ONE DIRECTION FAN FICTION

IAMŮV POHLED

Louis odešel. Sice jenom na pár dní, ale odešel. Všichni tři jsme z toho byli nešťastní, tak co potom Harry. Radši jsem se na to snažil nemyslet. Bylo mi jasné, že až to Harry uslyší, úplně se zhroutí. Vím, že i když mu řekneme, že se za pár dní vrátí zpátky, neuvěří tomu a bude myslet, že ho navždy ztratil. Vím to.

Uběhla asi hodina od Louiho odchodu, když jsme uslyšeli, jak něco spadlo v Harryho pokoji. Všichni tři jsme se tam rychle rozběhli.

"Co je? Jsi v pořádku?" vyhrkl jsem vyděšeně, když jsme vešli do Harryho pokoje. On tam vyčerpaně seděl na posteli s oteklýma očima, rozcuchanými vlasy a prázdným výrazem. Zayn si všiml spadnuté lampy na zemi a hned ji šel zvednout.

"Harry," řekl jsem jemně, když jsem si sedl k němu a stiskl jsem mu koleno.

Hodnou chvíli mlčel, ale pak se jenom tiše zeptal: "Kde je Louis?"

"Měl by jsi ještě spát, nebo si dát horkou vanu," řekl Zayn.

"Seru vám na horkou vanu! Ptal jsem se, kde je Louis!" vykřikl Harry.

"Nekřič," řekl Niall. "Uklidni se."

"Laskavě mi neříkej, abych se uklidnil, do hajzlu!" řekl Harry. Vypadalo to, jako by se vrátil ten starý Harry, kterého jsme poznali. Ale ani jsem se mu nedivil.

"Harry, prosím. Vím, že je to pro tebe těžké, ale prosím, snaž se uklidnit, ano?" řekl jsem starostlivě.

Harry zhluboka vydechl. "Uklidním se, až mi řeknete, kde je Louis," řekl Harry.

"Dobře. Víš, Louis... odešel," řekl jsem pomalu.

"Jak odešel?" vykulil Harry oči.

"Jenom na pár dní, pak se vrátí." Dal mu Zayn ruku na rameno, ale Harry v okamžiku vstal.

"Vrátí? Já vím, že mě opustil! Že se na mě vykašlal!" řekl Harry zoufale.

"Harry, to není pravda, věř mi," snažil se ho Zayn uklidnit.

"Jestli jsem ztratil Louiho, už nechci žít," řekl Harry a vyběhl ven z pokoje.

Rychle jsem se za ním rozběhl, abych ho zastavil.

"Harry, počkej," vzal jsem ho rychle za tričko.

On se na mě rychle otočil a mrštil mnou tak, že jsem narazil do zdi.

Pak dál pokračoval v běhu.

"Harry!" volal jsem a chytil jsem se za hlavu, protože náraz byl docela silný, ale on vyběhl ven a šel bůhví kam.

Zklamaně jsem se teda vrátil do bytu.

"Odešel?" zeptal se Zayn.

"Jo. Snažil jsem se ho zastavit, ale začal být agresivní. Snad se mu nic nestane," vydechl jsem.

"Ale nemůžeme ho jen tak nechat. Měli by jsme jít za ním, ne?" řekl Niall.

"Bůhví, kde je. Má u sebe mobil. Když se do večera nevrátí, budeme ho hledat," řekl jsem.

"I tak bych vyrazil už teď. Večer může být kdekoliv," řekl nervózně Zayn.

"Lásko, vím, že se o něho bojíš a já taky. Ale musíme ho nechat, ať se uklidní. Jak ho znám, myslím, že půjde někde do baru a opije se. Nic horšího. Alespoň doufám," polkl jsem a objal jsem Zayna, který vypadal, že se každou chvíli rozbrečí.

"Počkáme, a když se dlouho nebude vracet, půjdeme ho hledat. Snad bude někde poblíž," řekl Niall, který vypadal úplně zoufale stejně jako my.

LOUIHO POHLED

Zazvonil jsem u Sadiných dveří. Hned jak otevřela, vrhl jsem se jí kolem krku.

"Lou? Co se stalo, zlato?" řekla Sadie starostlivě a hladila mě po vlasech.

"Řeknu ti to, ale teď mě jenom obejmi," řekl jsem naléhavě.

Sadie nic neřekla a dál mě objímala. Po chvíli se naše objetí prolomilo, vzal jsem si tašku a Sadie zavřela dveře.

"Sedni si." Dala mi Sadie ruku na rameno a dovedla mě k pohovce.

Já si sedl a dal jsem hlavu do dlaní.

"Tak co se stalo?" přejela mi Sadie po temeni.

Pomalu jsem zvedl hlavu.

"Harry. Zradil mě. Podvedl mě," řekl jsem nešťastně.

"Nachytal jsi ho s někým?" řekla Sadie rozzlobeně. Vím, že nesnáší nevěrníky.

"Ne, on mě nepodvedl. Takhle. Zatajil mi něco důležitého," řekl jsem.

"A co?" zeptala se Sadie s nechápavým výrazem.

"On... On hrál... v pornofilmech." Sklonil jsem znova ostudně hlavu.

"Cože?" řekla Sadie udiveně. "Bože."

"Dozvěděl jsem se to dneska ráno. Slyšel jsem, jak si o tom povídá s mými spolubydlícími, mými takzvanými kamarády. Kdybych je neslyšel, určitě by mi to nikdy neřekl," řekl jsem sklesle.

"Wow. To jsem fakt nečekala. I když upřímně, myslela jsem, že to bude něco vážnějšího."

"Tohle se ti snad nezdá dost vážné?" řekl jsem dotčeně.

"Je to vážné. Neměl to dělat nebo ti to měl alespoň říct, ale upřímně, stávají se i horší věci, páry překonávají těžší překážky," pohladila mě Sadie.

"Možná. Ale i tak tohle pro mě byla velká zrada a potupa, chápeš?" řekl jsem.

"Chápu tě. Ještě to pořád točí?"

"Tvrdí, že ne, ale nevím, jestli mu můžu věřit. Jsem pořád v práci a nevím, co on celou dobu dělá. Z čeho asi tak žije takových měsíců, když nemá práci?" řekl jsem.

"Říkal jsi, že něco zdědil, ne?"

"Jo, ale teď už ani nevím, co je pravda," řekl jsem.

"A co teď hodláš udělat? Vrátíš se k němu?" zeptala se Sadie.

"Nevím. Miluju ho, ale tohle pro mě byla dýka do zad. Myslím, že si radši dáme pauzu. Čas to zlé smaže a pak snad začneme odznovu. Už bez lží," pousmál jsem se.

Sadie s úsměvem stiskla mou ruk, a já si jenom tiše povzdychl. Chtěl jsem být zase s ním.