Historie zrady 11
Historie zrady 11
V parlamentních volbách v květnu 1935 získala SdP 1 249 497 hlasů a 44 mandátů v poslanecké sněmovně. Volilo ji téměř 70 % československých Němců. Tím SdP prokázala, že ovládla německou menšinu v ČSR. (Hruška, E.: Pohoří divočáků, s. 52 -53.)
ČSR se od roku 1933 stala významným mezinárodním činitelem. Jedním z důvodů byla skutečnost, že poskytovala politický azyl emigrantům prchajícím z Německa před nacistickou diktaturou. Německá inteligence, kulturní pracovníci, vědci, umělci, spisovatelé byli přijímáni na území republiky, byli chráněni před zásahy nacistů tím, že jim bylo poskytováno československé státní občanství. (Na příklad Thomas a Heinrich Mannové a další.)
Politické zaměření německých emigrantů přicházejících do ČSR bylo značně různorodé. Československo se dočasně stalo azylem protihitlerovské opozice v nacistické straně v čele s O. Strasserem. Pod jeho vedením působila v republice černá vysílačka řízená Ing. Formisem. Do ČSR prchali představitelé německých politických stran, německých katolických a občanských skupin. Celé vedení německé sociálnědemokratické strany přesídlilo do Prahy a pokračovalo ve své politické činnosti. V republice nalezli přijetí a ochranu i němečtí komunisté.
Německým emigrantům se dostávalo podpory ze strany československé vlády a od nejrůznějších organizací a spolků. Československá nakladatelství vydávala práce německých pokrokových spisovatelů, vycházela celá řada protifašistických časopisů. Byly organizovány akce solidarity s německými antifašisty za záchranu politických vězňů. Komunistická strana vedla akci za propuštění E. Thälmanna a byla páteří boje za osvobození Jiřího Dimitrova na podzim 1933.
Protifašistických akcí se zúčastnili lidé různého politického přesvědčení, které spojoval odpor proti nacismu a jeho krvavé brutalitě. V únoru 1934 po krvavém potlačení dělnického hnutí Dolfusovou vládou v Rakousku se k emigrantskému proudu z Německa připojila skupina levicově orientovaných sociálních demokratů z Rakouska v čele s O. Bauerem. (Tato skupina vedla v letech 1918 – 1919 rakouskou protičeskou politiku.)
Přítomnost německých a rakouských emigrantů a rozvíjející se boj za jejich ochranu ovlivňovaly a aktivizovaly antifašistické, demokratické a revoluční síly v republice. Výrazně působily na jejich vývoj. Vedly také k prudkému střetávání s fašistickým Německem, které v poskytování práva azylu vidělo politickou akci proti sobě. Snažili se tomu zabránit jednak desítkami diplomatických nót a osobních protestů proti činnosti emigrace na území republiky, jednak sahali k typickým nacistickým metodám. Jednou z nich bylo vysílání agentů a vrahů, jejichž úkolem bylo “zneškodnit” nepohodlné emigranty. (Příkladem je zavraždění profesora Lessinga v Mariánských Lázních a také inženýra Formise a likvidace jeho vysílačky.)
V průběhu roku 1935 došlo za neustále se vyhrocující mezinárodní i vnitřní situace ke střetnutí mezi různými politickými proudy. V předvolební kampani do parlamentu se vyhrotily dvě linie. Jedna usilovala o udržení demokratické formy státu a o realizaci zahraniční politiky opřené o bezpečnostní systém, jehož základem by byla francouzsko-sovětsko-československá spolupráce. Druhá směřovala proti vnitřní demokracii a usilovala o novou orientaci československé zahraniční politiky podle charakteru skupin buď na Německo, nebo na Itálii. Linie mezi těmito proudy byla dána blokem vládních stran a blokem protivládní opozice. Prostředníka a spojovací článek mezi nimi tvořila nejsilnější česká strana – agrární. Její politika kolísání a kompromisů byla velikým vnitřním nebezpečím. To se projevilo v dalším vývoji Henleinovy strany. V Henleinově hnutí ovládli vedoucí postavení nacisté z bývalé DNSAP, bezprostředně spojení s nacistickým hnutím v Německu. Za všestranné podpory z Německa vedli předvolební kampaň. Své úsilí zaměřili k rozbití německých aktivistických stran, podílejících se ve vládě republiky. Z hlediska svých cílů usilovali o ovládnutí německých politických stran, aby se stali jediným politickým reprezentantem německé menšiny v ČSR. Rostoucí pozice SHF (později přejmenovaného na SdP) a rozklad německých aktivistických stran nutily český politický tábor k řešení.
Česká agrární strana prosazovala jednání s Henleinem pod tlakem svého pravého křídla, usilujícího o dohodu s SHF (SdP) proti formujícímu se demokratickému a revolučnímu bloku.
Socialistický blok ve vládě, opírající se o dr. Eduarda Beneše, byl dobře informován o úzkém spojení Henleinova hnutí s Hitlerovou politikou, požadoval zákaz Henleinova hnutí a jeho rozpuštění na základě zákona na ochranu republiky. Česká agrární strana prosadila ve vládě svůj požadavek, postavila se proti zákazu Henleinova hnutí. Když Henlein provedl změnu názvu svého hnutí na Sudetendeutsche Partei – SdP, byla jí ponechána možnost legálního vývoje i možnost politického působení. Vítězství české agrární strany se projevilo v parlamentních volbách katastrofálním způsobem. Německý aktivistický blok byl Henleinovou politikou rozvrácen. Německá agrární strana ztratila 60 % svých hlasů, křesťanští sociálové a sociální demokraté kolem 45 %. Sudetendeutsche Partei se stala mluvčím 66 % německé menšiny v ČSR. (Dějiny ČSR IV., s. 209 – 211.)
K dalšímu politickému střetnutí došlo po abdikaci T. G. Masaryka při volbě nového prezidenta.
Po úmrtí předsedy poslanecké sněmovny, agrárníka Bradáče, došlo k výrazným politickým přesunům. Novým předsedou agrární strany se stal Rudolf Beran. Tím na sebe pravé křídlo agrární strany, reprezentované Beranem, Stoupalem, Vraným a Zadinou, strhlo vedení strany. Agrární strana odvolala z vlády ministerského předsedu Malypetra a na jeho místo jmenovala Milana Hodžu. Tyto změny podporovala celá fašistická opozice včetně SdP.
Na platformě obrany vnitřní demokracie a sovětsko-československé smlouvy došlo ke sblížení hradní skupiny, české lidové strany, socialistických stran a KSČ. Komunistická strana při podpoře demokratického bloku vycházela ze zkušeností mezinárodního komunistického hnutí z bojů proti fašismu, jak je zobecnil VII. kongres Komunistické internacionály v srpnu 1935.
Na základě nových zkušeností dochází ke konkrétní spolupráci mezi blokem demokratických a socialistických stran a komunistickou stranou. Svými postoji a početní silou dodávala tomuto uskupení mimořádnou váhu. Ke střetnutí se silami reakce došlo v souvislosti s prezidentskými volbami.
Masarykova abdikace a doporučení Beneše za nového prezidenta bylo impulzem pro nástup demokratického bloku proti reakčním silám. Agrární strana se snažila zamezit střetnutí a měření sil. Svého záměru se snažili dosáhnout i demisí Hodžovy vlády. Masaryk však demisi nepřijal a 14. prosince ohlásil svou abdikaci a doporučil za svého nástupce Eduarda Beneše.
Agrární strana zformovala tzv. prosincový blok s cílem znemožnit Benešovu volbu a postavila vlastního kandidáta, profesora Bohumila Němce. Kolem dvou vyhraněných proudů pak probíhal boj o nového prezidenta, který byl bojem o další zaměření československé vnitřní a zahraniční politiky.
V důsledku řady jednání se prosincový blok postupně rozpadl a profesor Němec svou kandidaturu odvolal.
Volba nového prezidenta se konala 18. prosince 1935. E. Beneš získal 340 hlasů, B. Němec 24 hlasů a 76 poslanců nehlasovalo. Kromě henleinovců, kteří odevzdali prázdné lístky, a národních demokratů, kteří v bezradnosti odevzdali 24 hlasů B. Němcovi (ačkoliv ten již před volbou svou kandidaturu stáhl), hlasovaly všechny politické strany pro Beneše. Novým prezidentem se tak stal dr. E. Beneš. Jeho volba znamenala porážku pravicových a fašistických skupin a vítězství bloku demokratických a revolučních sil. Československo ubránilo svůj demokratický charakter v době, kdy celá Evropa byla ve znamení nástupu reakce. (Československá vlastivěda II., s. 496 – 499.)
Bezprostředně po svém zvolení zaměřil prezident své všestranné úsilí o zabezpečení republiky do tří rovin.
Na prvním místě bylo zajištění obrany státu systematickým posilováním armády. Za jeho vedení byla budována pohraniční opevnění. Jako vrchní velitel československé branné moci soustavně sledoval personální, technické a legislativní zajištění armády.
Druhá rovina směřovala do oblasti zahraniční politiky. Ve vládě, kterou jmenoval v den svého zvolení, převzal provizorně rezort ministra zahraničí předseda vlády M. Hodža. V únoru 1936 obsadil prezident toto ministerstvo definitivně Kamilem Kroftou, který byl Benešovým stoupencem. Jmenování ministra zahraničí odsouvalo Hodžu a agrární stranu z vlivu na zahraniční politiku. Tím byla zajištěna kontinuita zahraniční politiky.
Třetí rovina prezidentova úsilí byla politika vnitřní. V celé své veřejné politické činnosti objasňoval občanům problémy mezinárodního vývoje, vyzýval k obraně demokracie a republiky. Jeho cílem bylo udržet celistvost státu a zajistit jeho vnitřní demokracii. Opíral se o široké politické uskupení, s jehož pomocí byl zvolen. Hlavní pozornost věnoval oslabení největšího nebezpečí, které pro vnitřní vývoj představoval německý nacistický proud v republice. Usiloval o izolaci SdP v německém politickém táboře a narušení její spolupráce s nacistickým hnutím v Německu.
Velké úsilí věnoval udržení a posílení existence německých demokratických stran v republice. V německých demokratických stranách se projevil nový aktivismus a ony vytyčily program česko-německé spolupráce. Tato spolupráce nalezla svůj výraz i ve struktuře Hodžovy vlády, v níž zasedali tři představitelé německých demokratických stran ve funkci ministrů.
Na podnět prezidenta přijala vláda řadu opatření proti SdP, omezujících její propagační a politickou činnost. Všechna tato opatření ochromovala sjednocovací proces strany a vyvolávala nespokojenost proti vedení, která vyústila do hluboké krize SdP.
To vše příznivě ovlivňovalo vývoj uvnitř Československa i přesto, že nebylo zaujato rozhodné protifašistické stanovisko a na místech ve vládě zůstaly pravicové agrární živly.
Rozhodujícím způsobem však zasáhly mezinárodní vlivy – politika nacistického Německa a také mezinárodní vývoj, jehož tendence byly opačné než vnitropolitický kurz uplatňovaný v Československu.
Historie zrady, Vyškovský německý jazykový ostrůvek 1918 – 1946,
PhDr. Václav Šůstek, CSc., 2010
