Naše česká řeč
Naše česká řeč
„Dřív se říkalo, že je zelenina čerstvá. Dnes se říká, že je fresh!“
( Televizní reklama.)
K podmínkám šíření informací mezi vzdělanci různých států patří mezinárodní jazyk. Kdysi to byla řečtina, pak latina, posléze francouzština. Dnes jsme svědky invaze angličtiny do všech oblastí vědy, techniky, obchodu i volného času. Rodilí mluvčí angličtiny jsou ve výhodě ve všech mezinárodních organizacích. Neanglofonní odborníci se stávají pouze prostředníky angloamerického výzkumu. Vlastní práci, vlastní zkušenosti a způsob myšlení nemohou plně zhodnocovat. Co není anglicky, to se nečte. Přitom nadřazený jazyk je mateřštinou ne více než 6-7% obyvatel světa. Již J.A.Komenský věděl, že universální dorozumívací jazyk by měl být umělý, aby nikdo nebyl zvýhodněn a nikdo umlčen. Ale invaze angličtiny nepostihla jen oblast vědy a techniky.
Média ve všech evropských zemích prokládají národní jazyky stovkami angloamerických slov a vazeb, znešvařují charakter národního jazyka a ochuzují domácí slovní zásobu. Dík médiím např. naše mládež uctívá superstars a angloamerické hity a dá si drink a jointa a všechno je super a coola happy.
Sledujeme výsledky Australianopen a kdejakého play of a sportovci se účastní draftu a herečky kastingu. Hledáme nečeská jména pro své děti a stydíme se za koncovku -á nebo -ová. Prodejničky na zašlém nádraží v našem městě se honosí anglickými nápisy, jako blue joy, love coffee,cookies, garden, changement. Společenské centrum je Centrum news a kulturní střediska v jeho budově se jmenují Family Point a Senior Point. Na můj podiv, že se nejmenují česky, jsem se dověděla, že je to úřední název, bez kterého se taková střediska nemohou ani zřídit ani dotovat.
Také na travnaté ploše za panelovým blokem je u nás tabule s nápisem DiscGolfPark a InfoBoard. Kupujeme na leasing, potřebujeme sponzoring, obdivujeme modeling a topmodelky, šopingujeme v hypermarketech a megastorech, máme šou a talkšou a megašou, party a megaparty a všechnoparty. Dáme řeč o mítingu nebo s bodygardem či aupairkou a chceme být in a sexy a ne out nebo dawn. Známá profesorka sociologie mluví v televizi o mainstreamu a vyjadřuje své emoce výkřiky „Wau“! A učitelka tělocviku dělí v lázních třídu na družstva podle plaveckého level.
Na ochranu národního jazyka a kultury před jazykovým imperialismemse leckde tvoří programy veřejné péče. Jde o Francii, severské země, Německo, Japonsko, Slovensko. U nás zatím takový celostátní program postrádáme.
A přece máme vlastní úctyhodné tradice. Vynikající literární vědec Albert Pražák ve své knize "Národ se bránil“ velmi fundovaně ukázal, jak obrana jazyka a národa patří k českým specifikům od úsvitu našich dějin, žitých v srdci Evropy, v místě stálého ohrožení. Od dob Velké Moravy až po druhou válku světovou byla naše mateřština ctěna jako nejcennější kulturní statek, odkazovaný s láskou příštím generacím. Z těch mnoha pěstitelů, ochránců a ctitelů mateřštiny, které uvádí A. Pražák, jmenujme aspoň M. Jana Husa, předbělohorské humanisty, Jednotu bratrskou, Jana Blahoslava, Jana Amose Komenského, Bohuslava Balbína, Josefa Dobrovského, několik pokolení národních buditelů. Dlouho u nás platil verš Svatopluka Čecha:“Moc, sláva, bohatství – co ze všeho nám zbylo? Naše řeč“. Karel Čapek ve své „Chvále řeči mateřské“ ji označuje „za samu duši a kulturu národa“ a nemůže se nabažit jejího kouzla. V době smrtelného ohrožení našeho národa v době druhé světové války vyslovili v nezapomenutelných verších své vyznání lásky a obdivu k mateřštině básníci Hora i Halas, Nezval i Seifert. A po válce jsem si vybrala jako téma maturitní písemky rozbor básně Jana Čarka, „Rodná řeč.“ Pojednala jsem je s úctou a láskou.
Denně čteme a slyšíme, jak velice je naše mateřština v samé podstatě ohrožena. Zasloužila by si účinné ochrany a péče. Obrátila jsem se před časem na odborné jazykovědce. Ale ti odmítají jakoukoli „normotvorbu“, zastávají stanovisko „bezhodnotové vědy“. Vyjadřovat se k úrovni jazyka v masmédiích, ať již tištěných nebo audiovizuálních, by odporovalo „korektnímu“ pojetí vědy. A tak je naše mateřština ponechána na pospas hanobitelům jazyka všeho druhu. Co kdybychom k 100. výročí vzniku Československa zahájili uvědomělý zápas za uchování krásy našeho jazyka, který nám byl po staletí „Chrámem i tvrzí“, jak řekl s obdivem P. Eisner?
Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.
