1 - 5 srpna 2009
1.8 Sobota - den zázraků
Nevím co se chlopkovi stalo, světe div se, ač nemám svátek ani narozeniny dostala jsem od něj kytku. hleděla jsem na ní jako puk.
„To máš za to, že mě furt jen pomlouváš,“ řekl chlopek, když mi kytku předával.
„Já? A pomlouvat? Vždyť jsem o tobě dnes neřekla ani ň!“ bránila jsem se křivému nařčení a dala chlopkovi pusu na líčko a kytku do vázy.
Zázraky tímto však neskončily. Chlopek mi řekl, že hledal přes internet nové víko na pračku. Tak si představ deníčku, že nové víko by vyšlo na 2 000kaček! Chlopek rozumě rozhodl, že raději nějakou tu tisícovku přihodí a koupí novou pračku. To se mi taky zdá být rozumné, vždyť ta nynější při praní hvízdá, asi někde nějaké kolečko potřebuje promazat a taky to zvíře Tekil odšroubovalo zezadu pračky jakousi součástku a nikdo neví kam patří a co měla za funkci…. A byl tu další zázrak: chlopek mě pozval na oběd.
Rovnou jsem chlopkovi řekla, že do Panorámky nepůjdu. Chlopek mě uklidnil, že do Panorámky by ani nešel. Pozval mě a psa do Primi. Tam se totiž může sedět na zahrádce.
Namalovala jsem si oko, vyfikla se, počesala psa a vyrazili jsme. Cez byl rád, že jde bez košíku. Bylo totiž opravdu velice vedro a já ho nechtěla trápit.
Sedli jsem si v restauraci, vyfotila jsem chlopka s cigaretou a pivem, aby měl nějakou fotku z dovolené. Chlopek si objednal kotletu se vsazeným vejcem a já si objednala kudrnaté kuře a zeleninovou oblohu. Cez když zjistil, že má jen ležet a čekat, pustil se do fňukání.
Tohle nikdy nedělal, vždy si klidně lehl a pozoroval okolí. Dnes ale ne.
Vysvětlila jsem chlopkovi, že má Cez asi depku, protože, když čekal minule na veterině dostal díru do kožichu. A to fňukání pochytil v čekárně od psa, který tam dvě hodiny nepřetržitě pofňukával a Cez se prostě začal po něm opičit.
Naštěstí Cez brzo pochopil, že není v čekárně a nic mu nehrozí a uklidnil se.
Když servírka donesla jídlo, žasla jsem a chlopek se naštval. Já totiž to kudrnaté kuře, měla opravdu přes celý talíř, zatím co chlopkova kotleta byla ani ne do půlky talíře.
Naštvanému chlopkovi jsem vysvětlila, že ten můj řízek je nejspíš z prsou velice vyvinutého kuřete, asi mělo čtyřky.
Zatím co on má řízek ze somálského prasete
2.8 Neděle - noční masakr
Vzbudila jsem se s podivným pocitem, že na mě někdo kouká, otevřela jsem oči a fakt, koukal na mě chlopek.
„Něco se děje?“ zeptala jsem se nevrle.
„Jo, je půl desáté a já potřebuji tvoje duchny. Chci prát,“ zavrčel chlopek.
Nevěřila jsem mu, že může být tolik hodin, tak jsem se odšourala do obýváku a tam na hodinách devět děleno jedenácti, tak to mě zaskočilo. To že jsem ranní ptáče to už deníčku víš, no dnes, já ptáče, zaspala, ale to že zaspala i Tekil, tak to je větší novina.
Vybavil se mi včerejší noc a dnešní ráno. Byl to fakticky děs. Osm komárů na mě celou noc dělalo nálety. Dva mě přec jen dostaly. Ale já dostala všechny.Honili jsme se do tří do rána, samozřejmě že hoňka byla přerušovaná mým spánkem, jenže pokaždé když jsem zaslechla to protivné „bzzzzzz“, u svého ucha, tak to mě vždy řádně vyhecovalo a já šla znovu do akce.
Chlopek svlíkl moje duchny, nacpal je do pračky a byl spokojený. Já si v kuchyni otevřela chladné pivo a vytáhla z ledničky studený kuřecí řízek z předvčerejška a posnídala. Byla jsem taky spokojená. Psovi jsem dala nabídla kousek kuřete, takže byl spokojený a pak se vzbudilo to zvíře Tekil a byla po klidu veta. Tekil byla protivná, jak už jsem ti deníčku kdysi psala, Tekil totiž trpí klaustrofobii a ve Verunčiným pokojíčku je jak ve vězení. Stále jsem se jí věnovala, marně, Tekil byla velice rozmrzelá a hlavně protivná. Koberec pod křeslem a kolen dveří je celý rozvrkočený od jejího snažení dostát se do předsíně.
…
Dnes bylo už od rána děsně dusno. Opět jsem šla ven s Cezkem bez košíku, aby nemusel dýchat skrz mříže. Tyhle vedra mu nedělají dobře, ale šel statečně.
Dnes přijela Verunka z výletu, nebyla vůbec opálená a stále se ještě nenaučila plavat.
3.8 Pondělí - psychická příprava
Dnes ráno se mi zase nechtělo vstát, ale přec jen jsem se překonala a posadila se. Dokonce i Tekil stále spala. Jediný kdo byl čilý byl pes a chlopek. Cez byl vyvenčený a chlopek už byl z nákupu doma.
Seděla jsem a koukala do prázdna a přemýšlela co dnes podniknu. Když je chlopek doma, tak se mi do ničeho nechce.
Chlopek totiž nemá rád, když dělám pořádek, brblá ať si to udělám až nebude doma a na druhé straně zase chodí a ukazuje jak všude sedí prach.
„Už jsi to tu viděla?“ zeptal se mě chlopek a přejel prstem po poličce. Za jeho prstem se utvořila světlá čára. Koukla jsem na to a řekla, že před chvíli ta čára tam nebyla a šla jsem si dělat kafe na vzpružení.
Chlopek byl opravdu nějaký moc bujný, vyprávěl mi, jak sešteloval fotoaparát.
To mě probralo.
Řekla jsem si, že zatím nebudu dělat zbytečné závěry, vzala jsem si čerstvě zalité kafe a šla se osprchovat. Napadlo mě, že bych se zvážila, ale proč si kazit už tak dost mizerný den. Přece i bez váhy se dá klidně žít a to taky hodlám dokázat.
Chlopek odjel do Marjánek do obchodu pro flešku, zatoužil totiž po nové, pogumované flešce a tu starou s gigantickou pamětí mi věnoval.
Tak a jsem bohatá, už mám flešky dvě. Připadám si jako člověk, který touží po autu a taky ho dostává tak nějak po kouscích, takže vlastní volant a šaltrpáku a cítí se jako král.
Já zas toužím po notebooku a už mám dvě flešky, takže se cítím královsky
Odpoledne jsem konečně dostala odvahu a vyzkoušela fotoaparát. No nezdá se mi, že by chlopek nějak ty pixely vylepšil. Fotky se mi stále zdají být zrnité. Vsadím se, že Verunčin mobil fotí lépe. Vyfotila jsem kytici, kterou mi chlopek koupil. Chlopek tvrdil, že ta fotka je rozmazaná protože se mi klepou ruce.
Kecalista!
Pak z něj vylezlo, že ten foťák není kvalitní a že se nechal napálit.
No, mě to nevadí, co nevyfotím to namaluji
Dnes jsem se celý den připravovala psychicky na zítřejší prohlídku. Mám namířeno k ženskému lékaři. Odpoledne jsem se na prohlídku připravila i fyzicky, oholila jsem si nohy a opět jsem si žiletkou zajela do kotníku a ještě se řízla do třísla.
…asi nakonec bude mít chlopek pravdu o těch mých chvějících se rukou
No, nevadí, já zítřek stejně zase vidím na migrénu
4.8 Úterý - neblbnout a -nehubnout!
Ráno se mi nechtělo vůbec vstát, byla jsem jak přejetá parním válcem, ležela jsem ve Verunčiným lůžečku, kolem dokola plno rozházených polštářků a žáden nebyl pod mým nabouraným kolenem, no ale i tak se kolínko vyspinkalo do růžová a nebolelo.
Donutila jsem se vstát, stejně jsem musela, vždy když mám jít k lékaři tak trpím nevolností. Stále jsem přemítala zda jít či nejít. Bylo to tak 50 na 50 pro i proti. Nakonec jsem si řekla, že to nechám osudu, že třeba pan doktor bude na dovolené a tak se z nepříjemné prohlídky vyvlíknu.
No, nevyvlíkla, pán doktor byl přítomen a dokonce neměl do čeho píchnout. Čekárna zela prázdnotou, asi zrovna všechny ženy až na mě dovolenkovaly. Sestra jak mě spatřila celou vyklepanou, hned mě se smíchem nahnala do ordinace.
„Prosím vás, přece se našeho pana doktora nebojíte, vždyť je hodný,“ uklidňovala mě.
To je pravda. Nemohu si na pana doktora stěžovat, dokonce mi na ultrazvuku ukázal jak vypadám zevnitř. No, řeknu ti deníčku, nic moc. Takhle z venku vypadám o hodně lépe a barevněji. A teď se něčeho podrž deníčku, pán doktor mi doporučil moc nehubnout. nanejvýš pět kilo … no není ten můj pán doktor sladký? Jasně, že jsem mu to slíbilaa hned to odpřísáhla na holý pupek
Zítra hned na sedm jsem objednaná ještě na mamografii. Tak jsem zvědavá kdo zaspí a v kolik opravdu budu na řadě.
5.8 Středa - změna je život
Dnešek byl děsný, ani nevím zda jsem vůbec spala. Celou noc jsem se stále překulovala, měnila polohy a nic, spánek nepřicházel. Ovce se mi počítat nechtělo a představovat si chudáky pracující na noční mě nebavilo.
Taky jsem byla nervózní, abych nezaspala a nějak moc jsem nevěřila svému mobilku, že mě vzbudí. Včera večer před spaním jsem vyškemrala na chlopkovi jeho mobil, který ho budí, když jde do práce.
Panenko skákavá, to bylo brblání, že jsem mu to měla říct spíše, že už spí, že si vždy vzpomenu na poslední chvíli, že nevidí na displej protože nemá brýle...
Musím uznat, že si chlopek opravdu dokáže to brblání vždy řádně užít. A když jsem se ho zeptala jak se to zvonění na jeho mobilu vypíná, to teprve byl ve svém živlu.
„Zmáčkneš tlačítko vpravo,“ zavrčel chlopek otočil se na lůžku ke mně zady a dělal, že náhle usnul.
takže pravé tlačítko, říkala jsem si v duchu a koukala na tlačítka která mi připadala, že jsou vpravo a rozhodovala se, které z nich ráno zmáčknu.
A dnes ráno před šestou jsem seděla v kuchyni, pila kafe a koukala na ty dva mobily a čekala, který z nich zatrylkuje jako první.
Můj mobilek byl vítěz. A na druhém místě se umístil chlopkův růžovobílí mobilek, zmáčkla jsem pravé tlačítko, mobil utichl a najednou mi zahlásil, že je připraven na focení.
Když připraven, tak připraven, řekla jsem si a zmačkla jsem spoušť. Vyfotila jsem svůj ležící mobil na stole. Moc mu to na fotce sluší
Takže milí deníčku, aniž bych chtěla, tak umím fotit.
V sedm ráno jsem už byla na poliklinice připravená, musím, říct, že prázdniny jsou faj, nikde totiž nebyla ani noha. Takže jako jediná jsem šla na dračku, dokonce mě vyfotili dvakrát, první snímek se prý nepovedl, ale já si spíše myslím, že mě paní doktorka vzala podruhé víceméně z nudy.
Dověděla jsem se, že jsem zatím zdravá jako řepa, včera jsem se dověděla, že nesmím moc hubnout a zítra má chlopek narozeniny. Takže to vidím na celý rozjuchaný týden
I když, zase, aby toho optimismu nebylo tolik, přidám nějaké to negativum.
Jak jsem ti deníčku psala, zítra má chlopek narozeniny. Napíši ti jeho plán:
V devět ráno to vypadalo takto: slavnostní oběd bude v restauraci.
O půl jedenácte se situace změnila a chlopek rozhodl, že sváteční oběd bude doma.
Ve dvanáct si nebyl jistý, zda vůbec nějaký oběd bude.
O půl jedné rozhodl, že oběd bude přeci jenom v restauraci.
Od jedné do tří nerozhodoval o ničem, protože si zdřímnul.
O půl čtvrté, zase přesunul slavnostní oběd domů.
V pět opět plánoval oběd v restauraci, to mu vydrželo do dvacáté hodiny a pak se zase zamyslel nebo co a naplánoval oběd doma.
Řekl: „Uděláš, chlebíčky, upečeš dortu, uvaříš oběd,“
A já protože jsem frajer, tak jsem ještě přihodila klauna a barevné balonky.
Netrápím se zítřkem… předám mu dary a zajdu si na oběd k Vietnamci