Květnové střípky 2013
12. 8. 2013
… Střípky z období: první květnový týden 2013
Většina citací a postřehů je z pohledu a úst páníčka, který s drobečkem tráví celý den a průběžně mailovou poštou informuje, co nového se událo. Možná už si potichu říká, že pracovat z domova není vždycky úplná výhoda…
6.května:
„Bože, to je tornádo. Od rozbřesku vyvádí pitomosti. Strašně se nudila a aby nebyla sama, vzala si gumového delfína a připlazila se mi k uchu. Nechápu, jak ví, že tou plácačkou, tedy uchem, jde ke spícímu zvuk, který ho může rozzuřit. Spustila etudu na delfína… Našel jsem na zemni zmítající se vosu. Asi ji praštila, ale zcela výjimečně nevzala do té své nenechavé tlamy. Teď se přihnala ze zahrady a jedním skokem mi ukradla rohlík, který hned odnesla do peřin. Byl to páteční rohlík. Ideální na drolení.
Ach ouvej! Byla 80 procent času venku na zahradě, vůbec mne nepotřebovala. Leda na papú. Už si začíná i vybírat, do čeho kousne jako prvního.“
S velkou slávou jsem jí koupila kostičku na broušení zoubků. V záplavě barev jsem úmyslně vybrala odpornou zelenou, tedy špenátovou. Chtěla jsem vědět, jestli je i v tomhle Bea stejná s Barčou. Nezklamala, což dokazuje další z veselých zpráv: „Pozor, zapomněl jsem nahlásit, že tu kostičku už asi pětkrát odnesla někam, aby se na ni zapomnělo a pak ji někdo vyhodil. Nechuť má po Báře a metodu po naší bábině.“
V lese už reaguje na stopu, jde po ní cik-cak. Ale není si v něm ještě jistá. Je tam moc rušivých elementů – stín, šustící listí, spousta neznámých pachů. Vydrží chvíli, ale po 20-30minutách je to spíš pro zlost. Bezpečně pozná nejkratší spojnici k domovu a je velmi obtížné ji zaujmout tak, aby se nevydala sama a rezolutně vstříc domovní brance. Když chce z lesa domů, stojí na křižovatce cestiček a svým postojem naznačuje: „Jestli budeš pokračovat pryč, běž si. Ale já jdu dom.“ Už se tak vyzná, že se neohlíží, kde jsem. Prostě se rozhodne a jde na věc. Mně tedy nezbyde nic jiného, než chvátat za ní, aby ji nějaké auto nezkřížilo cestu. Zatím je nejraději na zahradě. Tam si v poklidu vládne. Stačí ji ráno vypustit a člověk o ní velkou část dne ani neví. Hraje si sama se sebou, tahá drny, likviduje kytičky a větvičky stromů, pospává si pod skládacím zahradním stolkem, který povýšila na svou boudu. Miluje banány.
7.května:
Další zážitky nemůžu začít jinak, než dopolední doručenou mailovou zprávou: „Ta šelma zrzounovitá právě dojedla snídani o 3 chodech - Yayayayaya (to napsala ona). Suché, pak 3 trojúhelníky sýra a teď půl rohlíku s máslem. Ta se má. Včera králíčka, dnes kuřátko, zítra prasátko. Hm, já si udělám Schäufele, abych nezáviděl. Sebrala mi kapesník, lehla si na něj a usnula, takže snad dojím svoji dávno vystydlou snídani. Kulišnice má novou zábavu. Stěhuje byt. Včetně koberců, oblečení, příslušenství….“ Pár desítek minut odmlčení. A další mail: „Já toho ozrzlíka ubiju. Schäufele si dám, až půjdete na prochajdu. Celou dobu je venku. Sotva ďoubnu do polévky, je vedle mne.Bavorská jitrocelová.Tu jí dát nemohu, je pepřená.Jakmile jsem zvedl ruku s lžící k ústům, sekla mi po ní. To asi dvacetkrát. Pak vymyslela něco lepšího. Dloubla zespodu do ruky hlavou. Zeleninu jsem měl vysázenou na brýlích.Jitrocel je všude okolo. Nakonec nevím odkud vyhrabala tu špenátovou kost, která už viděla všechny zákoutí všech pokojů domu.Pustila mi ji do polévky, ať si ji sež*** sám, když jsem takový skrblík.To je k nevíře, co to je za škodolibuši.“
… Střípky z května 2013
8.května:
Veterinární pohotovost – zvracení, motání, slinění. Bohužel následek její záliby v požírání všeho a všude, kde je rychleji, než náš postřeh. Po 2 injekcích výrazná úleva. Což dokazuje další z páníčkových poznámek: „Na zahradě byla jak utržená. Při zametání mi tahala košťata. Zahřmělo. Utekla dovnitř, ale když viděla, že to se mnou nic nedělá, vylezla v klidu ven a dalšího hřmění si už nevšímala. Ta ozrzlina mne nutí psát jen jerdnou rukou, druhou ohryzává. Řádí jak piraňa. venku dvakrát kakala. Teď mne strašně týrá.Je jak čerstvě nabitá baterie. Takto šílenou jsem jí ještě nezažil. Je v mimořádné formě a velmi nekompromisní.“
Během posledních tří-čtyř dní neuvěřitelně vyrostla a ztmavla.
12.května měla první rande s koňmi. Je jimi fascinována. Očmuchává jim kopýtka, takže musí být na špagátě, je jim neustále v patách. Voda ji ještě neláká. V přehradě se brouzdala, ale jen po kolínka. Mizí strach z velkých psů. V Hipocentru, které počtem nejrůznějších pejsků připomíná útulek, si už troufne i na velké „kusy“. Těšili jsme se, že znavená spoustou zážitků odpadne. Nestalo se tak. Jestli spala dokupy do večera půl hodiny, tak je to moc. Byla pořád ve střehu. Připomněli jsme si pravdivé rčení, že trénovaný setr je něco podobného jako přírodní katastrofa…
„Ráno vstala ve velkém stylu“, psáno v páníčkově denním raportu. „Ví, že si jako první nasazuju ty vysoké zimní bačkory, aby mi neokusovala kotník.Jakmile jsem otevřel oko a ani se ještě neprotáhl, už nade mnou stála s tou bačkorou. Házelka z ní ze strany na stranu a nepustila. Všechna čest. Má dobré kombinační schopnosti.V noci jsem se přestěhoval. Když jsem zjistil, že já na zemi a ona na posteli, tak jsem to otočil. Ležela do rána na matraci na zemi.“Dráče slaví 13.května 3 měsíce. Dostala kšírky, ale nadšená nebyla. Při prvním oblíkání předváděla tanec sv.Víta.
14.května:
… je zase ve formě. Obléknout a spárovat po ránu všechny součásti je síla.Kapesník jsem našel v křovisku.“
Další očkování. Paní veterinářka konstatovala podkus, pokud se s druhými zuby spodní čelist nesrovná, je Bea nevhodná do chovu.
V lese si pořád není jistá. Otáčí se směrem domů a kníká. Pokud ji ovšem nerozptýlí třeba kosi v listí nebo na větvi. To se hned za nimi vydá. Lovecké geny budou silné…
18.května:
„Naučila se mi krást namazaný rohlík. Vždy si ho hned nese do pelíšku nebo do postele.
Přes den, kdy pršelo, byla protivná. Jak se rozjasnilo, řádila na zahradě.Je žravá.“ Díky psím kamarádům Smajlíkovi a Mie se odhodlala brouzdat louží a páchnoucím bahnem, v zápalu hry dokonce spadla do rybníka.
19.května:
Opět výjezd na veterinární pohotovost. Vyzvrátila kus Zemanova papíru a obal od salámu. Pro pana doktora už jsme známá firma, rovnou sáhl po dvou ampulkách a píchl včeličky. Druhý den probíhal opět ve vrcholné formě. Při vycházce skočila celá rozjásaná do rybníčku. Na hlavě měla rákosí a zelené řasy. Kachna, která vyplula z úkrytu, aby se podívala, co se to mele, ji moc vylekala. Bea upalovala od rybníčka. Při hře s maltezačkou stáhla ze stojánku všechny pytlíky na psí exkrementy a poletovala s nimi po louce. V hospůdce našla nového kamaráda – snad 100kilového retrívra Maxe.
22.května:
Stručně z ranních mailů: „Přinesla dlouhé ptačí péro.Až podle fotky z předešlého dne při hrátkách s Axlem jsem zjistil, kde mám druhou botu.Kapesník přetvarovala na velikost XXXL.Možná má klíště v oušku; vzhledem k tryskopohybům nelze zjistit přesně.Utrhla makovici.Proděravěla deku.Přeskočila stůl v pracovně.Vyhrabala velikou jámu, kam schovala vyžebraný kousek chleba.Vytáhla utěrku do záhonu.Odmontovala kus plovoucí podlahy. To vše za padesát minut.“Po dlouhé procházce se nechala v sedě hladit, až usnula a sesunula se jak šraňky. Moc ráda slyší, když je chválená. Když najde v lese správnou cestu a já řeknu šikovná, zní jí to v ouškách jako rajská hudba. Klíště z ucha si nechala v naprostém klidu vytáhnout. Stejně jako Barunce se jí líbí čištění uší.
23.května:
Rande se skvrnitým frajerem Arčím u koní. Zas jim lezla pod kopyta, ale bála se, když rozverný koník ve výběhu vyhazoval a cválal. Panička Arčíka se nechala slyšet, že je Bea drak. A první štěně, které se jejího akčního par’táka nebojí a doráží na něj. Asi jí stouplo sebevědomí, protože zpráva následujícího rána opět výrazně zpříjemnila pracovní den. „Strašně zlobí. Skáče z lavice na židli, na gauč, na stůl a odtamtud zpět na gauč. Lítá ve vzduchu jako kolibřík. Roztrhala mapu Švýcarska. Skočila na stůl a shodila mi vařené vajíčko. Zápasil jsem s ní o kousek skořápky. Marně. Nechtěla polknout prášek na odčervení a chtěla ho zahrabat do záhonu. Tady jsem vyhrál. Uzmula tašku vyřazených brožurek a roztahala je po zahradě. Teď si hodila tenisák pod auto a lezla pro něj. Už jsem myslel, že auto budu muset podkopat. Jsem unavený, šel bych spát.“
Poté, co se konečně seznámila s rodinnou příslušnicí Eimy, začala od ní chytat každou lumpárnu. Takže už honí nejen kosy, ale holuby.
26.květen:
Když prší, je to největší trest. Pro všechny zúčastněné. Do mokra se jí moc nechce. Jak vidí, že by měla vystrčit čumák, raději přestane zlobit, lehne si na rohožku a stočí se do klubíčka. Tváří se, že se jí chce strašně spát. O to víc je akční v bytě: „Vzbudil jsem se na kartáči, který mi z koupelny propašovala do postele.Roztrhala mi dvě brožurky. Svlékla mne z svetru a chtěla ho odnést na déšť.Skločila mi do tastatury a vypínala počítač.Začala demontovat postel.Když jsem seděl na míse, uzmula houbu a odešla s ní do postele. Kousek sežrala.Vyklepala koberec na prostěradlo.Stoupla si nad misku a reklamovaloa žrádlo - hned chci vyměnit. Už se nebojí Chantal (kočka) a neustále ji provokuje.Nemohu pracovat ani odpočívat..... Pomooooooc! Bože dej, ať přestane pršet.“ Když trochu pospává, není to z únavy, ale z nudy. Ani večer neproběhl v poklidu: „Víš, mami, já nezlobím, ale táta je na mne nazlobený. Byla jsem v restaurantu. Strýc Bílis mi dal ochutnat pěnu. Ta byla dobrá. Wow. Pak jsem jestě dostala trošinku piva. Jen na dno. Dvakrát mne vypochodoval táta ven, jestli nechci čurat. Ale proč, spapala jsem pár Bodies. Víš, hladili si mne tam všichni. A vůbec nevadilo, že jsem jim taky občas řekla svůj názor. Teď jsem plná energie a koušu ty přepravky s mýma hračkama. Přece si ty moje zoubky na vás brousit musím.“ Brousila tak pečlivě, až si vylomila přední zoubek.
Další návštěva u veta: pupeční kýla. Zatím to je malinká boulička, která se nedá zatlačit, což je ta lepší varianta. Odstraní se při kastraci kolem 7.měsíce věku.
30.května:
Další velká změna. Odstranila blok z lesa. Změnila se z poslušného štěňátka, které se motá kolem nohou, v neřízenou střelu. Vypadá jako tubus, jak dynamit. Šnorchlovala v zemi a lapala po pachu zvěře jak smyslů zbavená. Takhle rychle přemisťovat se jsem ji dosud neviděla. Byla nadšená a díky tomuto adrenalinu jsme rychlostí větru dovlály domů. Já uhnaná, splavená. Ona napružená zážitky. Jako tomu bývalo po „procházkách“ s Bárou.
31.května:
Jiný z páníčkových povzdechů: „Nemohu si vůbec uvařit. Jíst můžu, jen, když jste venku. Podniká úplně vyšinuté útoky na vše, co je na stole či lince. U toho tak štěká, že i já, ktrerému máloco zvukového vadí, znervózním. Je to o vředy, takže jsem poslední dobou hladový jak pes.“ Ovšem ne jako náš pes. Ten papá pravidelně….