedině volat k nim, abys s nimi navázal kontakt. O jinýho nejde. Oni zaříděj to další!

 

Někdo: V podstatě jakoby zbytečně obtěžuju.

 

Josef: Ta proměna světa, všeho lidstva nebo všeho dění, záleží na tom, na tý proměně vlastního těla. Ne na přání! Vyslovených přání - to jsou ideály. Ale jde o to, proměnit tohle vlastní tělo. Všechny reakce na svět, který se v těle ozývají, … v mysli, pociťování! Všechno odevzdat, všeho se zbavovat.

 

--------------   konec  kazety   ----------------

 

 

Pro web připravil Zdeněk J.