Isabele bušilo srdce jako o závod. Blížili se k haciendě Nicholase Kendalla. Bosse, mafiánského klanu Nostra Victoria.

 Celý komplex, byl schován, za několika metrovou, kamennou zdí. Projely obrovskou branou, střeženou kamerami, a když se brána sama zavřela, projížděli rozlehlou, překrásnou zahradou, plnou květin, okrasných stromů, potůčků a tůní. Několika altánů a skleníků, s exotickými květinami.

 Po pravé straně s tenisovými kurty a několika venkovními bazény. Venkovními finskými saunami, a vířivkami. Dokonce i v pozadí, s vlastním hangárem, s několika letadly a vrtulníkem.

 Když se asi po kilometr dlouhé, příjezdové cestě, touto krásou, dostali až na obrovské, kruhové nádvoří, nejkrásnějšího domu, jaký kdy viděla. Byl obrovský. 

Dům, byl postaven v kruhu. Jeho vnitřní část, sloužila majiteli a jeho rodině. Ve vnitřním kruhu po straně, byli pokoje zaměstnanců, a že jich tu bylo. Plno zahradníků. Služek, několik kuchařek, a nespočet bodyguárdů. 

Nicholasova kancelář, a přijímací pokoje, pro lidi z branže, byli z druhé, venkovní, části domu. Jelikož Nicholas přísně dbal na své soukromí a bezpečnost všech v domě, nikdo z mafie, ani žádný jiný, jeho obchodní společník, neměl přístup, do jejich obytné části. 

Isabela, byla jako v Jiříkově vidění. Vystoupila z vozu a služebnictvo postavené v řadě, čekalo na její příjezd. 

„Jde o tvou bezpečnost, Isabelo," zabručel Nicholas, když si všiml, jejího překvapeného výrazu, „musíš se seznámit s veškerým personálem, aby nedošlo k mýlce." 

Nechápavě povytáhla obočí. Byla nervózní, a měla pocit, že se stále ještě trochu třese, v důsledku nervového vypětí. 

„A toto je moje matka Alison, a moje sestra Aisha." Pokračoval, když dvě ženy, vykročily ze dveří.

 Obě byli krásné. S černými, dlouhými vlasy a modrýma očima.

 „Moc, jsme se na tebe těšily." Usmála se Aisha, a obě ji radostně objaly.

Isabela znejistěla. Cítila neustálý zkoumavý pohled, jejího budoucího muže. Již se nadechovala k tomu, že mu řekne, že ji jistě něčím takovým, nedokáže ohromit, ale předešel ji. 

„Mám ještě obchodní jednání," řekl chladně, „Aisha, tě do všeho zasvětí. Ukáže ti náš pokoj, a vše potřebné. Nečekej na mě, a jdi spát. Přijdu dnes dosti pozdě." Otočil se k odchodu. Jeden z mužů, mu otevřel dveře od auta, a on vplul dovnitř. 

Nestačila mu ani říci, jak moc, ji štve. Co si vůbec, o sobě myslí?

 Hodila zamračený pohled, směrem k oknu auta. Přes tmavé sklo, sice neviděla jeho tvář, ale cítila, že ji pozoruje. 

Jako ve snách, se nechala dovést, do vnitra domu. Nikdy neviděla, něco tak nádherného. Rozlehlé pokoje. Vysoké, křišťálové lustry. Spousta obrazů. 

„Pojď. Musíš být unavená. Ukážu ti, váš pokoj. Zde si to prohlédneš zítra. Však bude času dost." Usmála se Aisha a táhla ji po dvojitém schodišti, do poschodí. 

Zabočila vpravo, a otevřela jediné dveře, které zde byli. 

„Toto poschodí, je celé vaše. Nicholas má rád soukromí. Já a matka, máme pokoje z vedlejšího schodiště." 

„Celé naše?" dostala Isabela, konečně ze sebe prvního slova, „nebudu s ním bydlet!" zamračila se. 

Ale Aisha, jakoby ji ani neslyšela. Strčila ji do dveří a Isabela, vydechla v úžasu.

 Obrovský pokoj, snad přes celou délku domu, byl překrásný. Po levé straně, s velikou postelí. Krbem, televizí. 

Z kulatých sloupů, rozesetých po místnosti, vyseli květiny. Několik křesel a stolků. Barem a po pravé straně, s velikou koupenou, s kulatou vanou, s vířivkou. Sprchou a toaletou. 

Hned vedle, byli dvě místnosti, coby Nicholasova a Isabelina šatna.

 „Tady je tvoje šatna," ukázala Aisha a otevřela bílé dveře, „měla bys tu mít všechno. Nicholas na to osobně dohlížel." Řekla skoro hrdě.

 A opravdu. V policích, poličkách i přihrádkách, a ve skříních po straně, bylo snad úplně vše. Od jistě, nejméně sto párů bot, přes pečlivě naskládané spodní prádlo, podprsenky, nespočet krásných šatů, i sportovního oblečení. Zkrátka všechno, na co si vzpomněla. 

Než stačila cokoliv říci, zatáhla ji do koupelny. Otevřela prosklenou skříň, se zlatými úchytkami.

 Isabela vytřeštila oči. V několika policích, byli snad tuny, dámských, hygienických potřeb. Tampóny, vložky, i jiné potřeby.

„Dbal na to, aby ti nic nechybělo, Isabelo," pohodila Aisha, hlavou k obsahu skříňky, „není tak špatný, jak si myslíš. Věř mi."