ONE DIRECTION FAN FICTION

ZAYNŮV POHLED

Spolu s Louim jsme šli dolů do restaurace na snídani. Už z dálky na nás mával Harry. Vedle něj seděl Niall.

"Pojďme," usmál jsem se.

"Dobré ráno," řekl Niall když jsme si sedli k nim.

"Ne každé ho má," řekl Louis frustrovaně.

"Co je ti?" zeptal se ho Harry.

"Ale nic," zakroutil hlavou.

"Ehm, no... jak jste se vyspali? Nemáte kocovinu?" zeptal jsem se Harryho a Nialla.

"Já můžu vypít klidně půlku baru a na druhý den vstanu úplně v pohodě, a tady Niall je z Irska, takže ani s ním alkohol jenom tak nezamává," zasmál se Harry.

"Už jste si objednali?" usmál jsem se.

"Ne," řekl Harry.

"Mám strašnou chuť na omelety a pomerančový džus," řekl Niall. "No, možná trojitou porci."

"Přinesu ti to?" usmál jsem se na něj.

"Díky," taky se usmál.

"Objednej to nám všem," řekl Harry.

"Fajn," zvedl jsem se a šel jsem říct objednávku. Kdybych mával na číšníky, asi by to trvalo než by přišli k našemu stolu, tak jsem šel radši rovnou ke zdroji.

Po tom co jsem řekl objednávku se u mě objevil Liam.

"Ahoj," usmál se.

"Ahoj," opětoval jsem mu úsměv. "Slyšel jsem... o tobě a Louim."

"Jo," sklopil hlavu. "Asi to nebyl moc dobrý nápad. Měl jsem ho radši odvést do vašeho pokoje, ale nemohl jsem si pomoct. Když mě líbal a chtěl se mnou strávit noc, já.. jsem ho nemohl odmítnout," řekl.

"No, ale on toho lituje. Řekl že už si s tebou nemíní začínat," řekl jsem opatrně.

"Já vím," pousmál se smutně. "Ale dokud jsme tady, nechci se vzdávat," řekl.

"Chceš si ho získat zpátky?" zeptal jsem se ho.

"Pokusím se o to," řekl. "Pomůžeš mi?"

"A jak?" svraštil jsem obočí. "Já nevím. Zkus si s ním třeba promluvit, přesvědčit ho."

"Nemyslím si že to ho přesvědčí," řekl jsem.

"No... ale zkusíš to?" podíval se na mě psíma očima.
"Uvidím co bude v mých silách. Ale jestli ti můžu dát radu, zkus si ho získat tak jako na začátku. Teda, nevím jak váš vztah probíhal, ale pokus nějak oživit vaši lásku, aby si vzpomněl na to jaké to bylo když jsme byli ještě spolu," řekl jsem.

"Díky," usmál se. "Zkusím něco vymyslet.

"Tak dobře," řekl jsem. "Oba se zdáte jako moc milí kluci a byl bych rád kdyby jste byli oba spokojení a šťastní."

Liam se usmál, lehce se dotknul mého ramene a já se vrátil zpátky našemu stolu, na který o chvíli později přinesli vážně skvěle vypadající omelety. Všimnul jsem si že zatímco Harry se pořád smál a dokonce se mi zdálo že se mnou flirtoval, Niall se zdál většinu času odtažitý a sotva se na mě podíval. Mrzelo mě to. Cítil jsem že je to mnou.

HARRYHO POHLED

"Nialle! Neviděl jsi moje plavky?" zavolal jsem na Nialla do koupelny.

"Ne!" zavolal zpátky.

"Sakra, kde jsem dal,“ začal jsem přehrabovat v mých věcech.

Nakonec jsem je našel mezi spodním prádlem, hned mě mělo napadnout že jsem je dal tam.

"Už je mám," zasmál jsem se a vzal jsem si do ruky opalovací krém.

"Ty chceš do bazénu?" vyšel po chvíli z koupelny.

"Jasně," usmál jsem se. "Doufám že tam bude i Zayn."

"Proč?" zeptal se.

"No... je to vážně fešák. Myslím že hezčího kluka tady nenajdu. A věřím že i já se líbím jemu. To jak s tebou včera tancoval, myslím že mě jenom provokoval," řekl jsem.

"Oh," sklopil hlavu.

"Co je?" podíval jsem se zmateně.

"Ale nic," sedl si na postel.

"No tak, Nialle. Taky si někoho můžeš najít. Vezmi si plavky a pojď se mnou. Jsem si jistý že je tady spousta kluků kterým se líbíš, jasný?" dal jsem mu s úsměvem ruku na rameno.

"Fajn," pousmál se.

"Tak se mi líbíš. Hlavu vzhůru, kalhoty dolů," zasmál jsem se.

"Ty jsi blb," hodil po mě se smíchem triko.

"No tak. Šup šup. Já zatím zajdu se Zaynem jestli půjde s námi," řekl jsem.

"Fajn," kývnul Niall.

"Čau," usmál jsem se když mi Zayn otevřel.

"Ahoj," taky se usmál.

"Půjdete s náma k bazénu?" podíval jsem se na něj a pak na Louiho.

"No... já nevím. Neumím totiž plavat," řekl ostýchavě.

"To je jedno, můžeme se opalovat. A... kdo ví třeba tě to zkusím naučit," řekl jsem.

"Tak fajn, za deset minut tady?" zeptal se.

"Jo," kývnul jsem se smíchem. "Tak za dest minut."

NIALLŮV POHLED

Vážně jsem tam nechtěl jít, ale přece jenom, chtěl jsem vidět Zayna, a taky tady byla možnost že bych třeba mohl potkat někoho jiného. Když jsme spolu se Zaynem a Louim přišli dolů k bazénu, obsadili jsme poslední dvě volné lehátka. Sedli jsme si na ně a sledovali dění kolem. Většina lidí bylo v bazéně, několik na lehátkách, a zbytek asi někde u venkovního baru.

"Natřeš mě?" podíval se Harry na Zayn s nevinným úsměvem.

"Jo, jasně," usmál se.

"Díky. Nialle, mohl by jsi..." naznačil mi abych uhnul a já si sedl vedle Louiho zatímco si Zayn vzal do ruky opalovací krém a začal natírat Harryho.

Louis se na mě podíval a položil mi ruku na koleno.

"Hele. Já jdu pro něco k pití," řekl po chvíli. "Je tady vážně vedro."

"Dobře," řekl Zayn a usmál se na mě.

Já mu úsměv oplatil a lehnul jsem si na lehátko. Díval jsem se na Zayna jak Harryho natírá, a přál jsem si abych byl na Harryho místě.

"Jdu na chvíli k vodě," řekl Harry.

"Já zůstanu tady," pousmál se Zayn. "Mám z vody respekt."

"Fajn," zasmál se Harry. "Ale za chvíli se sem vrátím," dal mu pusu na tvář.

Nechtěl jsem ukázat že žárlím, tak jsem se otočil na záda a čekal jsem až Louis přinese pití. Najednou jsem ucítil něčí ruce na zádech.

"Co je?" podíval jsem se.

"Jenom jsem tě chtěl taky natřít. Nevadí ti to?" viděl jsem Zaynou tvář.

"Uhm, ne," řekl jsem a otočil jsem se zpátky.

Bože, když jsem cítil jeho ruce na svém těle, cítil jsem se jako v nebi.

LOUIHO POHLED

Čekal jsem na pití a s úsměvem jsem sledoval Zayna jak natírá Nialla krémem a opodál si Harry začal povídat s nějakýma klukama. No, spíš s něma flirtoval. Zakroutil jsem nad ním hlavou a držel jsem palce Niallovi, ať mu to se Zaynem vyjde. Přišlo mi že se k sobě hodí.

"Ahoj," zjevil se přede mnou Liam.

"Ty mě sleduješ?" vzal jsem si do ruky pití a šel jsem pryč od něj, ale on šel se mnou.

"Můžeme si promluvit?" chytil mě jemně za ruku.

"Ne," řekl jsem.

"Prosím," udělal na mě ten svůj psí obličej, kterému nikdy neodolám.

"Ne," zopakoval jsem, ne už tak rozhodně jako poprvé.

"Prosím," díval se dál tím jeho pohledem.

"Fajn," vydechl jsem. "Ale až později."

"Dobře," usmál se. "Později."

Když zmizel, musel jsem se zasmát. Vím, že jsem byl vůl že jsem ho rovnou neodmítl a nechal jsem se jím přesvědčit, ale pořád jsem ho miloval a možná že bych mu ještě mohl dát jednu šanci. Ale jenom možná.