Mé angožování v anarchistickém hnutí
Na první anarchistické akci jsem byl již v necelých 14-ti letech a to na podzimní streetparty 1999, která skončila vymlácení ambasády USA. Pak jsem se i účastnil prostestů proti WTO v roce 2000. Tyto účasti však byli spíše takové výlety. Skutečně angažovat jsem se začal na konci roku 2002 a to v kolínském sdružení Pravá levice. toto sdružení bylo sdružením mnoha názorových proudů od anarchistů, přes trockisty až po klasické bolševiky, kteří nyní řídí například místní KSČM. Jak jsem se názorově profiloval směrem k anarchismu, měl jsem potřebu se odtrhnout od této organizace a spolu s dvě dalšími lidmi jsme založili Anarchistickou a antifašistickou alternativu. Jezdili jsme s distrem po koncertech a překecávali "pankáčeů k účasti v našem sdružení. v rychlosti jsme tak nabrali cca 20 lidí, ale jak ukázala praxe, spolehlivost těchti lidí byla na bidu mrazu.
V praxi to znamenalo, že při první oficiální demonstraci naší organizace v říjnu 2003 v Kolíně na místo předokláfaných 100-200 lidí přišlo sotva 30. Tehdy jsem měl skutečně velké oči a tak jsem pozval i lidi z Prahy. Konkrétně dva lidi z FAS/AFA a dva lidi z ČSAF. Akce tehdy skončila propadákem a došlo k prvnímu konfliktu mezi mnou a AFA, protože ta mi vyčítala, že díky mé neschopnosti (nezkušenosti) si místní neonacisté vyfotili jejich aktivisty a výsledek akce byl nulový. To následně vyústilo i v další názorový konflikt na veřejném fóru ČSAF.
Na konci roku 2004 jsem vstoupil do ČSAF - Kutnohorsko. Bylo to v době kdy ČSAF byla absolutně na ústupu a prakticky nefungovala jediná funkční skupina. Já společně s Květoslavem Svobodou (je aktivné do teď) a dalšími lidmi jsme rozpumpovali ČSAF. Prakticky každý týden jsme dělali nějakou akci, založili kolínskou Food not bombs, pořádali promítání, psali články... To vyústilo v to, že do ČSAF pomalu začali vstupovat nový a nový lidé, vznikaly nové skupiny a i naše skupina rostla. Nutno dodat, že v tu dobu do ČSAF vstoupilo i mnoho současných členů AFA. Jako zajímavost můžu jmenovat AntiG8 kemp v Pardubicích, který jsem pořádal spolu s Petrem Bezduchou (současný člen AFA) kdy jsme hostli cyklokaravanu směřující z východu na protesty proti samitu G8 v Německu. Tu akci jsem finančně zaštítil a stála mě zhruba 9 tisíc, jedna z aktivistek mi i poničila auto asi za 4 tisíce. Na závěr kempu předali lidé z cyklokaravany dar v hodnotě 200 euro, které předali Petrovi. Ty peníze od té doby nikdo nikdy neviděl.
Dne 21.4.2007 byl poškozen aktivisty z AFA hrob generála Gajdy. Já jako věříci člověk jsem to nechal být a čin jsem veřejně odsoudil. To vyvolalo obrovskou negativní reakci u AFA pro něž jsem se v ten moment stal zrádcem. Jako pomstu neonacisté zaútočili heckerským útokem na několik počítačů včetně mého. Díky tomu se neonacisté dostaly i do administrace webu ČSAF a trochu ji poškodili. Nebyl jsem však jediný na koho takto zaútočili. To však spolu s mýma vyjádřeníma proti politice AFA a nepovedenou antifašistickou akcí v Berouně, kterou tehdy začal utvářet Dalibor Z. vyústilo v tlak na ČSAF kdy žádala mé vyloučení. V září 2007 na sjezdu ČSAF jsem tedy sám po velmi jadrném projevu odešel z ČSAF, protože ta by kdybych neodešel ač mohlo dopadnout hlasování jakkoliv by se rozštěpila. Názorový protipól mých zastánců mezi, kterými byl již třeba Bretonec a lidí co stály proti mě byl obrovský.
V tu dobu jsem také definitivně odešel z osobních důvodů do Prahy a začal jsem bydlet u Bretonce. Začal jsem se angažovat v Palash, pomáhal té části ČSAF co byla na mé straně s určitými akcemi a začal jsem se angažovat v Krtkově koloně. Tehdy Krkovu kolonu de facto vedli dvě skupiny. KPK a Palash. já však byl poměrně za dobře s oběma skupinami a začal jsem zde pravidelně pracovat za barem, dělat promítání, přednášky, pořádal jsem benefity pro kolonu atd.. Vše vypadalo až idelicky než přišel listopad 2008 kdy přišla část z KPK a defacto vyločila z Kolony Bretonce a Lotka, tedy lidi okolo Palash z údajně odlišného názoru na koncept KK. V reálu to byl tlak AFA zbavit se nepoholdných lidí, protože celá Palash se vymezovala proti politice AFA mezi které patřilo i vyhrožování apod.. V ten večer mi KPK chtěli nabídnout členství v kolektivu za tyto dva lidi. To jsem však odmítl. Zkrátka nemohl jsem podrazit lidi, kteří v roce 2007 jednoznačně stáli za mnou.
Lidé z KPK se pokusili o jakýsi restart infokafé a však po asi třech měsících ho vzdali. V dubnu 2009 jsem tedy na rychlo vytvořil nový kolektiv KK za účelem zachránit ho. Tvořil jsem ho já, Mr. Mitch (je na nyxu), Hakita (na FB Hanka Kytková), Dick (na FB Dick Stockar, který je nyní v Nizozemsku), Bretonec a Lotek z Palash. Na dobu duben - červen 2009 vzpomínám snad jako na nejkrásnější dobu v mé aktivistické "kariéře". Krtkově koloně se dařilo poměrně i po ekonomické stránce (doplatky byli minimální), dělali se akce, Kolona byla plná, dělal jsem ji s lidmi s kterými sem si rozuměl a rozumím do teď.
Přišel však osudový 30. červen 2009 kdy byla vyklizen squatt Milada. Lidé z Milady neměli kam jít stejně tak jako jejich věci nebyly kam dát. Nabídli jsme se tedy mi z KK a lidé z kolektivu Wolkrovka (s kterým spolupracuje i Dála třeba) a ubytovali jsme část lidí i s věcmi v KK. V ten moment to však znamenalo de fakto paralizaci činnosti kolony. Tržby na baru byli minimální protože do KK nikdo kvůli uskaldněným věcem nikdo nechodil. Byl tam smrad, bordel, nečistota. Byli jsme ujištěny, že nám kolektiv nově vznikající Truhlářské (kterou dostali díky ministru Kocábovi) tento necelý měsíc nějak zaplatí. Nic jsme nedostali, naopak jsme museli celou KK komletně vydesinfikovat, protože mezi uskladněnými věcmi byli například i potraviny, které tam začali hnít.
Kolona se opět dostala do obrovských finančních problémů. Proto jsme se rozhodli (já, Dick, Mitch, Bretonec, Lotek, Ustrica - je na nyxu) založit nový infoshop v Nuslých Revolver. Bylo nutné také vyrovnat spolu s předchozím kolektivem závazky za KK. Celkový dluh za nájem, elektřinu (část sem platil ze svého když ji v červenci 2009 chtěli odpojit díky nedoplatkům předchozího kolektivu) a vodu činil asi 130 tisíc z čehož 30 tisíc byl dluh nově vzniklého kolektivu. Proti si Hakita na sebe vzala půjčku (i s úroky 155 tisíc), z který jsem se ji zavázal uhradit s úroky nějakých 38 tisíc. V současné době i díky nedorozuměním dlužím z této částky Hakitě ještě osm tisíc (v době rozhovoru před kafé v lese to bylo 10).
Pokračoval jsem v projektu Revolver, který byl asi o polovinu levnější jak pronájem KK. Pořádalo se tam spousta akcí, přednášek, promítání. Revolver si však takové jméno jako KK nikdy neudělal. Chodilo tam podstatně méně lidí atd.. V zimě se k nám do Revolveru nasquattoval Nálož a Jeátro (oba se nyní točí kolem Cibulky). Dali jsme jim možnost tam zdarma přespávat nicméně brzy se z Revolveru stal spíše squatt než infoshop.
Na jaře 2010 vzhledem k tomu, že hnutí po vyklizení Milady nemělo žádné místo kde může dělat koncerty a Revolver potřebám hnutí nedostačoval. Našli jsme tedy budovu na nákladovém nádraží Žižkov a začali s rekonstrukcí, s tím, že jsem zaplatil tříměsíční kauci, první nájem a nákladnou renkonstrukci, kterou jsem hradil dvakrát, protože Jakubovi Polákovi jsem zaplatil 50 tisíc Kč a neodvedl prakticky žádnou práci. Celkem mě investice do Discentra stála nějakých 110 tisíc Kč.
Při vzniku DisCentra jsme měli své vize a ideály jak má fungovat. Mezi ně patřila nulová konzumace tvrdých drog, pořádání komorních koncertů, přednášek, promítání. V tu dobu však k naší smůle skončil projekt Truhlářská kde ce angažovali lidi z dnešní "squattu" Cibulka. No skončil. dostali výpověď a slavní squatteři se ani nepokusili o Truhlářskou zabojovat.
Několika lidem jsme proto poskytly prostor na krátkou s tím, že si tam udělají svou dílnu a jednomu člověku dovoli si na pozemek vedle Discentra postavit karavan. Neschopnost těchto lidí ale znamenala, že se tam začali tito lidé roztahovat ačkoliv nebyli členi kolektivu. Z jednoho karavanu najednou byli čtyři, s dílny prakticky regulérní squatt. S Ustricou jsme si tam tedy odtáhli taky své obytné vozy, resp. karavan a avii. To však ale nebylo vše. jak zjistili, že se blíží zima, tak si uvědomili, že už zasquattovat nic nestihnou a začali nám čím dál více diktovat své podmínky a dělat nám naschváli. Například tím, že tam nechávali přespávat člověka co měl velké problémy s alkoholem a jeho inteligence byla i díky tomu velmi nízka, za to jeho svalová hmota obrovská. Tocházelo i k fyzickým konfliktům. Dalším příkladem je, že když jsme se snažili například při schůzi řešit drogy a navrhnout vyloučení lidí, ty se úmyslně schůze neúčastnili a pak řekli, že výsledek schůze je naplatný, protože na ni nebyli.
Začali zde technopárty. První ještě proběhla v klidu. po druhý jsme už museli uklízet tuny bordelu, něčí krev, zvratky apod. Na třetí už jsem načapal dealrovat drogy lidi přímo na párty. V září 2011 příšel Ustrica s tím, že se zde dealuje běžně v jednom s karavanů i mimo párty a spolu s dalším členem odešli. V prvu jsem to nebral moc vážně ale na konci října jsem sám načapal prodávat další lidi drogy a dokonce v moment kdy jsem chtěl zasáhnout a "párty" ukončit mi začali vyhrožovat. Asi dva dny na to přijel Nálož do Discentra z Francii totálně sfetovaný s policii za zády z čehož jsem měl pak problémy (jakoprovozovatel) ještě x měsíců. Rozhodl jsem se tedy v listopadu 2011 Discentrum opustit a přepsat smlouvu na jedno z těch... (žádné slušné slovo mě nenapadá).
Nájem byl zaplacený do konce listopadu, sdědili po mě komplet vybavenej klub. Nedoplatek na elektřině jsem doplatil ještě v listopadu. V době mého hospodaření se nám krom zaplacených nájmů vytvořit zisk asi ve výši 45 tisíc Kč. Nový kolektiv měl dojem, že přes všechny problémy, že se prakticky o chod nestarali měli pocit, že mají na tu částku nárok. To jsem samozřejmě i vzhledem k počátečním nákladům, k tomu, že nám (mě a Usticovi) tento kolektiv zničil obytné přívěsy se škodou za 50 tisíc Kč.
Po opuštění Discentra jsem založil Indymedia a spolupracoval s iniciativou Ne rasismu, která mě v boji proti konzumentům podporovali a začal jsem se angažovat v hnutí Occupy (Skutečná demokracie teď!). Dělali jsme spoustu akcí, jezdili jsme na protináckovské blokády nejen v ČR (za což jsem utratil také spousta peněz) atd.. Mé angažování v anarchistickém hnutí však skončilo na podzim 2011 kdy se konala schůze širšího anarchistického hnutí vzhledem k eonacistické akci v Praze. Tam jsem selhal a na schůzi kde byl zákaz používat mobil jsem si vzal svůj mobil a vyvrcholilo to v psycho scénu. Na druhou stranu mi nikdo nedal ani šanci se obhájit. Simkartu jsem si zakoupil před schůzí a tak nedošlo k žádnému ohrožení. Zkrátka jsem selhal.
U spusty věcí byl i Matěj Zlámal (Pankrác Svoboda naFB) ikdyž nebyl členem žádných organizací, bydleli jsme jednu dobu spolu a obecně jsem s ním od puberty až do teď v kontaktu. :-)
po této eskapádě jsem se pokusil i o sebevraždu, ale pak na sobě zapracoval, začal se léčit s problémy a začal nový život. Anarchistické hnutí však o mě už ani nechce slyšet a to jak by se měli chovat člověku co pro ně makal x let a je třeba částečně nemocný si čtou jen v brožurkách.