Povídky od Mizu

 CHIORI

"Chiori jedeme."zavolá na mě táta. Naposledy se rozloučím se svými kamarády ze školy, školky a obecně se všemi co jsem v Palermu znala a kde jsem doteď žila se svým otcem. Nasednu do auta a s nosem nalepeným na okně a se zběsile mávající rukou vyjedeme směrem k letišti.

"Proč se musíme stěhovat do Japonska? V Itálii je pěkně."zabodnu svůj pohled do táty, když už mě pro samé mávání bolí ruka.

"Vždyť jsem ti to říkal. Práce."odpoví mi, ale nepodívá se na mě. Něco skrývá.

"No jo no. Mafie má hrozně moc práce."zabručím. Táta se jenom zasměje. Povzdechnu si a zahledím z okna.

"Chiori jsme na letišti."drcne do mě táta. Nereaguji, jen propaluji pohledem letadlo, které stojí kousek od nás.

"Fajn. Máš čas, dokud nevynosíme věci."vzdá další pokusy. Nakonec stejně vylezu a vezmu si svůj bílí kufr s dvěma jahodami uprostřed. Prolezeme všemi těmi otravnými kontrolami a dojdeme k tubusu, kam nám přistaví letadlo. Když konečně dojede, nasedneme a jakmile jsou všichni vyletíme do Monaka, kde se nabere druhá polovina cestujících, a někteří vystoupí.

CHIAKI

"Chiaki máš všechno sbalené? Jsi řádně oblečená? Rozloučila ses se všemi?"začne vyjmenovávat.

"Ano mami!"zavolám na ni z koupelny. Za chvíli ji uvidím v zrcadle.

"Já věděla, že zapomeneš."zavrtí hlavou a vezme mi z ruky náplast, kterou jsem si chtěla zrovna nalepit na znamínko, a udělá to sama.

"Jak zapomenu? Tys mi nedala šanci si to udělat."zabrblu a pořádně ji připlácnu. Máma mě sjede pohledem a pobaveně se usměje.

"Nosíš ty vůbec i něco jiného?"

"Co máš proti mému oblečení?"zpytavě si ji prohlédnu.

"Ale vůbec nic."řekne za odchodu. Podívám se na svoje tmavě modré kraťase a černé tričko na ramínka.

"Já nemůžu za to, že je to to nejpohodlnější co mám."dojdu za ní před barák. Zrovna pohledem hypnotizuje bílou přepravku která je zatím prázdná.

"Ty chceš tu potvoru brát sebou?"stočí pohled na mě.

"Mami Kage není potvora ale mládě pumy."začnu se rozčilovat.

"A ano beru ho sebou. Nenechám ho tu. Už si na mě zvykl."

"Dobře, dobře tak na mě nekřič."

"Já nekřičím. Pouze zvyšuji hlas."poučím ji a jdu pro Kageho.

"Kage jedeme."vlezu do svého bývalého pokoje.

"Kage?"nakouknu pod postel. Samozřejmě je tam.

"Pojď."pobídnu ho. Jen knikne a zaleze ještě víc do rohu.

"No tak pojď, než na tebe přijde naše velká mafiánka."zkusím to jinak. Nejspíš si to rozmyslí a pomalu leze ke mně.

"Kage necháme tě tady."prohlásí máma, když projde kolem pokoje. V tu chvíli mám pumu v náruči.

"Děkuji."poděkuji mámě a jdu ho dát do přepravky.

"Tak jedeme. Ještě nám to uletí."popožene mě, když se loudám s černou taškou a přepravkou k autu. Všechno naskládáme a vyrazíme.

"Vůbec proč zrovna Japonsko?"zeptám se.

"Šéf."řekne prostě. Povzdechnu si.

"To jsem se toho dozvěděla." Na letiště dorazíme s menším zpožděním, takže máme trošku víc naspěch. Naštěstí všechno úspěšně stihneme a usadíme se v letadle. Chvíli na to vylétáme.

CHIORI

"Nevrť se tak."napomenu ho snad po miliónté. Vím, že se mu tam asi nelíbí, ale takhle ho najdou.

"Chiori co se děje?"zeptá se mě už také po miliónté táta.

"Ale vůbec nic."zasměji se a podívám z malého okénka na mraky proplouvajícími kolem nás. Právě jsme se opět odlepily od země a teď už míříme na Tokijský letiště.

"Ahoj Hyuu. Taky si tak užíváš let?"zaslechnu tátův hlas a zatrne ve mně. Otočím se a opravdu Hyuu mu sedí na rameni a vítězoslavně se na mě šklebí.

"Počkej, co tu děláš?"uvědomí si, kdo mu to na tom rameni vlastně sedí.

"Pane, omlouvám se za vyrušení, ale není povoleno zde mít zvířata. Mají být v přepravce a..."začne letuška.

"Já vím. Omlouvám se."přeruší ji a vezme si přepravku od jiné letušky.

"Příště ti to tak snadno neprojde."varuje ho.

"Děkuji Oah."usměje se na ni. Natahuji se po přepravce, ale táta ucukne a dá ji do zavazadlového prostoru nad námi. Nafouknu se.

"Hele ty buď ráda že tu byla Oah jinak bychom byly v průšvihu."zvýší hlas. Naštěstí jsme v letadle, takže se krotí. Zvednu se a táta na mě upře pohled.

"Jdu na záchod."oznámím tak, aby uhnul. Strčí nohy do uličky, abych mohla vylézt. Pomalu se loudám mezi sedadly, než dojdu na záchodům. Někdo tam je tak se otráveně opřu a čekám. Klapnutí zámku mě probudí. Setkám se s pohledem modrých očí, které jsou úplně stejné jako ty moje. Když si onu dívku prohlédnu, zjistím, že je celá stejná jako já. Jenom náplast má na pravé straně hrudníku na klíční kosti a oči má modré a ne červené. Po chvíli mě začne hrozně bolet břicho, jak zadržuji smích. Ona je na tom nejspíš stejně. Chytne mě za ruku a vtáhne na záchody. Jsou sice malý, ale vejdeme se tam. Rozesmějeme se na plno.

"Tak tohle je dobrý."dostanu ze sebe asi po deseti minutách.

"To jo."souhlasí.

"Já jsem Chiaki."usměje se na mě.

"Chiori."opětuji jí úsměv. Hlavou mi proběhne nápad a než stihne utéct, chytnu se ho.

"Mám nápad."

CHIORI

"Chiori jsi v pohodě? Byla jsi na tom záchodě hrozně dlouho."podívá se na mě otec. Kývnu a sednu si.

"Kde je Ryuu?"zeptám se.

"Pořád nahoře."odpoví mi. Nakouknu z okna. Už je noc.

"Ten čas běží nějak rychle."povzdechnu si a zavrtám se do sedadla. Zavřu oči a usnu.

CHIAKI

"Chiaki k čemu ti byla ta kosmetická taštička?"zeptá se máma.

"Odlepila se mi náplast."plácnu to první, co mě napadne.

"Opravdu? A je to v pořádku? Není nic vidět?"strachuje se a chce to zkontrolovat. Naštěstí ji od toho odradím.

"Nic se nestalo."ujistím ji ještě jednou a vytáhnu mobil se sluchátky. Chvíli mi trvá, než ho najdu. Strčím si sluchátka do uší a písničky jsou to jediné, co vnímám. Po nějaké době usnu.