Kníráč střední
Druhové zařazení psa: Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcaští salašničtí
Výška v kohoutku: Pes i fena 45-50 cm
Hmotnost: 14,5-15,5 kg
Země původu: Německo
Doba vzniku plemene : 15. století
Původní využití :Služební plemeno
Základní charakteristika : Služební plemeno, společenský pes
Srst knírače je hrubá, hustá, drátovitá, s hustou podsadou a dobře přiléhajícími pesíky, pouze na nohách může být jemnější. U středních kníračů je barvy pepř a sůl nebo černá. Je žádoucí, aby zbarvení bylo bez barevných příměsí. Černý knírač má být leskle černý, často se vyskytne načervenlé zbarvení vousu a obočí, které je na závadu. Tento nadbytek pigmentu není pro knírače typický, černí knírači mají více zdravotních problémů. Barva pepř a sůl patří k nejpůvodnějším zbarvením psů, je typická pro vlky, tzv. aguti-zbarvení. Dojem pepře a soli vzniká pravidelným střídáním pigmentované a nepigmentované části chlupu, který pak vypadá jako dikobrazí osten. Žádoucí je co nejhomogennější rozložení, ale většina psů má po těle rozložena tmavší a světlejší místa, např. tmavší masku a světlejší bradku, která dává psovi žádoucí neohrožený výraz. Střední knírači jsou nebojácní, velmi temperamentní psi s osobností. Vynikají značnou inteligencí a lze je výborně vycvičit jako psy služební, lavinové, asistenční a obranáře. Knírači ovšem bývají dosti tvrdohlaví a celý život nepřestanou soupeřit o vůdčí místo ve smečce (v rodině), proto je vhodné, aby jejich majitel měl již nějaké kynologické zkušenosti a dokázal nesmlouvavě svému knírači vymezit hranice, za které pes nesmí, aby se z normálně poslušného zvířete nestal nezvladatelný domácí tyran, kdy se stává z běžného česání nebo veterinární péče „rodeo“. Správně vedený knírač bude celý život veselým, hravým zvířetem, které majitele poslechne i na pouhý pohled a miluje svou rodinu až za hrob. Mnoho kníračů si rádo hraje s dětmi, přesto je do rodiny s malými dětmi vhodnější doporučit jiná plemena. Střední knírač je středně velký pes, stavba těla je kvadratická, to znamená, že výška v kohoutku zhruba odpovídá délce těla. Fena může být v trupu mírně delší. Zvíře je podsadité, houževnaté, dobře osvalené, ne štíhlé nebo naopak těžkopádné. Hlava se silnými čelistmi je nápadná mohutným vousem, u vynikajících kníračů dosahujícím až k úrovni prsou, a dlouhým obočím zakrývajícím oči. Nosní houba je poměrně velká, černá. Oči kulaté, mají být co nejtmavší. Uši je u nás zakázáno kupírovat, pak jsou klopené, trojúhelníkovité, špičkami přilehlé k lícím. Krátký, rovný, silný krk, hrudník má dosahovat až k loktům. Břicho je mírně vtažené, záda se lehce svažují k ocasu, mají být rovná. Ocas se většinou kupíruje na dva či tři články, někteří majitelé ho nechávají dlouhý; pak může dosahovat značné délky nebo se dokonce zakrucuje. Prsty jsou krátké, tlapka kočičí, uzavřená, drápy tvrdé, čistě černé. Všichni knírači jsou u nás považováni za služební psy. Mohou skládat i nejvyšší zkoušky z výkonu a zúčastňovat se všech soutěží. Malý knírač bývá doporučován jako nejlepší pes pro mladé, začínající sportovní kynology. Právě výcvik tohoto rázu je u nás velmi rozšířen, existují speciální cvičiště a také soutěže a zkoušky jen pro malé knírače. Velký knírač se hodí vzhledem ke své síle a ne zcela poddajné povaze spíše pro zkušenější kynology. Střední knírači bývají mimořádně temperamentní, přesto je lze zároveň s malými knírači doporučit sportovně založeným lidem i jako výborné společníky. Všichni knírači jsou dobrými hlídači. Typickými povahovými rysy jsou jeho živý temperament spojený s rozvážným klidem. Charakteristická je dobromyslná povaha, hravost a vyslovená oddanost pánovi. Je velmi milý k dětem, nepodplatitelný, ostražitý, a přesto neštěká zbytečně. Má vysoce rozvinuté smyslové orgány, inteligenci, je vhodný k výcviku, neohrožený, vytrvalý a odolný proti povětrnostním vlivům i nemocem. Tyto vlastnosti dávají kníračovi všechny předpoklady, aby se stal vynikajícím rodinným, hlídacím a společenským psem, který má také vlastnosti služebního psa. Knírači byli původně používáni v jihoněmeckém regionu jako stájoví psi, protože se cítili zvláště dobře ve společnosti koní. S horlivostí číhali na všechny hlodavce, aby je obratem ruky usmrtili, což jim v minulosti přineslo v lidové mluvě označení krysaři. Při založení klubu pro pinče a knírače v roce 1895 byli vedeni jako drsnosrstí pinčové.Druh srsti, speciální péče
Základní charakteristické vlastnosti plemene
Celkový vzhled plemene
Fyzické vlastnosti, pohyb
Společenská charakteristika
Výchova plemene
Zajímavosti, původ