Veselé setří příběhy 2017
POKRAČOVÁNÍ 9
Leden 2017
11. 1.
Lítáme, blázníme, honíme, krademe kapesníky, čelenky, rukavice a podobně...... V sobotu jsme vyrazily do Brna, kde jsme vyběhaly RES CAC - to je takový ten titul k ničemu - oficiálně to znamená, že kdyby tam nebývala byla ta, co tam byla a zvítězila, tak bychom zvítězily my.......No jak říkám, úplně k .......... no je fakt, že "ona" byla chlupatější.......a taky starší...........V lese nebo na polích jsme každý den, takže Prcek je krásně vymakaný a JÁ už mám trvale pod postelí rakev, protože kašlu jak tuberák v posledním stádiu, ruce se mi třepí mrazem, zhubla jsem zase dvě kila, loupe ve mně jak ve starých pendlovkách, ale Prcek jen kvete. Včera jsme vyšly ve tři, tím mrazem a sněhem jsme se (tedy já) doplazily na Harrachovku (7 kiláků) a domů nahoru kopcem a přes zavátá pole (dalších 6 kiláků) přišly jsme domů - já na odpis, ona tak veselá, že se ještě v devět večer nedokázala srovnat ......... Je to velmi VESELÝ pes. Kupodivu začínáme být už dost sehraná dvojka, takže ani v podstatě nemusím za celou prochajdu užít píšťalku...........Tož tak….
Trochu jsem si posteskla, že brouček si marodění vybírá ve velkém. Sotva jsme zažehnali kulhání, chytla zánět žaludku a střev. Osudnou se jí stala vášeň v pojídání sněhu a všeho svinstva v něm. Celkem dostala 9 ATB injekcí na všechno možné. Zabralo to hned, druhý den bez slinění, krve, horečky. Je čilá a hlavně šíleně hladová. Takže máme teď 2 těžké úkoly: vysvětlit jí, že ta rýže je jediné, co zatím dostane, a nesmí požírat sníh. Je otrávená jak šváb - žádný pořádný žvanec a venku je na špagátě maxim. půl hodiny v kuse a šup dom. Přitom by taaak běhala.
Jo to znám, ale ne tak rozjeté..... Prcek taky žere sníh a kde může tak lemtá ledovou vodu. Vodu okamžitě vyblije, ale ze sněhu máme také průjmík........Já hned jak vidím řidší hovínka, tak nasazuju Farmatan, a do mističky sypu dietní veterinární Hill´sku - tu intestinal diet na zažívání. Farmatan je čistě přírodní obsahuje tanin a měl by působit jako ochranná vrstva na sliznici střev ale to je i spousta jiných preparátů každý veterinář má nějaký svůj oblíbený, třeba od Fitminu, Aptusu a podobně. Naše paní doktor má tohle a my jsme s tím už pár let spokojení. Ovšem při zánětu střev je pak důležitá buď ta rýže, kterou by mi Prcek nežral (tuhle jsme měli dušené ledvinky s rýží - pečlivě vypreparovala kousíčky ledvinek a omaštěná voňavá rýže se sosíkem všecka zbyla.....) nebo právě ty granulky, ona je granulový psík a tak nám to nedělá problém. Problém s tím má jen a pouze moje vychrtlá peněženka.... Takže zatím se jakž takž držíme......Ono se jim to opravdu blbě vysvětluje, že se sníh nežere. Už jsem i přemýšlela, že sebou budu tahat nějakou termosku s vodou ale zatím jsem to ještě bohužel nerealizovala - takový jsem lajdák.....Kdyby tak děsně nehonila, tak by nebyla tak uštvaná a neměla takovou žízeň. Ale NE, ona si to MUSÍ prostě užít.......Není procházka, kdy by mi nezdrhla......Nenápadná jak .......To si tak úplně vzorně poběhává, šmrdolí se okolo mě, komunikuje, a najednou zdvihneš oči z pěšinky a pes nikde...... a už to frčí.... můžu se uřvat a upískat ........NIC...........Teprve když se JÍ zachce, tak se odněkud přiřítí - starý známý obraz - jazyk skoro na zemi, nohy se jí podlamujou, u čumáku zmrzlé sliny........ Holt bez toho by to nebylo ONO........
27. 1. 2017
Včera ten můj debil málem přišel o oko. Celou noc jí vymývám oko a ráno za úsvitu kam? Na veterinu… naštěstí prý rohovka není příliš poškozena, odnesla to zaplať pánbůh "jen" spojivka a okolí........ Zřejmě při štvaní v lese jí buď vzal přes oko šlahoun maliní, nebo větev s výčnělky a trhla. Nebo další možnost, že v té rychlosti napálila na nějaký klacek nebo větev - naštěstí "pod" oční bulvu. Vypadá tedy strašně - hlavně včera večer (kdy u nás veterináři jak známo nefungují.....) Tekla jí z oka krev a stírala jsem i něco co vypadalo jako utržená slizniční tkáň. Takže oko prohlédli, vyčistili, namazali a v mazání mastičkou (antibiotika ) budeme pokračovat čtyřikrát denně........Po neděli na kontrolu. Ještě se mi zdá, že i pajdá na zadní pravou nohu - ale to snad rozchodíme.....
Odpoledne jsme vyrazily, krásně, sluníčko, hrály jsme šíšovanou........pohoda, pak čumák k zemi a haf - haf - haf - zajíc a šla do........ přiklusala, a zase pohodička, komunikovala, ryla se ve sněhu, běhala ...... až když už skoro docházíme na poslední křižovatku, kde jí teda už většinou beru na řemen, tak si jen tak odskočila přes škarpu do lesa, ale pořád na dohled, tak na ní koukám a říkám si v duchu - tak ještě chvilku jí nechám, ať se proběhne, pak se kouknu trochu stranou a zdá se mi, že tam vidím stát několik kusů srnčího, tak jsem zapískala, protože jsem se (zřejmě naivně domnívala, že o nich malé A. neví.) Ví. A už to jelo. Nu což, jsem šla k autu - už byla hnusná zima a foukalo, no a po dost dlouhé době mě prevít doběhnul, jako vždycky, jazyk na zem, nohy se mu podlamovaly...... Tož už se skoro stmívalo, tak jsem jí zapla na řemen, došly jsme k autu, ona naskočila, lehla, doma se natáhla do košíku, tak jsem se šla převlíct a trochu štrachala po bytě, nic zlého netušíc. Dokonce se malé A. i najedlo a znovu zalezlo. Když jsem rozsvítila, že půjdeme na večerní venčení, tak se mi udělalo blivno........spadlé víčko, z toho vyhřezlá krvavá hmota, oko zapadlé a protočené vzhůru, výtok a krev........ a to prosím v půl deváté večer....... Kam jsem se dovolala - všude bez úspěchu.... buď telefony přímo vypnuté, nebo je neberou.... a to i v případě, že je mají vedené jako pohotovostní. Tak jsem se jí bála do toho něco sama dávat, tak došla ke slovu stará, dobrá borová voda a kapičky co u nás v lékárně prodávají místo opthalmoseptonexu měla jsem jedno sterilní nenačaté balení a plácla jsem jí studený obklad přes oko....... tož tak jsem strávila celou noc........ Držte nám packy - nepředpokládám, že by si brala nějaké ponaučení z toho, jak se zase zmrzačila a kolik mě ta sranda stála......... Pac a pusu G. + invalidní malé A.
Na mou otázku – Jaká je situace po víkendu – odpověď:
Ále ...... co dodat - včera zase štvala NĚCO - dvacet minut v ........... Oko se lepší, sice se objevilo něco hnisu, což tedy čistíme a čistíme a mažeme antibiotikem a mažeme......... otok už splasknul a celkem vypadá na první pohled "normálně". Že by si malé A. vzala nějaké poučení - ani náhodou. Jedině trpím já - protože lítám domů čtyřikrát denně mazat......... Tož tak…. malé A. aby mělo hned několik andělíčků strážných.
2. 3. 2017
Je potěšitelné, že naše sepisované setří příběhy dělají radost nejenom mně, takže pokračujeme dál…
Přelouskala jsem webíkové novinky a vypadá ten Beautynky deníček BÁJEČNĚ !!!!! To je zážitků !!!!!! No naše zápisky taky dobrý, musím říct, že se líp čte, než žije......
My tak nějak střídavě zataženo - malé A. si opět skoro po roce zopakovalo tentokrát bez slinění zánět dásní, což se projevovalo tak, že chodila okolo mističky s granulkama - a nic..........ani jednu granulku nevzala do papulky......když v tom pokračovala třetí den, tak už jsem jednak volala na veterinu, jednak jsem se jí sama o své vůli, a ani nevím proč, koukla do tlamouchy a bylo jasno....... dásně celé opuchlé, okolo každého zubiska červený krvavý půlměsíc.....tentokrát tedy neslintala, jen odmítala žrát - se nedivím, muselo jí to chuděru děsně bolet......Ovšem a to by nesměl být setr, kromě toho, že "nechtěla " žrát, na ní NIC nepatřičného nebylo viděl. Lítala, zlobila, veselila se, úplně jako kdyby jí nic nebylo - tolik jen na mou omluvu, že jsem se do té tlamičky nepodívala dřív. Takže dostala antibiotika a panička vytáhla hrnce a vhodila opeřence do kotle....... Na masíčko s rýží - to už jí do tlamičky padalo......tak jsem deset dní poctivě vyvařovala, ještě dneska tam je menší poslední porce a dál už zase budou bohužel jen ty granulky. Zajímavé je, že mi nikdo není schopný říct, proč ten zánět má a co to způsobilo - prý bakteriální infekce........ podotýkám, že většinou mají psi zánět dásní z nečištěných zanedbaných zubů, pokrytých zubním kamenem..... Malému A. jsou dva roky a zuby má jak Bílý tesák........Taky jsme před tím incidentem absolvovali očkování proti tetanu - ale z toho to taky mít nemůže.... takže záhada.......
Teď čekám, kdy už se začne hárat - zatím nic - jo a v sobotu ráno se vyčůrala v obýváku na náš vlněný koberec - chloubu domácnosti! A prosím, tento povedený kousek si zopakovala v noci na dnešek........ Opravdu působivé, koberec je dva a půl centimetru tlustý, vůbec neschne, větrat se nedá - takže jsem ráno nejdřív rozloupla oko, pak jsem začenichala a v duchu jsem si řekla - asi máš holka čichové halucinace (chodím totiž v týdnu krmit své nejlepší kamarádce k nim domů, teď už osm koček, protože u nás jsou prázdniny a páníčci odjeli do maďarských termálů vylepšit kondičku, no a ke krmení patří i kydání kočičích hajzlíků, maj jich tam celkem šest a když jsem s tím včera skončila, tak se mi zdálo, že smrdím jak ruskej tchoř.....) - takže jsem si v duchu říkala, že ten smrad - to jsou halucinace.... nebyly.... to jsem zjistila, když jsem se v obýváku potmě, bosou nohou šla podívat k oknu, jestli neprší........ pršelo, ale u nás doma....... Chodí mrcha na jedno a totéž místo - pod okno, aby to bylo dobře ode dveří, když k nám někdo náhodou přijde - parádně vidět ..........Jo, jo, nemůže být chvilku klid....... Tož pac a pusu G+ malý počuránek ......
Karta se obrátila a jednou jsem zas pobavila svými historkami já Gitu, když jsem líčila, jak jsme učily navykat na působení elektronického obojku:
2 týdny nosí na zkoušku a na zvyknutí EO, s kámoškami dělala ramena a předváděla se už moc moc nehorázně. Když se rozhodla, nenechala se odvolat. Od hoven ani od srn. Lidi v lese už si nás dost všímají a sledují, kde poletují holky (kdyby u toho aspoň nevyštěkávaly) a hlásí to horlivě hajnému. Potrénovaly jsme a po prvních reakcích na zvoneček, kdy všude pod sebou, nad sebou, vedle sebe hledala, jestli to cinkání neznačí třeba ešus s jídlem nebo tak, pochopila, o co jde. Zatím nebylo třeba ani vibrací, ani "kousnutí". 2x za procházku jsem cinknula v minulém týdnu a teď už tu ohavnou krabičku ani nezapínám. Ťuk ťuk, zaťukávám, ať to pokračuje. Na víkendové túry není důvod EO nasadit, odvolala jsem ji po pár metrech od běžící srny přes cestu. S námi se na výletech chová úplně jinak, rozumně, to je šéfka výpravy a bere tu úlohu hrozně zodpovědně
Johoho - ešus s jídlem - to mě zase dostalo na celý den!!!!!!
Tak vida ! I na EO už došlo ! Nojo, no, ve smečce se vždycky chovaj úplně jinak než když jsou samy..... Mně sice visí EO doma na hřebíčku, ale jezdíme stejně bez toho, ono to potom totiž došlo tak daleko, že vůbec nechtěla běhat okolo, šla jen vzorně po cestě a tak jsme ani jedna z nás z toho venčení nic neměly. Ona se vůbec neproběhla a já měla špatné svědomí z toho, že ONA se neproběhla......asi tak přesně řečeno. Takže vlajeme matkou přírodou zase po staru...... Ale jinak na EO nedám dopustit, je to báječná věc !!!
Zrovínka včera si Prcek proháněl zajíčky - jen to svištělo a ještě jak bylo echt větrno - tak se jí báječně čenichalo. Lítala jako vítr.........taky že se uštvala a jak jinak, než že spočinula celá v nejhnusnější bahnité louži v okruhu sta mil....... když se zdvihla - no dovedeš si to určitě představit….. Než jsme došly k autu, tak to na ní jakž takž uschlo, něco se odrolilo v autě, a když jsme dorazily domů, tak se přiznám - byla jsem líná jí házet do vany - hlavně tedy proto, že kdybych jí namočila, tak bude zase nejmíň dvě hodiny schnout. Tak jsem nechala událostem volný průběh. No nebyla to moc dobrá volba, když se mi zdálo, že už to dostatečně zaschlo a že by se to dalo hřbílkem vykartáčovat, tak jsem zjistila, že Prcek je pokrytý KRUNÝŘEM smradlavého nánosu, kterej na ní drží jak přišitý....... Tak nastoupil řídký hřeben, pak drátěné hřbílko, pak kartáč normální a pak hustý hřeben - no docela jsme měly dost dobrý večerní program..... Ona pořád česání nesnáší a tak po mě chňape a drží mi ruce a kartáče a tak, takže je to docela rodeo.......no tedy nakonec jakž takž jsem jí odrolila, jinak se to nedá nazvat......v deset večer jsem luxovala......jak když kopu řípu.....už aby to nějak venku vyschlo, tohle je na mě už moc........ Prasopes jeden......
POKRAČOVÁNÍ 10
6.6.2017
Zatímco Bea si užívá na plné pecky vandrů po přírodě nebo žebrání něčeho (čehokoliv) dobrého pro její nenasytný žaludek, kamarádi táborští Husité jdou z jedné zkoušky do druhé. Amálka jde cestou pracovního irčana a tak se zkouškám ani výstavám nevyhne. Po několikatýdenní převýchově z volně plápolajícího setra na pracovně upotřebitelného popsala Gita zásadní, ale logicky očekávanou proměnu:
Malé A. mi někdo asi vyměnil, sotva leze a pořád jenom spí. Za celý týden jen úplně maličkaté prohnání jednoho opovážlivého zajíca a jinak úplně NIC....... ťape za mnou po pěšinkách a vůbec nic.......... ani nevím, jestli jí to se mnou to venčení vůbec baví....... s pejskama si nehraje, a to ani se svými oblíbenými a ani se nechodí večer mazlíkovat a tulíkovat............dokonce spala místo NA posteli dole POD postelí - a to prosím CELOU noc - já to kontrolovala - protože mě to tak vykolejilo, že jsem nemohla spát.........sotva chodí........tahá za sebou nožičky, že už mám skoro strach, jestli jí něco není.........jak stopadesátiletá stařenka....... ACH JO...... Marně hledám to veselé psíče............Je sice pravda, že je teď většinou venku horko, ale nikdy dřív jí to až tak ne vadilo, no snad zase trochu zvlčí - takhle mě to na tom širém světě nějak přestává bavit...... G. + hodné malé A.
My lidi jsme stejně zvláštní – když pes dělá lumpárny, jsme na nervy. Když poslouchá – tak jsme taky na nervy… Jen se pod vousy usmívám a zároveň tajně doufám, že Amálka nebude po loveckém výcviku trapně vzorný pes a občas něco vyvede. Je na ni spoleh! Po týdnu přišla zpráva jako reakce na popis našeho celodenního vandru:
My jsme se také o víkendu venčily - ale asi nedostatečně. Už jdu shánět bedýnku od pomerančů a POJEDE !!!! Přes noc nám NĚKDO vyhrabal DÍRU v kuchyni do linolea = o rozměrech menšího slona. A dohrabal se až na podkladový beton.... Já to říkám furt, že má mylné informace zdá se jí, že žije v rodině miliardářově........ zřejmě budeme měnit lina....... ó bože dej mi sílu...... G + ................
S pochopením jsem konstatovala, že máme bedýnku od birellu. Ale ta je zálohovaná, tu nepůjčíme. A že veškeré Amálky počínání špatně pochopila. Určitě měla připravený dáreček k paničky svátku. Někam ho ale zašantročila a musela zjistit, kam ho ukryla. Až tak úplně se mi Gitu o dobrosrdečnosti zrzky přesvědčit nepovedlo:
Děkuju za gratulace, tak tak, oslavila jsem.....já zmetkovi ukážu dáreček !!!!!!! Jakpak to u nás vypadá !!! Jak ve sluji u ježibaby.......ještě že k nám chodí samí otrlí lidi........útěky už jsou taky na nejlepší cestě, v neděli při návratu k autu si odskočila prohnat zajíčka ... ne že ne.......i když musím přiznat, že návrat byl vykonán celkem v rekordním čase.....V neděli jedem bojovat na klubovku na Konopiště, tak zase dostaneme na prdel.....no my odbojní husiti jak známo - budem se bít do posledního dechu......i když nemáme moc příznivou konstalaci hvězd.... Držte nám tlapátka - jestli NE tak víme - kdo se flinkal......G + bedýnka od pomerančů.
17.6.2017
MY - ani nemluvit..... že já na ty výstavy jezdím...... i když jsme bojovaly do posledního dechu, běhaly jak Rychlonožka s Červenáčkem dohromady, Prcek stál jak Lotova vytesaná žena, kožich jsme měly naleštěný Sidolem a Mladolínem, vycíděný chrup jak Bílý tesák, tak nám to bylo houby platné. Krom výšky máme další nedostatek - "strmá ve předu i vzadu" - toť přesná citace z posudku ....Pan rozhodčí neměl očividně svůj den...... spustil, že je Prcek velký - hulákal tam na mě (jako bych za to mohla). Pan rozhodčí prý má vždycky pravdu, ale tentokrát jí měl někde - nevím kde…. asi šla na dovolenou........ Měly jsme sebou tetinku - což znamená, člověka šedesát let posuzujícího psy - i ty naše, a že už jich tedy nějakých viděla - a na místě prohlásila, že takovou NESPRAVEDLNOST si opravdu nezasloužíme !!! Tak to už je co říct........Ona mě nijak nešetří a když to k tomu není, tak to prostě k tomu není, to mám se zárukou a už vůbec by s námi nejela, kdyby to považovala za prohrané. Dokonce jí nás bylo až tak líto, že když jsme se vrátily domů, tak běžela chuděra do cukrárny vlastnoručně koupit něco sladkého, aby nám zvedla náladu... Já jsem naštvaná ještě teď a malé A. - to od včerejška nemělo v tlamičce a jen smutní...........asi vytušilo, co o ní ten "hrozný" pán, všem ostatním navykládal....... Leží v košíčku a brečí a nic nechce do tlamičky - ani piškota.......!!!!!! Tož tak, místo aby to byl férový boj, je to samá intrika...........
Prcek už zase začíná zaplaťpánbůh pookřívat, i v těch vedrech už startuje - tu zajíček, tu kachnička! Tu srneček. Večer mi vždycky přinese slona - vyplivne mi ho do ruky a kouká. A já musím říkat : Hóóóódnej sloníček, hóóódnej, šikovnej slon… a musím ho hladit. Ona jen stojí, hlavičku má našišato a vrtí ocáskem a je náramně spokojená. Potom musím slona uložit - nejlépe někam těsně vedle sebe - což si zkontroluje a teprve pak odkráčí do pelíšku - tam chvíli těžce vzdychá, někdy se sebere a jde ještě znovu překontrolovat slona, a teprve pak, když je všechno v "pořádku", usne.
Zatím se všichni mějte, dík za podporu - máme jí vskutku zapotřebí a užívejte si stále tak intenzivně té nádhery, jak jen to umíte hlavně VY!!!!! Pusu a pac celé smečce, Beušákovi zvlášť = má po kom být, Desinka byla nějaký ECHT turista!!! G. + Malé A. … odbojní husiti!!!
Moc mě rozesmál ten sloník. Jak ho musí panička ukolíbávat. Taky koukám, že Gitu malé A. pěkně citově terorizuje Odpoledne se z brány vyřítil Beušák a v tlamě plyšáka sloníka, se kterým leží celé dopoledne v ďolíku v tújích a pozorují spolu kolemjdoucí. Čekají na mě, až přivalím z práce a půjde se do lesa. Divila se, že se najednou tomu sloníkovi tak směju
10. 8.2017
Zmetek se minulý týden zdatně prohrabal dovnitř své nové a za nekřesťanský peníz zakoupené chladící podložky.......... nepřej si vidět, jak vypadá předsíň po omatlání tím gelem........ což předsíň, ale ten prasopes.... naštěstí mě už ten rapl přešel… jako obvykle jsem měla delší řeč na téma: bednička od pomerančů a přeprava psů k likvidaci....
Po těžkém, vyčerpávajícím boji v Zákupském parku jsme vydobyly (bohužel) "pouze" RES CAC - výborná druhá............. No nic..... husitské chorály zněly jen tak napůl........ ale MY se nedáme, my určitě jednou zvítězíme !!!!!!!!!
Krásně si užívejte holky (i kluci) pozdního léta, my by jsme také běhaly - ale panička musí do té odporné práce !!!! Dneska jsem od rána ve stadiu nevrlosti - to jsem vždycky, když mě "někdo" nutí dělat něco - o čem nejsem přesvědčená, že je to nás to pravé - ořechové - naproti na chodbě sedí naši myslivci a když se domákli, jak jsme v neděli uspěly , tak okamžitě propukla myslivecká mánie - a že mají zvěř, a že je to škoda nevyužít a že se dneska jede na nácvik a že musíme taky, a co by za to jiní dali, kdyby je vzali do party a tak .... no nešlo to odmítnout, takže dneska místo běhání po lese a honění veverek, odjíždíme o půl páté do Řepče na "nácvik" - doufám, že se hned na začátku znemožníme - a bude pokoj. Já jsem zvyklá dělat věci pořádně - což pro mě znamená - svěřit Prcka někomu, kdo to UMÍ a ví, o co jde, a ne jí motat hlavu nějakými amatérskými občasnými hokus-pokusy........No jak říkám, nešlo se ctí vycouvat, tak se jedem naprosto znemožnit - aby uznali, že to s námi prostě nejde a bude pokoj.........
září 2017:
Malé A. je stále veselé a nejnovější trendy zábava vůbec spočívá v mém ohlodávání...... jinak se to nedá nazvat. Ruce mám dokousané a samou modřinu........ ovšem jako všechno, co Prcek dělá, dělá i tyhle lumpárny s lehkostí a noblesou - že se člověk na ni ani zlobit nemůže... prostě neustále VESELÝ psík.
Tím mi ale Gita nahrála na smeč. Veselý psík? Co provádí? Napiš…..
........ Dneska už opravdu nemůžu - mohlo by se mi při pomyšlení na to, co všechno Prcek napáchal, udělat i mdlo........... ale protože malé A. právě oslavilo své 3. narozeniny, vše odpuštěno! Bylo spousty ňaminek, nový pytel voňavých granulek Acana, báječná procházka na Příběnice, kde známý pan kuchař dodal k narozeninové oslavě spousty chrupavek od žebírek po grilování (Jů to BYLA ňamka !!!!!!!!), spousta drbání a masáž bříška - večer ukolébavka od mamky...... Co víc by si mohl malý pejsek tak přát?
P.S.: Tedy mamka něco žbrblala, že se zbytek měsíce budeme chodit pást - neboť prý ňaminky dneska móc stojí - ale stálo to za TO!
Malé A. má pravdu, jako každý správný setr i ono si zvyklo na určitý "standart", takže co se ňaminek týká - nežere všechno, že...... tož bratru skromný pytlíček jejích oblíbených kroužků s kuřecím masem za bratru 118,- Kč (no nekup to za ty peníze !) + proužků s jehněčím.......+ pytel granulí .... a to nás tenhle měsíc ještě čeká Bravecto proti klipákům a očkování proti psincovému kašli................z paničky se pomalu stává vegetarián - a chodí se popásat na přilehlé pastviny....... a to ještě nepočítám benzin do vozítka - aby se mohlo malé A. vyvážet po výletech....
Tak jsme si pomysleli: Amálko, to je správné, že jsi dostala tolik mňamek. Mimochodem, setři přece klíďo píďo můžou slavit NĚCO-COKOLIV každý den, ne? A mamině vyřiď, že pastva není nic špatného... my se taky momentálně paseme na houbách, zatím co rezek má na večeři připravené krůtí masíčko. Hele a neříkej, že nezlobíš a nevymýšlíš setří dokonalosti!
Panička po velkolepé oslavě Amálčiných 3. narozenin píše:
No je kupodivu "hodná", ale sranda je s ní neustále....... teď, jak byla rozmlsaná - samé výběrové ňaminky, tak (aby už od ní byl večer pokoj), dostala ke žužlání dentastickovou kostičku - tu sice může, ale...... není to holt TAKOVÁ bomba - nicméně je nutno kostičku USCHOVAT !!!!! Takže si jdu do koupelny vyčistit večer zuby a co na mě nevyčuhuje zpoza krabic s prášky na praní ? Dentasticková nešťastná kostička.........Jakmile zrzek zaslechl ve spánku harašení v koupelně, objevil se jeho rozespalý čumáček - jen jsem vyšla z koupelny - temný blesk zajel dovnitř a okolo zdi NENÁPADNĚ odšuměl....... no dobrá - přejdu do ložnice a ejhle.....co to na mě pomrkává mezi skříní a toaletkou ? No přece opuštěná dentasticková kostička !!!!! Umně založená v nejhlubším stínu....... Jen se vrtnu - zívající čenich a jeden velice "nenápadný" zrzek plížíc se po břiše jen tak "jako" mimochodem...... a šup ......kde nic tu nic...... Jdu si nastavit budíka ........co na mě kouká v kuchyni ? Šikovně zastrčeno POD linoleum (nevím - jak to tam narvala...) dentasticková kostéčka !!!!! Ohlédnu se a doposud tvrdě chrupající zrzek vykukuje napjatě z obýváku - no nebudu tě napínat.. kostička skončila ve společné posteli - protože zrzek si jí zastlal pod sebe...... je chytrý ... ví že jenom tak má své jisté....
POKRAČOVÁNÍ 11
8.10.
Malé A. je stále stejně výborně naladěno a připraveno mě dostat do blázince. Včerejší vycházka - 5x (slovy pětkrát!!!!!!) štvanice za zvěří - dvakrát zajíc, zbytek srnčí...... výborně se jí dařilo, protože zvířátka byla vzhledem k mizernému počasí zalehlá do poslední chvíle a TO bylo TO pravé ořechové...... Zdraví G. + malé A.
4.12.
Tak se zase po DLOUHÉ době hlásíme do služby..... Myslím, že jsi kvílela, že jsme nedodaly poslední pokračování naší výuky na myslivce.....
No tak tedy milé děti...
Jak všichni asi nevíte, ale MOJE tušení mě nezklamalo. Bylo to tedy něco !!!!
Začnu od začátku. V domluvenou dobu jsem vyzvedla kolegu myslivce s jeho výmarskou ohařkou a pokusila se je naložit do mého pidivozu. Na zadní sedadlo odmítla Amálka pustit KOHOKOLIV. Prostě TO je její a přes to nejede vlak. I vmáčkl se tedy milý kolega dopředu a ubohého psa vtěsnal mezi svoje objemné nohy. Nevím čím to, ale většina mých známých myslivců se vyznačuje značně korpulentními postavami....No nebudu popisovat, jak se tím pádem příšerně jelo.... on mi totiž ubohý pes neustále nalehával na řadící páku a během jízdy mi vyřazoval na neutrál......jestli si někdo myslí, že to není možné, ujišťuji, že je. Oba psi byli hotoví, ještě než jsme tam dorazili..... A já taky. Psiska vycítila, že jim půjde zřejmě o život a tak pěnila, slintala, kvílela a mlela se opravdu vydatně. Drahý kolega vedle mě je náležitě pacifikoval.... To všechno stačilo k tomu, že mě chytl hlavobol, parkinson a tanec svatého Víta v jednom. Po příjezdu se k nám přidal další kolega, který je místní rodák, pochopitelně myslivec a majitel ročního kraťáska. Nevím, jestli je to tak všude, když se sejdou chlapi - ale když se sejdou "myslivci", pak začíná mně už dobře známá a vypozorovaná fáze "machrování" . Prostě stav, kdy JÁ musím být lepší než ten druhý, kdybych měl chcípnout, flintu zlomit a psa utlouct.... ( info pro slabší povahy – následující řádky raději nečtěte).
Začínalo se aportem odhozené - pro neznalé - to se "jako" odhodí mrtvá zvěř (králík, bažant, kachna – prostě, co zrovna je) a pes by měl přinést. Kraťásek na výbornou, výmaračka 1*.
A Prcek?....... No co budu povídat... zdechliny PRÝ do tlamičky neveme a neveme. Asi jsem se pomátla nebo co...... takže na řemen, dovést ke králíku, poručit sednout, otevřít tlamouchu - nacpat králíka do tlamouchy, zavřít tlamouchu, vrátit se na původní místo (na řemenu s rukou na papuli......) no ale jakž takž. Následná disciplína – dohledávka. To se natáhne stopa asi 150-200m dlouhá (ubohá zdechlina se na špagátku vleče po zemi), mírně do obloučku. Hafuša by jí měl najít....... no tam ruply nervy výmaračce a prostě zdrhla. Takže ji "kolega" dohnal, zmlátil a znovu. Znovu zdrhla - scénář se opakoval.... No Prcka jsme ani nezkoušeli....... Pak se šlo na "vodu". Kraťásek výborný. Prcek do vodičky jde pro klacík, to jo. Ale už ne pro mrtvolu. Výmaračka, ta vlezla do vody a plavala pryč, kam jen to šlo, aby se nemusela vracet........ když jí její páníček nakonec vytáhl, tak jí pochopitelně zřezal a navlíkl obojek s hřebíkama dovnitř a na šňůře ji zase nahnal zpátky pro kachnu. Tak s ní škubal a cloumal, že chudák pes brečel, jak malé dítě.........pak se střílelo....... no Prcek teda nic moc, ale nějak to nekomentoval. No pak už se zaplať pánbůh jelo domů...... Mé čisté auto bylo zasmraděno, pošlapáno, poslintáno a zadupáno. Celou cestu zpátky se OPĚT vyhazovaly kvalty. Když jsem v půl deváté večer (od půl třetí odpoledne) vylézala konečně na parkovišti u domu, lebka mě bolela jako střep, a přísahala jsem si, že už nikdy....... Jediným opravdu krásným okamžikem bylo vystavení živého bažanta, kdy tedy na druhý pokus Prcek POCHOPIL, co se od něho chce, a úplně s přehledem nádherně postupoval. Nakonec ve spolupráci s kraťáskem oba proti sobě předvedli excelentní práci a naprosto pevné vystavení....... Ten zážitek mě zas na dlouhou dobu trochu smířil se životem - zapadající slunce, voňavá, pokosená louka, nádherně revírující dva psi a nakonec koncovka – tak, jak to má být........ jo jo, oba "pánové" vykřikovali, jak si to budeme muset zase zopakovat, ale mě už v tomhle spolku živou neuviděj........... Já si na mlácení a týrání psů nepotrpím...... Všechno chce své, i výcvik psa. No a jinak u nás celkem dobrý, užily jsme si léta, nic až tak světoborného nás nepotkalo, vyhrály jsme třídu otevřenou na mezinárodní výstavě v Praze (konečně), urazily jsme si zub - tedy Málče, takže jsme navštívily a odevzdaly všechny našetřené úspory na stomatologické klinice v Písku. Běháme, zlobíme, čteme tvé elaboráty - ZÁVIDÍME krásné tůry po matce přírodě - no prostě jako obvykle. Slibuju že se v psaní polepšíme, to jen panička měla nějakou podzimně - zimní depku (ono jí to teda úplně ještě nepřešlo), a nějak jí docházel kyslík......... Pusu Beušákovi ........ G. + malé A.
6.12.
Za gratulace móóc děkujem… a aby jsme tě s výstavou dlouho nenapínali - tož to bylo tak:
Většinu roku (2017) jsme se opravdu snažily...... Začaly jsme v Brně - Národní Hanácká třída otevřená RES CAC, k vzteku....... klubovka na Konopišti (na klubovky jezdím nerada, je tam moc velká konkurence a vůbec… no ale zase to máme blízko) - VD (tedy přeloženo do češtiny velmi dobrá). Posudek stručný: strmá vpředu, vzadu. Nic víc........ Opravdu to člověka VELMI povzbudí.....no nic… Jely jsme dál.. Speciální výstava MSKO - Zákupy u České Lípy. Tak tam jsme teda jely vyhrát....No nepodařilo se..... "pouze" RES CAC. Klatovy národní - VD - prý chodíme mimochod!!!!!!! Taková blbost!!!!!!! Celou dobu se na ní v běhu dívám - vždyť ji vedu !!!! Pak jsme si daly pauzu, protože jsem čekala, že se malé A. jako správná slečna bude hárat. Nic se nedělo. Takže jsem zase dostala cukání a přihlásila ji na poslední letošní výstavu do Prahy. A co se stalo jako vždycky u nás? Před výstavou se malé A. OPRAVDU začalo hárat......... Tož už jsem se smiřovala s myšlenkou, že se na to vykašlem. Ani spojení (vlakem do Prahy) kupodivu v neděli není nic moc. Sice jsem týden před výstavou Prcka ostříhala a oškubala - tentokrát opravdu její kožíšek nestál za moc - ani jsem ji nekoupala jako jindy. Pořád jsem váhala jestli...... nakonec rozhodnul časový rozpis kruhů, kdy byl určený nástup do kruhu 11:30, takže bylo jasné, že bychom TO měly nějak stihnout........takže 18-tý den hárání (kdy Prcek každého nápadníka stále radostně vítal s pacičkami okolo krku) jsme se vydaly do víru psích radovánek. Ráno vyvenčit, a to mohutně, protože během dne už nebude kde, panička se pomodlila k psímu pánubohu, aby nepršelo a nenamokla nám psí frizúra, pověsily jsme přes rameno ruksáček, a naše malá výprava vyrazila na vlak. Už při nástupu na peróně jsem zažila tak horké chvíle, které nepřeju ani svému nejhoršímu nepříteli - přijel vlak a Prcek se hrnul na schody u vagónu, tak jsem jí nechala volnou packu v domnění, že se s tím nějak popasuje - ne, nevydařilo se. Zadní jí podklouzly a zůstala viset - předníma na stupačce a zadní a celý zbytek těla se propadl do díry pod vagon - mezi nástupiště a vagón.....ona se nemohla vzepřít a já jí neměla za co vytáhnout........nejhorší vteřiny mého života..... se ví, že jsem jí rvala nahoru, za co jen to šlo, chlupy, kůži, boky........no daly jsme to.......celá rozklepaná jsem se tedy odebrala dovnitř do vozu......na Hlavním nádraží už jsem při výstupu neváhala - na peron letěl nejdřív ruksak a potom jsem se po centimetrech šinula já s Prckem V NÁRUČÍ. Do metra jsme pochopitelně vlezly v protisměru, takže jsme se musely vracet (já to vždycky říkám, nás venkovské burany by vůbec do civilizace neměli pouštět)...... Do Letňan jsme dorazily už v poměrně použitelném stavu…. náš kruh byl až úplně vzadu, jako předposlední - takže Prckovi se rozsvítila očička! Takových psích nápadníků !!!!! S každým by mohly být dětičky !!!!! Ono se to nemá jezdit s háravkou na výstavu, ale podotýkám, že u nás to byl podle mě tak 18.-19.den, možná ještě víc … a nechat si to jen tak ujít? Je fakt, že psím klukům Prckova vůně zas tak nic moc už neříkala...... Tak jsme se dopracovaly na místo činu a zjistily, že jsou tam kamarádi. Těm jsme zabavily jejich skládací křesílko. Čekaly jsme, jak se to bude vyvíjet. Kdybychom bývaly věděly, co se bude dít a kdo tam všechno bude, zůstaly bychom doma........Ona totiž následující čtvrtek začínala světová výstava psů v Lipsku a většina tam přihlášených psů to vzala přes Prahu + někteří zahraniční rozhodčí, kteří tam měli posuzovat, rovněž. Takže jsem seděla v křesílku (Prcek mi spal na klíně) a oddávala jsem se chmurným myšlenkám, jak zas dostaneme na prdel… a kam že jsme to zas vlezly......Paní rozhodčí byla národností Finka a posuzovala v angličtině.......Nadešel čas. Já a Prcek jsme se připravily u vchodu - Prcek se natáhl po okolojdoucím nápadníkovi, já zatáhla a výsledkem byla prasklá předváděčka!!!!!! Tož nahonem prosba k okolí, naštěstí Martin Kostelníků, který už měl svou gordonku posouzenou mi hodil jejich předváděčku (úplně jinou, než jsme zvyklé - ale zaplať bůh za to) a vyběhly jsme. Já do toho dávám vždycky všechno, ale tentokrát toho už na mě bylo trochu moc… nicméně husita se nikdy nevzdá......... okolo, postoj - paní rozhodčí na mě začala něco švitořit - pochytla jsem jen jedno anglické slovíčko - věk - tož jsem ukázala na prstech tři. Znovu okolo, dopředu, zpátky - postoj – posudek… a najednou hotovo. Tož jsem si šla ke stolku pro papíry, uši sklopené. Vedoucí kruhu mi říká: máte V1 CAC … papíry nedostanete, jdete do závěrečného finále (to znamená o nejkrásnější fenu irčanů ze všech nastoupených tříd). To už ze mě všechno spadlo, to už byla jen třešinka na dortu, protože jsem věděla, že za té konkurence, jaká tam byla, neuspějeme. Prcek se nesmírně rozjařil - takže při závěrečném běhu poskakovala rozverně jak kůzle na ledě…. ale mé srdce zpívalo a vznášela jsem se v oblacích !!!!! Prošly jsme se po výstavišti, já si koupila kafe (moje celodenní potrava - holt Praha není pro chudinu), Prcek dostal od paničky šampon, kondicioner, naprosto úžasný oboustranný kartáč na srst - který nejdřív panička nechtěla za nekřesťanský peníz koupit, protože zastává názor, že když je něco multi..... většinou to stojí (dosaď si sám). Ale dneska je ráda, že podlehla a že ho má doma. A taky novou předváděčku, ze které taky není moc nadšená, ale byl to kompromis, a na něčem Prcka vodit musím, že… (jen pro představu - kousek kůže 480,- Kč). No ano, nějaké ňaminky taky. A jelo se domů. Prcek okouzleně pozoroval přistávající a vzlétající letadýlka vedle na Letňanském letišti, bravurně zvládal pojízdné schody i pojízdné chodníky, vlak jsme chytly úplně akorát, do vlaku ho panička vynesla, takže suma sumárum - ve čtyři odpoledne jsme už byly doma v rodné chaloupce.
Posudek byl v angličtině a tentokrát si myslím, že plně odpovídá:
Překlad (v podstatě doslovný, takže trochu kostrbatý): Větší fena, ale velmi pěkná, typická linie těla, překrásná hlava, korektní výraz, typické zaúhlení, mírně těžší kostra, výborné tělo, ale dnes ne v úplně nejlepším osrstění, krásný temperament a povaha, mohla by mít pevnější výraz v pohybu (To mi není úplně jasné, o co jde). VŠIMNĚTE SI PROSÍM VŠICHNI !!! TYPICKÉ ZAÚHLENÍ !!!!!!! (Strmá vpředu - vzadu.... ten předešlý BLBEC ….).
No tož tak................Panička měla radost, Prcek měl asi taky radost (hlavně, že už byl doma), medaili jsme pověsily na hřebíček… a jen pro zajímavost - Desíkovo pravnouče, Sheila Hapytrix (Která v Praze byla pochopitelně také) v Lipsku ze 62 fen vyběhala fantastické druhé místo a tituly RCAC a RCACIB.......... Tož tak pusu G.+ malé A.
7.12.
Tak tentokrát milé děti něco o patáliích se zubem.......
Tož jsme takhle absolvovaly tu slavnou výstavu v Praze, panička se zapojila opět do pracovního procesu. Uplynul týden a panička si musela vybrat ten další týden dovolenou - protože prostě konec roku se blíží a není na co dál čekat. Tak jsme se tak povalovaly doma po postelích a kanapátkách, všechny čtyři packy hore, drbeme na bříšku - což vyvolává naprosto spolehlivě psí extázi a zářivý úsměv........panička kouká - jak se psisko směje - a VTOM - krve by se v ní nikdo nedořezal !!!!!!!! Nahoře kde mají být krásné řezáčky - EJHLE - UŠTÍPNUTÝ ZUB !!!!! Když se pánčička vzpamatovala, jala se VELMI kvílet. Vyzbrojila se brýlemi a lupami všeho druhu a jala se zkoumat. Vyzkoumala houbeles, nastalo další kvílení. Sebraly jsme své saky-paky a odebraly se na veterinu. Tam paní doktorka otevřela tlamouchu a jala se rozvíjet teorie, že má panička sledovat, jestli otéká dáseň. A to pak máme ordinaci opět navštívit a zub se vytrhne. To již muselo několik okolo přítomných paničku podpírat, neboť se zmohla jen na nesouvislé blekotání........ Něco ve smyslu - výstavní pes, tři roky, celý život před sebou! Skok do Macochy, oběšení na vrbě, utopení, zastřelení, blázinec (tedy pro paničku pochopitelně). Paní dochtor si to všechno vyslechla a vtiskla paničce do ruky papírek s číslem na stomatologickou zubní kliniku v Písku. Druhý den dovolené (to bylo úterý) panička třesoucí se rukou vytočila příslušná čísílka a dožadovala se nějakého zázraku a to pokud možno ihned (jako vždy).
Ochotná recepční nám sdělila, že speciální paní doktorka sice momentálně není přítomna, ale že jí budou kontaktovat a pokusí se s ní domluvit (tedy spíše nás vecpat mezi naplánované termíny - tady byla moje dovolená opravdu přínosem) a dají mi vědět. Musí se to uskutečnit pokud možno ihned. Neboť paní doktorka v neděli odjížděla na stáž do Německa. (Moje řeč: když už-tak už). Opravdu za chvíli volali zpátky, že tedy ve středu o půl jedné - mimo ordinační hodiny budou připraveni. Na dotaz o ceně - cca okolo 10.000,- podle náročnosti zákroku - nemohou odhadnout. Panička zaplakala, rozbila prasátko, vybrala kovové padesátikoruny, co syslí, vyluxovala svoje hubené bankovní konto a večer oběhla svých několik známých (kteří jí ještě zbyli). V noci ani spát nemohla… no a druhý den se tedy vyrazilo. Kliniku jsme našly, první strategický úkon tedy vyšel dobře, i v čas jsme dorazily. Všechno klapalo jak z partesu. Paní doktorka milá a sympatická, k ruce dvě asistentky, sepsala se klinická zpráva, Prcek byl prohlédnut a první příznivá zpráva - LZE S TÍM OPRAVDU JEŠTĚ něco udělat. Takže předoperační vyšetření, oblbovačka, založení operačního protokolu (to jsem tedy zírala) - inhalační narkóza, rentgen - pak mě vyhodili. Tak asi ve dvě bylo hotovo, Málče mi předali už probuzené. Konečný verdikt byl následující - zub se nenastavoval, stejně by to nedrželo (moje řeč), neplomboval, jen zbrousil, vyleštil a zvláštním lakem zapečetil, takže by měl vydržet. Dva dny kašičkovou stravu, po té ještě tak dva měsíce hlídat - jinak normální režim. Dostaly jsme lékařskou zprávu, rentgenové snímky, jako bonus celkový rozbor krve - Prcek je zdráv jak řípa (zaplať pánbůh). Ještě jí vyčistili a vyleštili ultrazvukem všechny zbývající zubáky a celkem dobrá zpráva - protože se nemuselo zasahovat do zubního kanálku, tak mě celá ta sranda přišla bratru na 6.500,-. No a nejdůležitější je, že když se NĚKDO do tlamouchy podívá, tak si myslím, že nemá šanci si všimnout, že jeden zubák je malinko kratší. Tak krásně to vybrousili a vyhladili. Takže naše výstavní kariéra ještě neskončila !!!!!!
Holt to by nebylo Málče, kdyby nemělo vždycky něco extra. A jestli si někdo myslí, že snad nosí kameny, nebo chroustá železobeton - tak to se hluboce mýlí.........Když jsem se zamyslela zpátky, tak si dokonce uvědomuju, KDY k tomu muselo dojít… i jak.....
Malé A. móc rádo nosí šíši a klacíky… a pořád otravuje… a pořád chce "házet". Ovšem z klacíků (byť klacků) ani ze šišek tu lapálii rozhodně nemá..... Stalo se to tak, že se plnou parou žene za klackem, chce ho v té kosmické rychlosti na zemi rafnout … a zřejmě v ten moment - nešťastnou milisekundu - se flákla o kámen, který byl zaježděný v lesní cestě...... prostě o něj hranou zubu zavadila. A pak +rychlost+razance. Dokonce si vzpomínám, jak se Málče skutečně v jednom konkrétním místě po klacíčku hnalo. Ale nedokouslo a zůstalo chvilku zaražené. A udiveně kulilo očka. Musela to být značná šlupa, ovšem v tu chvíli mě to nenapadlo. A po chvilce se psisko oklepalo a dožadovalo se dalších alotrií.........
Prostě fakt - smůla. Měla uštíplý horní přední řezáček - hned ten první v řadě - za ním už je ten velký postranní špičák. Tož doufám, že už jsme si smůlu vybrali a snad už pokoj bude. Nutno dodat, že Málčeti rozum nebere - proč by neměla nosit šíši a klacíky .......... pořád mě vyštěkává a dožaduje se......snažím se teda vyhledávat "snad bezpečný" terén jako v lese na mechu, na louce a tak. Jenže setři jsou návykoví a Málče má po cestě úseky, kdy se prostě hraje šíšovaná, ať se mi to líbí nebo ne. Když se k nemám k akci, tak si to šupajdí se šiškou v tlamičce a pořád do mě dloube a strká.....a když pořád nic, tak je nakrknutá a lehá si vedle cesty a odmítá pokračovat v chůzi. A když pořád nic, tak na mě vyštěkává pokyny a příkazy, co si to dovoluju. Dost těžko se jí to vysvětluje........
K samotnému zákroku na klinice nemám vůbec žádné výhrady - profesionální, milé, odvedli maximum a ve finále i ta cena nebyla zas tak horentní . Když si vezmeš už jen kompletní rozbor krve + okamžité vyhodnocení, rentgeny, inhalační narkózu, samotný zákrok - i když zaplať bůh nepříliš složitý a konečně vyčištění a vyleštění všech zubů…. ne, že by tam Prcek měl nějaké nánosy, ale když byl šikovně uspaný a byla příležitost… + Stomorgyl první týden na dásně kvůli možnému podráždění, tak mi to tak přijde celkem adekvátní. Na rozdíl od naší veterinářky - kterou jsem navštívila za tři dny na to, protože Prcek zase začal chodit nakřivo, drbal si ucho a klepal hlavou - takže jsem usoudila, že buď mu do ucha něco spadlo, nebo tam má zánět - takže jsme zase musely - no a paní doktorka prosím zvedla ušní boltec, koukla do jednoho ucha - koukla do druhého ucha - jestli jí to celé zabralo tak minutu a půl - víc to nebylo - prohlásila zánět (což vím já také) a za TUTO vysoce odbornou činnost si (po odečtení ceny za čistící roztok) účtovala 360,- Kč. Takže Málče je opravdu drahý pejsek – 360,- vyšetření, 280,- čistidlo + 295,- kapky do ucha.... No dost již chmurného uvažování - od teďka už určitě bude líp!
Pac a pusu milá smečko ............... G.+ běloskvoucí, vysmáté malé A.
Rychle jsme holkám napsaly morální podporu a tak trochu si postěžovaly, že nám taky začínají potíže s nedočkavci, kteří práskají petardičky od začátku prosince: Posíláme pusu obroušenému bílému Tesákovi .... jo a prý teď nabírají brigádníky na poště, na rozvoz balíků… tak druhé zaměstnání, abys uživila drahého psíčka, je taky v dohlednu. Když Ti pomůže malé A. zapřažené do vozíku, dárečky dorazí do domácností dříve, než na Vánoce.
Johohooooo - Prcek s kárkou ! To mě zase na dlouho dostalo !!! To by jsme opravdu daleko dojely !!!!! Vysvětluj Prckovi, že žužlání a hryzání čehokoliv je nežádoucí. Snad nad námi psí hvězda Sírius drží ochrannou ruku........
Návyky jsou fakt jednou stranou strašná věc....ty petardy ti opravdu, ale opravdu nezávidím. Nejhorší je, že člověk sám tolik neslyší - někdy to ani nezaregistruješ (jako já tetřev hlušec) a přesto se ti pes zblázní. Protože on to registruje MOC dobře. Pak je na průšvih zaděláno ancvaj. Prostě nedá se nic dělat - jedině nepouštět z vodítka ........ budete to muset nějak přežít. Je to nanic, ale jinak to nejde. Ono je stejně venku tak hnusně - aspoň u nás, že třeba tenhle týden jsme toho taky moc nenachodily. Mě zase štve, jaký jsou lidi prasata. Včera večer jsme vyběhly ven z baráku. Vzadu za domem je zarostlá, oplocená zahrada - přes tu proběhnem ven, mezi paneláky se Málče vyčurá a maže sama domů. Včera jsme vyšly a koukám, někdo se v tom vnitrobloku motá, tak jsem chtěla chvilku počkat, až bude čistý vzduch. Málče mezitím šmejdilo po trávníku na zahrádce. Já chodím s baterkou, takže naštěstí jsem si na ní posvítila - zdálo se mi totiž, že se nějak podezřele zaobírá něčím na jednom místě - a ejhle - něco má asi v papuli - tak jsem jí TO vypáčila - odřezek shnilého už světélkujícího asi masa - asi jsem paranoidní, ale kdo ví....... jestli to nebylo i otrávený...prostě je to divný - jeden proužek masa......jak by a proč by......To tě pak napadaj různý myšlenky.....Někdo si musel dát práci a přehodit TO přes plot. Proč ? Brrrrrrrr. Spíš ne, ale stejně.....Prostě člověk nemůže být chvíli v klidu...... Asi jsem paranoidní, ale okolnosti jsou divné a podezřelé...........Ještě, že jsem si všimla......
Nikdy nevíš..... Dneska nám tady svítí slunko zlaté (po dlouhé době) tak doufám, že to do odpoledne vydrží a my vyrazíme po delší pauze zase do našeho lesa. A nemysli si, já už jí taky beru v půlce trasy na vodítko, to už je skoro tma, když dovalíme na hráz rybníka. Nechci riskovat, že mi odpálí někam na tříhodinovou honbu po revíru. Je mi jí líto – ne, že ne, ale když mi nečekaně vyrazí na vodítku a skoro by mě přizabila, jak se natahuje za srnčím a tak, tak jsem ráda, že jí držím.......Což o to, ona by přišla - ale prostě já to psychicky nedávám..... Držte se ! G.+ malé A.
Píšeme:
Taky se přikláním k tomu, že raději být paranoidní, než zachraňovat psa po otravě. Vzhledem k Bey bufetovému nadšení jsem na nervy. Sice ji učím, že ze země bez povelu "hledej" a ukázání nesmí do papule nic vzít, jenže.... Nikdy nevěř setrovi, že? Stačí, že mi vezme dráhu za vonícím ho*em někde za keříkem. To letí s větší vervou, než za srnou. Adobře ví, že je to nežádoucí. A že bude nepochopena. Stejně si to udělá po svém. Pak se ke mně připlazí s výčitkami. V tu chvíli ten pacholek vypadá, že je soustavně fyzicky týraná. Komedianti to jsou!
Ani další nervy, kdy si peseček lítá neřízeně po své práci, si zrovna pěstovat nechci. I proto, že v lese je poslední dobou předivočákováno.
V sobotu jsou u nás vánoční trhy, tak se asi půjdeme podívat. Tedy my chodíme na náměstí v sobotu pravidelně vždycky - protože malé A. má velkou kamarádku v majitelce místního baru–kavárny. No řekni, není snad na světě někdo, kdo by těm hajzlíkům mrňavejm, rezavejm odolal? Tím pádem MUSÍME zajít na kafe (panička) a na linecký koláček (malé A.).
U nás je divočáků jak......... horší je, že mi přišla přímo zpráva z veteriny - museli nechat utratit psa, tuším že 6-ti letou fenku křepeláka (nebo malého münsterlanda - teď přesně nevím), a to už tady kousek od nás - Písek - soukromá honitba Vráž. Aujezskyho choroba… a když jsem se o tom bavila s doktorkama z vet. správy, tak mě dost vyděsily, protože se to přenáší i slinama a ten virus je dost odolný, takže ani světelné záření, ani vzduch (kyslík) ani mráz, to nedokážou zlikvidovat v nějakém přijatelném čase (snad by to MOHLO přežívat i sedm neděl). Odstřelené divočáky prý testují a tvrdí, že je promořeno 40% populace. Ale neber si to jako poplašnou zprávu, to by musel už skoro každý pes, který vleze do lesa být mrtvý… takhle to prostě nejen JE, ale i BYLO už dřív, jen těch prasat nebylo tolik a tím pádem to riziko nebylo takové. Nevětší riziko je přenos krví a pokud psa prase zraní zubama - tam jsou virulentní sliny a do krve u psa, to tím pádem přejde okamžitě. Ale taky se nedá říct, že se nakazí každý pes, to by už myslivcům moc psíků nezůstalo........Ovšem dobrý pocit z toho nemám....... Pac a pusu smečko G. + malé A.
11.12.
No tak tedy vichřice Herwert....... To bylo milé děti tak:
Jednoho hnusného dne vyhlásil náš slavný meterologický ústav, že se nad naší malou republikou prohání jakýsi větérek o síle hurikánu, a nazvali ho "Hurvajs"......... U nás ve městě se nezdálo, že by působil až tak veliké škody. Sem-tam spadlý květináč, nějaká ta povalená vývěsní cedule. Jinak se nezdálo, že by se dělo něco nad míru příliš obvyklou......i obešly jsme si s Prckem ranní kolečko městem, popily kávu v kavárně a po obědě panička přemýšlela - kam tedy vyrazit na "to" velké venčení. Přece není blázen, aby pochodovala naším VELKÝM lesem, ale do malého by to snad šlo ?..... No a tak naše podařená dvojka vyjela..... Jelo se nadmíru dobře, naše maličké autíčko se ani moc nezmítalo - jak říkám, zažily jsme už i horší časy.......Panička měla cukání - že by snad přece jen do velkého lesa? Nicméně auto, které jsme v protisměru potkaly, hlásilo - pozor ! Strom přes cestu - dál to nejde..... I říkala si panička - no co, jeden strom, to je ale náhoda - asi byl shnilý, nebo napůl načatý, tím líp - pojedem podle původního plánu do "malého" lesa.......Malý les je normální les, jen celkem bytelný, přečkal bratru na svém místě odhadem cca 160 let, a tak jsem si říkala, že snad přečká i to naše venčení........ Zaparkovaly jsme u hospody - ona je tam totiž chvalně známá restaurace Na Kozím hrádku, místní personál pilně pracoval - neměli totiž žádné hosty a tak pobíhali okolo a vypadali dost zdrchaně...... No, usoudila jsem, že využívají volné chvíle k úklidu svého okolí a vyrazily jsme. Musím konstatovat, že Hurvajs byl docela úskočný mrzák........... Chvíli to vypadalo, že se ani lísteček nehne, takže jsme v naprostém poklidu vyšly a zašly celkem hluboko do lesů.......ještě jsem si tak říkala - no, to je mi předpovídárna počasí, jako se sněhem a náledím a vůbec se vším, vždyť se skoro vůbec nic neděje......... Prcek si čenichal a lítal jak divý. Vítr mu nosil voňavé zprávy až bůhví odkud - byl opravdu v sedmém nebi......... No jenže, pak to přišlo.........dole u cesty to nebylo tak markantní, ale nahoře v korunách ....... stoleté smrky se ohýbaly jak stébla slámy, hukot dosahoval síly jedoucího vlaku. A aby to bylo dokonalé, tak se vítr měnil jak na obrtlíku - tam, kdy se ohýbaly smrky doprava, během pár minut se otočily opačným směrem...... a už také bylo slyšet tupé buch....buch.......to jak se stromy okolo poroučely k zemi.........prostě mi ztuhla krev v žilách ... nebylo možné někam uskočit, vysoký les vpravo, vysoký les vlevo. A stále sílící vichr, který měnil směr. Zahnuly jsme vlevo - dál od ohýbajících se stromů - když v tom se to otočilo a padalo to přímo na nás. Prcek z toho měl srandu - chtěl běhat, honit vítr a hlavně se chtěl kouknout, co tak bouchá. Takže šel na řemen.......opravdu ve mně byla malá dušička......Nemělo smysl čekat na místě - určitě to nevypadalo, že by vítr polevil, a vnořily jsme se do vysokých borovic, které se mi zdály přece jen stabilnější, než ty smrky.....šumění v korunách bylo děsivé a ze shora padaly větve jak moje ruka. Prokličkovaly jsme po okraji do mlaziny - téměř neprůchodné - a taky nic moc. Zleva smrky, zprava také. Prcka jsem táhla jak prasátko na porážku. Nechápal, proč musí jít na řemeni a proč ho táhnu z lesa ven, když jsme sotva vyšly. Zato na mém čele vyvstával smrtelný pot a třásly se mi ruce nohy. Není to opravdu žádná psina. Nakonec se mi podařilo schovat se do podchodu pro zvěř pod dálnicí, kde jsme byly relativně v bezpečí. Tam jsem se trochu sebrala, podlezly jsme dálnici - po kolena vodou. Na druhé straně dálnice je sice hráz rybníka, kde jsou dvěstěleté duby - ty tedy nehrozí tím, že by padly, ale suché větve padaly, jak kdyby je někdo řezal pilou...... nicméně MEZI tělesem dálnice a hrází je naštěstí celkem široký sice podmáčený ale jen zatravněný pruh - takže ŽÁDNÉ stromy ani VĚTVE zaplaťpánbůh za to...... po té holině jsme se dostaly nakonec celkem bezpečně až k autu. To nijak netrpělo, stálo na frajplace, na to nemělo opravdu, co spadnout........Domů jsme dojely fajnově, ani to nevypadalo, že nějak nadmíru fouká. Takže poučení pro příště...... V lese je fakt nebezpečno když je vichr, i když to tak nevypadá…. šlo o kejhák........Psí pánbůh nás má prostě rád (nebo na nás chystá nějakou jinou čertovinu). Ani se nemusí moc snažit, když je panička PITOMÁ !!!!!!! Jen Málče bylo znechuceno, taková nadějně začínající prochajda a jak jsme to vzali nakonec zkrátka......
Takže mám(e) od té doby před větérky setsakramentský respekt........ Už jsem zažila bouře, blesky i vichřice, ale tenhle poslední zážitek bych nepřála ani svému nejhoršímu nepříteli......Je zajímavé, že ve finále nebyly škody v lesích zas až tak strašlivé, jak to vypadalo, hůř by bylo, kdyby bylo ještě ke všemu mokro, a to zaplaťbůh nenastalo.......
Tak si z nás vemte ponaučení a za větrných dnů - dále od lesů dále...... G. + malé A.