ONE DIRECTION FAN FICTION

Byla velmi chladná noc, byl taky začátek prosince. A na Londýnské ulice začal dopadat sníh. Anne Stylesová se zahákla o svého manžela zatímco šli ke svému autu zaparkovaném kousek za obchodem, který vlastnili. Najednou, si všimla lidského těla zakrytého starou dekou u parkoviště.

"Zlato," chytla se pevně manžela.

"Asi nějaký bezdomovec," řekl.

"Ale... co když je třeba mrtvý? Nebo zraněný?" řekla starostlivě.

"Neměli by jsme se k němu přibližovat, může být nebezepečný, může mít i zbraň," snažil se jí odvést přímo k autu, ale ona ho zastavila.

"Prosím," zašeptala.

"Tak dobře," vydechl po chvíli. "Drž se za mnou."

Anne kývla a následovala ho až k oné osobě.

"Ehm, halo?" řekl manžel nahlas. "Slyšíte mě?"

"C-co chcete?" ozval se slabý hlas.

"Jste v pořádku?" zeptala se Anne.

"Spím na p-parkovišti a na obličej mi padá sníh, as-si nejsem v p-pořádku," řekl sakrasticky. I když jeho hlas byl pořád rozřesený.

Anne si všimla že je to mladý muž, asi ne víc dvacetiletý. Hned si vzpomněla na někoho jí blízkého, který se octil ve stejné situaci.

"Proč nejdeš do nějaké krizového centra nebo někde kde se schováš?" zeptala se ho.

"Všude j-je plno. A tam kde n-ne, vládnou ch-chlapi s kudlama. M-myslím že tady je t-to lepší," snažil se přitáhnout deku blíž. "A vůbec, co s-se o mě s-staráte? D-dejte mi p-pokoj."

Anne slyšela v jeho hlase až slzy.

"Nechceš jít k nám? Na dnešní noc? Dáme ti nějaké jídlo a vyspíš se v teple," usmála se.

"Jasně," povzdechl si. "P-pustili by jste s-si do domu n-neznámého chlapa?"

"Moje žena má pravdu. Měl by jsi jít s námi," řekl Annin manžel, když zatahala za jeho rukáv.

"P-proč bych měl j-jít?" posadil se pomalu a snažil se nějak ohřát. Měl jenom nathrlé triko a lehké kalhoty.

"Mám syna v tvém věku. A..." začala Anne ale kluk ji přerušil.

"D-děkuji vám, paní. Ale d-dejte mi laskavě p-pokoj," řekl stále stejně rozřesený zimou.

"Fajn," povzdecha si Anne. "Jestli chceš zůstat tady a umrznout, jak si přeješ. Budu pozorně číst noviny, třeba o tobě někdo napíše," řekla. Doufala že tak ho přesvědčí. A kupodivu to zabralo.

"P-počkejte," řekl když už se otočili.

"Ano?" řekla Anne se založenýma rukama.

"Tak dobře. Ale m-mám jednu p-podmínku," řekl.

"A jakou?" zeptala se.

"Za týden od-djíždím do G-glasgowu. A d-do té doby p-potřebuju někde z-zůstat. Jestli mě u v-vás necháte do t-té doby, budu v-vám vážně vděčný, o-opravdu" řekl nesměle.

Anne se usmála. "Pojď," vzala ho kolem ramen a sundala z něj už dávno děravou deku.

Chlapec se podivil její náklonosti, nebyl na to zvyklý.

"Tam je naše auto," řekl manžel po cestě k němu.

"A jak se vlastně jmenuješ?" zeptala se Anna chlapce.

"Z-Zayn, Zayn M-malik," řekl Zayn a s vděkou vlezl do auta odkud pozoroval okolí, které určitě bude za chvíli úplně zahalené sněhem, který stále sílil.

Pozn.

Tahle povídka má jenom 6 nebo 7 dílů takže věřím že by tady měla být celá během týdne :-)