Kuba - otázky a odpovědi (2.)
Kuba - otázky a
odpovědi - 2.
V roce 1959
odjelo do USA přes 50 % z 6286 lékařů. Ze 157 vysokoškolských profesorů
lékařských fakult jich na ostrově zůstalo jen 16. Asi třem tisícům lékařů v té
době pomáhalo pouze 826 zdravotních sester. V roce 1962, kdy na ostrově byla
jedna lékařská fakulta, byla provedena reforma vysokého školství a situace se
začala výrazně zlepšovat. V současné době je na 22 lékařských fakultách zapsáno
40 tisíc studentů a v kubánském zdravotnictví pracuje 67 500 lékařů. Pacienti
mají k dispozici 275 nemocnic s kapacitou 81 tisíc lůžek. Současných 84 200
zdravotních sester vystudovalo na 24 kubánských středních zdravotních školách.
Na jednoho lékaře
připadá na Kubě pouze 167 osob, což je nejméně na světě. Pro doplnění uvádíme,
že na přelomu století pracovalo v 65 rozvojových zemích asi 15 tisíc kubánských
lékařů. Od roku 1959 se věnovalo pacientům v 91 rozvojových zemích přes 51
tisíc. Přes sto tisíc bezplatných operací šedého zákalu provádějí ročně
kubánští lékaři postiženým Venezuelcům a chudým z dalších latinskoamerických
zemí. Oční operace byla na Kubě provedena i Bolivijci, který v roce 1967
zastřelil Ernesta Che Guevaru.
Od roku 1959 na
kubánských vysokých a středních školách vystudovalo bezplatně přes 41 tisíc
mladých lidí ze 123 zemí, většinou z rozvojových. Nyní je na vysokých školách
Kuby zapsáno kolem 300 tisíc studentů, z nichž polovinu tvoří budoucí lékaři a
učitelé. Před osmi roky byly navíc zřízeny tzv. městské univerzity, které
navštěvují jednak ti, kteří neuspěli při přijímací zkoušce na některé z
tradičních vysokých škol, a jednak studující při zaměstnání. Vyučující do
těchto zařízení dojíždějí z provinčních univerzit. Všichni vysokoškoláci
dostávají při zcela bezplatném studiu (koleje, stravování, studijní literatura)
stipendium 100 pesos měsíčně.
V kubánských
školách s povinnou školní docházkou na přelomu tohoto století působilo přes 250
tisíc vysokoškolsky vzdělaných pedagogů, kteří vystudovali na 15 vysokých
pedagogických školách.
V souvislosti s
výše uvedenými fakty asi nepřekvapí, že nejvyšší platy na Kubě mají právě
lékaři a učitelé. Výsledkem je, že - na rozdíl od ostatních zemí Latinské
Ameriky - se i na venkově v horách a městských částech, tam, kde byste to ani
nečekali, můžete setkat s lidmi vysoce vzdělanými, sečtělými a s opravdu
neformální úctou ke svým mrtvým národním hrdinům a své historii. Určitě alespoň
v tom by nám mohli být příkladem.
Je velkým
omylem kubánský karibský socialismus srovnávat se stavem u nás v letech 1945 až
Všem, kteří takto
povrchně nebo snad i cíleně posuzují dnešní Kubu, bychom doporučili přečíst si
Castrovu slavnou soudní obhajobu po útoku na kasárna Moncada v Santiagu z roku
1953. Dozvíte se, jaké byly tehdy Kuba a Latinská Amerika a potom při návštěvě
Kuby či jiné země Latinské Ameriky poznáte, kde a jak se změnil život jejich
obyvatel.
Je třeba také
zdůraznit dvě skutečnosti. První je fakt, že Kubánci si své vítězství na závěr
roku 1958 vybojovali sami a vitalitu svého politického systému prokázali při
rozpadu sovětského bloku a zániku SSSR. Druhým faktem je, na rozdíl od
ostatních zemí Latinské Ameriky, že na Kubě nikdo nehladoví, neuvidíte
bezdomovce a žebrající otrhané děti, které se potulují dnem i nocí po ulicích
některých velkoměst, jež obklopují prstence zapáchajících chatrčí bez vody,
elektřiny a kanalizace.
V roce 1959 byla
na Kubě při pozemkové reformě rozdělena rolníkům statkářská půda a půda
amerických společností. Vyvlastněna byla veškerá půda přes
I po rozpadu
sovětského bloku, který Kubu ekonomicky podporoval, se do dnešních dnů podařilo
pro 1,012 milionu starobních důchodců zachovat penzi, pro 12 000 osob zajistit
sociální podporu a pro 325,3 tisíce osob zachovat jinou formu důchodové
podpory. Kuba vstoupila v roce 1992 do období zvaného Época especial (Speciální
období). Cílem nových opatření bylo - při udržení vysoké kvalitativní úrovně
bezplatného školství a zdravotnictví - zachovat právo na práci a stávající výši
důchodů a sociálních opatření a nasytit obyvatelstvo.
Na kulturní a
sportovní akce se od té doby sice již platí, v přepočtu je to koruna, ale
podařilo se zachovat, aby placená mateřská dovolená začínala tři měsíce před
předpokládaným porodem a trvala dále ještě 18 měsíců. Všechny děti se stále
rodí v porodnicích a jsou očkovány proti 13 nemocem. Má-li rodina tři děti, má
stále nárok na třípokojový byt zdarma. Náklady na pohřeb jsou také hrazeny
státem. Počátkem 90. let dále došlo ke státem kontrolovanému rozšíření
soukromého podnikání a byl zaveden potravinový přídělový systém s cílem nasytit
obyvatele. Kdo chce, ten může soukromě pracovat, vlastnit restauraci nebo
ubytovací zařízení, anebo se věnovat několika desítkám různých profesí. Nesmí -
kromě rodinných příslušníků - však nikoho dalšího zaměstnávat.
Zcela mylné
jsou také představy o kubánském přídělovém systému, který bývá prezentován jako
jediná možnost, jak si opatřit potraviny a základní prostředky.
Málokterá vláda
by zvládla situaci, která vznikla na Kubě počátkem 90. let minulého století.
Téměř ze dne na den přestala být Kuba masivně ekonomicky podporována zeměmi
bývalého sovětského bloku, které navíc tvořily prakticky jediné zahraniční
obchodní partnery. V poměrně krátké době došlo k rozpadu skoro 50 %
zemědělských družstev a zániku mnoha továren. Po letech se objevila
nezaměstnanost a citelně poklesla životní úroveň obyvatelstva. Při účinném
americkém embargu, které v roce 1992 přitvrdil Toricelliho a v roce 1996
Helms-Burtonův zákon, došlo k rapidnímu poklesu kubánského zahraničního
obchodu. Hodnota hrubého domácího produktu poklesla o 30 %. Spojené státy nejen
zabránily svým občanům posílat peníze příbuzným na Kubu a navštěvovat je, ale
trestají i neamerické firmy, které by s Kubou obchodovaly.
Lodě, přivážející
zboží na Kubu, nesmí šest měsíců vplout do přístavů USA. Embargo se vztahuje dokonce
i na dovoz léků, takže Kubánci musí sami vyrábět pro své nemocné téměř 800
léků. Blokáda se dostala až na hranice zločinu apartheidu, protože znemožňuje
nebo vážně ztěžuje dovozy všech druhů zboží, včetně potravin, léků,
zdravotnických přístrojů, zařízení a součástek a školních pomůcek z velké části
světa. Ekonomické embargo způsobilo kubánské ekonomice ztráty kolem 90 miliard
dolarů, což představuje ročně částku téměř dvě miliardy dolarů. Od roku 1992 je
Valným shromážděním tato situace pravidelně projednávána a např. v minulém roce
ji odsoudilo 183 členských zemí OSN jako nezákonný akt hraničící s genocidou
proti národu.
FOTO - Petr
CHALUPA