Satanismus
Úvod
Když se řekne satanismus, většině lidí se vybaví sexuální rituály, vraždění, černé mše, pentagram, černé oblečení, metalová hudba, atd. Ale málokdo ví, že spoustu těchto věcí vzniklo později, vlivem lidí, kteří si původní satanistické učení přeformovali podle svých představ, aby zneužili jedince náchylné k manipulaci a mohli se stát vůdci a využívat svého vlivu na ně ve svůj prospěch.
Ve své práci se pokusím poodhalit roužku mystifikací a mýtů, abych pohlédla objektivně na celou problematiku a vývoj satanismu v průběhu času. Kdy vznikl? Jak se vyvíjel a dělil? A jak jeho členy lze definovat? O tom se bude tato práce zaobírat.
Počátky satanismu
Co je tedy satanismus? Kdy a kde se objevil a co je jeho skutečným cílem?
Satanismus nemá žádnou přesnou definici. Název vychází z kultu uctívání Satana, biblické postavy, kterou stvořil Bůh, ale Satan byl vzpurný a chtěl vládnout jako druhý Bůh, proto byl z nebes svržen a stal se padlým andělem, odpůrcem Boha a symbolem zla.
Počátky vzniku satanismu jsou těžko zmapovatelné, někdy se uvádí počátek v 10. století, jindy zase ve století 18. Ať vznikl v 10. či 18. století, i tak docházelo ke zkreslování satanismu jako násilného náboženství, a to hlavně díky křesťanské církvi, která prováděla zápisy z vyšetřování černých mší, kdy mělo docházet k sexuálnímu zneužívání a vraždění dětí. Ale spíše než skutečnost je to výmysl církve, aby ujistilo své ovečky o důležitosti víry v Boha a Ježíše Krista a udržela si tak moc nad lidmi. Podle všeho totiž prapůvodní satanismus vychází z pohanského náboženství, což je podle rituálů a používaných symbolů nejpravděpodobnější.
Pokud jde o podstatu satanismu, autoři se liší. Já osobně souhlasím s panem prof. Milanem Nakonečným a panem Veselým. Pokud se jejich názory spojí, vznikne definice, která je myslím si nejblíže skutečnosti. A to, že jde o praktickou filosofii pro všechny, kteří jsou připraveni žít, kteří chtějí uchopit naděje i radosti, které jim život nabízí, kteří rozpoznali a transformovali svoji svobodu, kteří se spoléhají na vlastní inteligenci než na vnucený věroučný systém a Satan je symbol vzpoury proti konvenci a symbol života bez zábran, symbol plné smyslnosti, především sexuální.
Co se týče satanistické nauky, souhlasím s panem Vojtíškem, který uvádí, že se jedná o spojení různých prvků magie, okultismu, spiritismu a čarodějnictví. Což vlastně vysvětluje proč je satanismus tak úzce spjat se sexualitou. Nejenže satanisté nosí pentagram, což je pohanský symbol plodnosti, tedy zázrak zrození života, což je věc posvátná ale církví tabuizovaná a dále pak používají spoustu rituálů, které nemají nic společného s lidskými oběťmi, ale nejsou zakázány, používají se jen vyjímečně. To se týká i sexuálních rituálů, které jsou také praktikovány vzácně. Později se začal používat pentagram otočený tak, že jeden cíp hvězdy je dolu a dva nahoru, což je symbol černé magie a používá se během rituálů.
Magie, okultismus, spiritismus a čarodějnictví
Pro lepší pochopení problematiky satanistické nauky bych ráda vysvětlila výše uvedené pojmy.
Okultismus je věda, filozofie, která zkoumá nebo se zaobírá lidskou duší za pomoci smyslových vjemů. V praxi to znamená, že pro poznání duše je potřeba používat nejen smysly vnější, ale i vnitřní jako intuice, představivost, atd. Také bere v potaz hmotné lidské tělo. Jedná se o nauku velmi složitou a výsledkem její studie je dar věštby, telepatie, jasnozřivosti, atd.
Spiritismus vzniká v 19. století a jeho podstatou je předpoklad existence duchů a spočívá v učení se komunikace s nimi prostřednictvím různých metod.
Magie je jednou z nejstarších nauk lidstva. Podstatou je snaha dosáhnout svých tužeb, přání a potřeb pomocí nadpřirozených sil.
Čarodějnictví je označováno jako působení zla pomocí magie. Tento pojem se rozšířil hlavně ve středověku kvůli známým Čarodějnickým procesům.
Vývoj satanismu
Zobrazování Satana jak jej známe dnes, tedy jako bytosti s ocasem, rohy a kopyty, pochází, stejně jako pojem peklo, až ze středověku. V té době církev stvořila příběhy o čarodějnicích, jako jeho uctívačích. Čarodějnice se měly setkávat na sabatech, kde docházelo k černým mším, díky nimž získávaly svou moc.
Spousta autorů věří, že skutečně existovalo ve středověku hnutí, které praktikovalo odpor ke křesťanství, uctívalo ďábla, a které se setkávalo na tzv. sabatech, jiní to zavrhují a považují za výmysl inkvizice.
Ve třináctém století byl na vzestupu luciferianismus, který uctívá Lucifera, padlého anděla. Jeho přívrženci věří, že byl svržen na Zem neprávem, a jen on je ten dobrý a spravedlivý, oproti křesťanskému Bohu, který je zlý. Se satanismem mají stejnou nenávist ke křesťanství, rozdíl je ale v chápání Satana, neboť satanisté jej berou většinou jako mstivého a krutého.
Luciferiáni byli ve své době církví pronásledováni.
V sedmnáctém století se ve Francii odehrál jeden z nejznámějších případů spojených se satanismem, který skončil u soudu. Milenka krále Ludvíka XIV., Madame de Montespan (viz. obrázek nad odstavcem), údajně toužila po udržení královy náklonnosti. Podle některých tvrzení se měla proto účastnit černé mše, kde bylo pro tyto účely zabito dítě. Vše se nakonec provalilo a aktéři byly popraveni, kromě Madame de Montespan, která byla poslána do kláštera a zde zemřela. Během osmnáctého století došlo k prudkému poklesu procesů, neboť nastupující osvícenství považovalo čarodějnictví za báchorky a přežitek. V této uvolněnější atmosféře vznikaly v Anglii a Irsku tzv. „Kluby pekelného ohně“. První založil v Londýně v roce 1719 hrabě Philip Wharton, klub ale neměl dlouhého trvání a po dvou letech musel být zrušen. Hlavním cílem bylo zesměšňování křesťanství, prostřednictvím parodovaných obřadů. V roce 1749 založil Francis Dashwood, který byl členem původního klubu, Řád medmenhamských františkánů, který byl později nazván také jako Klub pekelného ohně. Více než o vzývání Satana šlo o orgie a nezřízené pití alkoholu, a satanismus tomu pouze dodával prvek tajemna. Členy klubu byli především vysoce postavení politici a umělci. Sám zakladatel Dashwood byl politicky aktivní.
Ve čtyřicátých letech devatenáctého století založil ve Francii Eugene Vintras sektu, která praktikovala tzv. „bílé mše“, které měly údajně sloužit na obranu proti zlu. V roce 1839 měl Vintras vizi, ve které mu řekl archanděl Michael, že je reinkarnací proroka Eliáše, a že má vytvořit nový náboženský řád, který bude hlásat příchod ducha svatého. Jezdil po celé Francii a získal spoustu následovníků, včetně některých katolických kněží. Během obřadů docházelo k záhadným úkazům, jako krvácení hostií a součástí mší byly údajně také obrácené kříže, což vedlo k odsouzení sekty papežem. Následovník Vintrase, exkomunikovaný kněz Joseph Boullan, šel ještě dál, a kázal, že pouze sexuálním stykem s anděly a duchy lze dojít vykoupení.
Aleister Crowley
V roce 1885 byl založen v Německu Ordo templi orientis (Řád východních templářů), praktikující magii a okultismus. Jedním z jeho velmistrů byl Aleister Crowley, nejznámější britský okultista dvacátého století. Po mystickém zážitku v roce 1896 se začal zajímat o tajné nauky, magii a alchymii. Vstoupil do řádu zlatého úsvitu, a v jeho hierarchii postupoval rychle nahoru. V roce 1904 mu během pobytu v Egyptě nadiktovala jakási nadpřirozená bytost Aiwass Knihu zákona. V této knize se hovoří o konci jedné epochy a brzkém nástupu nové, tzv. Hórova aeónu, se kterým jsou spojeny speciální morální zákony, které jsou shrnuty v systému Thelema. Základem je vůle a touha, které byly povýšeny na nejvyšší morální autority. V roce 1907 založil řád Stříbrná hvězda, který přijal Knihu zákona za své evangelium. V roce 1912 se stal hlavou anglické pobočky Ordo Templi Orentis, a v roce 1920 se přesunul na Sicílii, kde založil skupinu Abbey of Thelema. Zde se oddával se svými následovníky sexuálním aktivitám za účelem uvolnění energie, potřebné k magickým úkonům. Výjimkou nebylo ani požívání nejrůznějších drog. V jeho nauce se objevují prvky okultismu, Kabaly, egyptské magie a jógy. Přestože se sám nepovažoval za satanistu, a černá mše pro něj byla něco barbarského, říkal si „Velká šelma 666“ a ovlivnil celé satanistické hnutí dvacátého století. Postupně vznikaly i další skupiny, největší popularity však dosáhla v San Franciscu vytvořená Církev Satanova, která zastupuje nejrozšířenější satanistický směr na světě, tzv. moderní satanismus. Ten byl vytvořen Antonem Szandorem LaVeyem v šedesátých letech, a jeho Církev se stala první skutečně organizovanou formou satanismu.
Anton Szandor LaVey
Anton Szandor LaVey se narodil v roce 1930 v Chicagu. Už od mládí se zajímal o okultismus, v osmnácti letech se stal hypnotizérem a varhaníkem v zábavním parku. Tam propukl jeho odpor ke křesťanství, když viděl pokrytectví mužů, kteří jeden den koukali po polonahých tanečnicích a další den se modlili o odpuštění. Poté co pracoval jako policejní fotograf a hudebník v nočních klubech, začal pořádat ve svém domě v San Franciscu přednášky o magii, okultismu a nadpřirozenu. San Francisco bylo v té době centrem anti-kultury. Beatníci a později i hippies pociťovali odpor vůči většinové společnosti a jejím morálním pravidlům, a začali vyhledávat jiné myšlenkové směry. Proto se i LaVeyův satanismus, kázající proti jakýmkoliv formám odříkání, těšil velkému zájmu posluchačů. Na začátku šedesátých let založil se svými následovníky skupinu Magický kruh, která vyústila v roce 1966 do Církve Satanovy. O Valpruřině noci si nechal LaVey vyholit hlavu a prohlásil se veleknězem. Pro uctívání ďábla použil výraz církev, jako provokaci křesťanů. S tím jsou spojeny také satanistické křty a svatby. Opravdová senzace ale přišla v roce 1969, kdy byla vydána Satanská bible. Jde o zásadní dílo moderního satanismu, ve které LaVey vyhlašuje válku všem náboženstvím, především křesťanství. Je přesvědčen, že křesťanství tím, že přirozeným instinktům dává hříšný status, udržuje lidstvo v neustálém pocitu viny. To zajišťuje církvi její vliv a moc. V úvodu knihy stanovuje devět bodů satanského devatera, které jsou naprostým převrácením křesťanské morálky. Vybízí k pochybám jako hnacímu motoru, bez nějž nebudeme nikdy schopni se plně osvobodit od vžitých dogmat. Spis je rozdělen do čtyř částí, nazvaných Kniha Satanova, Kniha Luciferova, Kniha Belialova a Kniha Leviathanova. Každé je ještě přiřazen jeden z živlů, v pořadí oheň, vzduch, země, voda. První dvě knihy se věnují satanistické filozofii a další dvě rituálům a magii. LaVey pohlíží na rituály jako na potřebnou součást života jedince, která mu umožňuje dát naplno průchod emocím prostřednictvím psychodramatu. Poslední část obsahuje magická zaříkání v enochiánském jazyce. Má se jednat o nejstarší jazyk, který v šestnáctém století znovuobjevili John Dee a Edward Kelly, prostřednictvím komunikace s anděly. LaVey nevěří v žádného boha, ani v Satana, jelikož jsou pouze výplodem lidské fantazie. Satana chápe spíše jako hybnou sílu v přírodě, neznámou entitu, která vše řídí. Lidé jsou jen zvířata mající své pudy, jejichž naplňování je zcela přirozené a nemělo by tedy být démonizováno. Jelikož, dle Satanské Bible, neexistuje posmrtný život a smrtí vše končí, měli bychom žít naplno a oddávat se svým touhám, ne se za ně stydět. Měli bychom brát ohled především na sebe a snažit se prosadit za každou cenu, neboť ve světě nevítězí láska a pravda, ale síla a moc. Musíme převzít odpovědnost za své jednání, ne složit ruce do klína a spoléhat se na pomoc neexistujícího Boha. Ti, kteří dokážou prohlédnout lži a bojovat o své místo ve světě, jsou elitou, která bude vládnout Zemi. Ostatní jsou slabí, ubozí, a dostane se jim pouze otroctví.
Další knihu, Dokonalá čarodějnice, vydal LaVey v roce 1970. Zde se objevují návody pro ženy jak svést muže, které fungují na principu přitahování protikladů. O dva roky později vyšly Satanské rituály, a spolu se dvěma předchozími knihami se staly satanistickou klasikou. Církev se mezitím značně rozrostla. Její pobočky (tzv. „sluje“) už operovaly ve velkých městech ve Spojených státech, jako Detroit, Los Angeles, Chicago, New York či LasVegas. V polovině sedmdesátých let došlo ke snížení počtu nově příchozích, a po neshodách s LaVeyovým přístupem utvořila část členů novou organizaci, Séthův chrám. Ten byl založen manžely Michaelem Aquinem a Lilith Sinclair v roce 1975.
Základním spisem Séthova chrámu je Kniha nočního příchodu, ve které se hovoří o nástupu nového Séthova věku, který bude následovat po „věku Satana“, a v němž bude hrát Aquino ústřední roli. Zásadní rozdíl mezi Aquinovým a LaVeyovým pohledem na satanismus je ten, že Aquino chápal Satana jako skutečnou bytost, v podobě egyptského boha zmatku a zkázy Sétha. Členové chrámu věří, že inteligenci nám přinesl Séth, a že se potřebujeme zbavit spánku, abychom se mohli stát podobnými Bohu. Nicméně v osmdesátých letech došlo opět k nárůstu zájmu o satanismus LaVeye. V roce 1991 založil Jiří Valter československou pobočku Církve Satanovy, a až do roku 2005 byl jejím Veleknězem. Po jeho odchodu se Církev reorganizovala a přijala název První česko - slovenský chrám církve Satanovy.
V roce 1997 LaVey zemřel, jeho organizace však funguje dodnes. Novým Veleknězem Církve Satanovy se stal Peter Gilmore. Všichni potomci LaVeye jsou aktivními satanisty, jeho dcera Karla založila v roce 1999 Satanskou Církev, která má sloužit především ke studiu satanistických a okultních spisů. Objevují se také skupiny, které kloubí satanismus s nacistickou ideologií, značná část tohoto fenoménu je součástí nacionálně socialistického black metalu (zkratka NSBM - jde například o kapely Infernum, Satanic Warmaster či Hate Forest). Řád černého berana či Řád devíti andělů byly spojovány s fašismem, i když to jejich představitelé vyvraceli. Kromě více či méně oficiálních skupin existují také malé kulty, které praktikují rituální vraždy a jiné protizákonné aktivity.
Dělení satanismu
Každý autor odnože satanismu rozděluje jinak. Já si vybrala dělení dle Introvigneho:
* racionalistický satanismus - představuje myšlenky LaVeye, představuje ateistické náboženství, kde je odmítána křesťanská morálka
* okultistický satanismus - je dědictvím myšlenky Michaela Aquina a Sethova chrámu, věří v Satana, který je popsán v Bibli, uznává jej jako reálnou bytost, typická je černá mše, která je naprostým zneuctěním křesťanské mše, projevuje zesměšňováním křesťanství, nenávistí ke křesťanskému bohu a láskou k Satanovi
* acidní satanismus - nemá organizovanou strukturu, ilegální proud, ve kterém se scházejí mladí lidé do dvaceti pěti let, typická konzumace drog, četba satanských textů, poslechu satanské hudby a satanistickým rituálům - znesvěcování kostelů a hřbitovů, rituální mučení a vraždy
* luciferismus - věří, že Satan byl neprávem odsouzen Bohem, Satan je považován za dobrou bytost, naopak Bůh je ten, který odpovídá za nedokonalost světa. Satan je vůdce vzpoury proti Bohu
Závěr
Jak tedy vyplývá z mé práce, dochází k rituálním vraždám jen ojediněle a nejedná se o satanisty jako takové, ale jen o odnož satanismu. Bohužel ale lidé mají satanismus spojený hlavně s tou špatnou stránkou, která ani neodpovídá pravému učení. Snad lidé jednou začnou pátrat po pravdě, než někoho odsoudí pro jeho víru, o které nemají takřka žádné informace.
Zdroje
KOZLÍK, Jan. Aleister Crowley a satanismus. [online]. Pardubice, 2009 [cit. 2015-12-15]. Dostupné z: https://dk.upce.cz/bitstream/handle/10195/33309/KozlikJ_Aleister%20Crowley_MM_2009.pdf?sequence=1&isAllowed=y. Bakalářská práce. Univerzita Pardubice, fakulta filozofická. Vedoucí práce neuveden.
KUBIŠTOVÁ-ŠKOCHOVÁ, Věra. Zrcadlo okultismu aneb využití tajných věd. Brno: CENTA, 2004. vyd. 8. ISBN 80-86785-01-7
SMEJKAL, Jan. Satanismus v metalu. [online]. Praha, 2013 [cit. 2015-12-15]. Dostupné z: http://is.jabok.cz/th/6139/jabok_b/Jan_Smejkal_-_bakalarska_prace.pdf. Bakalářská práce. Karlova Univerzita v Praze, Evangelická teologická fakulta. Vedoucí práce Ing. Mgr. Jan Dočkal, CSc.
autorka: Kateřina Běhanová
korekce: Ondřej Bezouška