Zuzanka Vrbová zpívá dětem dodnes
"Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko, sedíš tu u cesty, stane se neštěstí, něco tě zajede..."
Populární dětská písnička v 50. letech je stálicí na hvězdném nebi dětských písniček dodnes, t.j. do roku 2014. Poprvé ji Zuzanka zpívala v roce 1958, když jí bylo asi tak 6 let, v divadle Semafor s Jiřím Suchým. A okamžitě se stala československým hitem všech dětí. Později jsme zažili celou řadu dětských zpěváčků, např. Darinka a Karel Gott. Ale Zuzanka se zpívá ve školkách dodnes. Zkuste si do Google Search zadat "sluníčko sluníčko" a budete příjemně překvapeni.
Před pár dny jsem za slunečného počasí vyrazil do přírody přírodní rezervace Divoká Šárka s foťákem v ruce. A potkal jsem nebušická sluníčka na procházce. Dětičky ze školky (Praha 6 - Nebušice) a paní učitelky hledaly místo na sluníčku, kde by si mohly děti hrát. A to mne inspirovalo k vyhledání dětské písničky Sluníčko sluníčko na YouTube, a tak se s vámi o tuto radost s vámi chci podělit.
Zpívejme si s našimi dětmi, a s našimi vnoučky, takovéto krásné písničky. To je přirozená hráz proti nepřátelské juvenilní justici (státem odebírání dětí ze spořádaných rodin, protirodinné zákony apod.) která se k nám z Bruselu pomalu plíží.
V roce 1965 zpívá Zuzanka Vrbová, už jako 14-letá, s Jiřím Suchým "Už dávno nejsem dítě... s chlapcem... to všechno se může stát...". To jistě u právě aktuálních maminek a tatínků malých dětí vzbuzuje úsměvy. Tyto písničky dodnes vzbuzují úsměvy a radost v očích dnešních dětí v rodinách, tak také ve školkách. Dopřejme si sami sobě, a našim malým sluníčkům, tu radost.
Sluníčko, sluníčko 1958 (zde pouze dobová nahrávka na magnetofonu bez videa):
http://www.youtube.com/watch?v=7SXoSkwy9eY
Sluníčko, Sluníčko - text
Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko,
sedíš tu u cesty,
stane se ne štěstí, něco tě zajede.
Elce pelce strejček Nimra koupil šimla v Kadani,
ani nevíš, jak to šimrá, když mi lezeš po dlani.
Podívej se zvedá krovky, asi někam poletí,
do nebe či do Stromovky,
hádej, hádej, hádej potřetí.
Nevím, nevím, nemám zdání,
počkej s nataženou dlaní.
Snad se vrátí za chviličku,i ty malý popleto,
letí hledat osmou tečku.
Nevrátí se, nevrátí se,
nevrátí se, nevrátí se,
tak je to!
Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko,
sedíš tu u cesty,
stane se ne štěstí, něco tě zajede.
Něco tě zajede!
http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/patrasova-dagmar/slunicko-slunicko-266865
foto Zuzanky z roku 1958 s Jiřím Suchým:
http://www.rozkvetlekonvalinky.estranky.cz/img/picture/11031/zuzanka-vrbova.jpg
Sluníčko Maxim Turbulenc (současné provedení):
http://www.youtube.com/watch?v=XdTIJVRSE0E
http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/maxim-turbulenc/slunicko-180061
Sluníčko - text
Hou, hou, let´s go!
2xR: Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko,
sedíš tu u cesty,
stane se ne štěstí, něco tě zajede.
Let´s go!
2xR: Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko,
sluníčko, sluníčko, ou je.
Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko,
sluníčko, sluníčko, tak pojď.
Strejček Nimra koupil šimla,
koupil ho až v Kadani,
ani nevíš, jak to šimrá,
když mi lezeš po dlani.
Podívej se zvedá krovky, asi někam poletí,
do nebe či do Stromovky,
hádej, hádej, hádej potřetí.
Let´s go!
Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko,
sedíš tu u cesty,
stane se ne štěstí, něco tě zajede.
Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko,
sedíš tu u cesty,
stane se ne štěstí, něco tě zajede.
Let´s go!
Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko,
sedíš tu u cesty,
stane se ne štěstí, něco tě zajede ...
foto CDéčka s dětskými písničkami ještě dnes k sehnání v obhodech s CD a DVD
http://data.bux.cz/book/021/527/0215270/medium.jpg
1. písnička z tohoto cédéčka
Už dávno nejsem dítě 1965:
http://www.youtube.com/watch?v=LfvMnBEUvcQ
Nebušická sluníčka na procházce:
https://janjosefpospisil.estranky.cz/img/original/57/deti-ze-skolky-v-divoke-sarce-10-02-2014.jpg
Životopis Zuzanky Vránové-Lejčarové na internetu:
Zuzanka Vrbová, *31.3.1951 - zpěvačka, byla jedním ze semaforských dětí, dostala se do divadla stejně jako Helenka Lukasové, se kterou alternovala, vlastně trochu z protekce. Zatímco otcem Helenky byl tehdejší dvorní fotograf divadla Jan Lukas, strýcem Zuzanky Vrbové byl Jiří Vrba, jeden ze zakladatelů Semaforu a také jeho první ředitel (mimo to zde i režíroval Divadlo zázraků v roce 1960).
V Takové ztrátě krve zpívala se Suchým legendární Sluníčko, které sice na desku později nazpívala Lukasová, ale Vrbová jej zase natočila spolu s Darkem Vostřelem pro televizní pořad Vysílá studio A...
http://www.rozkvetlekonvalinky.estranky.cz/clanky/detsky-herec---herecka/zuzana-vrbova--lejcarova.html
Text písničky:
SLUNÍČKO
Sluníčko sluníčko
Popojdi maličko
Sedíš tu u cesty
Stane se neštěstí
Něco tě zajede
Elce pelce strejček Nimra
Koupil šimla v Kadani
Ani nevíš jak to šimrá
Když mi lezeš po dlani
Podívej se zvedá krovky
Asi někam poletí
Do nebe či do Stromovky
Hádej hádej hadej po třetí
Nevím nevím nemám zdání
Počkej s nataženou dlaní
Snad se vrátí za chvilečku
I ty malý popleto
Letí hledat osmou tečku
Nevrátí se nevrátí se nevrátí se tak je to
http://www.semafor.wdr.cz/main.php?left=146&top=39&profil=text&sablona=4&detail=1&tema=63
SLUNÍČKO - pdf k vytiskutí, akordy a noty
http://zpevnicek.unas.cz/tisk/Slunicko.pdf
http://www.pisnicky-vsechno.estranky.cz/clanky/pisnicky-s-akordy/slunicko_-slunicko.html
Následuje má částečná osobní zpověď pro mé 3 dospělé děti a má vnoučata. Více než 10 let žiju osaměle, má rodina se rozpadla, kvůli kariéře mé exmanželky.
V roce 1962 mne moje maminka, jako 7-letého klučinu, přivedla do Lidové školy umění, že prý chci hrát na nějaký hudební nástroj. Paní ředitelka se mne zeptala: "Tak nám Jeníčku řekni, na jaký hudební nástroj bys chtěl hrát?" Já jsem ani nevěděl, že se nacházím v hudební škole, ani že bych chtěl hrát na nějaký hudební nástroj. Odpověděl jsem: "Na housle." Ale maminka s paní ředitelkou dohodla, že prý chci hrát na klarinet. Pak jsem byl vyzván, abych něco zazpíval. Tedy nadechl jsem se, a začal zpívat: "Sluníčko, sluníčko..." a zpíval jsem a zpíval s takovou vervou, že jsem se nedal přerušit, dokud jsem neodzpíval všechny sloky i s refrény. Všichni se usmívali. Talentové zkoušky jsem tedy úspěšně složil. A tak jsem u klarinetu a saxofonu zůstal až do maturity.
INTERMEZZO 1. Jako prvňáček jsem měl v ulici nejlepší kamarádku, asi 13-letou Irenku. Velmi mi jí připomněla Zuzanka z roku 1965. Když jsem šel v roce 1961 do 1. třídy, před školou na nás čekali starší spolužáci (v pionýrských krojích), aby nás od školní brány dovedli do naší třídy a naší lavice. Ten den mne do mé lavice za ruku dovedla moje velká kámoška Irenka. To jsem ještě nevěděl, že zanedlouho budu zpívat v hudebí škole, abych udělal talentovky na klarinet.
Následovaly každý rok celostátní soutěže žáků LŠU. V roce 1974 jsem dostal dopis. Byla to nabídka pokračovat ve studiu hudby na konzervatoři v Praze. Jenže to už jsem měl namířeno do Košic a k letectvu. Ale to už by byl jiný příběh.
INTERMEZZO 2. Měl jsem o 10 let starší sestru Janu. V době kdy jsem byl prvňáček, měla po dovolené v Jugoslávii přítele Toniho, který přijel k nám do Říčan u Prahy a přivezl mi úžasné dárky: kilovou čokoládu a 10-barevnou propisovačku. Sestra se pak s rodiči ošklivě pohádala, odešla, a už se nikdy nevrátila. Kamarádka Irenka mi pak dlouho byla jako straší sestra.
INTERMEZZO 3. Maminka v roce 1944 utekla z Reichu, kde byla totálně nasazena jako čerstvá dětská sestra, a vdala se za právě ovdověného muže, mého tatínka. Pak 11. února 1945 se narodila moje sestra Jana v 2. zemské porodnici U Apolináře. Ten den byl nálet spojeneckých leteckých sil na Prahu (prý se spletli, měly to být Drážďany). V porodnici byli všichni evakuováni do podzemních krytů. Maminka vzpomínala, že novorozeňata byla v podzemní betonové chodbě vyrovnána u zdi jedno vedle druhého. Každé děťáko mělo na palečku na nožičce provázkem přivázán papírek se jménem. Maminka už tenkrát byla krátkozraká, s brýlemi a za svitu žárovek hledala v přítmí své dítě. Pak ho popadla a tak jak byla, v nemocničním oblečení, utíkala 20 kilometrů s novorozencem v náručí, do Říčan u Prahy, za mým tatínkem. A za ní padaly bomby. Jedna z nich nedaleko porodnice zničila kostelní věž kláštera v Emauzech.