NS Farmářská stezka (Petrovice u Sušice)
Farmářská stezka vede z velké části klidovým územím Přírodního parku Kochánov v bezprostřední blízkosti Chráněné krajinné oblasti Šumava. Výchozím bodem více než dvacetikilometrové trasy Středním Pošumavím jsou Petrovice, respektive Vojetice u Sušice vzdálené 7 kilometrů od Sušice. Trasa stezky vede následujícími místy: Petrovice – Dolní Kochánov – Horní Kochánov – Keply – Stará Huť – Radkov – Mochov – Hořejší Těšov – Dolejší Těšov – Vlastějov – Vojetice. Své putování po Farmářské stezce můžeme začít i v dalším nástupním místě, tím je osada Keply nacházející se pár kilometrů od Harmanic.
Pomocníkem při putování krajinou vám bude i venkovní informační systém s logem Farmářské stezky. Podstatná část stezky vede územím, kde se zemědělství věnuje řada farem, které umožňují poznat současnou podobu zemědělství, navazujícího na tradiční dřívější formy. Cestou je možno vidět např. „vlčí jámy“, umrlčí prkna, množství zachovalých staveb lidové architektury, státem chráněné modříny úctyhodných rozměrů, nádherné výhledy do malebného okolí Šumavy...
Prvními trvale usídlenými obyvateli tohoto kraje, jímž prochází stezka, byli keltští rýžovníci zlata, kteří pronikali za drahým kovem. Místy se dodnes nacházejí zbytky starých sejpů, pozůstatků rýžovnické činnosti.
Od konce 11. století můžeme předpokládat čilý obchodní ruch na odbočce zlaté solné stezky, vedoucí z Hartmanic směrem k dnešním Velharticím a dále do vnitrozemí.
Dalším významným fenoménem kraje se stalo dolování zlata v hartmanickém důlním revíru. Od 16. století dochází k prudkému rozvoji sklářství v této části Šumavy. Sklářské podnikání zasáhlo hlavně část kolem Mochova, Staré Hutě, Keplí a Kochánova.
Po ukončení obchodního podnikání na Zlaté Stezce, dolování zlata a činnosti skláren zůstalo prakticky jediným zdrojem obživy místního obyvatelstva zamědělství.
Zemědělská činnost začala současně s příchodem prvních stálých obyvatel. Více se rozvinula při rozmachu sklářství. Jednak se zvýšil počet obyvatel, jednak skláři vytěžily velké lesní plochy, které se vypálením a vyklučením posléze přeměnily v louky a pole. Od počátku 19. století se stalo zemědělství nejdůležitějším nosným prvkem obživy všech obyvatel oblasti snad s výjimkou několika zaměstnanců pil, mlýnů, drobných pivovárků nabo drobných řemeslnických a obchodních podnikatelů. V drsných pohorských podmínkách zpravidla pěstovali žito, oves a brambory a zabývali se chovem dobytka. V zemědělství dosahovali zdejší hospodáři často pozorohudných úspěchů. Známo bylo vynikající těšovské žito, tamní statkách Ziegler byl také majitelem proslulého chovu stáda simmentálského hovězího dobytka. Chamutičtí bratři Durdilové se proslavili výrobou známé kávoviny Svatoborky, v Hořejším Krušci pracovala neméně známá Fuchsova mlékárna a sýrárna. Protože všichni statkáři byli německé národnosti, s jejich odsunem po skončení druhé světové války se změnil a struktura zemědělství.
Do vylidněné oblasti přišli dosídlenci z vnitozemí, reemigranti z Rumunska, volyňští Češi z Ukrajiny a Slováci. Zemědělstvím se zabývali nikterak úspěšně nejprve národní správci a později státní statky. Dalšími se taly Vojenské lesy a statky a jednotná zemědělská družstva.
V současné době se zemědělství věnuje intenzivně řada farem. Právě jejich územím vede podstatná část stezky, která mimo přírodních krás šumavského podhůří, možností aktivního sportování i odpočinku, seznámení s historií a zeměpisnými zajímavostmi umožńuje blíže poznat současnou podobu zemědělství, navazujícího na tradiční dřívější formy.