První pohled
Na hru o trůny jsem začala po různu narážet asi tak před rokem. Kamarádi mi začali doporučovat knížku, několik lidí se zmínilo o tom, že je to i dobrý seriál. Vždycky, když mi někdo řekl, ať se na to kouknu, v duchu jsem si slibovala, že to udělám - někdy. Dokopala jsem se k tomu tohle léto po té, co jsem dostala vlastní notebook. Upřímně jsem si od toho moc neslibovala, hlavně, když mi kamarádka řekla, že je tam spousta "úchyláckejch scén". Obávala jsem se, že to bude něco ve stylu Xeny nebo Tudorovců. K mému velkému nadšení jsem se dokonale spletla!
Vzhledem k tomu, že naše knihovna měla zavřeno celé prázdniny a čtení knížek "z obrazovky" nesnáším, začala jsem se seriálem. Zpětně toho trochu lituji,protože jsem se připravila o možnost si to celé nejdřív představit a udělat si o příběhu vlastní obrázek. Naštěstí je podle mého seriál velmi slušně zpracovaný, takže ta ztráta nebyla tak veliká. Daleko horší bylo, že jsem si místo prvního dílu pustila desátý - pak mi pochopitelně některé věci nedávaly smysl. A některé pro mě zůstaly záhadou i po té, co jsem svou chybu napravila a začala znovu od jedničky. Ale o tom později!
Stručný úvod - děj se odehrává ve fantastickém světě, konkrétně v Západozemí. To je rozděleno na hrdý Sever, plný prastarých tradic a pověstí, a intrikánský Jih, kde se nedá věřit ani vlastní krvi. Tyto dvě nesourodé oblasti jsou spojeny pod rukou jednoho krále, sedícího na Železném trůnu.
Jaká vlastně Hra o trůny je? Jedním slovem komplikovaná. Těžko zde naleznete černobílé rozlišení postav na klaďasy a záporáky. Jistě, jsou tady super čestní chlapíci, jako je Ned Stark, a taky pár zlovolných zvrhlíků (třeba Gregor Clegane). Ale s většinou hrdinů už to není zdaleka tak snadné. Například jisté nejmenováné charaktery jsou sice na té tzv. "správné straně", ale vyvádí tak nehorázné hlouposti, že je nemůžete mít rádi. Naopak někteří "zlí hoši" jsou sice naoko doslova zavržení hodní, ale čím déle je znáte, tím více je chápete, a nakonec zjistíte, že jsou to vlastně vaše nejoblíbenější postavy. S tímto faktem souvisí také spletitost a nepředvídatelnost děje. U Harryho Pottera bylo na konci první knihy jasné, jak skončí sedmý díl. U této ságy si ale nikdy nejste jistí ani co se stane v příští kapitole. Děj se kroutí a převrací bez jakýchkoliv pravidel. Co se vám může zdát naprosto samozřejmé na straně 43, může být na straně 44 rozmetáno. Zvláště pokud se tento předpoklad týkal "životnosti" postav. A ne, po prvních dvou seríích (nebo knihách) zjistíte, že tohle prohlášení vůbec není spoiler. To je prostě samozřejmý předpoklad.
Tak a teď přejdeme k hodnocení. Začneme tím špatným, protože je toho málo. To první se týká pouze českého překladu. Hned na první pohled si všimnete oslovení užívaného pro osoby šlechtického povodu. Na místo zvyklého sir, je zde totiž "ser" - prý kvůli zvýšení autenticity. No nevím jak nám může zlepšit zážitek z knihy, když je na každé stránce napsané asi tak pětkrát "ser". A když se to pak spojí se jménem, a skončí to třeba jako "ser Viserys", myslím, že to nepotřebuje komentář. Ale za to autor pochopiteně nemůže. Za mou druhou stížnost ale ano. Když někdo říká, že "Hra o trůny je úchylárna", není daleko od pravdy. Podotýkám, že to není jenom úchylárna, ale obscénostmi se tam skutečně nešetří - ani v knize, a už vůbec ne v seriálu. Vlastně tam jsou snad dvě ženské hrdinky, které se nesvlíkají hned v prvních třech kapitolách. A pan Martin se rozhodně nezastavil jen u toho. Zkrátka během jediné epizody jsem musela asi tak třikrát zavřít oči a vyndat sluchátka. Prostě hnus. Skutečně si nemyslím, že by bylo nutné tam podobné věci cpát. Vždyť příběh je dobrý sám o sobě. No, radši nebudeme zabíhat do psychologie, ale lepší nevědět, co si tím autor chtěl kompenzovat.
A teď přejdeme k tomu dobrému - a toho bude daleko víc. Předně je to netuctovost. Hra o trůny nemá (alespoň co já vím) žádnou obdobu. Klasický koncept ctnostného hrdiny zachraňujícího svět před jediným příšerákem-záporákem toto dílo naštěstí obloukem minul. I když zde nacházíme magické prvky draků a ledových zombie, celý děj je tvořem ryze lidskými postavami a věcí naprosto známou a běžnou - bojem o moc. A ten je podán krutě, nemilosrdně a tím pádem i velmi realisticky. "Když hraješ hru o trůny, buď zemřeš, nebo zvítězíš." to je hláška, která naprosto vystihuje celou atmosféru lží, intrik, vražd a strachu. Jakou šanci má čest a loajalita v tomto souboji s prohnaností a věrolomností? To se pravděpodobně dozvíme až na úplném konci. Právě toto neustálé napětí je plusem číslo dvě. Kniha vám ani na chvíli neumožní přehledný pohled na současnou situaci, už jen proto, že máte jen takové informace, jako hrdina, který zrovna vypráví danou kapitolu. Dalším příjemným překvapením je promyšlenost postav. Každá má svůj vlastní příběh - nedá se říct, že by tam byla jedna nejdůležitější, nebo jen jedna správná. Každá má svou vlastní povahu, vlastní cíle a ambice, vlastní hodnoty. Hrdinové jsou realističtí - když se zeptáte nájemného žoldáka, jestli by bez otázek zabil kojence, pokud by za to dostal zaplaceno, nedočkáte se žádného idealistického zděšeného odmítnutí, nebo projevu vyšších hodnot. Žoldák prostě řekne: "Ne bez otázek. Zeptal bych se za kolik." Skutečně, knihy jsou naprosto zbaveny vší naivity. Znásilnění, vraždění dětí, realita války a politiky, pravda "V síle je moc." a mnohé další činí příběh uvěřitelným. Jistě, ne každý tuto drsnost může považovat za projev kvality, ale prosím vás, po tolika bracích s "chucknorrisovskými" hrdiny a principem dobro zvítězí-blablabla - zlo je potrastáno atd. je tohle příjemná změna. Ukazuje vládu takovou, jaká je, bez příkras a vznosných frází. Kdo chce vládnout, musí umět rozkatovat, lhát, přetveřovat se a vraždit. Každá slabina je fatální. Každý chybný krok může znamenat smrt, nebo alespoň vyhnanství. Kdo si teď odváží sednout na Železný trůn, symbol moci a kralování v tomto nemilosrdném světě?
Tak, už jsem se rozepsala až kam. Doufám, že se vás alespoň něco na Hře o trůny zaujalo. Pokud ano, neváhejte a hrrr do Západozemí, ideálně nejdřív s knihou!