Malý hladkosrstý pinč
Druhové zařazení psa: Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcaští salašničt
Výška v kohoutku: Pes i fena 25-30 cm
Hmotnost: kolem 4-5 kg
Země původu: Německo
Doba vzniku plemene : 19. století
Původní využití :Společník
Základní charakteristika : Společník
Srst trpasličího pinče podle standardu má být krátká a hustá, hladce přiléhající a lesklá, bez lysin. Rozlišujeme 2 barevné typy: „selfcolored" (jednobarevní - jelení červená, červenohnědá až tmavě červenohnědá a „black and tan") černí s pálením - lesklá černá s červenými nebo hnědými znaky. Co se týče péče o srst, nejsou s pejskem žádné velké starosti. K vyčesávání srsti je nejlepší gumový kartáč, srst se „leští" vlhkou látkou. Pokud chcete chovat pejska v bytě, jistě tuto jednoduchou „údržbu" oceníte. Po příchodu z procházky stačí vzít namočenou žínku a psovi jednoduše otřít tlapky. Velmi temperamentní, bystrý a odvážný pes. Je stále ve střehu, na cokoliv podezřelého okamžitě upozorní a k cizím je naprosto nedůvěřivý. Proto je dobrým hlídačem. Neváhá ani zaútočit jako první, a to i na soupeře nesrovnatelně větší, než je on sám. Reaguje rychle až překotně. Malý pes, který však jinak svým vzhledem odpovídá střednímu pinčovi. Svalnatý, čtvercového formátu a elegantního držení těla. Hlava protáhlá a relativně silná, s vysoko nasazenýma, dopředu klopenýma ušima ve tvaru písmene V. Ocas vysoko nasazený a krácený asi na tři články. Tento ve své váhové kategorii univerzální pes je schopen plnit množství nejrozmanitějších úloh: společníka, hlídače, turisty i sportovce. Velmi se hodí pro soutěže miniagility. Trpasličí pinč je pes, který je svou velikostí přímo ideální do města a do bytu. Je malý, milý a přítulný. Navíc je skvělý hlídač a jeho štěkot rozhodně předčí kdejaký alarm. Rozhodně se nenechá uplatit, k cizím je dost nedůvěřivý. Jinak je to dostatečně sebevědomý a vyrovnaný rodinný a společenský pes. Jeho malý vzrůst mu nebrání být velkým bojovníkem a sportovcem. Sport, jakým je například agility, dogdancing atd., kde může uplatnit svoji hbitost, rychlost a hravost, je pro něj přímo ideální. Když se na vašem pozemku vyskytne nevyžádaná návštěva, můžete si být jistí, že se o tom ihned dozvíte nejen vy, ale pravděpodobně i nejbližší sousedé. To může být výhoda i nevýhoda. Pes se jednoduše a ochotně cvičí, je ho k tomu potřeba vést s důsledností už od mládí, ale výsledek určitě stojí za to. Ne každé malé plemeno je tak ochotné k práci, jako právě malý hladkosrstý pinč. O původu pinče nemáme mnoho informací. Přestože se ví, že v 19. stol. bylo chováno mnoho těchto psů a jejich chov probíhal v Německu a ve Skandinávii už po několik století, samostatným plemenem se malý hladkosrstý pinč stal až v roce 1895, kdy vznikl Německý klub chovatelů pinčů. Ve 20. letech minulého století bylo plemeno dovezeno do USA, kde si rychle získalo velkou popularitu a brzy na to i vlastní klub. U nás bylo na vrcholu své slávy za první republiky. V této době se chov orientoval na zmenšování pinče. Na výstavách se dávali za vzor ti nejmenší psi, často i s jasně patrnými znaky degenerace. Například lysé uši, vypoulené oči, podsazené nohy, roztřesená postava, hlava ve tvaru jablka a jiné. Chov „srnčích ratlíků" je dnes zaměřený na udržení vyvážené stavby těla, které má být silné a svalnaté. Cílem chovu není produkovat malé a často nemocné „třasořitky", ale zdravé a použitelné psy.Druh srsti, speciální péče
Základní charakteristické vlastnosti plemene
Celkový vzhled plemene
Fyzické vlastnosti, pohyb
Společenská charakteristika
Výchova plemene
Zajímavosti, původ