ONE DIRECTION FAN FICTION

ZAYNŮV POHLED

"Tak co? Kolik máš?" podíval jsem se na Louiho, který právě přišel zatímco jsem si potáhl z cigarety.

"Nic moc, ten dědek byl kretén," vydechl a taky si vytáhl jednu. "Ale co, at se těma prachama udáví."

"Jo," zasmál jsem se lehce. "Už mě to tu nebaví. Nejradši bych odsud vypadnul."
"Do San Francisca?" podíval se na mě. "Dostaň si to z hlavy brácho."

"Dokud žiju, nevzdám se ho," pousmál jsem se.

"Hele,, odkud to vlastně máš? San Francisco," svraštil obočí.

"Už jsem ti to říkal. Jednou v televizi dávali nějaký film. Nepamatuju si jak se jmenoval. Byla tam rodina, velká rodina. Rodiče, a pět dětí. Odjeli z Kuby, zažili si toho hodně, ale nakonec se dostali do San Francisa. Tam si koupili dům, a žili spolu. Šťastní, svobodní," řekl jsem zasněně.

"Zlato, tohle tě asi nečeká. Zaprvé, jsi přece na kluky. Gay co si nechává platit za šukání se slizounama a starcema kteří se snaží dohnat svoje ztracené mládi," potáhl si z cigarety a vyfoukl kouř.

"Myslíš že jsem tohle chtěl? Skončit takhle?" podíval jsem se na něj.

"Ne, já vím že ne," zakroutil hlavou. "Ale tohle je náš život. Musíme se s tím smířit."

"Co když se s tím nechci smířit?" řekl jsem. "Co když tam někde... na mě čeká... někdo... kdo mě bude milovat, s kým budu až do smrti?"

"Sny jsou hezký, ale musíš žít v realitě," poklepal mě po rameni.

"Jestli ty jsi už na svůj život zanevřel, fajn. Ale já, já vím že na mě ještě čeká něco lepšího."

"San Francisco?" zasmál se.

"San Francisco," taky jsem se zasmál

NIALLŮV POHLED

"Jaké to dneska bylo?" zeptal jsem se Liama, mého nejlepšího kamaráda.

"V pohodě," pousmál se.

"Liame," dal jsem mu ruku na rameno. "Já vím že se ještě vzpamatováváš s rozchodu s Danielle, ale věř mi, nestála za to. Ne když neviděla jak jsi úžasný."

"Prosím nebavme se o ní," řekl tiše.

"Fajn," kývl jsem. "Ale slib mi že už se tím nebudeš užírat."

"Slibuju," stiskl mou ruku.

"Tak dobře," usmál jsem se. "Půjdeme na něco k jídlu?"
"Kde?" podíval se na mě.

"Nevím. Kamkoliv," řekl jsem.

"Tak fajn, vím o jednom baru který nedávno otevřeli," řekl.

"Tak jeďme," zasmál jsem se lehce a on šláplnul na plyn.

"Hele, kdy jsi naposled mluvil s Harrym?" zeptal se po chvíli.

"Liame," vydechl jsem.

"Ne, promiň, nechtěl jsem se na to ptát," řekl jsem

"Ne, to je v pořádku. Je to tvůj nevlastní brácha, vím že ho máš rád," řekl jsem.

"I tebe mám rád," řekl jsem. "Ale víš že po tom co jste se rozešli, je na tom dost špatně."
"Já vím, ale musí pochopit že ho nemiluju. Mám ho moc rád, ale nemiluju ho. Vlastně jsme spolu ani nechodili. Jenom jsme šli na dvě rande, a párkrát jsme si dali pusu, ale to je všechno," řekl jsem.

"Pro něj to něco znamenalo," řekl.

"Jo, já vím. Nechci znít hnusně. To ne. Ale já... já vím že Harry... není ten pravý. Není ten na koho čekám," řekl jsem.

"Podívej, já se do toho nechci plést. Sám jsem si teď prošel rozchodem, ale nechci abys udělal chybu," řekl.

"Ty víš že se řídím svým srdcem," pousmál jsem se. "A to mi říká že láska mého života je tam někde venku."
Liam se jenom usmál

Jeli jsme už pár minut, když v tom jsem si všimnul něčeho zvlášního.

"Liame," zaklepal jsem mu na ramano. "Liame, podívej se tam."
"Co je?" začal se rozhlížet kolem.

"Tam. Tam. Nevidíš? Někdo asi potřebuje pomoct," řekl jsem.

Liam zastavil auto a já rychle vystoupil. Liam šel hned za mnou.

"Halo? Stalo se vám něco?" zavolal jsem na muže, který se nad někým skláněl, a vypadalo to že panikaří.

"M-můj kamarád je zraněný," řekl třesoucím se hlasem.

"Můj bože," vydechl jsem když jsem viděl kluka, ležícího na chodníku s krvavou ránou na břiše.

"Co se stalo?" zeptal jsem se zatímco Liam zavolal záchrnaku.

"Jeden hajzl ho pobodal, ani nevím co se vlastně stalo, myslím že ho chtěl okrást, ale my nenáme vůbec nic," řekl zoufale.

"Dobře, uklidněte se, ano? Záchranka tady hned bude, zatím mu musíme pomoct," řekl Liam a snažil se mu posyktnou první pomoc. Ikdyž to v té chvíl bylo naprosto nevhodné, nemohl jsem si i přes vážnou situaci nevšimnou, jak krásný ten kluk je...

Po tom co záchranka přijela, odvezli toho kluka do nemocnice. My jeli hned za záchraknou, spolu s mužem, který s ním byl, a který se nám představil jako Louis. Řekl že ten raněný kluk se jmenuje Zayn. Když jsem se zeptal, jestli jsou na ulici, on odpověděl že si vydělávají prostitucí. Když to řekl nevěděl jsem jak mám vlastně reagovat. Jestli je mám litovat, nebo je odsoudit, ale rozhodl jsem se že to bych měl nechat stranou. Hlavně jsem chtěl aby to Zayn přežil.

"Doktore jak je na tom, "zeptal se Louis lékaře když k nám přišel.

"Pacient ztrátí velké množství krve, budeme potřebovat dárce," řekl.

"Jakou má krevní skupinu?" zeptal jsem se.

"AB negativní," řekl doktor.

"Kurva," vydechl Louis.

"Jaká jsi skupina?" zeptal jsem se.

"Jsem univerzální dárce, jak se říká, ale jsem... hiv pozitivní," řekl.

"Oh," zarazil jsem se na chvíli. "J-já nevím jakou mám krevní skupinu."

"Jste ochotný nechat se otestovat?" zeptal se mě.

"Ano," neváhal jsem ani chvíli. Sice vím že jsem tak trochu riskoval, nevěděl jsem jistě jestli i on není nakažený, ikdyž Louis říkal že pravidelně chodí na testy a je negativní, navíc byl to úplně cizí člověk, ale věděl jsem že bych si nedopustil kdybych mu mohl zachránit život a neudělal bych to.

"Vaše krevní skupina se shoduje s tou pana Malika," řekla sestra.

"T-takže můžu být dárce?" zeptal jsem se.

"Ano," kývla. "Jste připraven?"

"A-ano," řekl jsem rychle.

Po pár hodinách nám konečně oznámili že je mimo ohrožení života, a že bude v pořádku. Ulevilo se mi. Vážně se mi ulevilo. Ikdyž jsem toho kluka před chvíli ještě neznal, právě jsem mu v podstatě zachránil život.