Promořovat nebo nepromořovat?
Bavím se, když koukám na ty vášnivé internetové diskuze o tom zda "promořovat", nebo "nepromořovat"... *)
V první chvíli jsem si říkal, když už máme ty "internety" proč není už dávno zřízen institut elektronického referenda. Každá takováhle otázka by byla vyřešena hlasováním internetovým národem. Ale pak mi došlo, že by se většina výsledků stejně podobala výsledkům prezidentských voleb - 51:49 (lhostejno pro co jo a pro co ne). Takže bychom byli zas tam, kde jsme. :)
Ono je to tak se vším. Zelený strom života si poroste kudy bude potřebovat a my se budeme muset přizpůsobit.
Takže je vlastně jedině dobře, že příznivci i odpůrci promořování jsou tak půl na půl. A v tomto případě je to "zůstat v půli cesty" možná i nejlepší řešení. A naštěstí je možné. (Extrémní "odezdikezdismus" je vždycky průšvih). Prostě pomalu ta restriktivní opatření rozvolňovat.
Zas a opět "Buddhova struna": Když ji příliš utáhneme - praskne. Když ji příliš povolíme - nezahraje.
A kdo hraje na nějaký nástroj, ví, že dolaďování je stálý a nikdy nekončící proces.
Ono vůbec bychom k těm přírodním, ale i společenským jevům měli přistoupit principem wu-wej.
Existuje způsob jak použít kolektivní vědomí skupiny lidí pro odhad správného výsledku nebo budoucích kroků. Takové mámy od plotny platí i americká armáda. Jednou se takhle ptali asi 500 lidí, kolik váží vůl na obrázku. Měl zhruba 500 kilo, někdo řekl sto, někdo tunu a ve výsledku byl průměr při tom velkém množství odhadujících o půl kila od reality. Prý šéf jakési sázkové kanceláře říká, že když lidi hlasují penězi o tom jak dopadnou volby a oni podle toho precizují kurzy, vyjde jim výsledek téměř přesně odpovídající realitě. Na rozdíl od "oficielních" průzkumů.
Takto se dá hlasovat jen v případech, kdy je výsledek "analogový" - tedy něco jako odhad váhy vola. A dá se z tisíců různých odpovědí udělat průměr. Ne v případě, kdy někdo chce výsledek "digitální", tedy "buď-anebo", "ano-ne", "Losna nebo Mažňák". To dopadne v tom zmíněném poměru 51:49, což je opravdu k ničemu (nanejvýš tak k určení prezidenta - ale to stejně dobře mohli udělat losem).
I ve výše zmíněném případě nejde o to, zda "promořovat nebo nepromořovat" (jak je to zatím postaveno v případě Prymuly) ale do jaké míry...
Právě jsem pojal rozhodnutí, že odmítám v budoucnu hlasovat v jakémkoli plebiscitu, kde možnosti budou jenom dvě. Reálný život takhle nestojí.
Leda by udělali možnost hlasovat na škále (třeba 0-100%). Kolka procenty jsem já osobně pro možnost "0" a kolika procenty pro možnost "1" (tedy jak moc je mi sympatický Losna a jak moc Mažňák ;)
Když už jsme u těch prezidentů (kterých se tohle týká nejcitelněji), tak to mě tehdy při volbách napadla hříšná myšlenka: Proč vlastně musíme mít jen jednoho? Proč nemůže být nějaký (48,63%) "místoprezident" (jsou i místostarostové, dokonce místokrálové) ?
Proč vlastně musíme zaujímat nějaká stanoviska? A když už, tak proč stylem buď anebo, jako se teď strhly diskuze o těch Prymulovo stanoviscích? To prostě není 0 nebo 1. To je jen "do určité míry tak, do určité míry jinak" a co víc "možná tak, možná tak" a ještě hůř "dnes možná tak, zítra možná jinak"....
Já chápu, že něco takového většina lidí (obvzláště technokrati) nedokážou zkousnout, ale tudy by se měl ubírat vývoj. Tak trochu Losnu, tak trochu Mažňáka, a tak trochu i někoho jiného.... A střezme se těch, kteří vykřikují: "kdo nejde s námi, jde proti nám". To už dnes neplatí. Možnosti nejsou jen dvě. A ten, co prosazuje "třetí cestu" by už neměl být divný, protože tu může být někdo i se "čtvrtou, pátou... n-tou cestou", protože většina lidských záležitostí má řešení ještě mnohem víc.
K výše uvedeném hlasování buď-anebo, které bývá většinou půl na půl a čím více lidí hlasuje, tím více se blíží poměru 50:50, připomenu jeden z nejslavnějších případů: Hlasování o vině či nevině Sokratově
- dopadlo 281 : 220 hlasů, tedy 56 : 44 v procentech.
Nad tímto vyrovnaným výsledkem se pozastavil i sám souzený Sokrates - čekal to mnohem horší. Tehdy ještě demokracie byla moudrá a uznala(á), že tohle je v podstatě "half und half" a tak dala odsouzenému možnost si trest zvolit. Sokrates si zvolil (co, to nastudujte u Platóna), čímž porotu nasral, takže další hlasování bylo mnohem jednoznačnější...
Moudří nám stále dokola opakují, čím je ostřejší světlo, tím hlubší bude stín, čím bude více světla (+) tím více bude stínu (-). To jen my si furt nechceme připustit, že vždy, všude a ve všem je jednota protikladů, takže pokud je svět v pořádku, bude to dycky půl na půl. A doufáme, že prosazením jednoho (toho "správného") a potlačením druhého (toho "špatného") vznikne ráj na zemi a furt se divíme, že se to nedaří - a svádíme to na tu "druhou půlku", že nám to kazí...
*) Protože slovo "promořováni" prý na lidi nepůsobí příznivě, bude se to nazývat "imunizování". Takže termín používaný sotva pár dní je už "nekorektní"...
Ano, v lidech to evokuje "mor", nákazu, něco velmi nebezpečného. Ale všímáte si, co to znamená? Že jsme víc závislí na výrazech, symbolech, nežli na realitě jako takové. Dejme něčemu lepší "korektnější" název a hned to budeme snášet lépe...
Tahle civilizace mě fakt baví... :)
PS (podzim 2020): Dnes už víme, že ti, co nemoc prodělali, nemají záruku, že ji znova nedostanou. Tj. "promořování" by byl vcelku ne.... neplatný pokus (abych to řekl kulantně ;). Takže veškeré vášnivé diskuze byly také vcelku k ničemu. :) Natož pak, kdyby se chtěly vyřešit hlasováním ano - ne. Realita si to stejně vyřeší po svém.
wu-wej ;)