Kníráč velký
Druhové zařazení psa: Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcaští salašničt
Výška v kohoutku: Pes 65-70 cm, fena 60-65 cm
Hmotnost: 32-35 kg
Země původu: Německo
Doba vzniku plemene : 19. století
Původní využití :Služební plemeno
Základní charakteristika : Služební plemeno, společenský pes
Srst hrubá, drátovitá. Na čenichu je výrazný knír, vousy a husté obočí. Zbarvení: jednobarevné černé nebo „pepř a sůl“. Velký knírač se používá pro lov nebo jako odvážný a spolehlivý služební pes. K cizím lidem má ostražitý a nedůvěřivý vztah. Snadno se podrobuje výcviku, je aktivní a poslušný. Je mu vlastní hravost, vždy se shodne s dětmi. Jde o plemeno pracovních psů. Velký knírač je největší formou knírače (střední knírač je mittelschnauzer a malý je zwergschnauzer). Pes silné konstituce, téměř hranatého tvaru. Hlava je masivní, pravoúhlého tvaru. Přechod od čela k čenichu je povlovný. Čenich je mohutný, oblý, nos černý. Uši vysoko nasazené (často se kupírují). Krk suchý, svalnatý, vysoko vzpřímený. Hrudník mohutný, oválného tvaru. Hřbet rovný, bedra krátká, záď lehce klesá. Ocas je nesený vzhůru. Tlapy jsou krátké, oblé, sevřené. Vyžaduje velkou fyzickou zátěž a dlouhé procházky. Je mu vlastní hravost. Nejčastější využití je pro lovecké aktivity a jako spolehlivého loveckého psa. Všichni knírači jsou u nás považováni za služební psy. Mohou skládat i nejvyšší zkoušky z výkonu a zúčastňovat se všech soutěží. Malý knírač bývá doporučován jako nejlepší pes pro mladé, začínající sportovní kynology. Právě výcvik tohoto rázu je u nás velmi rozšířen, existují speciální cvičiště a také soutěže a zkoušky jen pro malé knírače. Velký knírač se hodí vzhledem ke své síle a ne zcela poddajné povaze spíše pro zkušenější kynology. Střední knírači bývají mimořádně temperamentní, přesto je lze zároveň s malými knírači doporučit sportovně založeným lidem i jako výborné společníky. Všichni knírači jsou dobrými hlídači. Velmi temperamentní, bystrý a pozorný pes. Velcí knírači jsou klidnější a rozvážnější, malí zase o poznání živější a uštěkanější. Mimořádně inteligentní, učenliví, nebojácní psi sportovní postavy i ducha. Pohybují se rádi a hodně, potřebují někde vybít svůj temperament. Většinou se ve výborné kondici dožívají vysokého věku. I když dnes jsou knírači podle velikosti rozděleni do tří samostaných plemen s vlastními standardy, předky mají společné zároveň s pinči. Byli jimi středně velcí, většinou hrubosrstí, málo elegantní selští psi. Chovali se převážně v jižním Německu, ale vlastně i v dalších středoevropských zemích, včetně naší ( kde se jim říkalo stájoví pinčové), jako univerzální pomocníci ve stájích, při hubení obtížných hlodavců i hlídání příbytků, jako doprovod formanů. K definování plemene a následnému vydělení velikostních rázů do samostatné podoby docházelo od 80. let minulého století.Druh srsti, speciální péče
Základní charakteristické vlastnosti plemene
Celkový vzhled plemene
Fyzické vlastnosti, pohyb
Společenská charakteristika
Výchova plemene
Zajímavosti, původ