Veselé setří příběhy 2015
Nic naplat, všichni jsme vlastně jedna velká setří „rodina“. Velká rodina uchvácená zrzavou barvou. A hlavně hodně veselá. Jako naši zrzavci. Tuto rubriku věnuji úžasné dámě, která si nás skrze Beauty jako majitelka její babičky Des našla. Od roku 2013 si vzájemně sdělujeme zážitky ze života s našimi divochy. Jenže to není všechno. Gita Mühlová má „básnické střevo“, takže mi svým pisatelským talentem spolehlivě pokaždé způsobí záchvat bránice. Věřím, že se s mnohými situacemi, které ze společného života s Des i s mladou divoškou Amy svým osobitým stylem popisuje, také ztotožníte. Nebo minimálně pořádně, a to od srdce, zasmějete.
Jak všechno vlastně začalo? Začátkem května 2013 jsem dostala mail s krásným obsahem: „Milé příbuzenstvo! Zabrousila jsem (NE náhodou) na vaše naprosto úchvatné psí (a nejen ty) stránky. Hřeje mě u srdíčka, že naše vnouče našlo tak príma rodinu a doufám, že si vás malý prcek brzy vycvičí k obrazu svému. Des se velice nerada fotí, takže tohle tedy malá po nás určitě nezdědila. Tož tak..... Zdraví vaše babičky - Gita + Des (IRISH DESTINY NONSTOP).“ Jasný signál. Nabyla jsem přesvědčení, že budeme na stejné vlně. Přiloženou fotku Desinky jsem hned umístila na Beautynky webové stránky. Gita se nedala pobízet: „Fungujete opravdu RYCHLE!! To jsou pravé setrácké fofry! Já se ozývám moc ráda...... příbuzenstva není nikdy dost, Beauty má z naší strany ještě dvě tetičky a pět strýčků - jeden z nich je v rakouském Ramsau, ostatní jsou u nás v Čechách. No a zvláštností všech našich potomků je kakaová skvrna velikosti mexického dolaru na jazyku (po mamince). Ještě, že Des nevidí ty fotky s hračkami, to by ji kleplo. Ta také ještě i ve svých dvanácti létech občas snáší a zakusuje všechny svoje oblíbené plyšové příšery. Hlavně sloníka a tkaničku, tu má ještě ze svých štěněcích let, úlovek z pobytu na Kubově Huti. Při čtení vašich postřehů sentimentálně mládnu a vracím se ve vzpomínkách. Jinak naše smečka Nonstopáků vám ve všem bude stát věrně po boku, pokud budete potřebovat - cokoliv.....“
Něco málo ze života s Desinkou
…. jen na vysvětlenou a proč se vlastně do "všeho" montuju. Irčani jsou moje srdeční záležitost už od dětství, jen jako městské dítě a poté i příliš zaměstnaný člověk jsem nikdy žádného nevlastnila - nicméně můj strýček, který byl nejen výborný cvičitel psů, ale i chovatel, myslivec v tom nejlepším slova smyslu a dobrý člověk, vždycky nějakého toho setříka vlastnil - vyrůstala jsem s nezapomenutelnou Doxou, Donem, Titanem a smečkou hrubosrstých foxteriérů (teta je dlouholetou chovatelkou právě drsnosrstých foxlů a mezinárodní rozhodčí III skupiny (i VII) pro exteriér). Srdci neporučíš. Okamžitě, když se naskytla příležitost, přibyla do mého života Borina (vlastním jménem Bellis z Agátské CS), prošly jsme spolu půl světa a strávily třináct a půl let života. Odešla v mé náruči a ve svém košíku..... pak bylo v chaloupce ticho a prázdno. Zpočátku jsem s pořízením dalšího psího kamaráda váhala. Opět jsem podlehla kouzlu zrzavého kožíšku a přivezla jsem si z Prahy od dlouholeté rodinné přítelkyně Ireny Rafalské poslední fenečku z jejího oficiálně posledního vlastního vrhu. Irena je mezi setraři pojem, je to opravdu první dáma irských setrů. Vedla jejich chov u nás a sama chovala nepřetržitě 65let. Skoro každý setřík v republice má někde ve svých papírech jako předka nějakého Nonstopáka. Pokud se člověk dostane k takovému "národnímu pokladu", tak by si ho měl také náležitě považovat. Takže jsme se s Desinkou snažily. Poznaly jsme spoustu nádherných lidiček, prošly spousty cest a prodělaly nejednu bitvu. A i když jsem to opravdu neměla v plánu, také jsme odchovaly jeden vrh osmi zrzavých kožíšků, kteří dál hrdě nesli jméno Nonstop. Jedním z těch posledních mohykánů je Beautina máma Baruška (Berenika). Prckové se narodili jedné ošklivé, bouřící noci - kdy okolo řádil orkán Cyril a oni byli prostě úchvatní. No a protože "moji" prckové nebyli jen tak nějací prckové, tak mám vlastně nad nimi celoživotní dozor a dohled. Vlastně i Beauty je dočista moje vlastní dílo........ jak jinak.
Nejsem vůbec žádný chovatel, ani odborník. Ani někdo kdo všude byl, všechno ví a všechno viděl.... mám své iry hlavně pro radost a pro tu čest, že jim mohu být celý život po boku.... oni si to zaslouží..... Jeden moudrý pan veterinář kdysi řekl - setr je úžasné stvoření, jeho radost ze života a vůle překoná všechna ostatní plemena ... tam, kde by to takový německý ovčák, dobrman vzdal, tam setr dokáže ještě zabojovat....
Pamatuji se, jak jsem Des coby malé štěndo přivedla na místečko, kde mám u lesa pohřbenou Boru. Zamyslela jsem se, rozjímám... Slza mi kane a v tom se zcela zákeřně vyřítí malý zloduch a zakousne se mi do pozadí.... bylo po chmurných myšlenkách. To první léto - když jsem se u vody vysvlékla do plavek - tak si lidé šeptali, že mám určitě doma muže, který mě brutálně mlátí, protože ty podlitiny, kousance a škrábance nemůžou být od ničeho jiného..... Jiní oponovali s tím, že jsem zřejmě po těžké havárii a to nejspíš na motorce, protože rozsah mých zranění ani nemůže být z normální bouračky.... Když se mnou miláček na navíjecím vodítku bouchnul z jedné strany o popelnici a den nato z druhé strany o boční zrcátko dodávky, které jsem druhou (dosud zachovalou) půlkou obličeje zcela urazila, přestala se mnou mluvit i naše paní doktorka obvoďačka. Dost dlouho trvalo, než jsem ji přesvědčila, že poněkud podivný vzhled mé hlavy má na svědomí můj maličký pejsek. A že to opravdu není následek nadměrného pití alkoholu a s tím spojených traumat.....
Do života vstoupila Ami
V listopadu 2014 to začalo….. Do Gitina života jako uragán vstoupilo štěňátko. A srandou a smíchem nakažlivé zprávy se začaly hrnout.
Hlásím, že v sobotu do mé domácnosti vstoupily dlouho očekávané čtyři mahagonové packy - slečna jménem Amélie Matylda Mahagony star. Je jí jedenáct týdnů, váží 8 kg a je úžasná.
Ani nemusím asi nijak zvlášť referovat. Je to Bambulka přes kopírák. Dneska do mé sbírky válečných zranění přibyly tři obzvlášť povedené: moje perforované levé ucho skrz naskrz, horní ret a kus brady - šlic od drápaté packy a prokousnutý palec na pravé noze - to když jsem si utírala tu krev z ucha....... jen tak tak jsem se odbelhala odpočinout si do zaměstnání...... a to všechno stačila jen během polední pauzy. V koupelně už našel natrvalo místo balík vaty, abych mohla příručně stírat krev. Je pořádně nevyběhaná - mizerné počasí a včera jsme byli na očkování, teprve druhá dávka a tak se 1) musíme šetřit, 2) nemáme chodit mezi psy - nebo tam, kde se psi vyskytují ve větších koncentracích, 3) nemáme nastydnout a vůbec se nemáme přetěžovat… pravila paní doktorka. Výsledek je ten, že doma lítá a vříská neřízená energetická střela.......... už to začíná.....
Já se divím, jak při tom všem Beu ještě můžeš vůbec fotit - já mám plné ruce psa a na nějaké focení ani pomyšlení a když, tak je to buď rozmazané, nebo tmavé. Ami v úterý pilně pracovala na své sebevraždě, protože při venčení skočila cca ze 3 metrové zdi dolů na beton. Snad náš gumídek neutrpěl nic příšerného. Veterinář nic fatálního nezjistil, jestli se jim teda dá věřit, nicméně první noc proplakala, teď sice trochu ožila, ale sem tam při nějakém pohybu pořád strašně pláče. Nevím, co bolí. Nožky jsou celé, jestli snad něco s krční páteří - i když normálně s hlavičkou mlátí, otáčí a kouše si zadní nohu, ale něco tam stále je...... držte nám palce, ať jsme zase fit.......
Znovu jsem ji naložila a jely jsme na další vyšetření..... šprčka proklepali a konečný verdikt zní - hnutá krční páteř, dostaly jsme prášky - ale jen pro případ, kdyby bylo moc ouvej a jinak mám koupit kšíry a pokud možno "klid" a nahřívat - no asi mají i pravdu, ale už někdo zkusil u malinkýho ďábla nahřívání? Vydrželo nám to tak cca 7 minut? A klid taky dost bídně - ona už pookřála, ale jsou prostě momenty, kdy se nějak špatně hne a pak brečí. Nejhorší je, že si snad myslí, že jí to dělám já..... protože vždycky uteče někam do koutka a pláče.... ale jinak honí PETku, hrabe zeď i parkety a vůbec už se chová celkem normálně - až na ty občasné záchvaty.....jo a teď zrovna máme průjem..... takže jsem skoro celou noc lítala s kýblem, rejžákem a hadrem.Teda, ona má průjem.
Více než příznivá zpráva z 10.12.:
Dračice má od pondělka velmi vesele zlobivé dny. Asi se odstěhuju někam na pustý ostrov. Dneska v noci mi třikrát tančila v posteli na hlavě a z toho dvakrát mi prokousla ucho. Koupím si plácačku na mouchy a setří zadeček bude mít žně! Když se jí něco nelíbí, tak ječí....... asi se budeme muset brzy vystěhovat - sousedé mlátí do zdi....... Koberce (tedy ty, co nešly sundat) jsou už od čurání a drhnutí permanentně zvlněné, což vede k tomu, že když se šourám v noci po tmě na záchod, neustále padám. Včera jsme štrádovaly v lese, náramně se jí líbí válet se ve vysoké trávě - tam přímo metá kozelce - až se dometala do koleje po traktoru s vodou a blátíčkem...... to hned bylo mami -pomóóóc....
My už jsme celkem o.k., jen včera prokousnutý prst (můj) a sežraná plechovka vazelíny (měsíčkové)......... potřebovali bychom víc plyšáků........ a zařvala měchačka, kvedlík ještě odolává.
Vánoce jsou (prý) svátky klidu:
U nás Sodoma - Gomora, včera jsem se připravovala na výrobu vánočnícho věnce. Donesla jsem chvojí a krabičku, ve které mám mašle, drátky a tak....... nejdřív se mi ten prevít pokoušel sebrat špendlíky... tak dostal na prdel, pak mi zvonil mobil, a než jsem stačila zareagovat - kde byly špendlíky? No pochopitelně po celém bytě. Sebrala krabičku a roznášela její obsah. Než jsem to stačila uklidit a věř, že to dalo dost práce (jen doufám, že nějaký nezhltla), tak sešrotovala šišky, co byly na té jedlové chvoji. Tak řádila, že jsem jí nemohla srovnat do latě. Nakonec se vyčůrala na celou tu hromadu klestu a vyčerpáním usnula uprostřed toho všeho bordelu. Pak jsem nášlapnou metodou zjistila, že smůla ze šišek je rozmatlaná skoro po celém bytě a na psovi.......Takže zase nanovo - sanace terpentýnem, rohožku u dveří jsem musela ostříhat - to jinak nešlo, terpentýnovala jsem i zmetka, což se mu nelíbilo a ječel jak Viktorka u splavu.... Měla opatlanou celou prdelku, zadeček, předek a packy...... Bože bože - ale věnec visí......... no byla tak utejraná, že nechtěla ani ven na večerní..... Jo jo, vánoce…. to už cítím v kostech, ty budou opravdu kouzelné.......
2015
Začátek ledna:
Rosteme a zlobíme.......Pokousala tetinku - nějak si nepadly do oka.... pokud jí chci někam přemístit a zvednu jí, tak okamžitě startuje - vrčí a vyhrožuje...... jinak je to milášek....... Má tedˇ období, že dospěla k názoru že všichni, ale úplně všichni, jsou z ní nadšení a ona je na světě jen kvůli tomu, aby si užívala patřičné pozornosti davů, přijímala hold pokory svých vazalů a tetelila se při hlazení svými poddanými...... důsledek je ten, že se ZE MĚ stává agresivní a hrubě nespolečenský člověk, neboť když mi zrovna včera nadával jeden pán, kterému se snažila vnutit do náruče, použila jsem také hrubá a veskrze ošklivá slova. Sdělila jsem mu, že ty otisky pacek na jeho ne příliš čistých riflích jsou opravdu, ale OPRAVDU strašlivá světová katastrofa a že je mi rovněž jasné, že ON byl zřejmě už od útlého věku vybaven rozšířeným softwarem a okamžitě po narození oplýval vysokou inteligencí a vůbec nic už se nemusel učit a nikdo ho zajisté nevychovával.... a tak dále a tak dále ...... jestli to takhle půjde dál, asi mě zavřou. Kupodivu zatím doma nic zásadního nezařvalo. Jen mě vždycky čeká strašlivý bordel - většinou mišmaš z rozsypaných granulí, mých bot, mé noční košile, novin. Tiskoviny jí přímo fascinují, zřejmě si listuje a pročítá story ze života našich celebrit, aby pak mohla ode mě požadovat stejný nadstandard. Někde v té kupě jsou i zbytky mých bot a různé jiné ingredience - co dům dá........ A to pak musím čekat, až usne (pokud možno velmi tvrdě!) a nenápadně to pouklízet....... jinak je moje bohulibá činnost neustále diverzně narušována - odnesu dvě boty - čtyři jsou okamžitě dodány.......asi aby nenarušovaly šprčkův smysl pro symetrické rozmístění potřebných nezbytností pro věci každodenní nezbytné potřeby malinkého psíka.
Telegrafické perličky ze včerejšího večera: včera jsme měli obzvláště echt zlobivý den! Jestli já tohle štěňátkování přežiju, tak to bude zázrak. Byla venku s Janou - což znamená, že asi málo...... nemohla se vůbec doma zastavit..... mydlila, rvala a bušila prakticky do všeho.... sežrala kvedlík...... čtyřikrát mě kousla.... dvakrát na mě mlátili sousedi, protože se mydlila s PET flaškou v předsíni - což vydávalo rány, jako když bytem pochoduje slon. Když jí PETku seberu, ječí....... nemůžu se ani najíst... sedí u stolu a vyje.... když jí vyhodím za dveře do předsíně, sedí u dveří a vyje...... byly jsme třikrát venku. Když jsme se vrátily, okamžitě vyrobila úhledné loužičky doma na koberci – bodejť, v zimě venku se přece nečůrá.......... při utírání loužiček mi sebrala ten hadr s čuránkama a omlátila mi ho o HLAVU a ještě mě kousla do kolene..... v nestřežené chvíli čórla rejžák - už nemáme rejžák...... je neuvěřitelné, co se do tak malého psa vejde..... v naší dvouposteli už nemám kde spát..... kope do mě a bere mi deku. Po kom asi to zvíře je???
Včera jsem dostala pochablý nápad, že konečně zlikviduju u nás doma vánoce.........Nejdřív jsme šlapaly od tří do půl šesté po lese - aby se prcek unavil......no prospala se zřejmě v autě, takže když jsme dorazily domů, byla zase nasršená. Smrček máme v ložnici na igelitech, takže jsem ho odstrojila. Že mi "někdo" kradl mašličky a lítal po bytě s háčkami na ozdoby v čenichu, to už mi přišlo i jako celkem normální. Smrček jsem poctivě svázala a vyndala za dveře. Než jsem se vrátila, tak byly počůrané ty igelity, co máme na koberci kvůli jehličí + zbytek nepočůraného jehličí rozmetán do širého prostoru...... zřejmě se v tom vyválela nebo co a pak dováděla (za tu chvilinku) i v posteli..... Takže vyklepat postel, igelity do vany, vysprchovat, pověsit a pak centimetr po centimetru vyluxovat hubicí celou ložnici........ pak jsme se přesunuly do obýváku...... sundala jsem z lustru adventní věnec, zachránila všechny stuhy, mašle a svíčky, ten korpus jsem uklidila do špajzu a jdu hodit do pytle to chvojí a .... hádej, kde bylo chvojí? Ano, správně nanesené a rozcupované v té vyluxované ložnici........ tak jsem mohla začít nanovo......... kromě toho se na vysavač neustále štěká, protože je podezřelej a já jak u toho lezu po čtyřech, tak to je největší švanda pro správnýho irskýho zmetka za posledních sto let...... takže se mi podařilo při té bohulibé činnosti vysát i několik!!!! kapesníků, dvě svíčky, dečku a klíče od auta.......takže jsem zase musela rozebírat sáček se smetím.........mezitím milášek překousl mé ortopedické vložky do bot, které vyhlodal z mé trapérské obuvi.......takže když jsem byla asi v devět s tím bordelem hotova, tak jsem se sebrala, vzala zmetka na řemen a za poklidného večera jsem se šla uklidnit do své oblíbené kavárny na jedno kapučíno....... celou cestu tam zlobila jak krokodýl... trhá vodítko, visí mi na nohavici, rve mi tkaničky z bot.......A můžeš jí mydlit jak chceš - loupne po tobě okem a jde zas zanovo. No v kavárně jí byl všechen personál k tlapce, takže trochu zkrotla. Nevím už, kde jsem to četla, že malá štěňata denně spí dvacet hodin a jen ty čtyři jsou vzhůru..... to by bylo fajn ... asi se budu u Šmídů reklamovat, zřejmě to nebude asi pes........ A opovaž se smát! Dnešní den máme teprve před sebou....... a víkend...... ale to bývá většinou hodná - ona se asi mstí, že jí nechávám samotnou doma....
Trošku jsme už zase vyrostly, tak do "půl" psa, ale já jsem jí dala přezdívku Prcek. Smečka, jakou máte u vás, by se jí móóóc líbila. Tuhle jsme se v lese potkaly s briardem, on je to asi tak tříletý pes a trošku velký a neurvalý, nicméně Amy se nedala a bojovala ze všech svých štěňěčích sil. On je sice silnější, ale ona mrštnější. Za chvilku mu to teda nandáme! To se bude divit chlapec! Jinak předváděli známý scénář .... buch - buch- kvik- chramst.....a hoňky. Amy vyhazuje ty dlouhé haksny jak dostihový králík......No, přišly jme domů a měla dost......Jinak rozum se snad přeci jen trošku probouzí .... ale ono je to spíš tím, že je přes den sama - takže u těch jejích kulišáren moc nejsem - a co se dalo zničit, už je tak nějak zničené. Ostatní napáchaná zvěrstva letmo za pochodu likviduju. Drobné eklhaft příhody - jako že panička dneska nad ránem rozmázla po bytě voňavé hovínko bosou nohou (a jak byla tuze rozespalá, tak docela dost) radši ani nikde moc neprezentujeme.... Zakoupila jsem nový svítící obojek - aby na Prcka bylo po tmě vidět, z toho starého jsme tak nějak vyrostli a snažím se venčit a venčit a venčit.....
Večer sedávám v křesle a tu kde se vezme – tu se vezme…. velmi nenápadný, úplně maličkatý a zkroušený zrzeček, který se snaží vyheverovat se mi na klín, tam se rozvalí na zádíčka a slastně se nechává drbat na napapaném bříšku. Při tom mi něžně okusuje ucho a chrochtá blahem...... Jó takhle nějak prý se mají hodní pejskové v ráji...... I když Prcek bude už asi tak odhadem mít těch patnáct kilo, a aby ze mě nespadl, to je už docela kumšt.......
Zrzavý zmeťas zase zlobil ....... v pondělí - zřejmě nespokojená s venčením (venčil tentokrát strejda Standa, kamarádky muž). Strejda moc psisku nedůvěřuje a tak jí vláčel pouze na vodítku. Takže psisko bylo navrčené. Jen jsem vstoupila doma večer do dveří...... no a pak to začalo..... než jsem se stačila zout a svléknout, tak vyrobila loužičku v kuchyni, než jsem to stačila utřít, tak mi prolustrovala kabelku (v předsíni - pověšenou na věšáku na stěně) a lupla mi pouzdro s brýlemi na čtení. Na ty už má zálusk delší dobu, ale nikdy se jí ještě nezadařilo. Až teď....... Když jsem zasanovala tu louži, tak mi bylo divné, že je nápadné ticho .. i šla jsem po stopě..... hryzala pouzdro - protože brýle už byly ohryzané, a ještě jsem si na ně šlápla, jak jsem se vehementně hnala naivně zachránit ty zbytky pouzdra..... no a zatím, co jsem kvílela nad troskami brýlových obrouček, tak se zmeťas odkradl zpátky do kuchyně obhlédnout, jestli jsem dobře uklidila a jestli jsem již předložila večeři..... v tom fofru jsem jí opravdu ještě nestačila nasypat do misky, takže uražený drobeček začal obhlížet, kde by se čeho zmocnil. Ubohý hladový psíček se vyškrábal na židli - trochu odstavenou, kvůli tý loužičce, donatáhl se úplně dozadu na stůl, kde byla deponovaná (mimo běžný dosah) sklenice (třílitrovka) s fungl novým a čerstvým MEDEM. Vyhrábla sklenici, ta jak padla, tak se uvolnilo víčko (je sice šroubovací, ale nebylo zas tak moc utažené) a když jsem přišla zpátky do kuchyňky, tak jsem byla na infarkt.... Zlatá pryskyřice ze šišek !!!!!!!!!!!!!!! Čumák měla zanořený do flašky, oči zavřené blahem, uši, hlavu, nohy a packy to vůbec nemluvím, ani nemůžu, jsem na infarkt ještě teď.......... JÁ už nemám sil...... Uklízela jsem do půlnoci...... Jenže stejně, je neuvěřitelné, jak je takovej med mrzák neřád.....furt někde cítím to mlask- mlask, hned mi skáče do ruky hadr a jdu pulírovat..... a pořád je někde...a to už jsou skoro dva dny...... No mrňous se taky dočkal první koupele ve vaně ve svém krátkém životě.....to jí ovšem VELMI přidalo na náladě, takže ještě hluboko po půlnoci se z naší domácnosti linuly zvuky vydávané lítou šelmou a moje výkřiky nabádající k nočnímu klidu......Mokrá, no řekněme vlhká) se odebrala do společné postele, kde se se svým kožíškem pokoušela nacpat se mi pod deku.......to už byly tak dvě ráno......Bože, komu jsem co udělala, že mě tak trestáš!!! Už nebudeme bydlet na skříních - teď se budeme stěhovat na LUSTRY.........Kondolence mi prosím posílejte hromadně......ať to mám z jedný vody načisto......
S Ami jsme si užívaly sněhu. Jen to bohužel neměl kdo zdokumentovat. Mám tý potvory plné ruce a ještě vláčet poměrně neskladný foťák..... i když nejpůvabnější fotka by jistě byla ta, co bych na ní (JÁ) ryla nosem v zemi (tedy sněhu)…. prcek někde u popelnice vyhrabal pytlík od mouky a odnesl si ho na cestičku, že ho bude vraždit a mučit....... no a když toho chudáka pytlíka dostatečně zmuckoval, tak už si ho nevšímala. No a pořádkumilovná panička se ohnula, aby sebrala pytlík. V tu chvíli ďáblík zarval za vodítko - a já v ohnutém stavu prolétla vzduchem a dopadla přímo na chobot.........(jak jinak- v jedné ruce pytlík a v druhé vodítko) okolojdoucí se váleli smíchy..........ó mé staré kosti........ Jinak je v poslední době celkem poklid, najela jsem na odměny za dobré chování - nosím v pamlskovníku něco Frolíků a tak kromě chleba s máslem a medem vyváleného v obýváku na koberci, převrženého a rozlitého hrnku s mlíčkem v kuchyni a prokousnuté konvičky na zalévání květin (čehož jsem si všimla, až když jsem s milou konvičkou prošla skoro celým bytem a chtěla zalévat a ejhle - nemám vodu)......se u nás vcelku nic neděje. Včera v lese mi drobet brnkala na nervy - protože část cesty vede podél trati (železniční). Pěšinka vede horem po náspu, dole jsou koleje a zase násep nahoru. No a přes koleje, jak je ve sněhu vidět podle stop, chodí taky spousta zvířátek, takže jsem měla oči na šťopkách, protože Amálka už už balancovala s myšlenkou, že se přes ty koleje dojde podívat, kam to ty zvířátka choděj........Sice jsem jí vždycky na poslední chvilku zarazila, ale nemám z toho dobrý pocit.....ona ta trať není zase až tak příliš frekventovaná ale čert nikdy nespí a tak zřejmě když to nepůjde jinak budem muset jezdit na procházky jinam.....Což je trochu škoda, je to blízko a docela hezká procházka, ale život je prostě přednější. Ona jako kdyby neměla žádný pud sebezáchovy - tak třeba vůbec nerespektuje auta - naopak bych řekla, že když přímo na ní (nebo k ní) jede auto, tak to bere jako " hele auto = budeme si hrát......" a já jsem na mrtvici. A smutnější je, že zatím moje veškeré zákazy a příkazy jsou, jako když je na stěnu házím.........Dneska ráno mi dvakrát zdrhla dírou v plotu na ulici, po prvé dostala přes prdel, po druhé dostala přes prdel, a chystala se to udělat zas. Tak dostala preventivně a stejně zdrhla po třetí...... Ale už nám rostou tesáky a vážíme 21 kilo !!!! Tak to už jsme skoro čřičtvrtipsa......
Únorové postřehy:
Tak tady taky zírám na ty tvoje fotky na Rajčeti... a ejhle, Izzie od Zápotockého - jestlipak víš, že jste taky přímo příbuzné? Z mého vrhu byly tři fenky- jedna je Dany Nováků Barcy, (Beatrix Happy Nonstop), druhá je Pepy Kaslů Baruška (Berenika Qeen Nonstop) a třetí je pana Macháčka z Přehořova Sára ( Baronesa Kity Nonstop) no a Izzy je právě od pana Macháčka - jestli se nemýlím (a já jak je známo se ve psech nemýlím) moje přímé vnouče - zrovna tak, jako tvoje Bambule po Barušce. Takže jsou holky pravé a nefalšované sestřenice. Mají stejnou babičku - mojí Desinku. Tátou Izzy bude Dor z Hosteckých vrchů. Bambulčin je Páťa - Romany Kšírů. UFFFF...... Svět je malý......
Po prohlédnutí srovnávací fotky odstávčete a dvouročáka u příležitosti Beautynčiných narozenin napsala Gita zdravici s humorem sobě vlastním:
No, co dodat - Vůbec se nezměnila....... Milá Beuško, jelikož jsem stála u tvého zrodu jako kmotřička (a odborný rádce), tak ti z celého srdíčka přeju hlavně hodně ŠTĚSTÍ - to budeš při svých bláznivinách ještě MOC a MOC potřebovat, nějaké to zdravíčko - to jeden taky dokáže ocenit, hodné páníčky už máš, tak už snad jen moře lásky a ještě dlouhá - dlóóóóuhá léta báječného psího života...... Tlapkám zdar a pusu na čenich - G. (+A).....
P.S.: Malé A. se nechalo slyšet, že se na Beautynku těší. A taky se vyptávala, jak je Bea velká a jestli jí přepere - když už nám rostou ty fungl nové žuby.....
Na můj dotaz, jestli dračice náhodou nepobrala rozum a přestala páchat trestnou činnost, se mi dostalo „uklidňující“ odpovědi:
....... až na drobné kousky, které ani nestojí za zaznamenání, to jde. Ale třeba v pátek mě chytnul amok a jala jsem se uklízet. No, hlavně tedy rejžákovat koberec a drhnout parkety. Koberec proto, že od častého čůrání byl takové divné barevné konzistence....... a parkety také nevykazovaly zrovna původní barvu....... Nandala jsem si do kbelíčku vodu, nalila Koralan na tébichy, vyzbrojila se rejžákem, hadrem a šla jsem na to. Malé dráče si pochopitelně plivlo do tlapek, naleštilo thymolínový chrup a taky šlo na TO. Postup prací byl následující: namočit rejžák do mydlinek, dvakrát hrábnout, setřepat psa. Namočit, jednou hrábnout, vylovit psa z mydlinek, které se pokoušel popíjet - zřejmě v domnění, že je to vychlazené šampaňské. Domluvit psovi..... Namočit rejžák, dvakrát hrábnout, sundat psa tentokrát z vlastní hlavy, pohrát si s malým A., namočit rejžák, zjistit, že voda vychladla, přilejt horkou, vrátit se a zjistit, že chybí rejžák. Důkladný průzkum bytu..... rejžák objeven zahrabaný a okousaný (jak to mohla stihnout nevím), pod polštářem ve vlastní posteli. Zasanovat mokrý flek a polštář. Mezitím vystydla voda. Dolít, dvakrát hrábnout, setřepat neúnavného psa.... A parkety - to bylo ještě horší, tam potřebuju ještě i hadr, takže největší hit sezóny - krást střídavě rejžák i hadr.......Zavřít někam se nedá. Vyje. Obě ruce mám okousané, šrám na čele a kousanec na kotníku. Jinak to s prckem docela ujde. Zavedla jsem hru na piškota a trénujem přivolání a sedni. Jenže malé A. je vykutálené, odvolám jí od něčeho, krásně přiběhne, vezme si piškotek a zase zdrhne zpátky. Zase se vrátí, dostane piškotek a zase zdrhne zpátky...... ale zase přiběhne a ...... prostě VELMI chytrý psíček!. Nesto to ani za zmínku.......
Ovšem venku už nabývá na rychlosti a obratnosti, a taky už začíná nabírat větší vzdálenost od paničky. Mám pocit, že už TO brzy propukne......
Z malého A. se stává skoro vzorný pejsek, každý den mě dojímá zas a znovu, protože se vždycky večer, když sedím v křesle u televize a nohy mám opřené o podložku, vyškrabe ke mě na klín, přetočí se na zádíčka, roztáhne nemrava zadní nožky a chce drbat na bříšku.... Při drbání mi jemně (většinou!) okusuje ucho (moje). Je to nádherný. Ale už váží přes dvacet kilo, tak mám co dělat, aby se nesvalila z křesla na zem - včetně mě. Jsem zvědava, co budeme dělat, až bude mít těch kil třicet a ještě vyroste.
….. Přichází březen a ve vzduchu je cítit jaro. Nejenom my, ale i Gita začíná mít honičku: Bojím se, aby mi malé A. nevzalo šmíra za nějakou bachyní s malými prasátky. Nebo aby za nimi nevlezlo někam do houští. Malé A. je blbé a prasata jsou nebezpečná a máme jich tu HODNĚ!!! Zatím tedy zaplať bůh moc do lesa nejde - tedy zatím se mi podařilo vždycky vidět srnky dřív než ona a tak je na dálku chuděry plaším - tleskám a hvízdám, ona pak sice čmuchá stopu - to jo, ale když je přímo nevidí, tak neutíká.
Action – action…. To se ti to směje! Jen počkej!!!! Miláček se začal cíleně zdokonalovat v manuálních dovednostech. Rozebírá křeslo. Už v pondělí byl ohlodaný růžek u sedáku a tím otvůrečkem velice umně vytaháno několik metráků tapecíruňku.....což přeloženo do řeči lidí znamená, že v celém bytě byl neuvěřitelný čurbes, protože křeslo je starobylé (jako všechno u nás), vycpané kupodivu jednak molitanem a jednak něčím, co připomíná vatelín a ještě něčím, co vypadá jako suché seno. Ale nejspíš to bude něco, čemu se říkalo "mořská tráva". Tohle všechno bylo vysoukané na jedné hromadě a neuvěřitelně pečlivě namleté (jiný výraz mě nenapadá) na drobné molekuly. Křesílko vypadalo jako splasklá kráva. Tak jsem vnitřnosti večer (když psisko usnulo) zase nacpala tak, jak to jen šlo (bídně) zase zpátky, díru zaštupovala a křesílko vypadalo "jako nové". No moc to nevydrželo, včera byly už díry tři, křesílko vypadalo jak kravská kostra, tapecíruňk byl nastlaný na jedné velké hromadě (řádně namletý, tentokrát na ionty) a na vrcholu trůnilo krásné, velké hovínko! Tolik šprčkův názor na mou snahu zachovat domácnost alespoň zdánlivě obyvatelnou.
POKRAČOVÁNÍ 1
Nám, kteří tak rádi čtou příhody jednoho nezbedného setřího dítěte, se koncem března vytrácí úsměv na rtu. Na mé nesmělé dotazy, co se to děje, že se nic neděje, Gita píše:
Malé A. je přímo VZORNÉ, taky nevím co se to děje, možná že je to ta americká půlka rodokmenu, to už (snad) nejsou psi hoňácký ale částečně zdegenerovaný..... Ale stále čekám, že to začne.......
No ale teď vážně, Ami je zatím nejhodnější ze všech mých psisek. Myslím si, že jak poměrně dost venčím, tak je celkem spokojená. U nás není skoro žádná drobná zvěř, takže zajíce, bažanta nikde nemáme, srnčí sice je, ale tak nějak zatím jsme měli štěstí, že nelítalo přímo před námi. No a pak prasata, to je problém.... Za srnčím už se točí, ale jen kousek a zase se vrací. Nesmíme zapomínat, že jí je teprve půl roku....... pořád ještě sbírá zkušenosti, většinou přijdeme z venčení a ona se nažere a padne jak polínko a chrupe.......co šlo doma zničit - to už asi zařvalo, a tak si většinou jen hraje s těmi svými plyšáky, roztrhaným polštářem a tak. Dopoledne, když nejsem doma, tak poctivě spí. Už je vidět, že moudří a to okusování se taky zklidnilo. Je znát, že máme ty "fungl nové žuby"........
I když včera jsme byly na návštěvě u tety a tak v nestřežené chvíli uloupila houbičku na nádobí - tu zřejmě sežrala, a drátěnku - tu rozšrotovala...... pak si ukradla kožešinové papučky (to jsou její oblíbené) a šla se prochrupnout do obýváku na perský kobereček. Nikde jinde se necítí líp.
Konec března se nezdá býti tak beznadějným. Posuďte sami další Gitiny zážitky:
Adrenalinu mi malé A. dopřává denně po velkých dávkách. Myslím, že období klidu slouží jen k dočasnému oklamání nepřítele (čili mě). Včera - no to byl zase den. Začalo to už ráno - nekakala, my blázniví majitelé psů, pro které je takový psí exkrement důležitým materiálem k průzkumu a výzkumu, jsme, dojde-li k nějaké odchylce od standartu, mírně řečeno neklidní....... V poledne - nekakala, to už se mně začala zmocňovat panika...... Hovínečko vypadlo až pozdě odpoledne, když jsme dorazily do lesa a záhada se vyřešila - hovínko by mohlo sloužit jako palivová briketa - bylo v podstatě dřevěné...........trochu jsem se tedy psychicky sebrala a rozhodla jsem se dopřát malému A. po dlouhém dni, kdy bylo samo doma, normální - tedy delší procházku - sice jsem věděla, že budeme docházet už za tmy - vyjížděly jsme v pět, a všude tím pádem už spousty zvěře, ale říkala jsem si, že to zvládneme...... Jo šlo to dobře - ale v půlce cesty se malé A. přestalo batolit okolo mě a odstřelilo do nejhustších lesních houštin - to ještě před tím nikdy neudělala....... a následoval starý, obehraný scénář.... tiše padala tma, nikde nic a nikdo, píšťalka se zalykala hvizdem........ mně přeskakovaly hlasivky.... nic ......napadla mě v první chvíli prasata, okolí je od nich poměrně čerstvě a mohutně zpustošené, ale pak jsem si řekla, že vzhledem k rychlosti, jakou zmizela - tak nejspíš srnčí........ no vrátila se, zakopávala si o jazyk, vykoupala se v rybníce a pokračovaly jsme. Cesta normálně vede mezi lesy, takže jsem se jako menší zlo rozhodla obejít ji po poli. Sice jsem věděla, že až obejdeme les přes jedno pole, tak na druhém je zasetá řepka a tam bývá srnčí skoro vždycky, ale fandila jsem si a říkala, že je jistě uvidím dřív než malé A. a že jí dokážu zastavit.... Nedokážu.... No nic, nebudu tady pitvat své nervové stavy, hlavně, že jsme se nakonec obě sešly...... Od hráze rybníka (přes dva lesy) pak šla prostě na vodítku, neměly jsme s sebou svítící obojek a tak jsem si opravdu už netroufla..... Vrátily jsme se v pořádku domů, to už bylo skoro čtvrt na devět, malé A. se navečeřelo a jak bylo rozjeté, tak tentokrát opravdu otravovalo - styl - mamíííí já bysem něcooooooo... a jak byla namachrovaná, tak zlobila. "Zákeřně" kousala. Opravdu MOC. Jako kdyby moje ruce byly kosti k okusování a moje domácí šaty (poslední dobou spíše hadry bezdomovcovy) byly mulety k dráždění býka (psíka - ať se to hezky rýmuje). Pak chvilka klidu… mělo mi to být po tolika zkušenostech už nápadné… ale asi stařecká už to demence a senilita, sednu do ohlodaného křesílka a vychutnávám si chvilky klidu .... no nedalo mi to, jdu se nenápadně mrknout, co prťous dělá - a zas mi vylétl adrenalin k závratným výškám. Ležela v košíku a dopucovávala obal od másla - ano, sežrala čtvrt kila másla na posezení i s kusem toho alobalu!!!!!!!!!!!!!!! Vyndala jsem si nenačatou kostku másla z lednice a dala jí trochu povolit DOZADU na sporákovou plotnu, aby mi šlo líp namazat na chleba - plánovaný to můj středeční celodenní pokrm....... Já toho hajzlíka asi přerazím! Což máslo vem čert, ani se nepokakala, ba ani ráno neudělala hromádku - ale ten zatracený obal mě štve, snad to nějak vyjde..... Takové prase jsme tedy doma ještě neměli......... Tak se holky držte ......... Bude hůř !!!!!!
Super, říkám si v duchu - holka zrzavá nezklamala. Píši tedy Gitě uklidňující zprávu: Je chytrá, když měla bobek briketu, věděla, že jí mastnota pročistí trubky a hovínko půjde vytlačit bez bolesti. Papír by měla vykajdit taky, ten se obalí blevajzem a je tvárný. Jen asi nepůjde poznat, že to kdysi byl obal od másla. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat:
Já jí dám briketu! Já jí tak pročistím, že na to bude dlouho pamatovat! Což o to, snad tedy všechno, co sežere, nějak vyjde (VYŠLO). Snad… doufám…. jen při té její pestrosti sortimentu nestačím zírat, co všechno v těch hovínkách je - dneska například poněkud umaštěné zbytky, o kterých předpokládám, že to bývaly moje kožené mokasíny........ no snad budeme mít štěstí… ono se taky může stát, že leccos neprojde a zůstane v žaludku, nebo sice projde, ale pak se někde v kličkách střev šprajcne..... a může s tím klíďo pobíhat hezky dlouhou dobu......... a jedno k druhému........ no nebudu malovat čerta na zeď, přežila jiná štěňata, přežijeme snad taky...... Zdar všem psím tyranům! Zrzavým zvlášť.... G.
25.3. Gita nostalgicky zavzpomínala:
Des by dneska oslavila čtrnácté narozeniny. Pořád mi nějak nejde na rozum, že už není...... Ach jo..... Mám sice bezvadné malé A., ale přece jenom.... Byla senzační pes, šestery lovecké zkoušky z toho dvoje všestranné, všechno v první ceně, mnozí majitelé by byli rádi a vděční alespoň za jednu zkoušku v kterékoli ceně, byla šampionem České republiky a jedním z mála irčanů s titulem Veterán šampion ČR. Na výstavách nikdy neskončila jinak než V (výborná) a to jsme to nijak nehrotily. Braly jsme to tak nějak lážově - prostě pro radost........ byla zvláštní a byla moje...... a pořád to bolí....
27.3. Na stole plno papírů. Nevěděla jsem, s čím začít dřív. Kouknu do mailů a koukejme, novinky od Gity…… veškerá práce šla stranou. Přečtu první řádek a říkám si: Holky, já jsem tak ráda, že vás máme. To je úžasné, co ti zrzejši vymyslí. Kdyby to nějaký scénárista napsal pro seriál, smetou mu to ze stolu, že to je nereálné....
Včera miláček sežral kilo banánů i se šlupkama, tedy něco šlupek bylo vyflusáno na koberci, nenechala mi ani omrvinku....... taková to byla dobrota...... ukradla je ve špajzu v nestřeženém okamžiku, když jsem jí sypala granule do mističky a dveře do špajzky zůstaly na chvíli pootevřené. Je to strašný kradloš! To se pak vždycky nějak "vypaří" a když nejdu hned po stopě, neštěstí je hotové. Je neuvěřitelné, co všechno sežere...... jen jedno je jasné - nejí sýr...... Ale o tom až příště.... to je delší povídání..... Dneska ráno si malé A. velmi zamyšleně a zkoumavě prohlíželo moji tubu s krémem na obličej… tak jsem ji pro jistotu deponovala do poměrně "snad" bezpečné výšky..... začínám si už všímat "těch příznaků" a myslím si, že mě má stejně na háku - protože JEDNOU panička.... a pak přijde TA velká chvíle......
Duben také začal docela slibně. Hned prvního se malé dráče snažilo. Je to „apríl“? Není to „apríl“? V každém případě mi Gita napsala: zmetek sežral propisovačky - DVĚ i s pérkama a náplněma. Teda alespoň jsem je nikde nenašla. Jen zbytky ohlodaných násadek. Měla na ně DLOUHO políčeno....... je to vytrvalý psík....... hlavně, že by se u nás doma člověk přerazil o sušené uši, hrtany, bůvolí kosti a jiné příšernosti na hlodání......... ale to taková propisovačka!!!! To je panečku něco!
Copak se asi dělo u Gity a malého dráčete o velikonočních svátcích? Zůstala malá setří prdelka snad ušetřena velikonočního vyšupání? Ejhle, přišel další raport:
Tak se zase prťous předvedl!!!! To u nás prostě máme tak: pejskové mají na spaní proutěný košíček....... co košíček, óbr koš je to!!!! Na délku má metr třicet a na šířku tak metr. Aby hafíky netlačilo proutí na dně košíku, mají hodní pejskové na míru vyřezánu matraci z molitanu, cca 8 centimetrů tlusťoučkou a na ní teprve je óbr polštář plněný dutým rounem a ještě je přes to všechno natažený přehoz......... Už o víkendu se prcek tvářil nějak zadumaně, když si pelíšek prohlížel....... je nenápadná asi jako slon..... a je stejně chytrá....... nejdřív jí "jako" zapadla pod polštář žvýkací kostička..... takže se "jako" "muselo" hóóódně hrabat, aby se chudinka pejsek ke kostičce dostal........ jo dostal, ale na prdel. Včera jsem jí zase po prodlouženém víkendu nechala doma samu. Košík nezařval, ale ta vychytralá potvora - nevím jak to nazvat - dotáhla si CELÝ velký a dost těžký koš přes celý pokoj až ke gauči, zřejmě si lehla nahoru na gauč a pěkně shora vyrvala tu spodní molitanovou matraci, opřela si jí o hranu gauče a v pohodlné pozici - tedy vleže nahoře, jí půlku dočista sešrotovala.............. To zas měla prdelka HODY!!!!! Ale ať nepočítá s tím, že jí koupím novou!!!!! Já jí dám!!! Na holým proutí bude ležet!!!!! Odpoledne byla venku s tetou Janou a vrátila se velmi, velmi pochroumaná...... neslouží nám pravá přední nožička..... lítala totiž společně s maďarskou vižlou tak, že se zřejmě nějak namrskla, nebo podvrtla...... na nožku nechce šlápnout a v důsledku toho já vetchá osoba, jí včera večer vlekla v náručí s vyplazeným jazykem z druhého patra po schodech dolů na noční venčení. Tož tak...... nemůže být chvíli klid.... Držte nám kamarádi palce - zítra jdeme na trhání toho zatrachtilého špičáku.
POKRAČOVÁNÍ 2
Historie o sýru
To jednou bylo tak, všichni mí kamarádi dobře vědí, že když jsme obývaly domácnost s psicí Desinkou, byly to překrásné časy. Svět byl v pořádku a všechny věci byly na svých místech…… I měly jsme my holky v letech, své zavedené trasy a rituály. Tak například každou sobotu ráno se vstalo, došlo se do místní knihovny, nafasovala nová literatura, šlo se okolo nábřeží Jordána na Sady, (to podle počasí), pak se pokračovalo přes staré město na náměstí, kde se báječně v naší oblíbené kavárničce v létě venku, v zimě uvnitř, popila opravdu VYNIKAJÍCÍ káva a k ní přikousl linecký koláček – půl na půl, popovídalo se majitelkou kavárny a vyměnily se zdvořilosti s jejím šestnáctiletým zlatým retrívrem jménem Cedric, no a dál se pokračovalo hlavní třídou k domovu. Cestou jsme se zastavovaly v různým krámech a krámcích, kde jsme měly a stále ještě máme, spousty přátel a známých …… a jednu takovou, mému srdci a i Desinčině srdíčku blízkou, kamarádku věrnou, máme i v krámečku s hrdým názvem „Ráj sýrů“….. Jak sám název napovídá, mají tam sýry všemožné – od Goudy s lanýži, po Kozí s modrou plísní (můj nejoblíbenější), Goudy mladou, starou, přestárlou, s kmínem, kopřivami, bylinkami, a s ani nevím čím vším, kozí sýry všeho druhu, sýry se zázvorem, skořicí a ví sám pánbůh, jak se všechny varianty jmenují. Desinka byla fajnšmekr. Úplně nej nej byla pro ní Gouda s lanýží (bratru deset deka devadesát osm korun), ale spokojila se i se čtvrtkilem Goudy mladé (což v přepočtu byl větší objem a stálo to stejně). Hodná paní prodavačka – protože věděla, že se stavíme, schovávala pro Desíka mišmaš všech možných chuťovek, okrojků, odřezků, zbytečků – Desík si jen vrněl….. Znamenalo to v praxi, že už od náměstí jsme (tedy ona) zrychlovaly krok, na místě zhltla, co se dalo a cestou z krámečku Des konzumovala ještě toho čtvrt kila Goudy, který jsme dostaly na cestu (ten jsme poctivě zaplatily) zabalený v charakteristickém potištěném papíru s emblémem „Ráje sýrů“ (což budilo značnou nelibost u méně majetných spoluobčanů, kteří vykřikovali a často i docela nahlas, jen se na to podívejte! Ženská krmí psa takovou lahůdkou a my nemáme ani co do huby……) Ach ach, kde jsou ty krásné časy…… Malé A. je v těchto ohledech poněkud netradiční pes…… ona totiž nerada sýry….. jakékoli……. Naší kamarádce v krámečku to může srdce utrhnout, pokaždé se k nám řítí s nabídkou nejlepšejších, čerstvě (!) ukrojených pochoutek ale štěndo přikrčí nosík, skoro si odplivne a odchází …… Nu což, má hold to naše malé A. jiné preference. Miluje pomeranče, mandarínky, banány, jablka, kedlubny, ředkvičky…. Ale ne sýry……..
No a tak jsme také jednou šly okolo krámečku a místo naší kamarádky prodavačky držel službu sám velký šéf a majitel v jednom - velký Pan vedoucí!!! On chudák ani netušil, že místo Desíka vodím už nějaký ten čas malé A. a když tak vyhlížel z krámečku a viděl nás přicházet – zajásal a běžel hned přivítat vzácnou návštěvu. V každé ruce chuděra třímal kousek sýra a hnal se k malému A. s tím, jak si psík pochutná……. Nabízel, malé A. se ofrnělo, nakrčilo nosík a skoro si uplivlo……. Fuj, sýr, no to jste se asi všichni pomátli – to nedám do tlamičky……Pan vedoucí zaštkal a letěl pro ještě chutnější mlsky – dokonce donesl i pochoutku z nejpochoutkovějších – sýrové sušenky!! Malé A. nakrčilo už i čelíčko a začalo se rozhlížet, kudy by zdrhlo…… zdálo se mu, že mu zřejmě všichni usilují o život …..dalo zřetelně najevo – že ještě chvilenku a z pachu sýrových sušenek bude zvracet…… Pan šéf ztuhnul….. a já tomu nasadila korunu, neboť jsem pronesla …. No to je tedy sortiment, nějaké divné TY sýry, ani pes to nežere…… Pan vedoucí zesinal, začaly se mu třást ruce a dostal tik do pravého oka…… Třesoucím se hlasem zakrákal: „Proboha ten váš psík je nějaký nedejbože nemocný, od té doby, co jsem ho naposledy viděl, tak nějak zhubnul a nechce náš sýr! To není ani možné – vždyť jako zákazníci se vámi tady chlubíme, vždyť jste naše legenda, ten pes je určitě nemocný. Anebo prokristapána nezměnili jste něco? Třeba granule, nebo tak nějak…..“ V tu chvíli jsem se musela začít smát….. Ano, změnili jsme opravdu „něco“.. A co? Chtěl vědět pan vedoucí. „Já to říkal, to nemůže být samo sebou….“ A já na to: „ano opravdu jsme změnili – PSA.“
Tolik tedy naše snad trochu humorné vyprávění o lidech okolo nás……
Malé A. už dávno není malé. Vypadá jako skoro opravdu dospělé, už velké A., ale rozoumek má stále ještě štěněčí……
Květen:
Když jsem Gitě posílala mail s fotkami na téma „I psi dokáží být zlomyslní“, přišla očekávaná reakce: Proboha jen to ne.... je to PŘÍLIŠ realistické......... nemám na to nervy - ber prosím ohled na mou chatrnou nervovou soustavu..... a pokračuje tím, na co jsem se těšila. Vůbec mi NEMLUV !!!! Ani křesťansky spát nemůžu (ve své vlastní domácnosti) !!!!!! Zmetek půjde do POLEPŠOVNY !!!!! Zřejmě dospěla k názoru, že se dostala do rodiny miliardářovy (už ani milionářovi napsat nemůžu....). Anebo hodlá naznačit, že naše vetché, stařičké zařízení bytu potřebuje obměnit..... Dnes přes noc - vykuchaný gauč - už po čtvrté.. (Kromě jiného)....
Vždycky jsem vyhrožovala Bee, že když bude hodně zlobit, přihlásím ji na výstavu. A Gita to dovedla ke skutečnosti a malé nezbedné A. se během prvního červnového víkendu ocitlo na předváděcím molu na Konopišti. Gita skromně hodnotila šance: Jestli se nám zadaří? Těžko říct, paní rozhodčí nemiluje příliš velké pejsky a my v dorostencích (do třídy mladých nám chybí dva dny) budeme vypadat jak mamutíci....... (kromě toho jsme hrbatý a máme šmajdavé zadní nohy....) My odbojní husiti se jen tak nedáme.......
Malá uličnice ještě před výstavou ladila formu: Včera byla ukradená a po celé předsíni rozpatlaná pasta na zuby..... nejde to z těch chlupatejch koberců dostat za žádnou cenu.......a taky si k tomu zase jednou četla.... Dějiny lékařství od Richarda Gordona....... už si je nepřečte nikdo......pak se zřejmě došla prospat do společné postýlky .........vyhrabaná díra v prostěradle....... což zřejmě popouzelo její estetické cítění a tak šla a natahala polštářky z gauče (všechny) a nacpala je do postele - při tomto bohulibém díle zřejmě musely nebohé polštářky značně protestovat, neboť s nimi bylo náležitě brutálně nakládáno....... podotýkám, že jsem v pátek zakoupila NOVÉ povláčky (právě na ten gauč) a celou sobotu jsem RUČNĚ (protože nemám šicí stroj) píchala jehlou a šila a nacpávala ty vnitřky, ABYCHOM TO MĚLY DOMA PĚKNÉ !!!!! Včera jsem šla koupit další. Ale jinak je to naprosto vzorný a hodný pejsek.......
A také úspěšný pejsek, protože výsledek z výstavy zní skvěle:
třída: dorost
Amelie Matylda Mahagony Star 9. 9. 2014 (korespondenční kamarádka, aktérka Setřích příběhů)
otec: Old Time Rock'n'Roll, matka: Baileys The Original Mahagony Quinniver`s Paw, chovatel: Šmídová Veronika, majitel: Mühlová Gita. Známka: velmi nadějný. Pořadí: 1. Tituly: Nejkrásnější dorost. Posudek: téměř 9 měsíční fena, výborného formátu, s ušlechtilou hlavou, korektní zkus, výborné ucho, suchý dlouhý krk, korektní zaúhlení obou párů končetin, korektní pohyb, perspektivní fena.
V té radosti jsem si neodpustila poznámku: To tam fakt byla kategorie Největší lump, že píšou VELMI NADĚJNÁ?
Áno prosím, velmi nadějný LUMP byl trochu vykulený - takových pejsků...... a skoro všichni jako ona...... (bylo skoro ke stovce přihlášených).... takže se ani zas tak moc nelumpačilo..... spíš to bylo takové to - mamí - kams mě to zašantročila? A jen abys mě tady třeba nenechala...... k žádným jiným pejskům ani lidem já nechci........a když jsem odešla na chvilenku - už byl slyšet můj rezavý šakal = uúúúúúúúúúúúúúúúúú.... uúúúúúúúúúúúúúúúúúú......mamííííííííííííííííí...................................
No a taky to bylo DOST únavný, třída dorostu nastoupila až ke konci. Prcek už byl vážně hodně unavený, klopýtal si už i vlastní nožičky. A ještě jsme skoro propásly nástup do kruhu, takže jsem jen přehodila vodítka a odpálila (na svých chromých kopytech) raketovou rychlostí přímo už do rozběhnutého kruhu - takže jsme musely dotahovat, nicméně já starý harcovník, kdybych duši měla vypustit...... no byl do dobrý boj, nakonec jsme se tedy postavili - já byla celkem v klidu, gordoni byli moc pěkní a ten anglán byl taky docela eso, takže jsem si tak říkala, že jsme tam už jen tak do počtu, … najednou koukám a rozhodčí napřáhla pravačku a řítí se k NÁM! No a měly jsme TO ......Šťastné a vyflusané jsme se naložily do našeho stařičkého vozu, přihodila jsem pytel vyhraných granulek (v pátek jsem objednávala pytel žrádla....), naložily kokardu (ÓBR) a domů jsme dorazily tak asi v osm večer. Moje zlobivka mě tentokrát mile překvapila, šla jak z partesu, stačilo jí jemně korigovat hlasem a i postoj celkem jakž - takž, ráno bylo líp, odpoledne už byl problém, jak byla unavená, tak už se kroutila a dávala jasně znát, že už mele z posledního. Prospala celou noc a včera ještě skoro půl dne.
Prcek hóóóódně vyrostl, myslela jsem si, že nás na svodu špatně změřili a tak jsem donutila tetinku aby v neděli vytáhla svojí okalibrovanou míru a provedli jsme kontrolní měření v kuchyni na linu - a výsledek ? Máme doma malého mamuta....... Prcek měří v kohoutku 65 cm....... když tedy hóódně zatlačíme a "podrazíme " nožičky, tak 64,5....... no zbohem mety nejvyšší...........to už je výška, za kterou by se nemusel stydět lecjaký PAN pes. takže tedy do křehké, půvabné a jemné psí holčičky máme opravdu daleko....... No nic, jak říkám, karty jsou rozdány, musíme se prát s tím co máme........my odbojní husiti.......
Jinak malý mamut je opravdu vodní živel, byly jsme koupat na jednom takovém zapomenutém rybníčku a ona plave jako vydra - má to jen jednu chybu - namáčí si ušiska a jak se jí dovnitř dostává voda, tak při plavání třepe hlavou což vypadá dost děsně a tak jsem pořád jen hlídala pesa, jestli nepůjde při tom cirkusu který předváděla pod hladinu.......jinak dostat jí z vody je něco neskutečného, plave stejně přirozeně jako dejchá......
Polovina června
Prcek vesele lumpačí. Sežrala košíček od jahod, naučila se chodit po parku - tam, co posedávají bezdomovci - protože zjistila, že v jejich okolí je spousta hnusů, co se dají sežrat..... (přerazila bych jí vejpůl), nechce se dát učesat a kupodivu pozoruji, že už se začíná trochu vytrácet ta štěněčí bezprostřednost, se kterou letěla ke každému pejskovi a člověku ..... ne, že by na ní byl někdo hnusný - ale už prostě doba hájení malých štěňátek pominula.... stal se z ní normální kradloš - kam došáhne, (a došáhne DOST daleko i vysoko), tam není nic v bezpečí... V lese se chová stále celkem vzorně, chodí už víc daleko, ale stále se přiměřeně vrací...... má dlouhodobou výbornou paměť (jako ostatně všichni setři), pamatuje si, kde byl zajíc a vrací se do těch míst s dychtivým očekáváním i za měsíc........
Malé A. se zase předvedlo! Ona je poslední dobou DOST velký kradloš, takže si musím dávat bacha, kde co položím, protože v tu ránu, už to TAM není. Včera jsem přinesla nákup a než jsem vylezla ze špajzky, kam jsem dávala cukr a brambory, tak mi nepozorovaně zmizel mamutík a s ním bohužel i krabice mléka......... hádej, kde byla krabice - už bez mléka ? Áno správně, v naší společné posteli, ani se už nerozčiluju, noc na dnešek jsem (jsme) strávily na našem starém zaštupovaném a záplatovaném kanapi v obýváku. Mamutík byl vývojem situace VELMI nadšen, ještě v jednu hodinu v noci mi křepčila po hlavě nadšením, jaké to vzrůšo - že stanujeme....... tak dostala na prdel a bylo hned po hehe...... jen by mě zajímalo, jestli bude ta naše matrace v postýlce po tom mléku smrdět, no dneska je vyhlášen Den praní a všeobecné očisty........
Během dopoledne zařval další kalendář, a OPĚT se četlo, tentokrát lehčí žánr - krimi...... tak už se ani nedozvím, kdo byl ten vrah....... Já už nevím, kam to všechno u nás dávat, prcek když se natáhne do výšky, tak je už větší než já a taky je dost vynalézavý - používá různé židličky, taburetky a jiná udělátka...... nevím, kde to odkoukala, na návštěvě v ZOO u opic jsme ještě nebyly...... Ani mydlit jí pořádně nemůžu, ona má takovou radost, jaká je šikovná........
POKRAČOVÁNÍ 3
Konec června 2015:
Prcek měl včera dost hnusnou osinu v oku. Musely jsme navštívit veterinu, protože moje domácnost má jen dvě ruce, a tak když držím, nemůžu vyndavat a opačně.... Jinak se mi zdá mamutík pořád čím dál tím větší a větší....... to ty dlouhé, předlouhé nohy..... je to taková psí sexy modelka.......jak Adriana Sklenaříková. A pokud si myslíš, že škvrně dostalo rozum, tak zas až taková sláva to není. Investovala jsem do poměrně drahé dámské vůně (moc si na to zas tak nepotrpím, ale ukecali mě), přinesla jsem ji domů a postavila NAHORU na skříň v obýváku..... nenačatou, novoučkou........ Co si asi tak myslíš, že mi z ní zbylo? No, NĚCO se pravda zachránilo. Voní nám tedy teď byt jak nevěstinec. Torzo lahvičky, která se mi tak líbila, je ohryzané na dřeň, uzávěr zdeformovaný, jak kdyby do něj tloukli bucharem, ozdobná krabička sežraná a rozžvejkaná....... Zřejmě se natahovala z gauče tak dlouho, až se jí to podařilo shodit - vytrvalý pejsek........
Kdyby si někdo snad pomyslel, že jsem nepoučitelná a rozumu mdlého a psa mám rozmazleného (což je pravda) a nevychovaného (což je taky pravda), a už bych měla vědět, čeho je schopná, pak musím jen dodat, že se opravdu snažím. Ale prostě někdy jsou momenty, kdy mi nedocvakne, že by něčeho takového mohla být schopná... Zvlášť když potřebuju něco rychle odložit či položit. Je vychytralá. Má období, kdy si ničeho moc nevšímá - aby ukonejšila karatele (tedy mě...) - a pak v nejvhodnějším okamžiku zaútočí...... a taky u nás už není moc míst, kam se co dá odložit....... byt není zas tak velký a zavřít Amálku prostě jen v jedné místnosti nejde. Takže jediné naprosto bezpečné zóny jsou v předsíni: nahoře odkládací polička na šatní stěně cca 60x30cm, kuchyňská kredenc: nahoře (tam nedoskočí) a potom hořejšek skříní v ložnici - no a to je všechno. Takže tam mám navrstveno prakticky všechno... knihy, boty, šaty na převlečení, kosmetiku.......prostě takové ty věci, co člověk bere často do ruky. Jakmile polevím v ostražitosti, krutě se mi to vymstí. Malé A. se prostě stará, abych nezakrněla..... vždy ve střehu.....
Můj honicí pes už zase pronásleduje ty ubohé DVA zajíce, kteří sídlí (dosud) na našem revíru (i když asi brzy si sbalí ranečky a odejdou jinam....). Už s nadšením vždycky letí do míst, kde by mohli být (většinou jsou) a pak lítá po lese jak cvok........ pochopitelně že v našich lesích, kde je víc, podstatně víc prasat, než zajíců, mám docela strach............ ale jak se krááááásně proběhne......
Září 2015
Malý rudý ďábel příliš nepolevil ve svých skopičinách. Jako malé zpestření dodávám včerejší "humornou" historku z domova, neboť si tak v klídku vařím u sporáku v pidikuchyňce, a zdálo se mi, že je poněkud nápadně klid, ovšem nepovažovala jsem za nutné jít po stopě.... což se mi vymstilo........ Mám v kredenci všelijaký bordel zvláště potřebných věcí a taky jsem tam měla uloženou takovou tu roličku lepítek (asi mi to někdo někdy podaroval), takových těch barevných samolepících čtverečků o délce xy m...... No musím pokračovat ???? Už jsi někdy viděla irského zmetka s lepítky všude, kde si dovedeš představit ????? A zřejmě si asi nikdy nemusela "odlepítkovávat" - lepítka zacochaná v srsti úplně všude........ale vypadalo to hezky barevně. Neónová lepítka a zrzavý irský zmetek.......... a aby to bylo veselejší, tak se mi ji stále nedaří přesvědčit, že česání (a vlastně jakákoliv údržba srsti) je prostě nutnost..... Takže košík na čumák a poctivé odlepítkovávání po zbytek večera...+ strhávání lepítek z koberce, parket a psího pelíšku.......
No, nemůžu se na ni asi moc zlobit, rolička se mi musela "nějak" nepozorovaně vykutálet z poličky, zřejmě se dokutálela pod stůl a tam si jí malý prcek přivlastnil . Joj , to byla zábava......
K fotkám z našich výletů, kde je samozřejmě u všech zajímavostí hlavním hrdinou Bea, Gita podotkla:
Překrásné výlety a jako vždy nádherné fotky. Vím, že se můj tatínek vždycky zlobil - když jsem přinesla vyvolané fotky z "cest" tak říkával: všude jen ta zrzatá potvora, potvora v kytkách, na loukách, v lesích na cestách u kostelů, u hospod, u studánek.......... foť taky proboha něco jiného ... lidi, vesnice, pamětihodnosti. Takhle pořád jen koukám na PSA....... vždycky si na něj vzpomenu, protože jsem se opravdu ale opravdu nijak nepolepšila.
Malý ďáblík se včera pořád nemohl srovnat do kůže a tak už večer dostal na prdel. Byly jsme tři poctivé hodiny v lese na volno + hodinu večer. Jenže to jsme potkaly štěňátko Matěje a pitbulku Nabu a všichni se rozparádili. Začalo pršet a chtěli jsme jít domů. Když jsme je rozebrali, tak zlobila, zlobila a zlobila - kousala mě, skákala, nemohla se prostě "vypnout". Vydrželo jí to, až když jsme šly spát. Takže když začala v nově čerstvě povlečené posteli rýt díru a snažila se do matrace pohřbít kus sušeného vepřového ucha, tak už mi došla trpělivost. Předtím jsem jí s tím uchem třikrát – podotýkám, že TŘIKRÁT z té postele vyrazila. Bože můj, mé nervy… už to není, co bývalo....
Jedna historka o psí kadeřnici, ke které jsme se s Beou koncem září chystaly:
Je poměrně dost psích holiček, co neumějí ostříhat setra, i když zase na tom tak moc není. Já jednou se starou Borinou byla u naší zdejší holičky, certifikáty a diplomy po celé zdi, stříhací technika špičkových kvalit - a výsledek? Tam, kde stříhat měla, tam ani sáhnuto a naopak v místech, kde je zapovězeno se nůžkama byť jen dotýkat - tam vyholeno...... tehdy jsem si myslela, že mě sklátí, protože pochopitelně mě před zahájením prací vyhostila ze salonu, že by se pes zbytečně nervoval a že mám přijít nejdřív tak za hodinu. Výsledek celého procesu byl ten, že Borina vypadala jak velbloud, s tou hřívou pod krkem a jinak hladce vyholeným celým tělem. Tehdy jsem se zařekla, že se to prostě musím nadrtit sama...... a stalo se..... sice mašinku příliš neovládám, chybí mi ty střihačské grify, ale mám zase naproti tomu amatérské nadšení a zatím vždycky jsem se s tím nějak poprala..... Stříhám prakticky všechny svoje štěňata a to i na skoro všechny výstavy, kam kdy šly. Jo, jo, jedině UPRAVENÝ setr je krásný setr..........
Prcek má teď nějaké opravdu zlobivé období, no nedá se říct přímo zlobivé, ale dostala se do stadia, kdy vyžaduje a dožaduje se neustálé pozornosti z mé strany..... až už to začíná být pro mě únavné. V sobotu jsem s ní byla venku celé dopoledne, odpoledne měla náhradní psí maminku, ale byly venku skoro tři hodiny. Večer jsem normálně venčila, v neděli ráno celé dopoledne venku, odpoledne jsme se vyvezly do Nadějkova, tam to má moc ráda, protože tam může běhat a lítat daleko-široko. Dvě hodiny (byl vítr a místy lilo) intenzivní probíhačky - ale opravdu intenzivní + hodina jízdy tam a zpátky a přes to, když jsme dorazily domů, tak se ne a ne uklidnit a aspoň na chvilku lehnout. Pořád po mě lezla, tu prdelkou, tu přední nohy na mě, hned mi přinesla slona, hned srnčí parůžek, hned míček - a já celá upajtlovaná jsem se s ní byla nucena pořád zaobírat. Zlobit se na ní nemůžu, ale už jsem měla fakticky DOST. Zlobí i náhradní tetu Janu, u rybníka objevila zajíce a ten ve snaze si zachránit kožíšek přeběhl přes koleje na další pole a ona, jelikož má paměť jak slon, tak pokaždé, když HO nenajde pod šípkovým keřem, tak letí přes koleje na tu druhou stranu, jestli tam na ni nečeká. Jana je pochopitelně na infarkt, protože se nedá odvolat, veškerý řev a křik naprosto neúčinný, a pak, když se dostatečně vyřádí, se zase přes ty frekventované koleje vrací zpátky...... No a zrovna včera, když jí chudák teta Jana vzala včas na natahovací vodítko, tak jak pršelo a prcek za vodítko škubnul, tak chuděra jela a ryla nosem v zemi. Ani si nepřejte lidi slyšet, co jsem si musela vyslechnout, když přišly domů..... Ne, že by to malému A. nějak vadilo, okamžitě se šla nacpat mokrou prdelkou tetě na klín. Aby bylo jasno, kdo koho miluje.
Taky se začíná nějak divně chovat. Když ji chce někdo pohladit a natáhne se k ní, tak dělá, že se bojí a bojí a bojí, plazí se břichem u země a lítá okolo a sáhnout na sebe nedá. Přitom ty lidi zná, potkáváme se už od mala a také mají pejsky, s kterými si malé A. normálně hraje. Ale většinou, když nemají psa u sebe, tak se k nim nechce ani přiblížit. Koukám na to jak blázen, protože tohle nikdy před tím nedělala, vždycky byla kamarád úplně s každým, i se smradlavými bezdomovci (s těmi skoro nejvíc). Teď dělá, jak kdyby přišla do civilizace odněkud z pralesů....... taky a to je zajímavé, když u nás doma něco není na svém místě, třeba na gauči leží položená prachovka, tak vyvádí jak blázen, protože ona se TOHO najednou bojí..........
9.9.2015
Naše malé A. oslavilo své první narozeniny. Vzhledem k tomu, že jsem měla "dlouhý" den, tedy do pěti a ještě přišel páníček Kája večer spravovat akumulačky - neb topná sezóna se kvapem blíží, tak se žádné velké oslavy nekonaly. Bylo trochu vylepšené papáníčko, pak gratulace a předání jednoho sušeného prasečího ucha (druhé - záložní si poté za malou chvilku ukradla sama). To ukradené si šla (protože ví, že zlobila a že se na "to" přijde) zahrabat do nejtemnějšího kouta domácnosti - tedy pochopitelně do naší pidikoupelny pod pračku......při této bohulibé činnosti (hrabání) vyrvala celou rohož z takové té gumové pěny....čili musím někde sehnat novou.......spravit se to nedá.....jinak jsem se ale musela "dost" smát, protože Kája se nad mými historkami ze života vždycky tváří, jako bych si je vymýšlela, ale když jsem slyšela, co za zvuky se line zpod rozebraných akumulaček, tak jsem byla smíchy na mrtvici.... Malé A. je vskutku všestranný ohař. Má velmi "jemný" aport, takže byly slyšet výkřiky: Kde mám ZASE ten bílý šroubovák???? (Několikanásobně ....) Herdek, tady jsem si položil TY šroubky s podložkama (to ve mě hrklo, kdyby je snad sežrala..... ne, byly v pelíšku vzorně - jak na výřadu) (holt lovecký pes).....já toho psa zabiju (to jsem počítala - pronesl 17x) tady jsem měl teď noviny, abych si na ně mohl dát ......(libovolně dosaď)..... řekni jí, že až vylezu, tak JÍ zabiju a drž si jí, ať mi nesundavá ponožky (8x) .... řekni jí, ať mě neokusuje!!!!!!! (histericky 12x)........ Tady se nedá pracovat (8x)!!!!! Jestli se mi nepřestaneš smát, zabiju i tebe!!!! (pouze 6x)…. Jak můžu šroubovat ty pidišroubky, když do mě neustále strká, jen se trochu chytnu (myslel závit), tak mi drcne do ruky a můžu začít znovu... Sežrala mi vazelínu!!! Čím mám namazat tu zatracenou hřídel u toho motůrku? (Vazelína nakonec objevena jako "pouze ukradená")... A kromě jiných hláška snad nejpovedenější: AŤ po mně neskáče!!!!! (Používala páníčka jako trampolínu)..... Prcek byl jako u vytržení - některé prima hračky jako kladivo, šmirgl papír, kleště, vrtáky, soustružníky, a jak se to všechno vůbec jmenuje, viděl poprvé v životě a byl uchvácen! Takových věcí, se kterýma se dá hrát!!! Taky ji to pořádně zmohlo, vytuhla uprostřed řádění a jen jsem jí odnesla na pelíšek..... když páníček před půlnocí odcházel, skoro ani neotevřela oko......
POKRAČOVÁNÍ 4
10. 9.
Tož tak, o víkendu nevím, co se bude u nás doma dít. Jsou Táborské slavnosti a tak jdu sloužit rodnému městu jako pořadatel, takže se vlastně vůbec nebudu vyskytovat. Malé A. budou mít na starosti náhradní psí maminky v propracovaném harmonogramu venčení......tak snad to všici nějak přežijem...... Zase budu před všemi vypadat jak blázen, až budu mít delší řeč na téma - nikde nic důležitého v dosahu našeho Prcka NENECHÁVAT.....!!!!!!!
Prostě každý pes a jeho pán je originál, v tomhle případě kupodivu není až tak důležitá cesta a její délka, ale nakonec ten CÍL...... Aspoň já to tak cítím, pes a jeho pán jedno jsou.......
No jo no, děkuju za podporu, je pravda, že je u nás poněkud zanedbaná TA výchova - jinými slovy - Prcek je rozmazlený až bůh brání......ale právě protože je to tak MOC pozitivně a sluníčkově naladěný pes, nepoužívám žádné drastické "výchovné" metody.... Mně se celkem tenhle volnější přístup i líbí - já nejsem z těch, aby čtyřicetkrát za sebou pilovali sedni - lehni...... Ono spousta věcí se srovná sama, když budu postupovat cíleně a vytrvale a pomalu. Někde budeme muset trochu zavrčet, aby bylo vidět, kdo je ve smečce pánem, venku je zatím miliónová, takže žádné další výcvikářské věci neřeším..... Ať si Prcek užije štěňátkování.......
To byly Gitiny názory před akcí… a po?
Mokrý hadr na hlavě nemám, ale jestli to tak půjde dál, šoupnu si rovnou pod postel rakev...... aby byla v pohotovosti.......Nejdřív to šlo všechno celkem jak na drátku, organizace klapala jedna radost, jen Amy chuděra. Pepa jí vzal v pátek večer doprostřed těch davů, a tak když pak vyrazili bubeníci a celý ten virvál, tak se prý chuděra třásla jak osika, taky po ní v těch davech a celkem už po tmě lidi šlapali. Pak mě byli párkrát navštívit na stanovišti (aby se ukázali, jak jim to sluší). Malé A. ode mě nechtělo, brzdila tak, až se jí od paciček kouřilo a vyla jak šakal............byla slyšet ještě od kostela...... no nic, proběhl pátek a v sobotu odpoledne měla nastoupit na odpolední venčení kámoška Jana, moje nejmilejší parťačka a vůbec - mé druhé já, a tak holky vyrazily. Tak nějak okolo páté mám telefon - pes leží před domem.... Já se tak lekla, že by se ve mě krve nedořezal, jsme na hlavní ulici a když "leží", tak mě napadlo okamžitě pouze jediné vysvětlení - přejetá......... No, NAŠTĚSTÍ "jen" ležela uprostřed chodníka a okolo ní se srocovaly davy..........
Bylo mi jasný, že jí Jana někde hledá - tak jsem jí honila na mobil - ovšem naše paní učitelka s sebou mobil zásadně nenosí - což já tedy vím - ale říkala jsem si co kdyby náhodou ... no ani náhodou.... tak jsem volala k nim domů na pevnou linku - většinou bývá někdo doma - nikdo mi to nezvedl, tak jsem to zkoušela střídavě na obě linky - nikdo nikde.......... teprve asi po dvou hodinách se Jana na pevné ozvala, třesoucí se uplakaný hlas, ukázalo se, že šly (tak jako jindy - chodí takhle od malička stále stejnou trasu) okolo Jordána tam, kde se říká U Vodárny, malé A. si lumpačilo vesele okolo a pak se šla podívat, jestli tam někde není ten "chudák" zajíc...... to jí Jana viděla naposled. Jana čekala a čekala a čekala, volala a volala a nikde nikdo....... tak se šla k mostu podívat, jestli třeba tam..... nikde nic..... pak už propadla čiré panice, vyptávala se všech okolo jdoucích a okolo jedoucích (na kolech) jestli někdo někde neviděl setra, vrátila se dokonce i k nim domů (malé A. je zvyklé k nim chodit) tak jestli se nevrátila tam ( špatná úvaha - je jasné, že určitě ne, proč taky), vyštvala do terénu svého nebohého muže a půl Blanického předměstí a všichni pročesávali okolí Jordána až k Malému Jordánu a Čekanickou střelnici........ ale aby se někdo došel podívat k nám před dům..... nebo mi aspoň zavolal - to ne, v tu dobu už bylo malé A. bezpečně doma.....
Moje teorie je taková – ne, že se ztratil pes Janě, malé A. se neztrácí, ale že se malému A. ztratila Jana....... Malé A. si zřejmě šlo zaběhat a vrátilo se na trasu, po které spolu chodí. Jana v tu dobu byla jak patník zapíchlá u Vodárny...... Malé A. nikoho nevidělo a ani nikoho nečmuchalo - pochopitelně, stopa chyběla. A tak když usoudilo, že je opuštěné, tak zcela logicky vyrazilo na jediné místo kam patří a to je domů..........Jak překonala ty tři křižovatky, ulici a že jí někdo neukradl - ví pánbůh a já to ani vědět nechci.......Ve městě bylo tisíce návštěvníků bůhví odkud a tak hezký pes se leckomu mohl zalíbit. Pokud by jí někdo cizí sebral, měla obojek takže by jí odvedl, a vrazil do auta a odvezl a měl jí zbytek života někde na dvorku, nikdo by nikdy nepřišel na to, že je čipovaná - možná že tetovaná, ale u psa bouďáka by to bylo asi úplně k ničemu......ani případný veterinář by se nad tím nepozastavil.......Ještě teď je mi špatně, když na to jen pomyslím.........No konec dobrý - všechno dobré..... Malé A. je tak ztumpachovatělé, že se ode mě nechce ani hnout. V neděli ráno jsem vstala za úsvitu a opatrňoučce, abych nevzbudila návštěvu, jsem si zalezla do koupelny, že se ošplouchám trochu ve vaně. Jen jsem tam zalezla a zavřela dveře - v tu ránu malé A. zatroubilo jak slon a vrhlo se na dveře s takovou razancí, že praskala i futra - TO TEDA UŽ NIKDY - ABY PANIČKA NĚKAM MIZELA - BYŤ DOMA ZA DVEŘE !!!!! Takže dobrý budíček.........
Položím kontrolní otázku - opravdu si myslíš, že pravé setří dítě si z prožitých šoků vezme ponaučení ????? V neděli v Nadějkově odpoledne - opět vyrazila za zajíčkem.............. No, jen mám dneska o oktávu výš položený hlas - bolí mě v krku a vypadá to, jako když mutuju..... Ale jelikož jsme obě zachovaly ustálený scénář, dopadlo to celkem dobře......... Našly jsme se a ani jsem nebyla zas až tak nervózní - pak už opravdu byla hodná a ani cestou k autu neodskočila do protějšího lesa, jak jinak mívá v těch místech ve zvyku.........
Nedalo mi to a ptala jsem se Gity, jaké fígle používá na toulkách. Když vezme prcek čáru. Jestli čeká na místě nebo pokračuje po trase.
No, je to případ od případu - když jsem na trase, kterou zná, tak pokračuju a vydávám "zvuky"......... tam, kde to nezná, nebo je prvně, tak tam když jdu, tak tam si většinou (budeš se smát) zpívám (když mám dech) - vypadá to směšně a časem to odbourám, ale když je malá, tak se mi to osvědčilo - ona se řídí sluchem a i když jí nevidím, tak se pořád okolo (v doslechu) mele a podle toho zpěvu identifikuje, že jsem to já a ne nějací cizí houbaři třeba...... no a když se i přes to ztratí, tak se asi jako ty motám na místě a vydávám "zvuky" co mi plíce stačí.........ale většinou mi stačí normálně jít a ona si tak jančí okolo...... jen na kritických místech - jako když třeba chodíme různě z jednoho místa do různých směrů - tak tam jí hlídám aby správně odbočila a celkem ona už i ví a otáčí se po mě, nebo tam rovnou čeká alespoň na znamení rukou, kudy půjdem.......
24.9.
Malé A. poslední dobou dost zlobí a dost machruje, předevčírem v lese se vrátila z probíhačky a měla celou mordu od krve - zřejmě něco pokousala nebo zabila... nevím co, protože to byla jen krev bez chlupů........jinak si pořád chce strašně hrát s ostatními psy, ale už to přerůstá rámec snesitelnosti - jednak si už dost psů prostě hrát nechce a jednak vždycky když někde nějakého (jakéhokoliv) zahlédne, utrhla by mi ruce v ramenou, jak rve a letí k němu....jak máme tu 8 m navíječku, tak jsou to docela štosy......a kromě toho já jí klidně nechám pohrát, ale ona neví, kdy má přestat. Konkrétně ráno, když spěchám do práce, tak to opravdu začíná být neúnosné.....
Doma celkem klasika - zahrabávání rohlíku pod pračku - při tom pečlivě vyklidila celou naši pidi koupelnu - asi aby se tam mohla doširoka rozmáchnout - vyndala hadry, kýble, hadici od vysavače, prášky na praní a všechnu aviváž .... šikovný pejsek. Při té příležitosti objevila náš NOVÝ rejžák.....už nemáme rejžák......půl rejžáku skončilo v MÉ posteli pod polštářem (zahrabaný na horší časy) a zbylé trosky štětin a dřevěné piliny byly roztahané po celém bytě.....je to opravdu velmi energeticky vydatný psisko..... Někdy se mi ji utahat podaří - předevčírem lehla a vleže si hrála se srnčím parůžkem, co má doma na tahání. Tak na ní koukám a ona jako pravé mimino - leží, očka zavřená... spí, jak dřeváček a parůžek jako dudlík jí čouhá z tlamičky......Občas bylo vidět, jak zadumlala, ale očka zavřená - tvrdý spánek......Člověk se na ní opravdu nemůže zlobit.
12. 10.
Všechny naše síly směřovaly k sobotní výstavě psů v Budějkách.......... Dorazily jsme tam připravené na 110 %.... Výsledek? Naprostý propadák...... Pouze VD - tedy velmi dobrá = Prcek má dle paní rozhodčí sraženou záď a hlavně naprosto příšerný týlní hrbol, který se paní rozhodčí nelíbí......... tož tak...... před časem vítěz klubové výstavy v dorostu, teď v mladých úplná vohera - naprosto poslední, za námi už nebyl nikdo......... Jo výstavy - adrenalinový to sport..... člověk by řekl, že mi někdo Prcka vyměnil......No nic, jdeme dál - my odbojní husiti...ale kouska spravedlnosti v tom nebylo.....Třicet let vodím psy a kdyby tohle byla pravda, tak to uznám, objektivně řečeno - hlavní problém je ten, že jsme hubení, což mladí setři většinou bývají, proto také chodí do třídy mladých - že.....každá ta třída má svá specifika..... a týlním hrbolkem se odmítám prostě zabývat.........má ho mít a jestli je větší, nebo menší - to není nikde ve standartu stanoveno.....má se posuzovat hlava jako celek...... Tož jsme se vykvílely a doufám, že přes to, jak jsme mimořádně ošklivé a kolo by si o nás nikdo neopřel, tak s námi zůstanete dál kamarádi!!!!! Malému A. to ovšem nikterak nekazí náladu, výstavu si náramně užívala, dožadovala se nových hraček a ňaminek, okolo spousty pejsků, její vlastní brácha jí byl k tlapce - co víc si šikovný a chytrý (když už ne hezký) setřík může přát?
Taky jsem jí koupila novou nerezovou značkovou misku na žrádlo - ona tu starou (zděděnou po Desíkovi) totiž nosí v zubech po bytě a hraje s ní fotbal a pak jí rdousí v pelíšku. Tak jsme jí koupily misku, která má široký okraj a nedá se psími zuby uchopit. Teda alespoň to tvrdili v krámku..... Dá.... A fotbal se s ní dá hrát NÁRAMNĚ - krásně to duní, když se s ní tříská o parkety a mlátí do zdi......no prostě žůůůůžo...... Ani probíhačku po lesích jsme nezanedbávali, v sobotu, když jsme se vrátili tak jsme sbalili brášku a vyrazily do lesů...... tentokrát se vyválel v chcíplé rybě brácha - asi mu malé A. protentokrát dalo přednost, neb chcíplé ryby asi v Praze nemaj. ......zakoupila jsem na výstavě dokonce ne jeden šampon, ale rovnou tři...........a doma teď přechovávám permanentně alespoň čtyři litry octa........Kromě toho se nervózní bráška pokakal u nás v ložnici a malé A. se na to sestrersky vyčůrala..........Takže tak...... radovánky neustálé........
19. 10.
Malé A. pokračuje ve svých radostných eskapádách - přítel Kája si u nás deponoval 10 kilo cukru kryštálu zapakované v igelitu - kde myslíš, že je cukr ???? No není..... teda aspoň většina není.....ale malé A. je šikula ... většinu cukru nahrabala pod koberec v předsíni, pak zřejmě blahem slintala - takže cukr vytvořil cukrovou krustu, která zaschla částečně na kobercích a částečně na jejím chlupatém pelechu (vetbed), což ten se dá vyprat, taky že se vypral, ale ty koberce - to tedy byl záhul - ani rejžákem.......
Načala OPĚT gauč, stará, obehraná písnička, v tichosti ukradla a sešrotovala podsedáky ze židlí z kuchyně - zbyly jen trosky a tkaničky......na těch tkaničkách byly původně uvázané........má mánii - sušené uši jen užižlá a pak zahrabává - asi to bude původně norník........nejoblíbenější místa jsou : 1) koupelna - za pračku.... 2) obývák - a) za televizní stolek (až jednou řachne celá televize - nebude se čemu divit) b) na gauč pod deku, která na tom gauči leží....... 3) pochopitelně ložnice a) postel b) škvírka za toaletním stolíkem....... Bůh buď milostiv naší domácnosti!....... Tak jsem si naivně myslela, že třeba Prcek dostane už trochu rozum......
POKRAČOVÁNÍ 5
Listopad začíná takto:
V úterý zařvalo prkýnko na krájení........ Prcek si vyndal z poličky asi tři pilky, již tradičně při této bohulibé činnosti vyškubnul telefonní šňůru (neb panička stále ještě z nostalgie drží pevnou linku), to mu ovšem nestačilo a tak si doskočil do kuchyně, kde z dřezu vyrval umyté prkýnko a tento nebohý kuchyňský nástroj proměnil na třísky a to doslova rozeseté po celém bytě. Od úterka v důsledku toho také nosím bačkory. Dělaj ty prkýnka z nějakýho aušusovýho dřeva.
Při virtuální prohlídce fotoalba, kde srovnávám Báru a Beauty v téměř totožných momentech na téměř totožných místech, jsme si s Gitou lebedily. Taky zavzpomínala: Fotky jsou úžasný vynález. Opravdu se dá říct, že se zastavil čas. Já jak stárnu, tak se už ani na ty staré moc nekoukám, je mi líto že tak krásné okamžiky se, příliš často neopakují....... I když na tomhle albu je vidět, že výjimky potvrzují pravidlo....... že by reinkarnace ????? Já posledně kráčela něčím podobně snovým, byl přibližně stejný čas, stejné nádherně zbarvené javory, stejně krvavé jeřabiny a stejně šmolkově modrá obloha .......... jen pes byl úplně nový - dychtivý nových zážitků a zkušeností a panička byla naopak stará, mírně nahrbená a omlácená životem ..... ale i u nás se zastavil čas........ Život je prostě KRÁSNÝ......
Ale šup zpátky do reality. Včera jsme běhali po našem lese a k autu jsme docházeli už za úplné tmy. Malé A. vždycky, když už procházka končí, tak vyvíjí nejvíc aktivity........ takže se najednou ztratila........ má na krku blikačku a najednou blikačka nebyla....... tak jdu, pískám, volám, blikačka nikde, čekám, čas běží - malé A. nikde........ tak se kus vracím, pískám .... nic...... tak se zase vracím k autu, že snad.... a najednou moje hluché ucho zaslechlo psí pláč!!!!!! Ale takový ....... to víš, že ve mně hrklo - tma jak v hrobě, tak pískám, volám - vracím se zpátky a jen pláč a pláč...........odněkud...... no, na rybníce, okolo kterého vede cesta, mívali rybáři odchovnu kachen. Aby jim kachny nekradli a nedostala se tam škodná, tak celý obrovský areál velice bytelně oplotili. Je tam jedno pletivo asi dva a půl metru a nahoře tři díly ostnatého drátu a za pletivem je asi dvoumetrový koridor a pak další dvoumetrové pletivo. Prcek zřejmě někde na jednom konci toho oplocení (protože je vypuštěný rybník a je tam umrzlé bahno) přešel, jak je zvědavý, dovnitř. Pak se držel původního NAŠEHO směru, ale zjistil, že nemůže ven........ a tak plakal........nedokázala se bohužel vrátit zpátky po své stopě, zřejmě mě cítila tam někde vepředu a tak byla naprosto zoufalá.........Horší bylo, že jsem jí nedokázala podél plotu navigovat tak, aby to zpátky se mnou obešla, oni jsou tam stodoly a taky je to dalším pletivem rozdělené na díly - tak aby kachny postupně mohly přecházet z jednoho dílu do druhého. Prcek si v těch plotech a barácích zoufal... Tak jsem se pokoušela vyvrátit alespoň bytelná vrata - dole železo, nahoře pletivo nad tím ostnatý drát a mamutí visací zámek....... Nic - všechno marné... už jsem si myslela, že budu muset volat záchranu - kamarády, aby mi přivezli štípací kleště. Abychom Prcka nějak vyndali ven..... no nakonec jsem usoudila, že jedno to oko v pletivu na vratech by mohlo povolit a tak jsem držela v puse mobil, abych na to alespoň viděla a zkrvavenými prsty jsem rozplétala pletivo......... dílo zkázy jsem dokončila několika dobře mířenými kopy kung-fu jak vystřiženými........ takže díra byla, jenže malé A. zase že skákat dírou nééééé, že se bojí........ mamííííííí...... bojím....... no nakonec jsem jí prostrčenou rukou podpírala, svítila jí mobilem, aby viděla, kam má skočit a víceméně jsem jí zaplaťpánbůh protáhla k sobě......... byla tak zašpiněná od bahna, že snad i hřbet byl pokrytý vrstvou smradlaviny, která vznikla po letech kachního batolení a tlení starých rákosů...... Jak se dostala ke mně, tak mě div neporazila, tancovala okolo mě po zadních - opusinkovala mě (což jsem zjistila doma, že mám bahno na čele, nosu a pod nosem,) pošlapala mě, takže jsem se vlastně celá musela naložit do pračky (ona šla do vany) - ale byla úžasná.......... asi mě ten prcek bude přece jen mít rád.
Vánoční období klidu (v rodině se setrem se vylučuje) a poslední dny roku 2015 byly také z kategorie adrenalinových, soudě podle Gitiných zpráv.
Kamarádi, je vidět, jak si na varských zrzavých mejdanech užíváte....... Je to pro mě zajímavé - Beušák, Izzie + dvě Happy Trix = MOJE vnoučata......to je neskutečné....... každá v sobě nese kousíček Desíka...... MOC vám to holky přeju, krásné prochajdy a hlavně spousty přátel....... To MY !!!!!! Ani radši psát nebudu, hned mi stoupá krevní tlak k závratným výškám....... No tedy nebylo to tak divoké, jako minule o loňských vánocích. Uznávám. Špendlíky ani smůla ze šišek se nekonaly, ovšem asistence při páchání vánoční výzdoby taky byla... ne že ne.... tentokrát jsme měli na adventní věnec opravdu jen tak tak jedlové chvůje, měla jsem strach, jestli mi to vůbec bude stačit, no........ nakonec ano, i když se mi větvičky kradly přímo pod rukama a byly rozhlodávány na molekuly - přece jsem "něco" vlastním tělem zachránila........ dokonce si (zatím) ani nevšímá ozdob na stromečku, jen si čuchla k hořící svíčce...... ó kdyby jste holky viděly ten nakrčený nosík!!!!! Ovšem to by nesměl být náš Prcek!!! V neděli večer, protože nebyl žádný kloudný televizní program, sedla jsem si v kuchyni a pustila se do louskání posledního zbytku vlašských ořechů, co nám podarovali kamarádi..... Letos byla ořechů nadúroda a tak jsem už jednou louskala (skoro celou noc) a pak když už mi docházely síly, tak jsem odložila ještě jednu várku "na až někdy"..... Překáželo mi to ve špajzu a tak jsem se tedy do toho pustila. Louskám louskám, až se ze mě kouří, čtyři hodiny v jednom kuse, záda hrbatá, oči šejdrem, ruce se už začínaly třást.... No dodělala jsem to. Myslím, že odhadem ta naše velká miska tak dobrá dvě kila oříšků měla. Vymetla jsem skořápky, misku odložila dozadu ke zdi (pro jistotu) a šly jsme spát. V pondělí jsem si myslela, že snad nevstanu, jak mě loupalo všude možně.... no odheverovala jsem se do práce – čekal mě dlouhý den a domů přijdu po páté. Hned v předsíni se mi podařilo šlápnout na něco - co vypadalo jako jádro z vlašského ořechu. Tak si říkám, asi se mi to nějak zakutálelo...... dojdu do kuchyně, oko mi padne na misku ořechů - a miska prázdná!!!!!!!!! DOČISTA!!!!!!!! Jen se po nich zaprášilo - ani omrvinka nezbyla.............Prcek takovej hezkej, zakulacenej...... No nebudu tě napínat, vůbec nic jí nebylo, hovínka jako víno.......... No a pak začal Štědrý den, bylo neskutečné krásné počasí a tak jsme vyrazily do našeho lesa, abycom si to užily, jely jsme už v půl jedné - to kvůli sluníčku...... Procházka náramná, Prcek komunikoval, pobíhal tak akorát okolo, jen jsem pískla, už byl u mě, prostě paráda...... Jenže mě napadají samý BLBÝ nápady...... došly jsme k rybníku - říká se mu Luční. Většinou jdeme po jeho hrázi ke statku na samotě, okolo něj projdeme a pak lesem vede poměrně hodně rozblácená a rozježděná cesta dál......tak si říkám, vezmeme to ne na hráz, ale pěkně po sluníčku přes louky podél lesa, podejdeme statek a lesem se napojíme na konec té rozbahněné cesty...... Malé A. to tam zná, občas i tudy také chodíváme - žádná novinka - a zase jsme to krásně zvládaly, malé A. si běhalo, čenichalo, válelo ze samé radosti na travičce, až jsme došly na místo, kudy se vchází do onoho lesa..... najednou HAF HAF HAF......... a zajíc......... a už to šlo ...... bohužel opačným směrem, než naše cesta....... Vydala jsem hvizd - pochopitelně marně, a pokračovala v cestě s tím, že mě malé A. doběhne....... vyjdu z lesa na cestu - malé A. nikde, čekám, pískám.... nic.....čekám dvacet minut, třicet, třičtvrtě hodiny - nic........ To už na mě šly mdloby, říkám si, že nikudy než tudy nemohla jít a pak mě napadlo, jestli se nevrátila na cestu po hrázi a jestli, protože tam není moje stopa, tak jestli tam někde nepobíhá .... píšťalu by tam nemohla slyšet, protože v cestě je ten statek...... a tak jsem se vrátila ... nic a nikdo...... tak jsem se vydala dopředu k další hrázi dalšího rybníka pískám, volám, nic.......... a nikdo........ proti mě houfek turistů a volání: Jestli hledáte a pískáte na psa, tak ten pobíhá na protější straně rybníka z místa na místo a strašně pláče............Tož jsem vzala nohy na ramena a pádila po stopě, každou minutu pískajíc...... nic, na další křižovatce projížděl cyklista - povídá - paní, ten zrzavej pes, jestli k vám teda patří, tak ten je tak tři kilometry před vámi a strašně pláče............. i nasadila jsem ještě vražednější tempo a dál hvízdala jak papiňák....... na další křižovatce jsem se ani nemusela ptát, seděli tam nějací mlaďoši a labradorem a sami od sebe na mě křičeli: Jo jo, ten pes je tak čtyři kiláky před vámi a STRAŠNĚ BREČÍ...... To už jsem servala bundu a nasadila zbytky sil...... bylo jasné, že jde k autu.......jenže jsem zase dostala tuchu, že vleze na tu proklatou silnici a někdo jí přejede....... To už se mi srdce zastavovalo, přestávala jsem vidět i slyšet, pára mi šla i z uší a jen jsem se snažila pořád hvízdat....... teď jsem opravdu měla nahnáno - nikde nikdo a to by mě už opravdu měla slyšet ....... no nakonec se, kde se vzalo - tu se vzalo, zrzavé neštěstí, skoro učurávalo, jen ty velké oči na mě visely, no ........ hlavně, že tak....... ovšem, že by si z toho vzala nějaké ponaučení - v žádném případě, v neděli jsme vyrazily s kámoškou Janou na Harrachovku a na zpáteční cestě si malé A. počínalo jak urvané ze řetězu..........opravdu celkem DOST machruje........ takže tak, držte nám palce, ať to nějak tohle období zvládneme......
Jinak "dobře vyvenčené" psisko doma nedělá žádná hrozná alotria........ Dostala také pod stromeček krásného lva (od huhu bamboo) píská a nožičky má (bohužel) ze sisálových provázků..... NÁDHERNĚ se s ním dá mlátit !!!!!! Chodí s ním spát a ráno když se probudí, tak se přetočí na zádíčka, všechny čtyři nahoře v předních packách lva a něžně ho vraždí......... Jinak mi ho taky obětavě klade na polštář - takže můj první pohled - kuk lvovi z očí do očí......... je to přející pejsek...... Ale sisál máme VŠUDE.... kupodivu včera i v polívce!!!!! Dvakrát denně luxuju........ Jedině doufám, že to nějak časem vypelíchá........
Nové napínavé události na sebe nenechaly čekat déle než jeden den.
Malé A. se včera zase vyznamenalo.... na odpolední procházce zdrhla za zajícem (jak jinak) a tentokrát k autu vůbec nedorazila........ Zima jak v Rusku, tma jak v pytli, nikde nikdo........v sedm večer jsem povolala do boje i domácí zálohy, kamarády z nejvěrnějších, kteří opravdu obětavě nasedli do auta a vyzbrojeni baterkami, rezervními píšťalami, spacákem a chlebem - kdyby bylo třeba v lese přenocovat (dobře věděli, že by mě bez psa z lesa nedostali, i kdybych tam do rána měla lítat) a přijeli..... Bála jsem se odjet z původního stanoviště "naším" autem - co kdyby Prcek přeci jen nějak dorazil tam, kde stálo, a pěšky potmě se toho nedá příliš dělat...... takže kamarádi jeli do míst, kde jsem předpokládala, že by mohla Amálka být, tam volali, pískali - malé A. nikde, já se pěšky a potmě vrátila na původní místo, kde se ztratila - nikde nikdo, tak jsem pokračovala pod dálnici do dalšího lesního komplexu, zhruba ve směru, kudy zdrhla a no nakonec kdy už jsem měl vyřvané hlasivky a dohromady už jsem ani neměla dech na nějaké pískání, jsem zahlédla v dálce blikat světélko.............přilétla .... zaplať pánbůh....... Takže jsme se nakonec všichni ve zdraví sešli, kamarádi nás dovezli zpátky k našemu autu, malé A. sotva pletlo nohama a dneska ráno kulhá na přední nožku..... Podle mě, se prostě opravdu ztratila. Je to v podstatě pořád ještě velké štěně, a když jí ten zajíc utekl, tak zřejmě najednou zjistila, že je sama. A protože chodíme normálně i do míst tam, kde se vlastně zaběhla, tak si myslím, že se vrátila na místo, kde jindy, když jdeme právě tam - normálně parkujeme...... tam mě nenašla a ani necítila a tak se odtud zřejmě zase vydala zpátky na trasu, kterou "tam" chodíme - tedy úplně mimo trasu, po které jsme ve skutečnosti šli. Já jsem si to myslela, proto jsem kamarády směřovala tam, ale já sama potmě a pěšky bych takovouhle obrovskou oblast neobsáhla. Takže tak....... poučení pro mě: Když se začne stmívat - půjde Málče na řemen......já už na TO nemám nervy.......
P.S.: Kdysi jsem v jedné moudré psí knížce četla: Irský setr je svobodomyslný psí aristokrat. Poskytne-li se mu dostatek pohybu - JE RADOST BÝT JEHO PÁNEM...... No ...... někdy se opravdu nad tím trošku zamýšlím...... jen aby Málčeti taky nějaká panička vůbec zbyla...............
Tož tak kamarádi.... mějte nás rádi a vykročte tou správnou tlapkou nejen do toho Nového roku...... G. + zlobivé malé A.