Setr turista 2018 - leden a únor
PILA
1. 1. 2018
Jak na Nový rok, tak po celý rok - tak to by se Bee líbilo. Vandr do útrob přírody, neznámou trasou podél meandru řeky Javorné. Začátek za úporného deště se sněhem, a tak jsme přemýšleli, jestli vůbec vyrazit. Oči rezka by ukecaly každého. Vždyť máme super oblečení a pláštěnku Non-stop. Tak se z auta nakonec vystoupilo.... a po pár kilometrech se obloha rozsvítila a zbytek vandru jsme měli krásné počasí. Cesta vedla kolem ranče, byla tam známá, takže jsme se daly do řeči. Jak jsme tak probíraly věci kolem koní, Bea usoudila, že tam asi už jako patříme a sotva uslyšela větu: Tak se stavte, až zas půjdete kolem, my tu často GRILUJEME u ohýnku..... rozhodla se, že by si ten buřtík a pívko dala rovnou..... Drze se k nim vtírla a nechtěla ranč opustit. Meandr Javorné je opravdu skvost a jsme rádi, že zatím to tam není prošlapáno lidmi. Ovšem kde nejsou lidi, tam jsou logicky zvířátka. Šílenec zase úřadoval a v tu chvíli jí nevadila detonace petard z Pily, i když byla dost hlasitá. Pravidlo, že v rauši je lovečák hluchý slepý, platí. Pokud vidím v lese u posedů auta, nemám dobrý pocit a očekávám myslivce všude. Chvíli se to bez vodítka neobešlo a moje záda opět hlásí ERROR. A taky přestanu psát stížnosti na magistrát ohledně petard..... pár dělobuchů ji dovedlo k rozumu a po půl hodině týrání v podobě hraní her si otráveně lehla do pelechu a usnula.
Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/5100136
DĚPOLTOVICE / MEZIROLÍ
7. 1. 2018
Nevím, jak tento vandr z Děpoltovic do Mezirolí nazvat. Prasečí, prasácká nebo zaprasená stezka? Podle mapy to měla být pevná cesta. Jediná nadšená z toho bordelu byla Bea. Beztrestně mohla bahnem probíhat sem tam a výjimečně nedostala vynadáno. Psa, věci i byt jsem myla snad déle, než trval celý výlet. To se nám zase jednou zadařilo.
Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/5100136
Irča: Tak to je úžasný. Já se lekla, jak jsem to začala číst, že bylo všude plno prasat.. a ono jen jedno.
Gita: Já už to ani nemeju, ani neperu. Jak přijdem, tak se naučila čekat na rohožce, než si sundám boty. Pak ji vezmu a hodím do vany. No a já se na tý rohožce zuju, svlíknu a s důvěrou hadry, boty a bundu dám do koupelny proschnout. A tak jak jsou, je druhý den navlíknu. Je pravda, že třeba zrovna kalhoty už moc nejsou k poznání......
MERKLÍN / VRCH ROZHLED
13. 1. 2018
Dobývání nejvyššího vrcholu Merklínska, kopce s poetickým názvem Rozhled. Šplhali jsme se bahnem a zmrzlou trávou a doufali, že to počasí, co bylo v "nížině", na horách nebude. Bylo, a horší. Místo rozhledů z Rozhledu jsme čekali, odkud na nás vykoukne Rákosníček. Ten si taky liboval v mlze, která by se dala krájet. Není divu, že jsme nepotkali kromě lesníka s pilou, který likvidoval polomy, ani živáčka. Zato srneček plno. Zadky jen skákaly. Hned první útěk jsem k mému údivu ukřičela a o další se už nepokusila. Jen vystavila, sedla, zkameněla a čekala, až je budeme v klidu pozorovat, jak hopkají pryč. Já jsem na ni táááák pyšná. No asi se i trochu bála běžet do té mlhy, aby trefila zpátky a nepřišla o dobrou kuřecí večeři. Ale řeknu vám, vlhké mlhavé horské počasí pořádně vleze pod nehty, pod rukavice i do kožíšku. V nejvyšším bodě si vydupala, že jsem sundala batoh, ukázala její bundičku a ona mi do ní dobrovolně strčila hlavu. Jak si lebedila. Až tak, že pak nechtěla nastoupit do auta. Tři hodiny na vandru jsou pro našeho sportovce málo. No a o hladu nemluvím, je pološílená. Pořád shání kus žvance. Není sama. Horský vůdce nasává vůni ze sporáku a spokojeně si brouká: Aaaah bude slepice na paprice, to já rád. Mám mu kazit radost a říkat, že to maso se vaří pro Beu?
Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/5100136
Irča: Chudák - už vidim, jak cítí slepici a přikusuje k tomu chleba. Pěkně hnusný počasí. Dneska vám tedy nezávidím. Věrka fňukala, že je jí zima, Jess má zavázanou nohu, asi se někde řízla, šla dnes po cestě, na vodítku… a Connie opět zdrhla. Vrátila se ale poměrně brzy, tak to šlo.
Tak to můžu potvrdit, že je dáreček v rozletu. Včera nás Connie v lese málem srazila, když pelášila kolem. Vyvalené oči jak Hurvínek a nás nevnímá. Čím starší, tím bláznivější.
MEDVĚDÍ HORA
14. 1. 2018
Putování na zapomenutou Medvědí horu. Lesy se drancují jak o život. Jsme rádi, že konečně umrzlo, protože bychom se brodili tak půl metrem bahna. Kdysi odtud musel být krásný výhled na Karlovarsko a Krušnohoří. Dnes je hora ponechána osudu i s rozpadajícím se altánkem.
Vzhledem k tomu, že Bee tečou nudle, jsme dnešní výšlap zkrátili. Proti teple z bundy nic nenamítala, ale odmítala představu, že má vystoupit u garáže, a výlet že je končí. Chová se jak malý umanutý prcek! Vtlačila se do sedaček a měla jsem co dělat, abych ji z auta vyšťouchala. Život by se prostě měl skládat jenom z výletů.
Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/5100136
Irča: Bea je Bea, ta už jiná nebude. Dnes bylo opět hnusně a lezavá zima. Holky zdrhly jako vždy, jen Jess přišla bez fáče, ale i s Rokanem . Ten zdrhnul taky.
KYSELKA
3. 2. 2018
Tématický výlet s heslem "Mattoni už není" ...... zkoumali jsme budoucí naučnou Mattoniho stezku s nově postaveným altánkem. Už teď víme, že trasa dolů do Kyselky nebude vhodná pro kočárky - prudký krpál byl skvělou schovkou pro srnky. Však drahoušek taky vzal šmíra, ale kupodivu jsem ji uřvala zpátky. To se dost divím (ona asi taky, kde se ve mně vzal ten hluboký hlas). Jestli někdo někdy dotáhne opravu lázní do konce, bude to výstavní místo. Vyzařuje tam všude v těch kopcích příjemná atmosféra. Celý podařený den měl jedno velké minus pro rezka - na Doupově probíhaly vojenské manévry a i tlumené rány postřehla. Naštěstí až ke konci vandru. Čapla klacek a už s ní nebyla řeč.
Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/5100229
Irča: Je to tam hezký, ale když si vzpomenu na ten krpál k tý rozhledně, tak se mi dělá špatně ještě dnes.
U cedulky Bučina a šipky nahoru do kopců jsme si na Irču hned vzpomněli. Ani nám nevadily ty kopce, jako to šílený bahno. Už aby to zmrzlo nebo vyschlo.
PILA
4. 2. 2018
Ráno jsme slyšeli, jak Šumava praská ve švech díky nájezdu turistů. Tak jsme se zasmáli a vyrazili na naše zasněžené hory, slabou čtvrt hodinku od města - na cesty divočinou v lesích a kopcích nad Pilou. Jak sejdeme z pevné značené cesty po nějaké zvířecí, Bea okamžitě přehodí na vyšší rychlost a řádí jak černá ruka. Nevím, co na to kynologové, ale já dneska úspěšně používala zejména jeden povel: ZPÁTKY, JE TAM PRASÁTKO. BUBÁK!
Máme nedaleko Dlouhé Lomnice na trase jednu oblíbenou louku pod lesem. Vždycky tam načapeme nějaké zvíře. Dneska Bea nasadila sosák a tak jsem předpokládala, že uvidíme pasoucí se srnky. Překvapili jsme pořádnou kmotru lišku. Vítr šel naším směrem, proto ji Bea cítila dříve, než liška nás. Pelášila jak o život (jako by nevěděla, že my jsme jen lovci fotek). Beušák vyrazil po její stopě. Ale pozor!!!! Ne na vlastní pěst. Napřed lišku na útěku jen sledovala. Co kdyby se zastavila a vytáhla drápy nebo tak něco, že? Teprve když jsem zkusila jít jejím směrem a poslala Beu na stopu, vůni čapla a upalovala. Ukázkově se na písknutí vrátila zpět. Nevím, jak by to dopadlo u srny, ale u lišky bezvadně. Teoreticky jsem doufala, že po teplé kachničce a kuřátku zaleze do pelechu. Praxe byla jiná. Ještě další hodinu poté vyžadovala všechny varianty hlavolamů a birella. Lehla si za silného vzdychání, až když jsem jí pohrozila útulkem.
Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/5100204
KOSTELNÍ BŘÍZA a KAMENICE
10. 2. 2018
Vandr kolem Kostelní Břízy a Kamenice, sice v nadmořské výšce kolem 700m, ale bez sněhu. Cesty zničené, naštěstí umrznuté. Obzvlášť jedna část trasy byla na zahřátí. A ta se líbila rezkovi. Mimo civilizaci, stoupák od potoka na Libavskou vyhlídku. Všude jen stopy zvěře. A rozběhaná Bea. A taky zalehnutá prasátka, takže nakonec šla dobře ukočírovat, na pískání. Co je horší, místo aby vyfoukaná vyběhaná doma lehla, další 2 hodiny vyvíjela extra aktivitu. Nejdřív hrála fotbal s PETkou, pak vynutila všechny varianty hlavolamů. Když dostala menší příděl birellu, šíleně se naštvala a vzteky usnula.
Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/5100204
Irča: To jsou nějaký erupce na měsíci. Connie taky dnes otravuje v jednom kuse.
KOZÍ HORY
16. 2. 2018
Bea potřebovala upustit páru. I v noci myslí, že je třeba každou hodinu zkontrolovat okolí a vyštěkat vetřelce. Dali jsme se do práce. Jedním z mnoha dárečků k Bey narozeninám bylo i dnešní volno z práce. Prožili jsme v Kozích horách asi nejkrásnější den letošní zimy. Sníh, modré nebe, síla slunce, po trase žádný človíček krom hajného, který vezl v gázíku něco zastřeleného a nechával po sobě krvavé stopy. A hlavně spousta srnčích prdelek. Bacha! 4:1 pro nás. Bea viděla jen jednu, my jako první ten zbytek. Zvěř nás v těch končinách nečekala a několik srnek jsme překvapili přímo u cesty. No jo, byly chvíle, kdy musela na špagát. Taky mě zas bolí z ní záda. Původně jsme neměli v plánu strávit v terénu přes 5 hodin. Jenže trasa Doubí - Moučné pytle - Horní Slavkov se nám trochu zamotala. Jenže ve sněhu ty cesty mimo značení tak trochu splývají.... a tak jsme bloudili a motali se divočinou, což kvitoval rezavý blázen. Máme v nohách dost přes 20km ve sněhu a na ledovém podkladu. Ten se vymstil rezavci. Když chtěla vypálit do houští, podjelo jí to na skrytém ledě a jela jak na bobech. Nevím, co mazat dřív, jestli záda, nebo kolena. Těšila jsem se aspoň na to, že rezek doma padne. Ne ne ne! Nestalo se. Zblajzla kuřecí prsíčka a začal teror s hlavolamy. Lehla až po dalších 2 hodinách, kdy jsem použila lest - namazala jí tlapky podrážděné od soli, zabalila do ponožek a ona se šíleně urazila. Někdy jsem ráda, že se umí urážet.
Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/5100235
DOLNÍ NIVY – Krušnohorská výsypka
17. 2. 2018
Utekli jsme před hustou mlhou z Varů na Krušnohorskou výsypku u Dolních Niv. Moc jsme si ale nepomohli. Teplota pod nulou a odporně ledový fičák, pocitově aspoň minus 15. Včerejší pětihodinovku jsme v žádném případě neobhájili. Rezek oblečen v teple byl velmi spokojen. Je tam totiž spousta zvěře. První srnka nám přeběhla přes cestu už pár metrů od auta. Výsypka obrovská, členitá, spousta cest, vodních ploch a zvláštní porost. O to víc je k pláči, že nám ji brzy vezmou a udělají tam pro BMW testovací okruh čítající 100km asfaltek.
Jak jsme se vraceli a viděli, že vůbec není vidět ani kousek z našeho lesíku, tak jsme si pomysleli: Co asi Irča, ta bude na nervy, až neuvidí, kam Connie prchla.
Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/5100204
I: No dnes bylo super hnusně. Mlha sice v lese nebyla, ale všude okolo, takže nebyl vidět les za mlhou. Connie - tak tu není vidět ani v plném slunci.
CHKO – Přírodní rezervace Svatošské skály
24. 2. 2018
Prozkoumali jsme trasu na blížící se irský mejdan ve Svatoškách. Cestu po levém břehu Ohře, kterou jsem kdysi šla, asi před 27 lety, bych našim kamarádům nedoporučila. Leda, že bych se jich chtěla nadobro zbavit. Začátek od skal byl výborný. Široká lesní cesta, vpravo voda, vlevo krpály, takže psi by byli teoreticky k ukočírování. Tu a tam polomy - ty se daly proskočit, přelézt, obejít. Ale pak to přišlo - cesta se změnila na úzkou cestičku pro lesní zvěř, posetou popadanými smrky. Vlevo krpály zůstaly.... jenže vpravo pod námi Ohře. Jeden špatný krok, uklouznutí a koupeme se. Pak ta úzká cestička úplně zmizela, zůstal jen skalní převis a řeka. Jediná varianta (když jsme se nechtěli potupně vracet daleko ke Svatoškám) byla vydrápat se někudy nahoru. Pohled dolů, když vám pod nohama ujíždí šišky, byl pro silnější nátury. Nebylo ani kde se chytit větve nebo kamene. A rezek nadšený, že jdeme vstříc zvířátkům, lítala jak pošuk sem tam. Výsledek zhruba 600m úseku pro lidi neschůdného? Roztrhla jsem si stehno, jak jsem sjela po kmeni dolů. Koleno napadrť, volá SOS. Bea má bundičku nejen natrhnutou, ale taky obarvenou do zelena, jak podlézala a proskakovala popadané stromy.
Když už jsme byli namlsaní těch skal, tak jsme hledali vyhlášenou skálu STRÁŽCE. V mapách je vyznačená, ale od vody k ní vede jen strmý traverz. Je ukrytá v hloubi lesa a odnikud není vidět. Na poprvé jsme Strážce nenašli. Ale my se nevzdáváme! A tak jsme ten šílený traverz od řeky šplhali podruhé. Jsem moc ráda, že se Strážce našel, při třetím kole bych asi vypustila duši. Za sebe říkám, že jsem dorubaná. 5 hodin v terénu - sice slunce, ale umrznuto a ledový vítr. Bea odpadla okamžitě, že jsem jí i nohy po příchodu myla vleže. Ovšem vydržela jen 20 minut a začal kolotoč: papat - pivo - hry …. ona fakt nemá vypínač!
Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/5100242
KRÁSNO – Dlouhá stoka
25. 2. 2018
Po sobotní túře mi rána na stehně otekla a zbarvila se jak OVO na velikonoční vajíčka. Koleno mám 2x větší. Takže žádná 5hodinovka, ale jak se ukázalo, i ta 2,5 hodinovka bohatě stačila. V minus 7 sice šajnilo slunce, ale díky ledovému fučáku bylo pocitově tak minus 20. Nevyhledáváme bezpodmínečně na každém výletě adrenalin. Jenže ani dneska jsme nebyli ušetřeni překvapení. Dlouhá stoka kolem Krásna pod rozhlednou byla rozvodněná a vylitá z břehů – a zamrzlá. Bez bruslí nešla překonat. Takže sešup dolů do lesa a zase výšlap na cestu. Po pár metrech to samé. Bea opět nadšená. Navíc našla PET lahev a to bylo ono. Auto-divoká příroda-PETka.... až na býky v ohradě super. Tak blbla a řádila jak černá ruka. Ne všude byla stoka úplně zamrzlá..... jak tak zkoušela pořád tu stoku, najednou křach! Zvuk jako když se vysklí několik výloh v obchodě. Šíleně se lekla a uskočila....... hlavně, že tam nezahučela.
Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/5100254