Ať žijí psi
Dne 13. 8. 2013 se našemu příteli povedlo mezi obcemi Pavlišov a Slavíkov v oblasti zvané u čtverce ulovit lončáka prasete divokého. Na tom není jistě nic až tak zvláštního, ale ... právě na tomto příkladě se jasně ukázalo, jak je důležité mít ve sdružení dostatek kvalitních psů a jak je důležitá celá kynologická základna ve sdruženích. Ono se totiž stalo to, že lovené prase po ráně nezůstalo v ohni, ale odběhlo. Následný dosled proběhl v noci, po tmě jen s baterkami, které jak všichni známe, přestávají svítit právě v tu dobu, kdy jsou nejvíc potřeba. A tak se také stalo.
Ale naši myslivci vědí, že je důležité označit si přibližné místo nástřelu. Takže toto místo bylo označeno pro výchozí bod dosledu, který proběhl následující ráno po nočním lovu. Na místo dorazil přítel Antonín Verner se svou brakou, kterou nasadil v místě označeného nástřelu, načež fena svou úlohu zvládla na jedničku s hvězdičkou a hledaný kus bez problémů nalezla o nějakých sto padesát metrů dál ve strništi, kde došlo k ošetření zvěřiny. Nebudeme se rozepisovat s věcmi které následovaly, to všichni známe sami a umíme si to představit, ale je zde jasně vidět, že samotný myslivec bez dobrého loveckého psa nedokáže provozovat svou činnost tak efektivně, jak by si přál.
Co na tom, že máme kvalitní zbraně, munici, optiku třetího tisíciletí, že i správně trefíme lovený kus, když stačí pár vteřin a s úlovkem se můžeme rozloučit. Vždyť stačí, aby lovený kus odběhl trochu jinam, než jsme si mysleli a pak samotný člověk jen marně dohledává to, co pes najde během chvíle. Bez psa se prostě neobejdeme. A samozřejmě bez jeho obětaveho vůdce a přítele, protože spojením loveckého psa a jeho vůdce vzniká vlastně přátelství na celý život. A to doslova. Takže děkujeme příteli Vernerovi a jeho fence za obětavost a s přáním mnoha dalších loveckých zážitků nejen při dohledávce, ale i při lovu se loučíme s přáním LOVU ZDAR.
