Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kontakty s mimozemšťany

24. 11. 2020


… "Jen bychom rády věděly", vrch hlavy poulí zraky,
 "jsou-li tam tvoři jako my, jsou-li tam žáby taky!"

(takto končí 22. píseň kosmická Jana Nerudy)

frog-bw.jpgCo nás tolik nutí hledat, jestli se někde, v nějakém koutě vesmíru vyvinuly bytosti jako my, když ne fyzickou podobou, tak alespoň s podobným uvažováním (ať honosně nemluvím o "inteligenci")?
Nedávno jsem s pobavením četl úvahu jakési doktorky přírodních věd, že intergalaktická civilizace by o sobě nejlépe dala vědět tak, že by vytvořila nějaký objekt obíhající centrální černou díru přesně na hranici "horizontu událostí", což je prý tak nepravděpodobný stav, že by to jiné civilizace muselo trknout... :)
Takto aktuálně uvažuje lidstvo, pro které ještě před pár staletími byla duha "boží podpis na obloze" a blesky a hřmění "boží hněv".
Takto uvažuje tvor, jehož uvažování na modré kuličce letící vesmírem, kterou obývá (a systematicky sám sobě ničí), probíhá jen tisícinu sekundy, kdybychom stáří té kuličky vyjádřili jedním dnem, jak se s oblibou uvádí (pro srovnání: pozemský den má sekund 86 tisíc) a jeho existence jako živočišného druhu sotva sekundu.
Tedy ještě před pár okamžiky by něco takového zvláštního, co viděl na nebi, automaticky připsal samotnému Stvořiteli (Vesmíru).
Proč tam dnes  mezi hvězdami najednou hledáme tvora, který má být podobný nám, lidem? Vzhledem i uvažováním.
Ale to přece donedávna byl Bůh taky. Jen byl o něco lepší a dokonalejší, než člověk. A člověk se vůči němu bil v prsa a kál se, že je nedokonalý, hříšný a vinný. Jen červ v prachu u božích nohou.
Je to naším současným lepším sebevědomím, že hledáme někoho, kdo nám je podobný, komu bychom se snad mohli i rovnat?
A proč ho vlastně hledáme? Abychom si s ním opět mohli "poměřovat pindíky"?
Nebo abychom mohli někoho poučovat "polidšťovat" (snaha o misionářskou činnost - "vyzdvižení" divochů na naši úroveň v nás stále je), nebo naopak od něj něco získat zadarmo, bez práce a bolesti?
Pokud nás najdou nějací vyspělejší mimozemšťané a budou mít opravdu uvažování jako my, lidé, bude to probíhat podobně, jako s národy obou Amerik, poté, co je objevili Evropané. Probíhalo ve světových dějinách vlastně vůbec někdy něco jiného, když se setkaly dvě civilizace, nežli conquista - tedy porobení, vycucání (okradení) a vyvraždění jedné civilizace druhou? Mohlo by toto vesmírné setkání mít vůbec nějaký jiný scénář?
Podívejme se na to, jak se vůči sobě chovají lidé, kteří jsou rasou či národností odlišní. Ale to jsou jen vnější škatulky. To úplně nejhorší, co lidi rozděluje a štve proti sobě, je názorová - tedy ideová rozdílnost. Rozdílnost ve víře a stylu uvažování je to hlavní, kvůli čemu jsou lidé ochotni rozbíjet hlavy a podřezávat krky. A s tím ruku v ruce jde i materiální stránka: pokud ten druhý má něco, co já nemám a mně by se to hodilo, přestane být "bratrem". A je jedno, jestli je to technologie (know-how), drahé kovy, paliva, úroda, nebo území.
Prosím, ukažte mi v dějinách pár příkladů, kdy se lidé o něčem takovém dokázali mírově a bez nějakých konfliktů a násilí dohodnout. Ať už jsou rozdílem ideologie, či nestejné vlastnictví hmotných statků. Vždy slabší ustupuje silnějšímu. A je jím oškubán a sněden.
Proč myslíme, že by to s nějakými zelenými mužíčky bylo jiné?
Už chápete, proč Nebe - Vesmír mlčí? Tedy alespoň pro nás, lidi.
Oni už tu opravdu mohou být. Jen vyčkávají na vhodný čas.
Anebo jsme pro ně něco jako mravenci pro nás. Sledujeme je, studujeme je, ale to je tak asi všechno.
Nebo jako včely. Sledujeme je, studujeme je, podporujeme je v životu (bez nás by jich tolik nebylo) - a sakra využíváme!
Sázíme někam kytičky ve tvaru pravoúhlého trojúhelníka se čtverci nad odvěsnami a přeponou, jestli si ho náhodou nějaký hmyz nevšimne? (Podobné úvahy jsem čítával v dobách svého dětství: na Sahaře by se měla udělat grafická podoba Pythagorovy věty pomocí různobarevných písků, aby i z vesmíru bylo vidět, že tuhle planetu obývá matematicky nadaný živočich... ;) 
Ne! Conquistadoři se rozhodně indiánů na Pythagorovu větu neptali. Možná řešili něco o Ježíši Kristu, ale to byla stejně jen záminka, aby mohli podřezávat krky a získávat zlato. Stejně tak římského legionáře nezajímaly Archimédovy kruhy a prostě ho probodl, když ho zdržoval při plenění Syrakus.
Kde bereme tu jistotu, že se s eMZáky budeme bavit o vědeckých problémech a najdeme vzájemnou shodu?
Věda je jakýmsi znakem vyspělosti jen posledních několik málo století. Předtím běžného člověka zajímalo úplně něco jiného.
Paradoxně etické problémy možná častěji, nežli dnes. I když byly neodmyslitelně spjaty s náboženstvím a kulturou.
Tedy jak je pravděpodobné, že když se světonázor (ideologie a styl myšlení - paradigma) od základu  mění téměř každých 100 let (přinejmenším, co 1000 let určitě - tisíciletí zpátky ve středo a severoevropském prostoru nebylo křesťanství), jak bychom se zrovna mohli trefit do společného názoru s nějakou jinou civilizací vyvíjející se na nás (nejen na nás lidech, ale na nás coby pozemském životě na bílkovinné bázi) naprosto nezávisle, tedy v rozpětí několika miliard let? Vždyť my bychom si nerozuměli ani z lidmi z minulého století. Nerozumíme si ani se současnými civilizacemi z jiného kontinentu a kulturního okruhu. Tohle by bylo něco ještě těžšího, než se zkusit dorozumět s delfíny (kteří jsou savci a obratlovci jako my), nebo spíše s již uvedenými včelami či mravenci, kteří společnosti - tedy vlastně civilizace svého druhu také tvoří.
V Americe se občané prý ptají, zda je dobrý nápad, že vysíláme do vesmíru zprávy o sobě, že "před odesláním jakékoli zprávy musí dojít k celosvětové vědecké, politické a humanitární diskuzi". Američané prostě vědí, jak takovéto "kontakty" dopadají...
Nejsilnější druh, nejsilnější kultura a nejsilnější civilizace ovládne prostor a své konkurenty buď pohltí, nebo s ní splynou. Počínaje kromaňonci (prvními homo sapiens současného typu), kteří vyhubili neandertálce a konče nadnárodními koncerny jako je příkladně Coca Cola či Nestlé, jejichž produkty, nesoucí v sobě vlastně i část kultury opanovaly celý svět.
Hezké jsou úvahy, jak by lidé vypadali, kdyby dinosauří éru neukončil pád planetky. Mohl by se vůbec ze savců vedle dominance veleještěrů vyvinout nějaký inteligentní tvor? Natož pak, kdyby po Zemi pobíhal nějaký dinosaurus sapiens (více zde a zde). Měl by inteligentní savec - primát nějakou šanci vedle inteligentního dinosaura?
Hraje se vždy podle pravidel toho vyspělejšího, nebo přesněji silnějšího a (všeho)schopnějšího. Vítěz bere vše a konkurent je vyhuben (sežrán - pohlcen). To bohužel není jen lidský zákon, ale zákon džungle. Té jurské i té současné. I té marketingové.
První civilizace lidského typu (lidského uvažování a lidské morálky), která bude schopna expandovat do vesmíru, se v něm rozšíří - a to nejspíš opět na úkor svých slabších "konkurentů".
Anebo nebude lidského typu a pak si ale s tou lidskou logicky nemá moc co říct (stejně jako my se včelami či mravenci).
I kdyby nakrásně k takovému kontaktu došlo (třeba byť jen rádiovému), kdo by vlastně za celé lidstvo, jménem Země komunikoval? Americká vláda? Ruská? Číňani? Jak a kdo by zabraňoval různým Ajatolláhům, naftovým šejkům, Islámskému státu, či vůdcům jiných sekt, šíleným diktátorům afrických banánových státečků, či nějakým korporátním miliardářům komunikovat také - a ve svém stylu?
Jaký obrázek by se vlastně o nás eMZáci udělali? Z tohoto důvodu by bylo logické, že příslušné organizace (SETI a pod.) příjem jakéhokoli mimozemského signálu před lidstvem utají. (A dobře udělají - dodávám.) 
Krom toho "ozývání" se civilizace v pásmu radiových signálů může být velice úzké v čase (nepatrné časové období z celkové existence civilizace).
První nejsilnější signál zachytitelný u jiných hvězd (cca řádově desítky světelných let) bylo televizní vysílání olympiády v Berlíně r. 1936 a projevu Hitlera (viz film Kontakt).
Staré analogové vysílače televizního signálu měly totiž z hlediska mezihvězdné komunikace tu "výhodnou" vlastnost, že byly zoufale neefektivní: většinu svého výkonu vyzařovaly bez užitku do kosmického prostoru. Nové digitální vysílání je mnohem chytřejší a úspornější, přičemž totéž platí i o šíření televizního signálu pomocí satelitů. Země utichá. Možná je rádiově každá civilizace viditelná jen padesát, sto let (Frank Drake), což je pro nějaký kontakt zoufale málo. Taková civilizace by se ve vývoji v čase musela shodnout přesně s tou naší. Jaký to nepoměr: Ještě s civilizací "století páry" - německých klasických filosofů, francouzských malířů, anglických fyziků a přírodovědců, amerických pionýrů, pistolníků a zlatokopů  bychom se rádiově vůbec nedohodli. A nejspíš se už takto s nikým nedohodnou naši vnuci a pravnuci. Resp. svou běžnou činností už nebudou o sobě dávat vědět do vesmíru.
Proč něco nevíme o mimozemské civilizaci může být něco podobného, jako když kmen indiánů v amazonském pralese neví, co se právě vysílalo v TV či rádiu, i když už i u nich signál je.
Ale možná jsme vůči mimozemšťanům těmi mravenci, či včelami vůči lidem.
Koneckonců i tady na Zemi jsme my lidé zatím jen okamžik a je možné, že v příštím okamžiku (než vůbec nějací eMZáci stačí reagovat) už tu zase nebudeme (a svým vlastním přičiněním). Zas tu budou jen mravenci, včely a bakterie...
... a třeba s nimi bude nakonec lepší domluva, než s námi... ;)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář