ONE DIRECTION FAN FICTION

Po tom co jsem si uložila věcí do skříněk, jsem přišla k oknu a dívala se na výhled, který se mi naskytl. Když jsem uviděla obrovskou vstupní bránu, najednou mě zamrazilo. Přípomínala mi takovou tu strašidelnou obrovskou bránu v hororech. Složila jsem si ruce na prsou a odešla jsem od okna. Rozmýšlela jsem jestli mám jít za Louim, nebo mám počkat. Nevěděla jsem co mám dělat, ale rozhodla jsem se jít za ním. Nemohla jsem tady přece zůstat navěky.

Vyšla jsem z pokoje, a tiše jsem za sebou zavřela dveře. Nic jsem neslyšela. Až když jsem procházela chodbou a blížila jsem se ke schodišti které vedlo do obrovské obývací místnosti, jsem uslyšela tiché zvuky, zřejmě z televize. Pomalým krokem jsem šla po schodech, a snažila jsem se nabrat dech. Přišla jsem až do obývaku, kde jsem na pohovce uviděla Louiho, jak se dívá na film.

"A-ahoj," vyrazil ze sebe když mě uviděl.

"Ahoj," usmála jsem se a posadila jsem se na roh pohovky. "Přišla jsem abych... abys mi řekl jaké budou moje povinnosti, jestli tady jsou nějaké pravidla..." dívala jsem se mu přímo do očí.

"J-jo. No... nevím jestli máš nějakou práci..."

Zakývala jsem hlavou na znamení ne.

"Můžu ti dát, řekněme 300 dolarů měsíčně, zbytek bude započítaný v nájmu, a jídle. Souhlasíš s tím?" zeptal se mě se stále divným, vystrašeným, výrazem na tváři.

"Skvělé. A jaké jsou teda moje povinnosti?" věnovala jsem mu úsměv.

"No. Můžeš dělat základní práce. Stlát postele, umývat podlahu, koupelny, vysávat, vařit..." podíval se na mě nesměle.

"Nemám s tím žádný problém. A ty dvě paní které tu uklízí... Nebudu jim překážet?" sklopila jsem zrak.

"Nemyslím si. Už tak mají dost práce, a myslím že tohle jim to usnadní," měl na tváři stále ten divný výraz.

"Tak. Mám začít už dnes?" vstala jsem z gauče.

"Nemusíš. Včera tady byli naše pomocnice. Jen bys mohla později uvařit, jestli chceš. Začít můžeš až zítra," usmál se na mě.

"Samozřejmě. Teď si jdu trochu odpočinout, a později něco uvařím. Co říkáš na špagety? Neumím až tolik jídel," zasmála jsem se.

"Miluju špagety," usmál se a pak se pohledem opět vrátil k televizi.

"Tak později," řekla jsem zatímco jsem se vracela ke schodům, po kterým jsem vyšla k mému pokoji.

Nevěděla jsem co si mám o Louim myslet. Byl docela milý, ale nechápala jsem proč byl tak nervozní. Nemyslím si že by mé sestře ublížil, ale myslím si že určitě něco ví...

Na pár hodin jsem si odpočinula, zdálo se mi to jako zázrak, že jsem usnula. Vzbudilo mě bouchnutí dveřmi auta. Otevřela jsem oči a co nejrychleji jsem přišla k oknu. Viděla jsem z něj vycházet dva kluky, jeden vysoký, hnědovlasý, a druhý nižší, blonďák. Šli ke dveřím, když se ale najednou otočili. Přijíždělo totiž další auto, ze kterého chvíli nato vystoupil další kluk, hnědovlasý, dobře stavěný, se skloněnou hlavou. Přišel k těm dvoum a sotva se pozdravili. Pak společně šli ke dveřím. Rozbušilo se mi srdce. Už jsou tady. Přemýšlela jsem co mám dělat. Mám jít hned tam, nebo počkat. Nevěděla jsem. Několikrát jsem se zhluboka nadechla a přesunula jsem se k zrcadlu. Rychle jsem se upravila, přišla ke dveřím a vzala jsem za kliku...

CHAPTER 5

"Ahoj," vkročila jsem nesměle do obýváku, kde stáli čtyři kluci.

"Oh, ahoj, představím ti kámoše," řekl Louis.

"Já se představím sám," usmál se kudrnatý kluk a přistoupil ke mě, aby mi podal ruku. Nevím proč ale ucítila jsem něco divného. "Jsem Harry Styles."

"Jade Thirwallová," pokusila jsem se o úsměv.

"Já jsem Liam," přišel ke mě další hnědovlasý kluk, kterému byl ve tváři vidět strach a obavy.

"Jade."

"A j-já jsem Niall," řekl nervozně poslední z nich, blond'ák.

"Jade," řekla jsem ještě jednou.

"Takže ty jsi nová nájemkyně?" zeptal se Harry.

"Jo," řekla jsem a mířila jsem si to do kuchyně. "Omluvte mě, slíbila jsem Louimu špagety."

"Pomůžeme ti," vyhrkl Louis.

"Ne,díky, to je dobrý," usmála jsem se, a co nejrychleji jsem odešla do kuchyně.

Po tom co jsem uvařila špagety, jsem je zanesla klukům a společně jsme se najedli. Po večeři mi pomohli umýt nádobí a Harry nadhodil Louimu aby propustil jejich dvě pomocnice, že já to zvládnu, a oni mi pomůžou. Hned jsem si všimla že má Harry velké přesvědčovací a manipulátorské schopnosti. Louis nakonec souhlasil ,a řekl že ráno jim zavolá a dá jim tříměsíční plat. Trochu jsem znervozněla, že tu budu s nima sama, ale co jsem měla dělat. Ještě než jsem odešla do ložnice, mě ještě pořádně provedly po domě.

V noci jsem nemohla pořádně spát, pořád se mi v hlavně mísily myšlenky, navíc, zítra má přijet ještě pátý z nich, nějaký Zayn. Podařilo se mi usnout, ale pak mě probudilo něco jako zavření dveří. Říkala jsem si, že se mi to asi zdálo, ale hluboko uvnitř jsem tušila, že mě někdo dost možná špehoval. Přitáhla jsem si peřinu až k očím, a po nějaké době jsem usnula.

Ráno mě probudil protivný zvuk budíku. Zaklapla jsem ho. Bylo přesně 6.00. Protřela jsem si oči, a prohrábla jsem si vlasy. Posadila jsem se na postel, a odhrnula jsem přikrývku. Vstala jsem a podívala jsem se do zrcadla. Měla jsem kruhy pod očima. Výhoda byla že mám vlastní koupelnu, tak jsem tam hned zalezla, osprchovala jsem se, trochu namalovala, učesala, a oblíkla jsem si svoje oblíbené tričko a džíny. Vyšla jsem z pokoje, předpokládala jsem že ještě nejsou vzhůru, protože si prý chtějí užít ještě rok bezstarostnosti, a potom nastoupí do firmy Louiho otce.

Sešla jsem do kuchyně, a snědla jsem jogurt který jsem našla v ledničce. Trochu jsem tam poklidila, a vrátila jsem se do obýváku. Upravila jsem polštářky na sedačce, a pak jsem si zašla do komory pro hadr a začala jsem utírat prach. Bylo ho tam docela hodně. Zrovna jsem jím přejížděla po stole, když jsem uslyšela šramocení klíče v zámku. Mé srdce začalo hlasitě bušit. Pomalu jsem vstala a snažila jsem se vypadat co nejklidněji.

Ze dveří vyšel černovlasý kluk, který se na mě ale ještě nepodíval. Každopádně, hned jsem uviděla že je to fešák.

Pak se na mě otočil. Vypadal vystrašeně, jakoby uviděl ducha.

Rozhodla jsem se udělat první krok a přišla jsem k němu.

"Ahoj. Já jsem Jade vaše nová spolubydlící a zároven pomocnice v domě," podala jsem mu ruku na pozdrav.

"A-ahoj. Já jsem Zayn," usmál se na mě.

Držel mou ruku tak dlouze a pevně až jsem se musela z jeho sevření vyprostit.

"P-promin," roztomile se zasmál.

"To nic."

"Taže ty jsi Jade?" zeptal se mě.

"Ano. Jade Thirwallová."

"Ty jsi...sestra Jasmine Thirwallové?" zeptal se nervozně.

"Ano. Znal jsi ji?" zeptala jsem se a pomalu jsem kráčela do obýváku.

"Ne. Viděli jsem ji na...tom večírku. Nebylo jí dobře, tak jsme ji doprovodili do koupelny. O pár minut později jsme odešli, protože Louimu volal jeho otec. Následující ráno jsme se to dozvěděli. Byl to pro nás šok." následoval mě Zayn do obýváku.

"Bylo to vážně hrozné. Byla to moje sestra, dvojče. Znamenala pro mě hrozně moc." sklopila jsem hlavu, ale hned jsem ji zase zvedla.

"Nedokážu si to představit, musí to být hrozné," podíval se na mě soucitně.

"To bylo," slabě jsem se na něj usmála.

"Tak, ty tady budeš uklízet nebo co?" zeptal se mě.

"Jo. No, víš, zrovna jsem dokončila školu, a chci si užít ještě trochu svobody. Dohodla jsem se s Louim, že nájem tady splatím uklízením," usmála jsem se na něj.

"A můžu se zeptat proč tady všichni bydlíte? Vím že Louiho rodiče odjeli..." zeptala jsem se ho.

"Jo...Odjeli na 3 roky a Louimu tady nechali tenhle dům. Pozval nás sem. O firmu se stará Louiho strýc, a on tam jen někdy zajde, a my s ním. Víš, časem tam začneme pracovat. Já... nepatřím mezi ty nejbotatší, a tohle je dobrá šance. Navíc...pohádal jsem se s rodiči takže jsem rád že tu můžu chvíli zůstat," podíval se na zem.

"Proč jste se pohádali?"

"No...říkali že jim dělám nějakého šaška, poskoka. Že ze mě mají jenom srandu, a že jestli mě zaměstají, jenom mě budou využívat a ponižovat. Já jim řekl že jim zřejmě bude chybět moje výplata. Táta mi dal facku, a já odešel. Nemluvil jsem s nimi už dva měsíce, kominukuju alespon se ségrou," slabě se usmál.

Chtěla jsem ho utěšit, když k nám přišel Harry.

"Zayne, brácho už jsi tady!" pozdravil Harry Zayna.

Objali se a Harry ho pak vzal kolem ramen.

"Tak už znáš Jade?" zeptal se ho.

"Jo. Je vážně milá," usmál se na mě.

"Jade už jsi udělala snídani?" zeptal se mě s úsměvem Harry.

"Ne. Už ji jdu udělat?" odešla jsem do kuchyně.

Opřela jsem se o ledničku, a myslela jsem na Zayna. Zaujal mě, vážně jo. Bylo mi s ním dobře, připadal mi jako milý kluk. Možná se v něm pletu,ale ted jen vím že když jsem ho uviděla, něco se ve mě pohlo...

CHAPTER 6

 Už to byl týden co jsem byla v domě Tomlinsonů. Párkrát jsem zavolala mámě, aby věděla že jsem v pořádku. Za těch pár dní jsem si na dům i na ně docela zvykla, ale stála jsem se měla tak nějak na pozoru.

Práce v domě zvládám dobře, musím přiznat že mi pomáhají. Teda hlavně Liam a Zayn, Harry spíš pořád mele, a Louis a Niall jsou tak trochu nemehla. Za těch pár dní mi k srdci přirostly nejvíc Zayn a Liam, cítila jsem se s nimi vážně dobře. Dost jsem se bavila i s Harrym, ale něco mi na něm nějak nesedělo.

V neděli ráno jsem se osprchovala, a až pozdě jsem si vzpoměla že šaty mám v prací místnosti. Bylo brzo ráno, a tak jsem předpokládala že všichni ještě spí, tak jsem kolem sebe obmotala osušku a vydala jsem se do pračovny, všechny dveře byli zavřené, a nic jsem nesylšela. Oddychla jsem si a už jsem byla u pračovny, když najednou vyšli kluci z kuchyně. Ztuhla jsem, styděla jsem se.

"Bože vylekali jste mě." upravila jsem si osušku.

"P-promiň," vykoktal ze sebe Zayn.

"Říkali jsme ti že brzo ráno jedem na chatu," zasmáll se Harry.

"Jo. Úplně jsem na to zapoměla, promiňte. Štastnou cestu," namířila jsem si to do koupelny.

"Počkej." zastavil mě Harry. "Nechceš jít s námi? Prosím..." žadonil se smutným výrazem Harry.

"Já nevím...nechci vás obtěžovat."

"Ty nás obtěžovat nebudeš. Pojeď s námi," žadonil dál Harry.

"Prosím," přidal se Zayn.

"Tak...dobře. Ale musíte na mě počkat."

Všichni kývli a já jsem si rychle vzala šaty z pračovny. Vyšla jsem do svého pokoje, dala jsem si svoje krátké žluté šaty, učesala jsem se, upravila se, sbalila jsem si do tašky nějaké věci, a s nádechem jsem vyšla ven, kde už čekali kluci, u dvou aut. V jednom už seděl Harry. O druhé se opíral Zayn, následovaný Liamem, Louim a Niallem. Usmála jsem se na ně a Zayn mi vzal tašku, kterou následně dal do Harryho auta.

"Tak můžeme?" zeptal se Liam.

"Můžeme," usmála jsem a nasedla jsem do auta. Řídil Louis, vedle něj byl Niall, já seděla vedle Zayna a Liama. Harry řídil druhé auto, ve kterém byli naše věci.

Cesta bylo dlouhá, ale nakonec jsem dorazili. Byla to krásná velká chata, u které se rozprostírala krásná, klidná příroda.

Hned jsme vešli. Byla krásně, luxusně zařízená, ale tak nějak z ní dýchala i "pohoda domova", jestli to tak můžu říct. Harry mě vzal kolem ramen, a hned mi dělal průvodce. Ostatní nás následovali jako pejsci.

"Tak. Jsou tady tři ložnice. Ty asi budeš chtít být sama, že?" zeptal se mě s drzým úsměvem Harry.

"Byla bych ráda," usmála jsem se.

"Dobře. Ty buď tady, a my si rozdělíme zbývající pokoje," řekl Harry a otevřel mi dveře.

"Díky," usmála jsem se na něj vděčně. "Ale já můžu spát v obýváku, nemám s tím problém."

"V žádném případě," řekl Harry a opět se na mě usmál tím jeho úsměvem.

Nastal večer a my jsme si sedli ke krbu, který krásně hřál. Já, Harry, Liam a Louis jsme seděli na sedačce, a Zayn s Niallem na zemi. Najednou začala být velká zima a i krb se tak trochu "pokazil." Harry vzal deku a zakryl mě a sebe. Můj pohled spadl na Zayn, který se tvářil naštvaně a smutně zároveň. Zamrzelo mě to. Niall navrhl aby jsme si něco pustili, tak zapl TV a pustil, jak jinak, Halloween. Nemám ráda horory, protože jsem hrozný strašpytel. Při první strašidelné scéně jsem schovala hlavu k Harrymu. Zdálo se...že si to užívá. Párkrát jsem si všimla že se na mě Zayn dívá, ale hned uhl mému pohledu.

Kolem půlnoci jsem se rozhodla jít spát, a všichni mě následovaly. Lehla jsem si do postele, a musím přiznat, že hned jak jsem uslyšela šumění větru a soví houkání, zmocnil se mě nepříjemný pocit strachu.

Usnula jsem asi jen na pár minut. Probudila jsem se krátce po druhé. Sice jsem měla hrozný strach, ale rozhodla jsem se že si půjdu pro vodu, protože jsem najednou dostala žízeň. Pomalu jsem otevřela dveře, a spatřila jsem slabé světlo. Hned mě napadlo že je někdo v obýváku. Tichým krokem jsem se tam přesunula, a uviděla jsem černovlasou hlavu. Byl to Zayn. Seděl na pohovce a díval se na televizi.

"Taky nemůžeš spát?" usmál se na mě.

"Ne," sedla jsem si kraj pohovky.

"Tak se přidej ke mě a sleduj Simpsnovský maraton," naznačil mi abych si sedla vedle něho.

Tiše jsem se zasmála a sedla jsem si na sedačku.

Zayn mě přikryl svou dekou. Cítila jsem se s ním mnohem lépe než s Harrym.

"Stává se ti často že nemůžeš spát?" zeptal se mě Zayn.

"Docela jo. Ale teď je to asi tím že jsem tady. Je to trochu strašidelné, odlehlé místo."

"Jo. Jsem tady potřetí, a musím přiznat že poprvé jsem se tady taky necítil dobře. Ale tohle místo má svoje kouzlo," usmál se.

"To určitě má," usmála jsem se na něj zpátky. Na několik sekund jsme se na sebe jenom usmívali.

Seděli jsme, jedním okem jsme sledovali televizi, ale hlavně jsme si povídali.

"Co dělají tví rodiče?" zeptal se mě Zayn.

"Mám jenom mámu. Ta pracuje v bance na vedoucí pozici. Můj táta umřel když jsem měla 5. Máma se později znovu vdala, ale to manželství nefungovalo. Já ani sestra jsme si s ním nikdy nerozuměli, byl to fakt nepříjemný a divný chlap. Když jsme měli 14, rozvedli se. A co tví rodiče?"

"Moje máma je šéfkuchařka v jedné restauraci, a táta je stavbyvedoucí. Víš, zažili jsme fakt těžké období. Moje máma prodělala před pár lety rakovinu. Tátu to fakt vzalo, pořád byl v práci aby vydělal co nejvíc peněz. Já a starší sestra jsme pomáhali s mými mladšími sestrami. Naštěstí se z toho dostala," smutně se usmál.

"To je mi líto. Určitě to bylo těžké," zmáčkla jsem jeho ruku.

Ještě dlouho jsme si povídali, a v jedné chvíli Zayna přemohla únava a usnul. Nechtěla jsem ho vzbudit, a pomalu jsem se chystala odejít, když najednou jeho hlava spadla do mého klína. Vypadal tak roztomile. Jemně jsem mu prohrábla vlasy, a prsty přejížděla po jeho tváři. Byl vážně krásný. Najednou jsem ale tak nějak procitla a opatrně jsem vstala. Pořádně jsem ho zakryla, zhasla jsem televizi, a světlo a vrátila jsem se do své postele.

Při Zaynovi jsem cítila něco zvláštního, když jsem byla s ním bylo mi tak dobře. Cítila jsem se s ním sama sebou...