Revoluční dny.
Den 29.
červenec 1953, je dnem, který změnil nejen život Fidela Castra, ale i osud Kuby a kubánského národa. Toho dne ráno zahájilo 119 povstalců útok na kasárna Moncada v Santiagu. Obhajovací
řeč, kterou před soudném tribunálem
brilantně předvedl Fidel Castro se dotkla všech oblasti života a problému,
které sužovaly kubánsky lid. Pětihodinová obhajovací řeč se stala ideologickým
manifestem revolučního hnutí. Astro byl odsouzen k patnácti letům vězení,
ale vztahovala se na něj všeobecná
amnestie, kterou vyhlásil Batista po podvodných volbách v roce 1954.
Cstro odešel do Mexika, kde opět shromáždil muže odhodlané rozpoutat revoluci.
Připojil se k němu Ernesto „ Che “
Guevara. Dne 30. listopadu 1956 rozpoutala skupina v čele s Haydée
Santamaríovou, Celií Sánchezovou, Lesterem Rodríguezem a Vilmou Espínovou
povstání v Santiagu. K břehům Kuby pak vyplula jachta Granma / zakoupil ji Castro / s 82 ozbrojenci na palubě.Špatně koordinovaná vzpoura však skončila neúspěchem a revolucionáři utrpěli veliké ztráty. Castro a ostatní, kteří přežili se za pomoci venkovanů
zachránili. Batista si byl jistý toho, že Castro je mrtev. Nikoliv, opět dal
dohromady bojové skupiny a navzdory
tvrdým policejní represím zahájil dne
17. ledna 1957 útok, tentokráte na
kasárna La Plata,
ve kterých dozbrojil své muže nejmodernější vojenskou technikou.
Skupina povstalců zaútočila 13.
března na Batistův prezidentský palác, další skupina pak přerušila vysílání
rádia Reloj, a přečetla národu revoluční
prohlášení. Batistova vláda odpověděla represemi, ale již neměla síly na
politický dialog. Dne 5. září 1957
obsadila skupina o síle 400 mužů námořní
základnu Cienfuegos a pustilo se do boje s Batistovou armádou. Batista použit proti revolucionářům bombardéry B 26, které mu dodaly dle smlouvy Spojené státy. Partyzánská válka postupně zachvátila celé území a 24. února
1958 začalo po celém území vysílat
povstalecké rádio Rebelde. Castro dobyl
dne 30. listopadu město Guisa a Che Guevara 30. prosince Santa Claru. Dne 31. prosince vstoupili povstalci do
Santiaga a 1. ledna 1959 Batista uprchl do Dominikánské republiky. Do funkce prezidenta nastoupil 5.
ledna Manuel Urrutia a 16. února byl do
funkce ministerského předsedy jmenován
Fidel Castro Ruz.
V roce 1959 byl přijat zákon o pozemkové reformě
s omezením vlastnictví na 400 hektarů. Tisíce
statkářů, podnikatelů a těch, kdož podporovalo Batistovský režim uprchlo do
Spojených států. Většina z nich se usadila na Floridě, kde za pomoci CIA byly vybudovány teroristické protikubánské základny, kde se formovaly protirevoluční skupiny, které
měly a nadále mají za úkol
destabilizovat komunistickou moc a
odstranit Fidela Castra.
Samozřejmě početné protikubánské akce neměly žádný
úspěch, navíc americké naftařské společnosti působící na Kubě, chtěly Kubu
vydírat i tím, že ji omezily dodávky ropy. Kubánská republika se v této
souvislosti obrátila na SSSR, což americké společnosti kvitovaly tím, že
odmítly rafinovat tuto ropu. Proto došlo k zestátnění Texaco,
Standard Oli, Shell. Americkou odpovědí na tyto kroky Kubánské republiky bylo
to, že podstatně snížily dovoz cukru z Kuby, což mělo za následek, že se
Kubánská republika podstatným způsobem přeorientovala na spolupráci ve všech oblastech na SSSR. Sovětský
svaz začal odebírat nejen kubánsky cukr, ale i mnohé další produkty. Navíc poslal na Kubu své odborníky na místa odborníků a pracovníků, kteří Kubu
opustili. Došlo rovněž k znárodnění telefonní a energetické sítě, které
v této době byly na velice nízké úrovní. Kuba začala budovat svou energetickou politiku, obdoba
té, jaká byla použitá u nás. Rozvoj elektrifikace i těch nejzaostalejších oblasti Kuby mohla začít.
V červenci roku 1961 nařídil Cstro
v odpovědí na neustálé intriky ze Spojených států tím, že podstatně omezil
skupinu pracovníků amerického velvyslanectví na Kubě. Byl zde adekvátní rozdíl
v počtech, když Kubánská republika
měla v USA na velvyslanectví 11 pracovníků a Spojené
státy na Kubě více jak tři stovky. Navíc mnoho z nich plnily úkoly vlády
Spojených států neslučitelné z touto misí. Odpověď byla velice rychlá,
Spojené státy přerušily diplomatické styky s Kubou, a zakázala cestovat svým občanům na Kubu. Jako odvetu
zahájila i hospodářskou blokádu Kuby.
Dne 15. dubna roku 1961 se jednotky
o síle 1450 lidí / převážně kubánští
emigranti /, kteří byli vycvičení a vyzbrojení na Floridě a Guatemale vylodili
na Playa Hurón, Playa Larga a v Bahía de Cochinos / zátoka Sviní /. Ze vzduchu byly kryté letadly B 26,
které vyslal nikaragujský prezident
Somoza a námořní flotila USA. Pokus o převrat se zbraněmi v ruce, jako tolikrát později i jinde ve
světě, osnovaný vládou Spojených státu
začal.
Navzdory intenzivnímu útoku pozemních a leteckých jednotek , tyto utrpěly
drtivou porážku od milicí, jejímž velel Astro. Za 1149 zajatců žádali Castrovi stoupenci výkupné a Kennedyho vláda za ně zaplatila léky a potravinami
v hodnotě 53 miliónů dolarů. Dne 1.
května 1961 Castro vyhlásil, že kubánská revoluce přerostla v revoluci
socialistickou.
V této době se o vojenskou techniku ochrany Kuby dle
dohodnutých dokumentů staral Sovětský svaz. Bylo to v období hluboké „studené války “, kdy USA po celém světě stavěly své základny
s nejmodernějšími zbraňovými systémy, včetně jaderných bomb, raket a
chemických zbraní. Je tedy
s podivem, že teprve po delší době USA / které měly bedlivé oko na vše, co se na
Kubě děje / zjistily, že se tam staví základny pro 42 sovětských raket namířených na USA. Jistě
to bylo složité období
v mezinárodních vztazích a ten mohl přerůst v otevřený válečný konflikt. Proto sověti ustoupili
od výstavby a instalace raket na Kubě a po dlouholetých vyjednáváních se situace zklidnila tím, že došlo k dohodám o
omezení výroby a rozmisťování jaderných prostředků ve světě. Žel je nutno konstatovat, že takto se dělo pouze ze strany SSSR, USA všemi
dostupnými a možnými prostředky tyto
dohody hatily, což dělají dodnes, čehož jsme také neustalými svědky.
V roce 1965 opouští místo ministra průmyslu Che Guevara a odchází
bojovat do Konga a později do Bolívie, kde byl zajat a dne 9. října 1967 zabit.
Spojené státy zpřísnily blokádu Kuby,
nejdříve Torricelliho zákonem, posléze pak Helms – Burtonovým zákonem. V roce 1994 povolil Cstro vycestovat
z Kuby všem těm, kdož chtěli Kubu
opustit. Ostrov opustilo na 35 tisíc lidí, kteří vycestovali do USA, kde našli svou novou
vlast. Samozřejmě ne zadarmo, mnozí
z nich se stali členy
teroristických organizaci, které podnikají dále útoky proti Kubě a pokoušejí se
všemožně škodit a to nejen kubánské ekonomice. Závěrem lze dodat, že i díky nim, se do čela vlády USA dostal Georgie W.
Bush, který získal mnoho hlasů od proticastrovské opozice právě
v okrese Miami a jak víme Florida byla tím státem, kde se rozhodlo o
Bushové vítězství v prezidentských volbách.