Den první 14.6.2013
Den první - příjezdový - 14. června 2013
Po (zejména časově) náročné cestě (do Mníšku k výměně autobusu jsme dojeli po jedné hodině cesty!), kterou ovšem všechny děti bez výjimky zvládly na jedničku (zpívaly, povídaly si, obdivovaly ovce, koně i krávy na pastvinách, a úspěšně utrácely při zastávce na benzínce), jsme za mohutného jásotu všech účastníků našeho "zájezdu" :-) odbočili podle ukazatele z hlavní silnice na úzkou asfaltku, vedoucí k našemu hotelu. Ten se vyloupl z lesa jako v pohádce a hned jsme věděli, že se nám tu bude líbit. Všude kolem šumavské lesy, pod hotelem horský potok a za hotelem hřiště, trampolína, bazén, ohniště. Sami jsme se velmi zodpovědně postarali o svoje kufry a protože nikomu nic nechybělo, mohli jsme se začít ubytovávat. Máme pro sebe první patro (kam nám paní učitelka a Báry vynesly kufry), na pokojích nejsou palandy, zato má každý svou vlastní koupelničku se sprchovým koutem, toaletou a umyvadlem. Tam nám paní učitelka nechává přes noc rozsvíceno, abychom se nebáli, kdyby se nám chtělo v noci na záchod.
Po zabydlení jsme šli na večeři. Byla kolena (to díky velikosti, protože kolínka jsou o polovinu menší) s masem a omáčkou a všichni jsme baštili o sto šest. Pak jsme pokračovali s vybalováním a začali nacházet části zprávy od Kipču. Sesedli jsme se s nimi na chodbě do kroužku a zkusili dát celou zprávu dohromady. Nejdřív jsme se přetahovali a strkali, ale když jsme přistoupili na návrh paní učitelky, a střídali se, podařilo se nám zprávu skoro celou složit. Potíž byla v tom, že nám pár částí chybělo, tak jsme zkusili ještě trochu zapátrat. Luci ještě jeden kousek objevila a paní učitelka mezitím naše složené kousky nalepila, takže se většina dala dobře přečíst. Na dotaz, jestli budeme chtít plout ve stopách Odyssea z řeckých bájí se ozvalo hromové sborové "jó", "anó", a "hurá", takže jsme se hned vydali splnit první podmínku - prozkoumat okolí a do mapy zaznamenat všechna významná místa. Zakreslili jsme si skalky, strom s budkou, rozcestník (u něj jsme zkoumali, co všechno se z něj můžeme dozvědět, a zjistili, že k hranicím s Německem je to co by kamenem dohodil), závoru, jeskyňky, hráz na potoce i obrázek víly ze Šumavské pohádkové stezky na stromě. Průzkumný okruh jsme ukončili pod hotelem u hřiště a bazénu a pozorovali dorůstající měsíc. Kuba měl hned zvídavou otázku, proč ho vidíme jenom půlku. A tak paní učitelka vybrala jednoho z nás jako sluníčko, druhého jako Zemi, třetího jako Měsíc a my jsme pak kolem sebe kroužili přesně podle jejích pokynů, a tak pochopili, jak to s tím pozorováním je.
Pak jsme se běželi připravit na seznámení se s deníčky, které nás budou provázet celou školou v přírodě (a na kterých budeme každý den pracovat, abyste, milí rodičové, z našich zážitků taky něco měli) a také jsme čekali, až se setmí, abychom mohli prokázat svou odvahu, jak po nás chtěl Kipču. Zjistili jsme, že kromě prostoru pro psaní deníčku nám paní učitelka připravila nové písničky a také množství různých spojovaček, bludiště, hledání rozdílů,... na volné chvilky. Už bychom se do nich rádi pustili :-). Pak jsme se dozvěděli, jak to bude s našimi námořnickými zkouškami v průběhu celého pobytu, jak můžeme získávat body do svých kormidel, a jak o ně také snadno přijít (třeba obtěžováním ostatních na pokoji před budíčkem nebo po večerce), nebo jak je můžeme získat za dobré skutky a svou snahu, a jak to všechno budeme zaznamenávat.
Mezitím se skutečně setmělo, takže když jsme si zazpívali naši námořnickou píseň, oblékli jsme se, obuli, nechali na pokojích baterky a vydali se ven. Společně jsme došli k rozcestí, odkud už jsme viděli světýlko první lucerničky. Úplně všichni na sebe můžeme být náramně pyšní, protože jsme překonali sami sebe a svůj strach a skutečně po jednom vyrazili na cestu. Měli jsme ji projitou z večera, takže jsme věděli, kudy kam, a ještě nám pomáhala světla lucerniček. U potoka už na nás čekaly Báry, a když jsme se zase všichni sešli, mohli jsme se v dlouhém hadovi zaslouženě vypravit pro Odysseův deník. Tady ale nastal problém, kdo ho vezme. Nejdříve jsme navrhli, aby paní učitelka spočítala, kolik má listů, že by každý vzal jeden. Jenže listů bylo šestnáct a nás je sedmnáct. Přicházeli jsme tedy s nápady (a byly opravdu velice zajímavé), o kterých jsme pak tajně hlasovali. Vyhrál návrh, že jeden se obětuje a list z deníku neponese. O toho jednoho se nás hlásilo mnoho, ale paní učitelka vybrala Edu, který tento návrh vymyslel a hned se také sám přihlásil, že on se klidně obětuje. Mezi nevýherními byly další dva návrhy: "Jeden vezme všechno, bude rozdávat ostatním, ale nakonec nic neponese" a "Každý bude mít jeden list a o ten poslední se podělí jedna vybraná dvojice, která ho ponese společně".
S listy deníku jsme se vrátili k hotelu a když jsme je dali zase dohromady, bylo naším úkolem vyčistit si zuby, převléknout se do pyžam a zavrtat se do peřin. Protože deset minut nato už paní učitelka na chodbě nám všem hrála a zpívala ukolébavku na dobrou noc.
Dobrou noc i vám, milí rodiče, těšte se na zítra :-).