Povídky od Mizu

 „Aleyi ,pojď nám povykládat nějaký příběh, než půjdeme spát.“žadoní děti. Už dlouhou dobu žiji v dětském domově. Jsem tu nejstarší a každou noc dětem vykládám nejrůznější příběhy. Dělám to rád. Když vidím ty šťastné výrazy v jejich tvářích, cítím se jako by mi začalo bušit srdce.

„A co byste chtěly dneska slyšet?“zeptal jsem se jich a postavil se od svého psacího stolu.

„O upírech!“vykřikl osmiletý Riumi. Chlapec, kterého tu rodiče nechaly před čtyřmi lety kvůli finanční situaci.

„Upíří ne.“zaškaredí se Kiomi. Je o rok mladší než Riumi. Její matka zemřela při porodu a její otec se o ni nepřihlásil.

„Včera nám Aley vykládal o Aimei tak dneska nechte výběr na nás.“obořil se na ni jedenáctiletý Nai. Do děckého domova přišel po sebevraždě jeho rodičů. Den předtím se s nimi pohádal a utekl z domova a dodnes si to vyčítá. Tenkrát mu bylo sedm. Příběh o Aimei, vypráví o dívce, která se nešťastně zamiluje do muže z nejvyšší vrstvy společnosti. Ten muž se s ní začne scházet, ale její krutá sestra (dvojče) jí ho sebere. Aimei se v zoufalství zabije na jejich svatbě a její milovaný pozná, že byl ošálen a zabije se také. Něco jako Romeo a Julie.

„Dobrá, ale nebude to moc strašidelné?“ zeptá se Kiomi. Není to slabá holka. Má na vrch i u kluků, ale upíry, vlkodlaky nebo mumie přímo nesnáší.

„Popovídám vám příběh o upírovi, který přišel do lidského světa, aby našel novou rodinu, protože se mu nelíbily kruté zákony podsvětí.“řeknu. Všichni vypadali spokojeně. Dohromady jich je šest. Kiomi, Riumi, Nai, sedmiletá Rima, kterou její rodiče opustily z neznámého důvodu, šestiletá Imari jejíž matka sedí ve vězení za vraždu jejího otce a jeho milenky a poslední devítiletý Kira, který má mámu v nemocnici a jeho otec zmizel hned potom, co jeho matku znásilnil. Právě proto je v nemocnici. Kira při porodu málem zemřel. Jeho matka dostala šok na celý život, ale Kiri se zbavit nechtěla. Po pravdě bych měl říct, že je v blázinci, ale to nechci říkat.

„Tak, ale šup do postele jinak nic nebude.“zavelím a děti se rozběhly do pokoje. Zalezly do postelí a já jsem začal vyprávět.

„Tai byl velice mladý upír.“ Hned po první větě mě, ale přerušila Rima.

„Má stejné jméno jako ty.“ Moje celé jméno je totiž Tai Aley Kyukemi.

„Ano, ale pokud chceš vědět jak to s Taiem vlastně bylo tak buď potichu.“napomenu ji. Jen se zavrtá hlouběji do peřin.

„Měl sotva 50 let což je na upíra hodně málo. V jednom kuse se vyptával na jiné světy. Všechno mu zatajovali. Nechtěli, aby se někdy dozvěděl o kterém koly z jiných světů. Jenomže Tai se dozvěděl o světě lidí. Okamžitě se rozhodl, že se tam vypraví. Spolu s ním se tam vydal ještě jeho nejlepší kamarád Drey. Ovšem přechod mezi světy vyžaduje velké množství energie a Tai s Dreyem se do lidského světa dostali v podobě duší. Museli počkat, než se najde vhodná těhotná žena, jejíž dítě by nepřežilo a mohl se vtělit do toho nenarozeného miminka. Drey takovou ženu našel asi po půl roce, ale Taiovi to trvalo pět let což je pro upíra chvilka. Té ženě se jednou už narodilo mrtvé dítě, proto byla nehorázně šťastná, když se její dítě narodilo. Ovšem nebyl to člověk. Jakmile se do toho tělíčka Taiova duše převtělila, změnilo se na tělo upíra. Ovšem když mu byly čtyři roky, objevil se tam Drey. Bylo mu už devět a vypadal jinak než si ho Tai pamatoval. Jeho chování způsobilo to, že měl za úkol dovést Taie zpět do podsvětí. Zabil jeho lidské rodiče, ale Taiovi se povedlo utéct. Bloudil nocí, až došel k dětskému domovu. Vychovatelky ho přítuly a začaly se o něj starat. Všechno šlo dobře, dokud nedovršil osmnácti let. V té době se tělo upíra přestane dál vyvíjet. Tai měl dvě možnosti. Buď říct pravdu, nebo odejít. Ale protože Tai miloval lidi z dětského domova, jako svou ztracenou rodinu rozhodl se říct pravdu. Chvíli trvalo, než si na to zvykli, ale nakonec všechno dobře dopadlo. Od té doby Tai nedovolil žádnému stvoření temnoty, aby ublížil komukoliv blízkému dětského domova.“dokončím vyprávění.

„A co Drey? Pomstil se mu Tai?“vyzvídá Riumi.

„To já nevím.“

„A ve kterém domově žil?“vypálí další otázku Kira.

„V tom našem.“usměji se a dojdu ke dveřím.

„Dobrou noc.“rozloučím se.

„Dobrou.“ozve se zborem.

„Tak o čem jsi vyprávěl dnes?“zeptá se jedna z vychovatelek, kterou potkám přede dveřmi.

„O mně.“ušklíbnu se. Vychovatelka si mě přejela pohledem a usmála se.

„Dneska jdu ven. Je úplněk.“oznámím jí. Je to právě ta vychovatelka, která mě našla před branou dětského domova.

„Dobrá, ale dávej na sebe pozor.“začne mě poučovat.

„Dám.“slíbím jí a moje oči se zbarví do ruda. Potom zmizím v tmavé noci osvětlené jen měsícem a objevím se, až na opuštěném hřišti kam měsíční paprsky nádherně dopadají.

„Taii ty jsi zlý. Co jsi to ze mě udělal? Já tvoje lidské rodiče nezabil.“začne se bránit Drey.

„Já vím, že ne. Musel jsem, ale něco vymyslet kvůli klukům. Těžko jsem jim mohl říct pravdu.“sklopím hlavu a zadržuji slzy.

„Promiň. Nechtěl jsem ti to připomínat.“uklidňuje mě.

„V pořádku.“usměji se a společně vyrazíme na lov.