Ruckowitzschachten
Pojmem "schachten" se označují lesní pastviny pro mladá zvířata v nadmořské výšce více než 1000 m. Byly také na vrcholcích Bavorského lesa - Arber a Falkenstein.
Nápadem jednoho sedláka z Zwieselu-Klautzenbachu byly v roce 1613 poprvé vyhnáni mladí býčci a jalovice na pastvu na jedinou tehdy existující lesní pastevní plochu na Ruckowitzschachten na hoře Falkenstein. Protože se pastva v lese vysoko v horách osvědčila a počet sedláků, kteří tam v létě vyháněli svá zvířata, stoupal, bylo nutné zakládat nové pastviny. Hledaly se vhodné plochy a na nich se stromy nařízly tak, že došlo k jejich zlomení. Teprve po jednom nebo dvou letech se pokácené dřevo spálilo a popel byl rovnoměrně rozdělen na vymýcené ploše. Na té brzy vyrostla hustá tráva. Předností tohoto pastevního hospodářství bylo, že zvířata v létě nespotřebovávala krmivo, tráva v údolí se mohla nasušit a seno použít na krmení v zimě. Tak bylo možné držet vysoké stavy dobytka. Protože zvířata, která strávila celé léto pod širým nebem, byla obzvlášť robustní, mohla být se ziskem prodávána i do ciziny. Roku 1831 napočítal lesní úřad Zwiesel 40 a lesní úřad Bodenmais 22 pastvin – schachten.
Dnes ještě čtyři sedláci z Bodenmaisu využívají v malém rozsahu svého práva na lesní pastvu na Javoru. Tyto bývalé pastviny se svými osamělými staletými stromy, které poskytovaly zvířatům úkryt, leží jako perly v lesním moři. Turisté by si tento zážitek neměli nechat ujít. Rozprostírá se na severním svahu Velkého Falkensteinu, je odtud výhled na Velký Javor a do Čech. Nachází se zde umrlčí prkno s připomínkou někdejšího šumavského selského dvorce zvaného "Girglhof". Je zde i poslední studánka, kde se dá napít. Poblíž další malá lada s názvem Sulzschachten, což je také vyhlídka a odpočívadlo s výhledy na dominantní vrcholy Groser Arber, Špičák atd.
Přístup k pastvinám je jak pro pěší (po červené od Zwieslerwaldhaus), tak pro cyklisty (po č.7 od hraničního přechodu Debrník) pohodlný,jen na posledním rozcestí před Falkensteinem odbočit doleva.