11 - 15 srpna 2009
11.8 Úterý - když se nic neděje
Moje mládě odjelo se svou lásenkou někde do Čech pod stan a chlopek už několik dnů uvažuje zda chce pro své spolupracovníky udělat pohoštění anebo ne.
V pondělí chtěl abych upekla buchtu, na druhý den už buchtu nechtěl, zato chtěl udělat chlebíčky, pak to zrušil a řekl, že se teprve rozhodne. A tak se rozhodl, že koupí pralinky. Prostě sladkost a vůně alkoholu, v jednom musí stačit.
Dnes změnil plán, rozhodl, že s kolegy raději zítra zajde do hospody. Zda jim zaplatí pivo, tak o tom opravdu hodně pochybuji. Takže jsem zvědavá s jakou přijde domů. Mám obavu, že ho nakonec místo hobla spolupracovníci vypleskají.
Já do toho chlopkovi nehodlám mluvit, stejně by mě neposlechl.
Však co, je přece dospělý.
12.8 Středa - smutný motýlek Emanuel
Tři dny jsem nešla do špajzky, protože tři dny nevařím, moje mládě je někde pod stanem, chlopek se stravuje v práci a pro sebe přece vařit nebudu. Řekla jsem si, že tento týden pojmu hodně dietně. Takže jsem moc do špajzky nechodila, ve špajzce jsou totiž samé nástrahy. Je tam pečivo, čokoláda, slané oříšky, kofola a moly, prostě nic co by mi prospívalo. Celé ty tři dny jsem se zaměřovala spíše na ledničku. Tam už to není tak strašné, v ledničce jsou sýry, salám, mléko, máslo a hořčice.
Dnes se mi už zastesklo po teplé stravě a tak jsem se rozhodla naložit kuřecí prsíčka do česneku na zítřek.
Takže jsem dnes přec jen otevřela špajzku, abych z ní vytáhla olej a řeknu ti deníčku, že to byla děsná pecka do nosu. Zprvu mě napadlo, že Tekil tam někde upustila bobek, pak mě napadlo, že se mi nepodařil nálev do kombuchy a nakonec jsem zjistila, že se roztekly brambory. Naštěstí je mám vždy v koši z umělé hmoty, takže ho stačilo umýt a brambory vyhodit. A protože ty brambory fakt děsně zapáchaly, dala jsem je do trojobalu, prostě igelitový pytlík, igelitový pytlík, igelitový pytlík a ještě jsem je hned šla zanést do kontejneru. Deníčku, deníčku, ten smard z těch brambor se táhl za mnou tou chodbou a já se vážně děsně snažila ať jsem už venku před domem, protože kdybych potkala nějakého souseda bylo by mi trapně vysvětlovat, že to já ne, že to smrdí ty brambory. Neštěstí jsem nikoho nepotkala a když jsem se vracela domů tak ta chodba stále ještě smrděla a nejvíce u naších dveří.
Byla jsem ráda když, jsme šla za půl hodiny se psem a na chodě už nic nesmrdělo. Jenže když jsme se vraceli domů opět jsme zasmradili celou chodbu. César totiž zase našel v trávě jakýsi nechutný maglajz a nabral si toho plný koš ani to vyklepat zněj nešlo a jediné štěstí bylo, že se v tom nevyválel.
Řeknu to prostě lidově, když se sere, tak se sere!
Když večer chlopek dotančil domů, hned ve dveřích jsem mu strčila do ruky vodítko se psem, aby se ještě venku trochu vyvětral a hlavně vydýchal. Jen jsem doufala, že vratkého chlopka pes neprotáhne houštím tak jak minule.
Půlhodinková procházka chlopkovi opravdu prospěla, už tolik nezadrhával a i krok už měl souvislý.
Musím ti říct deníčku, že se opravdu stalo to z čeho jsem měla opravdu velké obavy. Každý až na pět lidí mu na to jeho poznání doslova hodilo bobek. Navíc mu popřálo jen těch pět lidí a šéf od kterého dostal kvítko.
No, já bych tomu kvítko neříkala, je to jen taková veliká fialová bambule na skoro metrovém stonku a jmenuje se česnek.
A mě tak napadlo, co mu tím chtěl vlastně šéf říct.Obávám se, že i květomluva má nějaké ty drsné slova.
Chlopek mi pak doma fňukal, ano deníčku, byl hodně zklamaný. A myslel to s tím pozváním do hospůdky upřímně. Nejen pití i jídlo zaplatil. Vysvětloval mi, že kdyby udělal oslavu v práci, všichni asi na dvě až tří hodiny by jedli, pili, hodovali a práce by stála. A on by je pak musel honit, protože ho tlačí termíny.
Já vím, že chlopek je divný patron, vždyť jsou chvíle, kdy se musím držet, abych ho neumlátila pánví, ale taky vím, že své práci rozumí a co je hlavní, baví ho. Jeho práce je vlastně jeho hobby.
Ať je to jak chce, přec jen mi je chlopka líto.
Ano nezní to vesele. Ale je před námi víkend. Třeba zase bude příležitost necítit lítost a zbude jen chuť umlátit ho pánví
13.8 Čtvrtek - opět ty divné chutě
Ráno se mi opět nechtělo z postýlky.Poslední dobou jsem nějaká divná, v noci nemohu spát a ráno se mi nechce vstát. Tekil ale je ranní ptáčea hartusila klecí jen co za chlopkem zaklaply dveře. Násilím jsem se odlepila od postýlky, vypustila toho malého Krakena z klece,v rozespalosti jsem zapomněla zavřít psa i obývák. Takže ten malý rozjuchaný netvor využil situaci a pronikl do obýváku, kde ještě byly neuklizene peřiny, Tekil se protáhla přes škvíru mezi zapnutými knoflíky… a to byl konec,jak mám v duchně honit fretku! Vykašlala jsem se na to a šla si vařit kafe.
…
Když jsem se vrátila zpátky do obýváku, nalezla jsem přešťastnou Tekil mučící Césara. Odchytla jsem Tekil, zavřela vysvobozeného psa a šla si uvařit další kafe.
Dnes jsem prostě měla děsnou depku a nějak se mi ji nedařilo zahnat.
…
Odpoledne jsem šla se psem a zrovna, když jsem exkrementy házela do žlutého kasliku potkala jsem Bivoje. Dali jsme řeč hlavně o kytkách. Kdysi jsem mu dala své kaktusy, protože já mám okna na západ, takže mi nekvetly a protože Bivoj má okna na východ, tak se chodím k němu dívat na své kaktusy.
Zeptala jsem se Bivoje na radu ohledně mšic. Totiž ta růžička kterou mi koupila Zdenka, odkvetla a chytla mšice. Skoro každý den je likviduji ručně, jenže ty potvory se množí doslova jak opřekot a mé dvě ruce a čtyři oči na to prostě nestačí.
Bivoj mi doporučil nejšetrnější způsob. Postříkat růžičku mýdlovou vodou.
„Jasně to zní logicky, mšice jde, na tom hladkém mýdle uklouzne, spadne a rozbije si kokos. A taky vím jak mýdlo děsně štípe v očích. Mšice si tře očička pustí se listu, upadne a rozbije si kokos.“ vyprávěla jsem Bivojovi svou teorii.
„No i takto by se to dalo říct, sice to není přesný, ale budiž,“ řekl s úsměvem Bivoj a nic mi nerozmlouval, pak jen dodal: „potom mi řekni jak to dopadlo,“
Těsně před domem mě napadlo, že bych si mohla udělat ze zlatého deště bonsai.
Utrhla jsem si větvičku, zapíchla ji do truhlíku, zalila a buď to vyjde anebo ne.
Také jsem obhlídla všechny mladinké bonsaiky. Rododendrony se mi chytly, dvě nové vrbičky taky a taky tuje …
No řeknu ti deníčku, když se vše rozroste, nevím, nevím kam ty bonsae umístím, buď je zase podaruji anebo si budu muset pořídit větší balkon anebo zahradu.
…
Večer mě opět chlopek děsně vytočil. Byla jsem zavřená v pokojíku s dovádivou Tekil. Chlopek s Césarem přišel z noční procházky a já i přes zavřené dveře slyšela nespokojeného psa. Vyjdu z pokoje, pes nohy křížem a chlopek si klidně kouří na balkoně. Tak to mi bylo nějaké podezřelé. Jdu na balkon za chlopkem a říkám mu, že pes je nějaký nervní.
„No má stajdu,“ řekl chlopek nevzrušeně.
Tak to mě chlopek dopálil
„Tak proč s ním nejdeš!“ vyhrkla jsem na chlopka a chlopek nic, prý už s ním jednou byl.
Krucinál fagot Co je to za logika Chytla jsem nerva! Poručila jsem chlopkovi ať okamžitě vezme to nebohé zvíře ven, jinak tu pohromu po něm si bude uklízet! Já zatím odchytím Tekil, obléknu se a najdu je v parku a budu s Césarem chodit dokud se ty jeho střeva neuklidní.
Deníčku, deníčku a už to tu bylo zase, měla jsem sto chutí zvalchovat chlopkovi hřbet. Chlopek totiž kouřil dál jako by se nechumelilo.
Ano to jeho životní krédo! Miluj mě, ale nic po mě nechtěj
Vrazila jsem do Césara tobolku Ercefurylu a šla odchytit Tekil. Cesar fňukal u dveří a chlopek schválně protahoval kouření a mě zase napadlo, jak tisíc maličkostí dokáže ženu dohnat k šílenství.
Zavřená v pokojíku jsem odlovila toho malého netvora Tekil, oblékla se a šla do parku. Dlouho jsem nehledala, vzala jsem si šíleného psa štěstím, že mě zase má, chlopek byl taky rád a šel si hrát na svůj notebook a já chodila po parku. Pomaloučku se stmívalo, César troubil v houští velké tuje a já koukala nahoru zda neuvidím aspoň jednu padající hvězdu.
Měla jsem pro ni totiž jedno převeliké přání
14.8 Pátek - z čeho to pes měl?
Dnes César celý den zmoženě spal,večerní pochodové cvičení ho docela zmohlo. Od rána jsem se těšila, že zase uvidím své mládě, mělo přijet, sice jsme spolu každý den komunikovaly mobilem, několikrát jsem jí dokonce na internetu vyhledávala spoj, který v reálu selhal.
Moje deprese stále fungovalaa já se snažila seč mi síly stačily dostat se z ní.
Nebylo to vůbec snadné, v koupelně jsem našla po řádící fretce ukousnutou rohožku, kterou koupil chlopek a která se nelepila na bosé nohy, a tak jsem zarovnala ten zub nůžkami.
Pak jsem objevila krabatou bublinu na zdi koupelny, tak s tím jsem nedělala nic. Ze zkušeností vím, že tam bude, pak odpadne a stále se nebude nic dít… snad příští rok anebo v některé nadcházející pětiletce.
Prostě beru to tak, že je to hudba budoucnosti.
Cézkovi jsem na oběd dala rýži s kuřecími prsíčky. Musím ti deníčku říct, že Cez vůbec neumí jíst, rýže byla všude, takže jsem vyčesala psa a pak vyluxovala a stejně, když se Cez oklepal byla rýže i v obýváku na sedačce. Opět jsem vyčesala psa a znovu vyluxovala.
Pak mi mládě volalo, že nepřijede.
A tak jsem maso hodila zpátky na mražák, opečenou cibulku nechala v kastrolu jen jsem na to práskla poklici a šla jsem se na balkon rozptýlit … depka totiž vrcholila
…
Odpoledne přišel chlopek z práce a začal se velice zajímat o psa, prý co jsem mu včera dala.
No, těžko říct,já Césarovi dala na oběd granule, on si našel v trávě nějakou srajdu, a taky jak ho znám ráno olízal Tekil zadek, když ho mučila, takže je s čeho vybírat. Na svou dedukci jsem se vykašlala, takže žádné závěry nedělala a problém přenechala chlopkovi a koňovi
a šla s depkou do hajan.
15.8 Sobota - chlopkova kuchyně
Dnes měl chlopek službu v kuchyni, přihlásil se dobrovolně.Tak jsem se mu do toho raději nemontovala. Chlopek totiž mou aktivitu nikdy neocení. Například vidím, že se mu pálí maso, tak ho podliji a hned na mě chlopek vrčí, že to tak nechtěl, že chtěl to maso více vyškvařit.
No a tak se dnes opravdu škvařilo. Řekla bych, že i sousedi o tom škvařeni museli vědět. Upozornila jsem chlopka, že se něco pálí, chlopek podlil maso, odkrájel to seškvařené. A za půl hodiny opět ten samý závan z kuchyně a opět se škvařilo.
… už jsem se neptala chlopka, zda to tak chtěl.
Opět chlopek hasil, podléval a odkrajoval
…
Na rozdíl od chlopka jsem oběd snědla a neošklíbala se. Chlopek baštil vztekle, brblal, že ubylo masa, že zatím co on si honí triko, jiní, tedy já, si v klidu sedí, … atd, atd …
Vypnula jsem sluch,takže pointa celého tohohle případu mi unikla.
Odpoledne se vrátila z výletu Verunka, byla dost otrávená, stále jim pršelo, všude byly zamknuté zámky, do jeskyně se taky s Markem nedostali. A taky mě překvapila dotazem, proč má Tekil počmáranou hlavičku.
no toho jsem si ani nevšimla, Tekil je totiž stále v pohybu, divné ale na celé věci je, že si Verunka nevšimla, že Tekil má dva uhořelé fousy.
Tekil mi totiž některý depresivní den vylezla na sporák zrovna, když jsem si vařila vodu na kafe. Musím říct, že to zvíře vážně postrádá pud sebezáchovy,nebýt mého včasného zásahu, uhořel by jí kožíšek.