Odešla osobnost
Odešla osobnost
Marek Řezanka
Po dlouhé a těžké nemoci nás navždy opustil statečný člověk, Jaroslav Bašta. V žádném případě nepředstavoval nepopsaný list. Naopak. Jeho život by vyšel na úctyhodně tlustý román – a vždy byl silnou osobností, která se nikomu a ničemu nepodřizovala. Přibližme si významné milníky jeho života:
- Věnoval se amatérskému archeologickému výzkumu. Stál u objevu hradiště ze starší doby bronzové u Horšovského Týna. Publikoval přibližně 140 odborných prací.
- Počátkem 70. let 20. století byl za své postoje vězněn.
- Pracoval v podniku Stavby silnic a železnic.
- Zastával funkci vedoucího odboru Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie.
- Působil jako náměstek ředitele Federální bezpečnostní služby.
- V letech 1998-2000 vykonával funkci ministra bez portfeje.
- Měl mnohaleté zkušenosti z diplomacie (velvyslanec ČR v Ruské federaci).
- V roce 2023 kandidoval na prezidenta České republiky.
.
Jaroslav Bašta byl tělem i duší demokrat. Zatímco se jeho soupeři v prezidentské volbě trumfovali, kdo z nich by se proti V. Putinovi více vymezil, on byl zdrženlivý:
„Já bych neviděl důvod být nezdvořilý, protože emoce a zahraniční politika nejdou dohromady.“
Byl to Jaroslav Bašta, kdo si nepřál, aby se v naší republice mobilizovalo do války. Jako jeden z mála kandidujících si uvědomoval cenu lidského života. Nechtěl od první nanosekundy válčit s Ruskem. Proto nás nabádal:
„Nemusí se to vůbec jmenovat mír, ale jen příměří.“
Na rozdíl od svých soupeřů jasně pojmenovával, jaké máme ohledně dění na Ukrajině možnosti:
„Bavme se tedy o tom, jaká je alternativa k míru. Třetí světová. Když nebude mír, tak co bude, no nejspíš třetí světová válka.“
Odmítal jakýkoli nátlak na občany, aby byli nuceni říkat „jedinou možnou pravdu“. Všiml si například počínání České televize, kdy ti, kteří Rusko neoznačí za „teroristický stát“, získají nálepku „kolaborantů“. Škoda, že v době Bushovy války v Iráku Česká televize v tomto ohledu očividně spala. Jaroslav Bašta soustavně volal po diskusi a dialogu – a ostře se vymezoval vůči propagandě:
„Některé redakce veřejnoprávní televize termín svobodná diskuse vůbec nechápou. Pravda je přece jen jedna – ta jejich. Co jí odporuje, musí být kremelská propaganda. Mají stejně omezený pohled na realitu jako fanatičtí svazáci v roce 1952.“
Zatímco provládní prezidentští kandidáti se předháněli v tom, kdo z nich je demokratičtější a kdo se více hlásí k listopadovým událostem v roce 1989 s tím, že dnes žijeme v „nejkrásnějším možném světě“, Jaroslav Bašta kritizoval pokusy o návrat k totalitním praktikám a varoval před nimi:
„Po dalších skoro třiceti letech naší posttotalitní historie mi připadá, že se kolo dějin vrací někam na svůj počátek, kdy existovali páni a poddaní. V oblasti svobody slova můžeme pozorovat nástup totalitních tendencí. Přestala platit Masarykova teze, že demokracie je diskuse. Na místo svobodné výměny názorů a společenského dialogu nastoupily v lepším případě mimoběžné monology, v horším propaganda. Společnost je totiž fatálně rozdělena.“
Jaroslav Bašta poukazoval na fakt, že naši společnost nerozděloval Miloš Zeman, ale silně ji rozděluje systémový trend, kdy si jistá vlivová skupina uzurpuje nárok na určování, co se říkat smí, a co nikoli. Neváhal kritizovat tzv. liberální demokracii“, která mu svými projevy nepřipadala ani liberální, ani demokratická:
„Liberální demokracii považuji podle toho, jak se projevuje třeba u nás, za nedemokratickou. Mám na mysli snahu omezovat názory či nálepkovat. Vytvořily se zde poměry, kde začala působit nejhorší forma cenzury, a to autocenzura. Lidé se bojí něco říct, aby se nedostali do konfliktu v práci. Bojí se, aby nebyli nálepkováni.“
Provládní prezidentští kandidáti spolu soutěžili, kdo z nich pokládá tzv. Green Deal za větší příležitost. Oproti tomu Jaroslav Bašta vytrvale upozorňoval na hrozby, které tento projekt přináší řadě občanů v oblastech sociální a ekonomické – ale i lidskoprávní. Rovněž kritizoval, že v propagaci této ideologie platí pro různé státy různé přístupy:
„Tichou a nepřiznanou výjimku má také Německo. Takže zase princip dvojího metru platí, ti bohatí si můžou dělat, co chtějí a chudým a malým budou vysvětlovat, že musí poslouchat a že nesou odpovědnost třeba za to, jestli za nějakých sto let tady nebude poušť nebo subtropy kvůli kysličníku uhličitému. Je to něco, čemu moc nerozumím, protože všechny dosavadní utopie slibovaly, že bude lépe a radostněji. A jen Green Deal a Velký Reset jsou první ideologie, která staví na tom, že bude hůř a že se na to máme těšit. Já si myslím, že jedinou rozumnou reakci je vyhnat všechny kdo to prosazují od válu a zbavit je moci. Protože jsme tady doma, a protože se nás to bezprostředně dotýká, začít bychom měli s naší vládou. V tomto případě, slibuji jako kandidát na prezidenta, že udělám všechno pro to, abych tuhle asociální, protilidovou a protinárodní vládu pomohl svrhnout.“
Jaroslav Bašta zcela jednoznačně odsuzoval tvrdou asociální politiku Fialova kabinetu:
„Máme vládu, která má pocit, že nemusí dělat nic. Všimněte si, že jenom tři země Evropské unie nepřijaly žádná plošná opatření proti zdražování energií. Nás bude čekat něco daleko horšího, než jsou energie, a to možná celosvětový nedostatek potravin a extrémní zdražování potravin. Neumím si představit současnou mladou hédonistickou generaci, že by se musela začít chovat tak, jak si ještě pamatuji z 50. let, kdy maso bylo jednou za týden.“
Byl to pan Bašta, který se nebál hlásit k významné části naší společnosti, která je však mainstreamem nálepkována jako „dezoláti“. Dokonce prohlásil, že by jako prezident mezi tyto lidi zavítal.
„Tato protilidová vláda chaosu a absurdit musí odejít. Budu–li zvolen prezidentem, přijdu vás na demonstraci podpořit.“
Nestalo se. Ale i tak dal mnohým z nás naději. Naději, že se najdou lidé, kteří nejsou všehoschopnými kariéristy a hochštaplery, a kteří v každé době dokážou vyznávat tytéž hodnoty. Je to mnohem více, než nám možná v tuto chvíli dochází.
Nezapomeňme…
Odešel muž, jen neohýbal hřbet:
Muž, který nebyl mnohým pohodlný.
Najednou není – nevrátí se zpět.
Minutu ticha drží mořské vlny.
Odešel muž, jenž za něco se rval,
a který nežil z naučených frází.
Odešel – ticho. V květech ulpěl žal,
na cestě k světlu zpěv ho doprovází.
Vyzýval k míru – a byl pro diskusi.
Tvrdil, že pravda hledat se vždy musí.
Cenzura totiž právo nahlodává.
Byl to muž, který toužil po svobodě.
Převozník nyní mává z malé lodě:
Nezapomeňme pana Jaroslava…
