Unavený Erós
"...až po porodu, až se zahojím, až přestanu kojit, až bude malý spát celou noc, až se vyspím, až nebudu unavená, až dodělám..., až..."
Kdyby měl muž zapátrat v paměti, kdy asi tak začal poprvé slýchat ty výmluvy, proč to dneska večer nejde, umístil by jejich počátek někdy do narození prvního dítěte, nebo už prvního těhotenství své ženy.
První dítě je nejzásadnější prověrka páru. Nejen první, ale i nejtěžší. Chvíle, kdy se ze dvou stanou tři.
Dítě změní všechno. Všeho je méně. I sexu, který stál u vzniku dítěte. Jakoby s jeho zrozením už nebyl zapotřebí. Má to jistou přírodní logiku, ale musí to tak opravdu být?
Většinou muž je tím, který se to zdráhá "pochopit a přijmout".
Ono ale i novopečená matka, když se jí zeptáte: "Co bys dělala raději? Vytírala kuchyni, nebo se milovala se svým mužem?" odpoví pravděpodobně to druhé, ale v reálu dá přednost tomu prvnímu.
Proč? Je to snad méně únavné než sex? Fyzicky asi ne, ale emočně ano. Ona totiž ta uklizená kuchyň je pro danou chvíli jeden z mála záchytných bodů, alespoň nějaká jistota v rozbouřeném moři emočních nejistot a zmatků způsobených příchodem dítěte. A do všech těch zmatků ještě chcete pustit uragán erotické vášně. No kde to žijete?! Kdo by něco takového chtěl? Už tak je všechno vzhůru nohama! Ona potřebuje alespoň na chvíli vypnout a mít klid.
Tak když se k ní večer přiblíží její muž se svou fyzickou touhou, je to jen další člověk, který po ní něco dalšího chce. Celý den uspokojovala fyzické potřeby svého dítěte a teď ještě uspokojit svého muže?! No to snad né! Tohle on musí pochopit.
A tak ho zchladí radikálním odmítnutím. A on to chápe. Stáhne se. Není přece buran, nebo nenasytné zvíře.
A příště jí o to intenzívněji pomáhá s domácností i dítětem. Doufá, že tentokrát jí na něj zbydou síly i čas.
Jenomže historie se opakuje. On jí pomohl, získali trochu času, ale ona si potřebuje odpočinout. A on zase trpělivě čeká. A jeho frustrace narůstá. Nejen fyzická, ale hlavně psychická z nedostatku blízkosti a vyjádření citů, kterých ještě nedávno bylo spousty. Jenomže to nedávno bylo ještě před narozením dítěte. Ale teď je naprosto jiná doba. Ne, pro něj ne. Pro ni.
Pro ni se ono "my", které dříve znamenalo "ona a on", změnilo na "ona a ono" - tedy matka a dítě. Dítě teď uspokojuje všechny její emoční potřeby. Dítě teď uspokojuje všechny její potřeby fyzických kontaktů s druhým člověkem. Dítě teď naplňuje všechny její smysly: krásný vzhled, rozkošné vrnění a žvatlání, typická vůně miminka, pusinky a nekonečné tulení a chování a objímání...
Erós přehodil výhybku úplně jiným směrem. Dokonce existuje i nespočet studií vysvětlující kojení coby jasný erotický stimul.
Vedle role matky už pro nic jiného není místo. Ona už nepotřebuje být milenkou pro svého muže. Je matkou pro své dítě. Zcela. 24 hodin denně.
Jenomže on chce svou ženu zpět. Takovou, jakou ji znával ještě z doby, kdy byli jen oni dva. Nikdo další. V takovýchto chvílích není daleko od toho, aby začal žárlit na svoje vlastní dítě, že mu bere ženu. Nejenže je nadržený, vztahově neuspokojený, nedomazlený, ale on už si začíná připadat i osamělý, odbývaný a možná i nepotřebný.
Když přijde k diskuzi na toto téma (a jakože dřív nebo později přijde), tak samozřejmě je to všechno jeho vina - kdyby on jí více pomáhal, tak by na něj ona měla více času a možná... snad (?) by měla i zájem o sex. Teď ho nemá a nejspíš za to může on.
Obehraná písnička. Pokud jsou oba schopni dostat se přes ni, tak se on dozví, že v těch vzácných chvílích, kdy přece jen "na to vlítnou", jde na ni příliš rychle a příliš tvrdě. Ona by se chtěla jen něžně dlouze mazlit (tak, jak je zvyklá s dětmi). A pak "by se vidělo". Jenomže to on nedává. Po tom všem čekání, vynášení plín, dělání "pšššpšššpššš", umývání, uklízení, by taky jednou chtěl jít tvrdě na věc. Tím tvrději a rychleji, čím déle čekal. Zas jednou být chlap, něco si dokázat - rozvášnit a uspokojit ženu, tak, že "až po zdi bude lézt"!
Jenomže teď se dozví, že tohle všechno je jen důkazem jeho necitlivosti a zvířeckosti, že ona věděla, že mu "šlo dycky jen o jedno" a že ho zajímá jen její tělo, nebo ještě hůře řečeno, že ji zneužívá jen jako "protikus".
Oba se po takové diskuzi zmítají ve změti pocitů zlosti a obviňování druhého a viny a sebeobviňování z necitlivosti a neempatie.
A tak opět příště, kdy ona je (vzhledem ke svému špatnému svědomí) vstřícnější, on toho chce rychle využít a chce všechno. A ona se stáhne, on začne tlačit a naléhat. A čím víc tlačí, tím víc se ona stahuje až opět k oboustrannému naštvání.
V obou je očekávání: "až ten druhý se bude chovat tak a tak, tak budeme oba šťastni a bude nám dobře". Tohle očekávání je pokaždé vystřídáno zklamáním...
On, protože od ní nemá sexuální vstřícnost, neprojeví cit.
Ona, protože od něj nemá citovou (a empatickou) vstřícnost, nemá zájem o sex, nevzrušuje ji.
Ona se občas přinutí (z černého svědomí a protože "by se to mělo") a "útrpně mu podrží" s rizikem somatizace v různých gynekologických potížích a s rizikem úplného znechucení; on permanentně neuspokojený a frustrovaný i emočně si začne hledat náhrady a vybití jinde - v pornografii, flirtech, nebo i v dlouhodobém paralelním vztahu s nějakou, která mu dává (v příslušných předem stanovených sporadických termínech), nejen fyzické, ale i citové uspokojení. (Někdy stačí jen, že mu naslouchá, "drží hubu" a nic po něm nechce.) V tu chvíli je "tahle třetí" s ním a pro něj více, než jeho žena, která je stále uvázaná u dětí.
Pokud to on zvládá bez bokovky, je stále zatrpklejší, mrzutější a podrážděnější, až si toho i ona všimne a začne si přát, aby raději nebyl doma, že jí je bez něj lépe. V něm se také něco zlomí, přestane se snažit o cokoli a jestli ještě něco dělá, tak jen kvůli dětem. Kvůli nim ještě zůstává a čeká, až budou větší.
Ona bohužel vidí jen jeho živočišnou potřebu sexu, o níž získala přesvědčení, že ani s ní nemusí mít nic společného. Že sex je mužské prvotní vyjádření touhy po sblížení s (nedávno ještě) milovanou ženou, to si nepřipouští. V sebepodceňování a sebelítosti má pocit, že jemu by pro tohle byla dobrá každá. To ať si to raději udělá sám - u toho mu ona asistovat nemusí!
A tenhle pocit ji odradí úplně.
A jeho taky.
Jak přesvědčit takovou ženu, aby znova začala vnímat svoje tělo?
Aby pro ni nebyl sex jen další povinnosti, kterými je už tak přetížena a kterou musí splnit, aby uspokojila něčí cizí potřebu?
Jak vrátit tu dobu touhy a vášně, která byla mezi nimi, ještě, než přišly děti? (Předpokládejme, že na začátku vztahu byla, protože pokud ne, pak je takový pár sexuálně nekompatabilní už od začátku a v této oblasti nemá smysl něco řešit.)
Jak zařídit, aby znovu i sama chtěla?
Jak udělat, aby to nebyla jen další oblast, ve které jde proti sobě a která ji ničí a přesto se "musí" obětovat?
V tolika oblastech se už přeci vzdala svých potřeb, svých tužeb a své nezávislosti - vše ve prospěch svých dětí a své rodiny.
Jediná oblast, kde si dovolí nejít proti sobě, je sex. Jediný, komu si dovolí nevyhovět, je její muž. On to přece pochopí. Máme přece emancipaci.
Jenomže tohle je zrovna věc, kterou by neměla dělat kvůli někomu dalšímu, ale jen kvůli sobě. Právě kvůli tomu, aby nebyla jen sebeobětující se matkou, ale také Ženou se svou svobodou a nezávislosti a se svou touhou a se svými potřebami, které (světe zboř se) sobecky(!) uspokojí.
Obětovat se pro druhé bylo krédem mnoha generací žen před ní. Dcera si nedovedla představit, že by snad její matka vedla nějaký sexuální život. A to dokonce kvůli sobě, pro své potěšení! Jak by to bylo nemravné! Když došlo na sex, byl zrušen zdviženým prstem morálky a hříchu.
Jednou při terapii, když sloupla nějakou další z hlubších vrstev, vypadlo z ní: "Celý život jsem já byla zakřiknutá a v sexu neúspěšná. Proč by měl mít můj muž právo na něco, co jsem já sama sobě nikdy nedovolila!"
Taková žena si neuvědomuje svoje potřeby a co hůř, není schopna a ochotna je dovolit ani druhému. Dříve, než sexuální radovánky, by se měla naučit si dopřávat drobné (sobecké) radosti a uspokojení z věcí jen pro sebe. Když bude velkorysejší sama k sobě a svým potřebám, bude pak - snad - vstřícnější i ke svému muži a jeho potřebám.
Emancipace žen pokročila zatím jen do té fáze, že dokáží říct rezolutní NE svému muži. Ale zdaleka leckteré ještě nejsou tak daleko, aby dokázaly říct ANO samy sobě.
Najít Erós v sobě, ne zabít ho v muži.
Nezapomínejte, že absolutní, definitivní NE má pro vašeho muže v sobě něco zdrcujícího. On vám ho věří, protože už jednou vám plně věřil vaše ANO. Teď je to pro něj totální a definitivní prohra, bez naděje na změnu. Po stém NE se v něm už něco zlomí. Vzdá to a uteče. Začne to řešit jinak - a jistě ne lépe pro vás oba i pro vaši celou rodinu.
Co takhle říct jen: "Teď ne. Někdy jindy. Za chvíli. Možná..." nebo dokonce: "Ty chceš a tak mě tedy zkus přesvědčit, abych i já chtěla...."
Muž je tu přesně od toho, aby v ženě nebyla Milenka totálně vytlačena Matkou. On se k ní umí prosekat trním a vzbudit ji polibkem. To je jeho úloha. On tu čeká trpělivý i trpící. On s ní chce být opět párem.
Ženy - Matky udělejte svým mužům prostor, do kterého mohou vstoupit a ve kterém přestanou být prosebníkem a otravným nezvaným hostem. On ve vás dokáže opět zapálit oheň vaší vášně, tak z něj udělejte jeho strážce. Muž na takovou úlohu čeká.
Spojnicí mezi vámi dvěma nemohou být jen vaše děti. Ty jednou odejdou a vy byste si měli zůstat. A co vás bude spojovat potom?
Vášnivý Erós je jen vnějším projevem citu, který by měl být vaším hlavním poutem. Dokonce i děti by měly vidět, co jejich rodiče spojuje. A ony moc dobře vycítí, kdy mezi vámi není nic víc, nežli praktická starost o ně a možná trocha toho majetku.
Problém je, pokud už mezi nimi není žádné jiné pouto, než děti a trocha toho společného majetku. To není palivo, ze kterého by šel rozfoukat nový oheň erotické vášně.
Pokud jsem psal, že žena stále ještě neumí bez výčitek říkat ANO, stejně tak platí to, že Matka musí už přestat být asexuální Madona. Matka je ta, která miluje nejen je, ale i jejich otce a miluje se s ním. Mateřství musí ztratit svatozář sexuální neposkvrněnosti - a to i před dětmi. Děti potřebují vidět (samozřejmě ne doslova naturalisticky) rodiče, kteří se milují (a tomu věřte, že to poznají, vytuší, kdy se milují i fyzicky a kdy ne) a ne takové, kteří jsou k sobě chladní, nic je k sobě nepřitahuje, nebo dokonce spolu bojují. Jedině tak i ony jednou budou přistupovat k sexualitě správně. Tady výmluvy neplatí. Tak, jak to zvládáme my, to jednou budou zvládat i naše děti.
Děti nejsou zodpovědné za uhašení plamene naší touhy. To my jsme ho měli udržet a přiživovat.
(velice volně podle Esther Perel(ové))
související:
PS1 (říjen 2021)
Po porodu se zvedá prolaktin - hormon produkovaný podvěskem mozkovým, zodpovědný za laktaci, ale také tlumící libido; podporuje citový vztah k dítěti, ale také laktační psychózu - poporodní deprese. Potlačuje i ženský hormon estrogen, na nějž je navázán serotonin - hormon štěstí. A analogicky estrogeny dodávané ženskému tělu antikoncepcí zvyšují hladinu prolaktinu. Tedy takto ovlivňují nejen ženský cyklus, ale prostřednictvím prolaktinu libido. Prolaktin se po narození dítěte dokonce objevuje v malé míře u mužů. Bohužel v malé míře...
A zde je ten kámen úrazu. Útlum sexuality matky, jakkoli se zdá tou nejpřirozenější reakcí ve prospěch nedávno narozeného dítěte, bývá mužem špatně snášen a způsobuje první trhliny partnerství. Sex byl dosud hlavním zdrojem sladění dvojice a nyní je výrazným zdrojem rozladění.
Oba mají n a sebe mnohem mnohem méně času, nežli v dobách mileneckých, kdy žili takřka výhradně jen jeden pro druhého.
Ženě nyní chybí nesexuální dotýkání a péče (asexuální hýčkání a rozmazlování) partnera. Něco podobného, co si pro vzájemné naladění se na sebe poskytují jiné druhy primátů - vzájemné vískání si srsti, vybírání blech, probírání - prostě "drbání" - a to v doslovném i přeneseném slova smyslu. Tedy nejen dotyky a hlazení, ale i vzájemné zastavení se, zpomalení, věnování si času a i ono běžné lidské "drbání", které utužuje sociální kontakt více, než si myslíme. ("Zdrbnutí" sousedů jasně vymezí naši rodinnou mikroskupinu na "dobré my" od těch "špatných oni".) Jenomže po hektickém všedním dni ti dva na sebe nemají tolik času ani sil, aby se takto pomaličku k sobě dostali a vyladili se na sebe. Vzhledem ke svému zápřahu (ona doma s dítětem, on úplně jinde - v intenzívní práci) jsou každý naladěni úplně na jiné frekvenci. On by se s ní možná dokázal sladit rychlým sexem... kdyby ale po něm, uspokojen ve své fyzické potřebě, totálně neodpadl do sladké únavy relaxu nicnedělání, ve kterém není už schopen nic. Natož se nějak více věnovat své ženě. Po takovémto závěru společného sexu se ale žena cítí jen zneužitá a využitá ("to si to mohl udělat sám!") - zvláště když se jí před tím ani moc do takové nějaké "rychlovky" nechtělo a toho, co ona potřebovala (tedy to hlazení - nejen po těle ale i po dušičce a "drbání"), se jí stejně nedostalo.
A tak se jí do něčeho takového, co jí nepřináší žádné uspokojení, chce čím dál méně. Odkládá a děsí se dne v týdnu (datumu v kalendáři), kdy už nebude moci dál muži sex odpírat. I ona dobře ví, že je po něm muž klidnější, někdy dokonce milejší a hlavně "na pár dní je od něj pokoj". A tak se tedy přemůže, "aby byl klid" a "přidrží". V podstatě sama sebe znásilní (a to leckdy i s příslušnými psychickými i somatickými dopady).
Druhý den si i muž všimne, že žena je "jako proměněná". Z toho usoudí, že jim oběma sex v jeho režii pomáhá a o to více se ho domáhá.
Jenomže úleva a klid ženy pochází z vědomí, že "už to má za sebou" a nějaký čas zas bude "doma klid".
A tak muž je se svým soudem o tom, co prožívá a cítí jeho žena hrubě mimo.
Tato situace míří k tomu, že ženství ženy - jin je tvrdě potlačováno, je posilován její jang, který se dřív nebo později dostane do konkurenčního střetu (boje) s jangem muže. (a o tom zas někdy později)
(Volně podle Vl. Chvála a Lud. Trapková: Rodinná terapie a teorie jin-jangu)
PS2 (listopad 2021)
Pokud je vztah muže k ženě více přenosový, než partnerský - tj. vidí v ní (podvědomě) více svou matku (nemá ještě dořešenu s matkou separaci, nebo i něco jiného a vybíral si svou partnerku podle své matky), může se stát, že dokonce začne soutěžit se svým dítětem o její pozornost. A to zvláště mají-li syna.
Reakce ženy na tento mužův (podvědomý) tlak je celkem pochopitelná: Začne pohlížet na svého muže, jako na svého dalšího syna. Prostě další dítě do počtu.
A tady Erós umírá. Se synem (z pohledu ženy) a nakonec i s matkou (z pohledu muže) se přece nesouloží...
Ona je ráda, že má klid (citově ji naplňuje péče o děti - a to včetně muže, kterého snadno a rychle zařadila do toho houfu "potřebných", ve kterém bývají i stárnoucí rodiče a možná i někdo další) a on si sex začne hledat jinde (pokud mu úplně nevyhasl).
Ale nejpozději v době, kdy se skutečné děti začínají separovat (vylétat z hnízda) je už to takto neudržitelné a přichází krize.