Paranormal tým

S příchodem nového milénia, nástupem nových technologií a zájmem médií o záhady a tajemno, vzrostl také zájem o záhadologii a paranormální jevy u široké veřejnosti. Nejen jednotlivci, ale i celé skupiny se začaly utvářet do spolků, jejichž cílem je zmapovat a pochopit záhadologickou oblast kolem nás.

Když se podíváme na jednotlivé záhadologické spolky podrobněji, uvidíme v nich nejen rozmanitost cílů, ale i metodických přístupů k této problematice.  Jejich rozdílnostem se zde budeme věnovat.

CÍLÉ SPOLKŮ ZKOUMAJÍCÍ V OBORU ZÁHADOLOGIE

Každá skupina, organizace či spolek má vytyčené své primární a sekundární cíle, k jejichž dosažení slouží přiměřené metody využívající určitý obsah prostředků daných skupin.

Samotné cíle můžou být navenek nejvýraznějšími změnami v profilování různých tématických spolků zkoumající paranormální jevy. Tak například: Paranormal tým z.s. (založený roku 2013) si vzal za cíl poznat, vyvrátit či definovat záhadologické anomálie a informovat o nich veřejnost. Spolek EPRV777 (založený roku 2005) dokumentuje, získává a pomáhá na základě esoteriky a moderní techniky řešit paranormální jevy, včetně vymítání a odvolávání, o čemž též informuje veřejnost a přináší důkazy. Mystery Hunters CZ (založený roku 2013) zase poznat, zkoumat a zdokumentovat síly a energie, které jsou lidskému oku skryty a důkazy přinést veřejnosti.

Jak je z praxe patrné, v jednotlivých cílech i metodikách záhadologicky zaměřených skupin můžeme najít i další elementy tvořící jejich originální, vlastní tvář. V definici jejich přístupů jsou totiž hlubší proměnné, než jen cíle. Pokud chceme jednotlivé spolky pochopit, musíme jít hlouběji pod povrch a definovat si síly, které dané cíle utváří.

Podobně, jako jsou v psychologii pramenné a volní vlastnosti člověka, je i u spolků patrné pramenné a volní vlastnosti skupin, které utvářejí jejich cíle a metody.

Spolky tvoří lidé, individua, která navzájem spolupracují. Pokud tato spolupráce není přítomna, spolek zaniká.

Jednotlivá individua ke zkoumané záhadologické problematice využívají svůj pohled na svět. Ten může mít dvě výchylky. Buď je silně dogmatický, nebo silně skeptický. Právě těmto dvěma silám se nyní budeme věnovat.

SKEPSE A DOGMATISMUS - VÍRA

Skepse a dogmatismus, dvě protichůdné hodnoty. Všichni lidé v něco věří. Tuto subjektivní víru můžeme definovat od nevíry, tedy skepticismu až po silný transcendentální pluralismus.

Je ovšem důležité říci, že i nevíru můžeme považovat za jistý druh víry. I nevěřící - skeptický člověk věří v hodnoty „nevíry“. Radikální skeptik (a to je ona odlišnost od dogmatismu) se negativně staví k duchovní víře a všemu, co má transcendentální nádech.

Neradikální skeptikové již k transcendentnu nezaujímají negativní přístup. Spíše si drží odstup, nadhled. Čím méně je člověk radikální, tím otevřenější je k otázkám duchovním.

Můžeme říci, že opravdu radikální skeptikové záhadologické výzkumy nebudou provádět, neboť nemají důvod ani motivaci k této činnosti. Spíše tedy založí spolek, jehož cílem bude přesvědčit lidi o svých názorech na danou problematiku, než aby se hlouběji věnovali otázkám transcendentálním.

Na opačné straně ke skepticismu stojí dogmatismus. Radikální dogmatisté žijí životem silně náboženským. Mají svou víru, která je nezpochybnitelná. Cokoli i objektivního, co jejich víru ohrozí, zavrhnou jako nepravdivé. V podstatě tedy mají mnoho společného s radikálním skepticismem, jen stojí oba na opačném poli vah.

Jak radikální dogmatismus klesá na své radikálnosti ke statusu quo mezi dogmatismem a skepticismem, roste i zájem těchto lidí o objektivní pravdy a skeptické úhly pohledu. Nastoleno je tak pozitivní prostředí k asimilaci[1] a akomodaci[2].

Tedy podobně jako u rysů osobnosti: extraverze a introverze, je i většina lidí v tomto hodnotovém měřítku ambivertní[3]. Neboť radikální skeptici a radikální dogmatisté odmítají přicházet do konfrontace s opačnými fakty, které vyvrátí úhel jejich pohledu. Tito radikálové v podstatě neměně setrvávají na svých pozicích a nedovolují okolnímu světu, aby je jakkoliv ovlivňoval (případně ovlivňoval jen směrem, který oni chtějí).

Z výše řečeného tedy můžeme soudit, že záhadologickým výzkumům se na poli hodnot budou věnovat neradikálové s neradikály a radikálové s radikály na své straně dogmatismu či skepticismu.

Skupiny neradikální budou poznatkově mnohem bohatší, vývoj v hodnotách, cílech a metodikách mnohem košatější, než u spolků tvořený radikálně hodnotovými jedinci. Jejich skupiny (radikálů) se budou řídit stálou filozofií, jíž členové budou obhajovat i v případě nových faktů, které by vyvraceli některé jejich dosavadní hodnoty. U radikálů (ať dogmatických či skeptických) jsou hodnoty důležitější, než fakta, a tedy dochází v nich ke změnám cílů a metod jen vzácně. U neradikálů fakta utvářejí hodnoty, tedy můžeme u nich pozorovat s přibývajícími zkušenostmi i odlišné cíle a metody, než které aplikovali a vyznávali dříve.

Zároveň ale můžeme na výše řečeném poznat i jinou sílu, která utváří další dimenzi přístupu k záhadologickým otázkám. Vedle síly hodnotové totiž máme i u záhadologických výzkumů sílu přístupovou.

SUBJEKTIVITA A OBJEKTIVITA - PŘÍSTUPY

V minulé kapitole hodnot vyvstávala z probíraného tématu síla, která má primární důležitost pro to, jestli je daný jedinec radikální či neradikální, dogmatický či skeptický. Tou sílou je schopnost vědomí a myšlení.

Myšlení můžeme definovat jako schopnost člověka utvářet smyslové dojmy do smysluplných struktur. Též v něm jsou uplatňovány operace s pojmy a jejich vzájemný vztah. Prakticky se to projevuje tak, že díky myšlení víme, že vlastnosti vody, co nám teče z kohoutku má i voda, co teče v blízké řece.

Vědomí zase můžeme definovat jako uvědomění si sebe sama a svých odlišností a jedinečností oproti svému okolí.

Vnímání, myšlení a prožívání je důležitý prvek, který utváří naší víru, postoje a zkušenosti. Nicméně pro posuzování metodologických přístupů v záhadologii se na ni musíme podívat trochu jiným úhlem pohledu.

Řekli jsme si, že skupiny zkoumající záhadologickou oblast okolo nás jsou nějak ovlivněni vírou, s níž k výzkumům přistupují. I kam tato víra dané skupiny staví. Buď více k dogmatické či skeptické straně spektra. Další dimenzi k tomuto přidává míra subjektivního či objektivního přístupu ke zkoumané problematice. Míra, jakým vyhodnocujeme získaná data i jakým způsobem k nim přicházíme. Opět zde přitom platí, že zkoumat v tomto můžeme dvěma protichůdnými silami. Buď subjektivně, tedy na základě našich pocitů a postojů. Či objektivně, kdy subjektivní pocity a postoje oddělujeme od oficiálních závěrů.

Objektivní přístup k záhadologické problematice znamená často jít po povrchu věci. Zkoumat jen základní dogmata, které přístroje dovolují změřit a zaznamenat. Záhadno a paranormálno není přítelem objektivní metodiky práce, proto skupiny objektivně zkoumající mají tu nevýhodu, že hlubších analýz nejsou schopni pro nemožnost často objektivně záhadologii zkoumat. Jejich práce je však důležitá v tom, že dokáží nashromáždit podstatná a validní data pro další analýzy. A též schopnost na základě objektivního přístupu vytvořit terminologii a závěry, která dané jevy pomůže co nejpřesněji konkretizovat dle získaných informací.

Subjektivní přístup k problematice má výhodu v přijetí verdiktů a závěrů na základě čistě subjektivních hodnot jednotlivých členů týmu. Díky nim jsou tyto skupiny schopny dát kupříkladu jasnou odpověď nejen na otázku, zda za rozblikáním K2 EMF metru stojí možný duch, ale i říct, která entita za tím přesně byla. Takové závěry by objektivní vyšetřovatelé nikdy nevyslovili, pokud by je k tomu nevedlo jasné objektivní poznání (například, že by se jim před kamerou duch přímo zjevil v podobě dohledatelné např. na dobových fotografiích a dokázal výzkumníkům inteligenci formou projevu individua).

Naopak problém v subjektivním přístupu výzkumu tkví v nízké validitě předložených závěrů. V případě opakování výzkumu jinými subjektivně orientovanými spolky či jedinci, můžou na základě subjektivních pocitů vyšetřovatelé dojít i k jiným až protichůdným verdiktům ve zkoumané oblasti. Tím je celé záhadologické poznání rozštěpeno na množství různých domnělých teorií a závěrů, které ve výsledku činí celou záhadologickou oblast silně nepřehlednou a rozvětvenou.

Nyní jsme se obeznámili přístupy, které aplikují ve své praxi skupiny zabývající záhadologií.

Dále výše zmíněnou „víru“ a „přístupy“ pro výzkum záhadologie spojíme dohromady a vytvoříme nějaký rámcový obrázek, který by obsáhl sféru, v níž je možné záhady a paranormální jevy zkoumat.

GRAFICKÉ ROZDĚLENÍ ZÁHADOLOGICKO-VÝZKUMNÝCH SPOLKŮ

V této pasáži spojíme dvě výše popsané síly do kříže, který nám rozdělí graf do čtyř sekcí. Každá sekce ponese název jednoho konkrétního výzkumného přístupu v záhadologické oblasti, kterým se konkrétní spolky mohou ubírat a v krátkosti si i něco sdělíme o jejich specifikaci.

Pokud horizontální přímku značící přístupy v půlce rozdělíme vertikální přímkou znázorňující víru, vznikne nám kříž, který nám pomůže zpřehlednit výzkumnou záhadologickou oblast do čtyř odlišných odvětví (viz. obrázek výše).

Nejprve se podíváme na odvětví spolků, které jsou ve sféře záhadologických výzkumů nejčastěji zastoupeny.

SPOLKY ESOTERICKÉ

Na škále víry a přístupů esoterice patří důraz na dogmatismus a subjektivismus.

Spolky zkoumající esotericky mohou být mediálně a divácky nejzajímavější v celé této výzkumné oblasti. Lidé, kteří esotericky zkoumají, nepotřebují žádnou drahou techniku. Vystačí si pouze se svou myslí a jednoduchými prostředky (kyvadla, zaříkávadla, citace z bible, rituály, apod.), které jim pomohou dosáhnout cílů a odpovědí na subjektivní úrovni.

Co se přístupu k objektivní technice týče, esoterické spolky různé měřicí přístroje nikdy nevyužijí primárně ke sbírání validních dat a jejich objektivní prezentaci. Využijí je k potvrzení svých subjektivních verdiktů.

Například, odehraje-li se silný výkyv v EMF poli iracionálního původu, který přístroj k tomu určený zaznamená; esoterický člověk to nekriticky přijme jako např.: komunikaci s druhou stranou. Dokonce bude schopný na základě toho popsat kolik, čeho zrovna jeho osobu kontaktuje a co vlastně chtějí. Tedy závěry dalece přesahující možnosti přístrojů, které mohou k tomuto účelu použít.

Esoterika a objektivita je tedy nekompatibilní.

Naopak esoterické spolky mohou být velice efektivní na poli psychologické pomoci.

Pomoci objektivní metodou lidem, kteří věří, že je něco záhadného, nadpřirozeného postihlo, je velice složité. Esotericky založení jedinci a spolky nicméně mohou skrze víru uzdravovat lidi, kterým mohla jejich vlastní víra ublížit. A to je ten největší přínos, který dogmatismus a subjektivismus společnosti může dát.

Pozor ale též na zneužívání této metody. Je důležité zmínit, že esoterika aplikovaná na člověka může pomoci ale i uškodit. A proto daleko silněji, než u ostatních sekcí je zde potřeba klást důraz na opatrnost. Opatrnost jak osob, co esoteriku vykonávají, tak osob, co jí vyhledávají. Často totiž šrámy psychické mohou být daleko ošklivější, bolestnější a destruktivnější, než šrámy fyzické. A právě esoterika se nejvíce dotýká právě psychiky.

Esoterickým výzkumům se věnují spíše jednotlivci, než spolky. To ale neznamená, že není nějakými spolky zastoupený. Tím nejznámějším na našem území je: EPRV777.

SPOLKY RACIONALISTICKÉ

Druhým nejčastějším typem spolků na našem území jsou tzv. spolky racionalisté.

Racionalistické spolky jsou tvořeny nejčastěji lidmi, kteří v něco věří a snaží se hledat objektivní důkazy pro svou víru. To znamená, že je zde důraz na dogmatismus.

Oproti ale esoterickým metodikám tyto spolky razí cestu objektivního výzkumu. To znamená, že přístroje objektivně zkoumající nejsou podkladem pro podložení hlubších subjektivních názorů na paranormální skutečnost.

Pokud si vezmeme příklad z předchozí podkapitoly, vypadala by její verze zde následovně: po zaznamenání přístroje elektromagnetické anomálie paranormálního původu dotyčná osoba tuto anomálii uzavře s tím, že dokázala onu dogmatickou zkušenost, kterou dotyčný spolek či osoba vyznává, a tedy díky přístroji je dokázáno, že dogmatické závěry daného spolku jsou objektivně validní. Tedy, že např. duchové existují. Žádné další hlubší analýzy či jiné závěry nejsou dále přítomny. Stejně jako nejsou přítomny hlubší detaily dané anomálie na základě subjektivity. To už by pak spadalo do onoho ranku esoteriky.

Racionalistické spolky nejsou ve své objektivitě tak důrazné, aby bylo možné jejich závěry brát jako plně vědecky relevantní. Zároveň ale mají větší objektivní hodnotu, než závěry esoteriky.

Racionalistické spolky můžeme brát za jakési diplomaty. Snaží se postavit mosty mezi vírou a objektivní realitou hledáním důkazů pro jejich závěry.

Snaží se přesvědčit sebe či druhé o tom, že existuje něco transcendentálního, co ovlivňuje naše životy a projevuje se to onou záhadologickou oblastí.  Tím co nejde objektivně vědecky vysvětlit.

Racionalistické spolky mají dnes nejbohatší zastoupení ze všech čtyř sekcí.  Jmenujme dva z našeho pohledu nejvýraznější: VTPJ a Ghost Evidence.

SPOLKY KRITICKÉ

Přístup: subjektivní, víra: skeptická. To jsou spolky tvořené z jedinců, kteří jsou kriticky orientovaní.

Jejich víra v transcendentálno je nulová. Protože pro víru samozřejmě nejsou objektivní důkazy. To je jejich hlavní hnací motor.

Kritické spolky se vymezují vůči transcendentálnu. A jejich činnost se bude tedy hlavně zaobírat vyvracením dogmatických závěrů v záhadologické oblasti.

Kritické spolky pro toto vyvracení nepotřebují provádět objektivní výzkumy. Bohatě jim stačí teoretické znalosti z fyziky, chemie a dalších aplikovatelných věd. Samotné zkoumání oněch záhad je pro ně zbytečné, neboť o záhady nikdy nejde. Jde o projevy reality okolo nás a ty musí být vždy fundamentálně založeny na racionalitě.

V případě výzkumů takových spolků by prakticky jakékoli možné anomálie neracionálního charakteru uzavřeli jako chybu v přístrojích či fabulaci. Bylo by pro ně nemyslitelné přijmout jakýkoli možný důkaz, který by vyvracel jejich subjektivní představy o kompletně racionálním fungování světa kolem nás.

Kritické spolky jsou často odborníky na racionální vysvětlení. Drží se pevně nohama na zemi, a co je možné racionálně objasnit, to objasní.

V praxi pak největší přinos takových spolků je v tom, že svou činností mohou přijít na úplně nové racionální vysvětlení anomálií, které před nimi nikdo jiný neaplikoval. To vše proto, že si nepřipouštějí, že by jiné, než racionální vysvětlení mohlo existovat. A z toho důvodu je dobré i takovým spolkům a jedincům věnovat pozornost.

Bohužel v České republice je takovýchto subjektů pomálu. Zařadit sem ze známých spolků můžeme, snad jen Sysifos.

SPOLKY VĚDECKÉ

Další velice slabě zastoupenou kategorií jsou spolky přistupující ke zkoumání záhadologické oblasti skepticky a objektivně.

Spolky vědecky zaměřené neberou v potaz subjektivní dogmatické závěry. Neaplikují je do svých výzkumů, které jsou orientovány objektivně.

Spolky vědecky zaměřené určují své poznání na základě výsledků konkrétních výzkumů a aplikovatelnosti jejích závěrů a dalším ověřování získaných dat.

Jsou protiváhou esoterických výzkumů.

Vědecky orientované spolky nevstupují do výzkumu s názory o průkaznosti toho či onoho jako to dělají spolky racionalistické. Své bádání začínají od čistého stolu a teprve s rostoucí empírií konfrontují jednotlivé poznatky ze všech sfér záhadologických výzkumů.

Výsledná data, která jsou validní a alespoň základně ověřená, publikují.

V jejich závěrech je vždy subjektivní stránka výzkumů upozaďována či zcela vyškrtnuta.

Nevýhodou těchto výzkumů je omezenost technologická, s níž je možné objektivní výzkumy provádět. Čím lepší a citlivější techniku daný spolek vědecky zkoumající má, tím hlouběji do dané problematiky může nahlédnout.

To znamená, že oproti jiným sekcím je u vědecké též důležitá i ekonomická stránka výzkumu. Spolky s levnější technikou v objektivních výzkumech nikdy nedojdou dál, než spolky, které používají vysoce efektivní měřiče elektromagnetických polí, celou síť kamer, teplotních a dalších měřičů.

Zároveň je vědecký výzkum ze všech zmíněných oblastí nejnáročnější na časové dotace, neboť příprava na výzkum, vyšetřování a analýza dat po skončení měření, zabere značné množství času.

Vědecky zkoumajících spolků je stejně málo, jako těch kritických. Jejich průběh není navíc tak divácky a mediálně zajímavý, jako u esoterických či racionalistických výzkumů.

Na našem území se o tento typ zkoumání v levnější formě pokouší Paranormal tým z.s.

ZÁVĚR

Rozdělili jsme si v našem článku výzkumnou oblast záhadologie do čtyř sekcí na základě víry a přístupů. Tyto sekce jsme si pojmenovali a obecně je specifikovali.

Toto rozdělení – prvně použité – vzniklo s cílem zpřehlednit oblast spolků záhadologicky zkoumajících.

V současné době totiž stále převládá názor, že spolky i jedinci v této oblasti pracující se orientují pouze na dokazování existence duchů a posmrtného života.

Výzkumná záhadologická oblast je po metodologické i cílové stránce, ve skutečnosti stejně rozmanitá, jako každá jiná zkoumaná oblast. A proto je třeba jí tak vidět.

Snad jsme tímto článkem poskytli čtenářům dostatek poznatků pro pochopení fungování jednotlivých spolků a jejich rozdílnosti v přístupech k faktům, cílům a metodologii na základě našeho nového rozdělení.

Z toho, co jsme řekli, můžeme ještě shrnout, že spolky zkoumající s cílem nějakého duchovního poznání jsou hlavně esoterické a racionalistické. Přičemž pomocí s rituály se zaobírají pouze spolky esoterické.

Objektivní a skeptický pohled na oblast pak zastávají vyloženě spolky kritické a vědecké.

A právě vědecký spolek je za autorstvím tohoto článku.

Věříme, že alespoň trochu tak pomůžeme ve vzdělanosti, co se záhadologické sféry a jejího zkoumání týče.

Pokud jste ve čtení došli až sem, velice vám tímto děkujeme. Snad jsme vám přehledně pomohli zorientovat se ve sféře výzkumů paranormálních jevů okem na spolky, které toto činí.

Za Paranormal tým z.s.

Bc. Ondřej Bezouška – autor článku, koordinátor a zakladatel Paranormal týmu z.s.
korekce: Bc. Kateřina Běhanová