21 - 25 července 2009
21.7 Úterý - horká kaše
Dnes byl den blbec jako když vyšije, dvakrát jsem připálila jedno a to samé jídlo. Jednou se to stalo kvůli setrvačnosti, prostě jsem vypnula plyn a varná miska vařila dál i bez ohně. Některé kousky masa byly opravdu hodně propečené a taky připečené, dokonce tak moc, že nešly odškrábnout.
Jsem velká holka a tak si umím poradit, vytáhla jsem pánev wok. Tady musí zdůraznit, že opravdu nemá cenu šetřit a má se vždy raději koupit originál. Ten samozřejmě nemám, takže jsem do rozpáleného plechového woku hodila uvařené špagety, měla jsem v plánu, že je zamíchám s tím vybraným a žárem nepoškozeným masem, jenže ty nudle se bleskurychle svařily k tomu woku a nešli ani zamíchat, jen se tou mou snahou a vařechou rozetřely a přirůstaly k woku dál. To už mě naštvalo! Já vím, že byla chyba nepoužít olej, ale jsem jen člověk!
Ale nakonec se to dalo jíst a nikdo žlučníkový záchvat nedostal. Namočila jsem ty dvě nádoby, aby se odmočily, jenže problém byl, že se močily mnohém déle než jsem myslela, takže jsem nestihla zahladit stopy po tom maléru než přišla kamarádka. Nemohla jsem jí říct, pojď si sednout do kuchyně, já tam mám důležitou práci, ne, ne, ne! To by deníčku nešlo! Kdybys věděl, jaká je to skvělá kuchařka! Takovou pohanu bych dopustit nemohla.
Nezbylo než zavřít kuchyň a riskovat, že tu zkázu spatří chlopek na vlastní oči.
Musím ti požalovat deníčků, že chlopek místo, aby se radoval, že není sám komu se oběd nepovedl, brblal a vyzvídal proč a jak se mi to mohlo stát
… no hádej hadači
Moje mládě si koupilo duši do kola, zjistilo, že ta duše byla levná protože to nebyla autoduše.
Moje mládě je statečné a tak duši na kole vyměnilo. Ale při bližším zkoumání zjistilo, že jí odešla přehazovačka
Chlopek mlsně kroužil kolem kola a slastně nad ním dělal kříž.
22.7 Středa - těžce pracující a nudle
Vedro bylo od rána, celou noc jsem nemohla spát. Od doby, kdy semtam přespím ve Verunčiným pokojíčku, zvykla jsem si na otevřené okno přes noc a taky na volný prostor. Chlopek si na volný prostor taky zvykl a tak jsem se musela smířit s 40 centimetry na šířku. …
Když pes zabere moje lože, umím si poradit, ale s chlopkem, to je horší. Chvíli jsem do něj šťouchala, pak jsem se ho pokusila odvalit jak sud, ale na to mé síly nestačily. Ano deníčku jsem jen slabá žena ale vím, že kde síla nestačí, musí zapracovat mozek a tak jsem chlopkovi palcem a ukazováčkem scvakla nos. Chlopek se vzbudil skoro okamžitě, zapal po dechu a než se stačil zorientovat důrazně jsem mu řekla ať se odkulí na svou polovinu. Zase mlel o nějakém těžce pracujícím, ale důležité je, že se kousek posunul, jenže o dvacet minut později zase zabíral mou polovinu postele. Takže celou noc jsem spala jak nudle přilepena na kraji postele. Ráno jsem pak podle toho vypadala, byla jsem pomačkanější než obyčejně. Ještě v půl desáté jsem měla obrys polštáře na tváři.
…
Odpoledne jsem šla nakoupit, moje mládě navrhlo, že si oběd uvaří samo.
A teď fakt nevím jak to bylo.Je to totiž slovo proti slovu. Moje mládě tvrdí, že chtělo abych jí koupila rajský protlak a strouhaný sýr.
No a já koupila kečup a plátkový sýr,
… já vidím chybu někde uprostřed … prostě špatná komunikace
...musím ti ale deníčku říct, že moje mládě umí opravdu skvěle improvizovat, místo špaget s rajskou a sýrem si udělalo špagety s kečupem a nastrouhaným sýrem.
Nakonec, hlad je nejlepší kuchař
23.7 Čtvrtek – můj veget
Na dnešek jsem se docela těšila. Dnes šel chlopek na pivo s kamarády.
Cha, cha, cha, musím se smát, ty jeho kamarády bych chtěla opravdu vidět, ve firmě je skoro ze všemi na nože a dokonce i s vedoucím, kterého nedávno poslal do temných končin těla. Jediný kdo se kolem něho motá je uklízečka. Stále kolem něj krouží a vyzvídá co doma Věruš dělá, co vaří a že by mě chtěla poznat. Tak ráda bych jí vzkázala, že o chlopkovém románku už dávno vím
Hned zrána mi zavolala moje obávaná, že má pro mě meruňky. Když jsem je viděla ohodnotila jsem je na pátou jakost.
No, darovanému koni na zuby nekoukám. Hodila jsem meruňky do misky a šla si barvit hlavu. Tekil kolem lítala a snažila se mě vyprovokovat k honičce. Zklamala jsem ji na celé čáře, barvení a hoňka holt nejde dokupy. A tak si nešťastné zvířátko lehlo k mým nohám a po vzoru koček se tulila a mazlila, takže nějaká ta zrzavá kaňka z mých vlasů na mi ukápla. … prostě je z ní takový malinkatý dalmatinek. Ale není to tak strašné. Má jen dvě tečky na bříšku a jednu na zadečku, takže když bude nejhůř tak budu tvrdit, že to má cecíky a k tomu pihu
Odpoledne byl fakt venku děsný pařák. Mělo to vliv na lidi, zvláště pak na prodavačku v řezníku. Kupovala jsem 10 deka šunky a ona píchla vidličkou do nařádkovaného sloupce se šunkou, pleskla s tím na váhu a zeptala se mě zda těch 30deka navíc může nechat.
Nejsem žáden troškař, ale nekoupím jen tak pro nic za nic skoro půl kila šunky. Problesklo mi hlavou, že jsem snad pitomá já nebo ona. Ale bleskurychle jsem si uvědomila, že jen ze mě dělá pitomce.
S chladem Angličana jsem jí zopákla, že chci 10 deka a pokud budu chtít přidat jistě si o to řeknu.
Dále mám menší problém, zjistila jsem, že mám na kreditu 2.000 a nějaké drobné, do září je musím vyčerpat jinak propadnou… no komu já tak zavolám..´ aby měl chlopek pocit, že nevyhodil prachy zbytečně?
Mám sice jednoho až dva žhavé kandidáty… ale… kdo ví… opět to nechávám koňovi
Taky se mi vrátily košile, které jsem upravovala a u kterých mi krvácelo tak moc srdce. Víš deníčku, byly to nadherné košile, měly originální střih. Vysvětlovala jsem té ženě, že pokud udělám to co ona chce, ty košile ztratí eleganci a bude z nich jen kýč.
Dnes přišla a chtěla bych jím vrátila původní podobu.
Vůbec nechápala, že co se jednou ušmikne, to prostě nejde zpátky našít…
Upadla jsem v její nemilost… mě to nevadí o jednu pojašenou(střelenou) zákaznici míň
Dnes mi Zdenka přivezla to 5kilové štěně piva pro chlopka k narozeninám.
Takže jedná starost mi odpadla, k tomu mu ještě dám antistresovou žížalu. To je taková jakási gumová chlupatá 40 centimetrová housenka, dá se různě natahovat, mačkat a mučit…
Doufám, že to chlopek využije
24.7 Patek - záhada sloní trepky
Ze včerejška na dnešek byla v noci děsná bouřka, vzbudil mě pes, který se zase pokusil vlést mi do postele, tentokrát jsem, ale procitla dřív než mi stačil lehnout na obličej. Vstala jsem a držela psa za ucho, aby svůj čin nedokončil. Natáhla jsem se jak to šlo a kopla do balkónových dveří, abych je zavřela. To se mi podařilo a šla jsem si zase lehnout. Věděla jsem, že i v kuchyni je okno otevřené, ale na to jsem se vykašlala. Zaprvé, kdybych se jen na chvilenku vzdálila od lůžka, pes by toho využil a hádejte se pak se psem a s probuzeným chlopkem v jednu ráno!
A zadruhé řekla jsem si, že když je chlopek tak chytrý, tak ať si to taky řeší.
To je totiž tak milý deníčku, pokaždé, když jdu spát zavřu všechny okna, teda až na tu místnost ve které spím. Nechce se mi totiž v noci stávat a v pyžamu běhat a zavírat okna, když lije anebo je bouřka. Jenže chlopek to dělá naopak já zavřu, ulehnu a chlopek okna otevře a jde spát. On si pak spí a já běhám po bytě a zavírám, aby nám do bytu nenateklo.
Teď jsem si řekla stop! Co si chlopek natropil, to ať si ráno utře! A tak jsem si lehla do postýlky, opět ucpala uši, aby mě nic nerušilo, vystrčila jsem ruku z postele a hladila ležícího psa, aby měl pocit bezpečí a usnula jsem.
No, deníčku, řeknu ti, že chlopek je dítě štěstěny, pod oknem v kuchyni nebyla žádná kaluž! Kurecpalec jak on to dělá!
Dopoledne jsem naposledy hezky využila toho, že chlopek není doma, protože pak to začne, … nejhorší ze všeho je znuděny protivný chlap a k tomu ještě doma.
Odpoledne přišel chlopek a začala mu dovolená. A musím ti deníčku povědět, že se šťastně netvářil. Já tomu fakt nerozumím, já být svým chlopkem, tak když mám volno, přijdu domů, prasku aktovkou u dveří, skopnu botky z nohou a natáhnu se na gauč v obýváku, do ruky vezmu ovladač a s úsměvem na rtech milé požádám manželku o pivo.
Ale chlopek ne, přisupí si jak lokomotiva a páru pouští ještě další dny. Navíc nevím jak se to stalo, ale ztratila se jedna jeho trepka, která se svou družkou vždy ležela pod topením u balkónových dveří.
Nebyla pod křeslem, nebyla pod stolem ani pod sedačkou ani na balkóně a dokonce ani pod balkónem… prostě nebyla nikde...
Pří té příležitosti jsem si vzpomněla jak jsem kopla do něčeho do mi zavazelo, když jsem zavírala balkón nohou. Ale kam kam jsem to odkopla to fakt netuším, byla tma, chtělo se mi spát, pes se mi tlačil do postele… byla to prostě velice nepřehledná situace…
Opět to nechávám koňovi…
A další nemilá záležitost: jsem celá poštípaná od těch malých mušek z těch ošklivých broskví … asi je naštvalo, že jsem jim vzala broskve a dala do ledničky
25.7 Sobota - a dovolenkový chlap
Hned zrána byl chlopek nasmolený jak brigadýr, vadí mu, že nemá druhou trepku, takže když jde kouřit na balkón, musí stát na jedné noze jak pán čáp.
Taky byl naštvaný, že je bouřka a on chtěl jet do nějakého supermarketu, a taky byl naštvaný, že přišla ke mně kamarádka na stříhání vlasů. A pak byl naštvaný, že je semtam slunce a taky byl naštvaný, že semtam prší a taky byl naštvaný … že se země točí
Dnes chlopek naštvaně navrtal novou skobičku na balkon, aby se mohlo prádlo pověsit na jednu šňůru.
Ještě kdybych tak tu šňůru nemusela ze všech sil napínat a byla bych spokojená. Jenže chlopek musí mít všechno napevno a napnuté.
A protože mám šňůry moc nízko musím halenky a kalhoty překládat, aby mi nebambelaly po zemi a vždy mě naštve, když chlopek znovu prádlo převěsí anebo aspoň přemísti kamerku(kolíček) a tak se často stane, že sundám suché kalhoty ze šňůry a ty mají vyznačený kolíček uprostřed kolene a tričko uprostřed zad a pupku.
Nejde to vyžehlit ani napařovací žehličkou. A mě by z toho šlak trefil
Dnes večer jsem si pěkně počkala až chlopek usne a pak jsem zavřela okno v kuchyni a šla spát