Nesét konstatoval, že na konci druhé světové války se na území tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava pohybovali německé jednotky, maďarské jednotky, ale také němečtí uprchlíci z východních oblasti i příslušníci Ruské osvobozenecké armády – ROA - Andreje Andrejeviče Vlasova, armáda Sovětů, kteří pod dojmem Stalinovy hrůzovlády v Sovětské svazu nabídli své služby tyranskému maniakovi - Adolfu Hitlerovi.
„Při osvobozování naší vlasti docházelo k zadržení jednotek či skupin zrádných vlasovců. Jejich zrada, nejen vzhledem k obrovským obětem občanů Sovětského svazu ve válce s hitlerovským Německem, byla neodpustitelná a řešila se velmi tvrdě,“ konstatoval historik.Nesét má za to, že se vlasovci dopustili naprosto neodpustitelné zrady.
Podle Neséta není jediný důvod vlasovce rehabilitovat a dělat z nich nějaké bojovníky za svobodu.
„Z vyprávění pamětníků - vyslechl jsem a zapsal v našem kraji vyprávění 195 osob - byl všeobecně znát jasný odsudek jednání zrádných vlasovců. Pro české obyvatelstvo byla zrada vlasovců nepochopitelná. Proto jejich rychlé a tehdy spravedlivé odsouzení na konci války je známo pouze z vyprávění a jen výjimečně zaznamenáno v kronikách obcí,“ uvedl kronikář. „Ptáte se, proč se dnes najdou zastánci vlasovců, proč mají své zastání ve sdělovacích prostředcích a kdo má zájem upravit moderní dějiny? Neumím na to odpovědět, jen mám obavu, že je tato kampaň placena ze státních peněz,“ pokračoval
Nesét si trvá na tom, že vlasovci nebyli lidé hodní obdivu, ale sprostí vrazi.
„K likvidaci partyzánských skupin vysílalo gestapo proškolené konfidenty právě z řad vlasovců, především v roce 1944. Jednalo se zejména o největší odbojovou skupinu na severní Moravě, kterou bylo Národní sdružení československých vlastenců. Vlasovci se vydávali za uprchlé sovětské válečné zajatce a využívali nezkušeností a důvěřivostí velitelů organizace. Tím došlo na jaře 1944 k hromadnému zatýkání asi 800 osob v okrese Šumperk, Zábřeh a tehdejších okresů Lanškroun, Moravská Třebová a Litovel. Mnozí z nich poznali koncentráky a věznice v Drážďanech, Lipsku, Vratislavi, Brně i jinde. A mnozí se již nevrátili,“ upozornil kronikář.
Když agenti sovětské tajné služby NKVD, pozdeji KGB a dnes nástupnické FSB, vlasovce dopadli, bez milosti je čekala smrt.
„Například v březnu 1944 vyslalo šumperské gestapo do Cotkytle tři vlasovce, kteří se vydávali za uprchlé sovětské válečné zajatce. Byli však odhaleni a zastřeleni. Koncem války železná obruč téměř sedmileté poroby v takzvaných Sudetech praskla a začalo účtování s válečnými zločinci a zrádci, ale také s vlasovci. Ihned po obsazení jednotlivých obcí byly prováděny příslušníky NKVD výslechy zadržených vlasovců, ale také uprchlých válečných zajatců, kteří se právě v obci nacházeli. V Šumvaldu chytili rudoarmějci ve mlýně 14 vlasovců. Po zjištění totožnosti byli všichni zastřeleni. V Dlouhé Loučce byli zajati příslušníci technického praporu, tzv. HIVI, který zajišťoval týl wehrmachtu a zde opravoval porouchaná vojenská vozidla. Mnozí byli na místě zastřeleni. V Mohelnici našli gardisté z Třeštiny ve sklepení městské radnice ukrytého vlasovce. Rozhodli se to oznámit na velitelství. Přišel sovětský voják se samopalem a pln nenávisti pohlédl na zrádce, který se strachy celý schoulil v koutě sklepa. Nedaleko se povaloval rýč, jakmile ho voják uviděl, odložil zbraň a rozsekal ho tím rýčem doslova na kusy. Jako vlk prý žil, jako vlk skonal,“ přidal příběh Nesét.
„Je zaznamenán příběh z obce Leština u Zábřehu. Na konci války se zde ubytoval oddíl vlasovců. Po příchodu Rudé armády museli prodělat výslech a byl prý u toho velký křik. Kupodivu nebyli zastřeleni, jak to bylo obvyklé, ale zařazeni do vojska a odjeli s ním dál na západ. Přitom v tvrdých bojích o tuto obec padlo 16 rudoarmějců. Po válce se velitel této jednotky bývalých vlasovců přijel do Leštiny podívat, byl to letec. Prohlásil, že ho po návratu do Sojuzu čeká Sibiř,“ dodal pro dokreslení.
Uznal sice, že z českého pohledu sehráli vlasovci pozitivní roli při osvobozování Prahy, ale to podle něj nemění nic na tom, že to byli zrádci a vrazi, takže je toho názoru, že v pražských Řeporyjích by neměli být vzpomínáni v dobrém. Narážel tady na snahy starosty Řeporyjí Pavla Novotného vybudovat v této pražské části vlasovcům pomník.
„Byli to zrádci. Na jejich rukách byla krev tisíců nevinných lidí a na to se nelze dívat z pohledu dnešní morálky 'vítězství pravdy a lásky'. Že se vlasovci ve výjimečném případě k někomu chovali jako v obci Řeporyje, neznamená, že se válečným zločincům a vrahům budou stavět pomníky. Zastupitelstvo by si mělo zjistit, která vojenská jednotka se v obci zastavila a jakou měla 'bojovou' činnost. Vše lze v archivech dohledat. Řekl bych, že dnes jsou potřeba peníze na důležitější věci, rozhodně ne na pomník vlasovcům. To by si měl uvědomit i pan (poslanec za ODS a historik Pavel) Žáček.
Nakonec zdůraznil, že druhou světovou válku zahájil Adolf Hitler a podařilo se mu to jen proto, že mu Západní kapitalistické podnikatelské kruhy pomohly. Nesét považuje za skandální, že je z rozpoutání války obviňován i Sovětský svaz.
Stalin však v půli září 1939 následoval Hitlera a napadl Polsko z východu. Válčící strany si poté Polsko rozdělily.
