1.kapitola
Byl začátek prázdnin když jsem stála před domem a nechala se objímat svou ustaranou matkou.
„Lizz! Už pojď, nestihneme letadlo.“ volal na ni taťka a máma mi vrazli pusu na čelo. TaŤka s mamkou odjíždí na celé prázdniny do Španělska a mě s sebou samozdřejmě nevzali, protože jsou hrozně nadržení a chtějí mít soukromí. Asi se bojí abych je nevyrušila!
„Tak se opatruj a nezapomínej na to, že nejsme milionáři abychom kupovali nový dům! Takže tento, v kterém teď bydlíme nepodpal, nevytop ani nijak neznič!“ přikázala mi a já zakoulela očima.
„Mami je mi šestnáct.“ vzdychla jsem.
„No právě! Jsi v pubertě! A nezapomínej na slušné vychování a s nikým se neper!“ přikázala mi a šla za taťkou, který netrpělivě přešlapoval vedle auta.
„Nedělej ze mě kriminálníka...“ zamumlala jsem a dala si ruce v bok.
„Nedělám z tebe kriminálníka.“ zamračila se mamka a nasedla do auta. Slyší jenom to, co nemá!
Otráveně jsem jí zamávala a máma mi poslala vzdušnou pusu. Uhla jsem jako bych se jí vyhla a ona se zamračila. Odjeli. Konečně! Celý dům jenom pro sebe! Bouchla jsem sebou na gauč a vytáhla z kapse mobil. Přiložila jsem ho k uchu a volala svému nejlepšímu kámošovi.
„Alexi! Čau...Už můžeš dojít! Hysterky už odjeli!“ informovala jsem ho. Důvod, proč říkám rodičům hysterky je prostý. Vždy když něco provedu ( průšvihy ve škole, průšvihy s policajtama a průšvihy obecně) tak hrozně hysterčí a dávají mě hodinovou přednášku o tom, že když se tak budu chovat půjdu do vězení. Jo fajn beru, mají o mě starost, ale jsem v pubertě! Vždyť je mi šestnáct! Jsem puberťák, který se nedívá kolem sebe a do průšvihů zapadne ani neví jak a co udělal.
„nezapomeň vzít ty filmy a jídlo! Včera jsem vykoupila snad celý obchod takže se tady budeme mít přes prázdniny dobře. A vážně ti to vaši dovolí? Jo?! To je super! Tak ať si do 5 minut tady! Zatím.“ rozloučila jsem se s Alexem a zapla televizi. Nic nového. Samé telenovely, dětské pořady.....zvířecí pořady....
„Jak vycvičit rybyčky?!“ pozvedla jsem obočí nad tím co jsem právě viděla v televizi.
„Co to sakra?!“ nechápala jsem a přepla na další program. MTV! Něco normálního. Zrovna tam hrála písnička od 2ne1 I'm the best. Zesílila jsem to na největší hlasitost. Někdo zazvonil. Rychlostí světla jsem vystřelila ke dveřím otevřít osobě, která zvonila. Alex! Konečně. Otevřela jsem dveře a úsměv z tváře mi klesl. Předemnou stála moje nervově labilní sousedka a pod paží držela tu chlupatou rukavici. Myslí se tím čivava jménem „Šmudlinka“.
„Copak si přejete?!“ zeptala jsem se otráveně.
„Děvenko, já v tuhle dobu obvykle spím..“ začala.
„A co je za problém?!“ opřela jsem se o futra a v dálce spozorovala Alexe. Zamávala jsem mu a dál se věnovala protivné sousedce.
„Nějak mi nejde usnout když slyším tu vaši děsnou hudbu!“ rozštilovala se a Alex se zastavil a koukal na mě a na ni. Na mě na ni. Prsem ukázal na ni ve stylu co tu dělá? A začal mě rozesmívat různými ksichty, které dělal na sousedku.
„Ztiš to! … Děkuji“ zaječela a na patě se otočila zrovna když Alex dělal ksicht.
Chlupatá rukavice začala štěkat. Ovladačem jsem ztišila televizi a zaječela na sousedku.
„prosím vás ztište si toho psa! Někdo tady chce spát!“
„Nech moji šmudlinku napokoji!“ zaječela a kráčela si to pryč domů. Alex se mohl potrhat smíchy. Sousedka celou cestu domů žvatlala něco ve smyslu : „ No …. šmudlinko..to bude dobrý! Nech ji být! Doma dostaneš krásně vypečené stehýnko..“
Pustila jsem Alexe dovnitř a věnovala jsem mu pohlavek.
„Co to mělo znamenat?! Vedla jsem s ní důležitý rozhovor!“ štěkla jsem a hned na to se začala smát.
„promiň..“ smál se, bouchl sebou na gauč a velký batoh švihl na zem vedle něj.
„Ani ti nemusím říkat chovej se tady jako doma...“ zamumlala jsem a rozvalila se vedle něj.
„Co budeme dělat?“ zeptala jsem se ho.
„Netuším...“ zamumlal a v ten moment v televizi začala hrát písnička No mercy od B.A.P.
„Zrovna tohle jsem nechtěl slyšet..“ vztekal se a natahoval se po ovladači. „Nemám je rád/a...!“ zamrčeli jsme oba naráz a Alex přepl program na - „Jak vycvičit rybyčky!“
Důvod, proč je já nemám ráda je jednoduchý. Chystali koncer a já na ně jela...Byla jsem natěšená jak děvka v obchodě s kabelkama. Jenomže když jsem tam dojela … řekli mi, že koncert byl zrušený. Naštvala jsem se. A protože jsem měla ještě 14...tak mě to hodně vzalo a přestala je poslouchat. Alex má ale jiný důvod..... Se svou setrou jel na jejich koncer do Soulu. Jeho starší sestra měla tenkrát 20 a byla taky jejich velkou fanynkou. Alex jel společně semnou na ten koncert a už jsme čekali jenom na jeho sestru, ale ta nedojela. Alex jí volal, ale nezvedala to...Byl z toho vynervovaný. Odjel z koncertu s myšlenkou, že jeho sestře bylo asi blbě a tak zůstala doma. Bohužel vrátil se domů a uviděl jak jeho rodiče brečí. Nechápal co se stalo a tak se zeptal.
Oznámili mu, že když jeho sestra jela na koncert za ním a po cestě ji srazilo auto. Nepřežila to. Od té doby Alex nemá rád B.A.P, protože mu připomínají smrt jeho sestry.
Přepla jsem televizi zpět na MTV a doufala, že tam už půjde něco normálního.
„B.A.P! B.A.P! Dnes v 18:00 koncert v Soulu!! Koncert v Soulu!!“ opakovala moderátorka.
V tom mě to napadlo! Zablesklo se mě v očí a Alex zbystřil. Ani trochu se mu to nelíbilo.
„Mám se bát nebo skákat radostí do stropu, že tě napadlo něco po čem se nebudeme nudit?“ řekl opatrně a já si s ďábelským úsměvem mnula ruce. Alex si mě změřil pohledem a zalapal po dechu. Vidí mě až do žaludku !!
„Nechceš snad?!“ nedořekl a polkl.
„Ale jo..chci!“ arogantně jsem se usmála.
„Ne-e!“
„Jo! Bude sranda! Pojď, je 18:30.... dojedeme tam přesně načas!“ zasmála jsem se a hnala Alexe ke dveřím.
--v Soulu
„Fajn..až tě prozvoním, tak to bude znamenat, že koncert už skončil a my jdeme do akce! Chápeš to?!“ vysvětlovala jsem Alexovému kamarádovi Joshovi, který sem přijel na prázdniny z Anglie. Všechno jako poslušný pejsek odkýval.
„Alexi, rozumí mě?! A umí vážně řídit?!“ ujišťovala jsem se.
„Ano rozumí ti! A ano.. umí řidit!“ nervoval se Alex.
„nebuď tak nervní a lez už konečně...“ Jelikož jsme neměli lístky museli jsme lézt zadním vchodem. Ten byl bohužel zamklý a tak jsme museli lézt oknem. Alex neochotně vlezl dovnitř. Podal mě ruku a pomohl mi se vyškrábat do okna.
„Ri..moc se mě do toho nechce... Co když nás někdo načapá?! Budeme mět průšvih..“ naklonil hlavu na stranu a snažil mi můj nápad rozmluvit. Marná snaha.
„Alexi mě to nerozmluvíš!“ zavrčela jsem a popostrčila ho. Rozhlížela jsem se kolem sebe a zdálo se, že tady žádná ochranka není. Nahmatala jsem vypínač a rožlo se.
„Waau...“ vydechla jsem a zírala na místnost.
„Zřejmě jejich šatna...“ řekl Alex a vzal do ruky triko. Ozval se jekot fanoušků. Že by už byl konec? Nahlédla jsem dveřmi co vedli ven a fakt. Konec...
Zastrčila jsem Alexe do skříně a vlezla si za ním. Loktem jsem do něj strčila aby prozvonil Joshe. Udělal to. Uslyšela jsem zvuk motoru a zabrzdění. Je tady. V ten moment do místnosti někdo vešel.
„Zelo co to mělo sakra znamenat?“ smál se jeden z nich. Nakoukla jsem škvírkou abych se ujistila, že tu jsou všichni. Jo!
„Co přesně myslíš?“ zeptal se maknae a zapadl do křesla.
„No myslím ty nálety do fanoušků.“ zasmál se Bang.
„No..Ta podlaha hodně klouzala. A mě to pak začalo bavit tak jsem tak skákal dobrovolně.“ ušklíbl se.
„Kluci, nevíte kde mám to triko?“ zeptal se Jong up a prohledával místnost.
Podívala jsem se na Alexe, protože se nějak divně třásl. Ukázal mi co držel v ruce. Jong upovo triko. Vytřeštila jsem oči a čekala co se bude dít dál.
„Nemáš ho ve skříni?“ navrhl mu Youngjae. Jong up pokrčil rameny a mířil si to k nám. Alex nevěděl co má udělat... Z nervů vyhodil triko ze skříně.
„TY HŇUPE!!!“ štěkla jsem a hned na to se začala smát. B.A.P stichli. Když Jong up otevřel skříň, vykutáleli se z ní dvě kuličky z masa a kostí.
„Co tady děláte?!“ změřil si nás pohledem Bang a Jong up vylekaně uskočil. Alex pohotově zareágoval. „Jsme vaši největčí fanoušci! Milujeme vás!“ zalhal.
„To znělo jako nějaká potrefená malá puberťačka..“ zamumlala jsem a dodala. „můžeme se s vámi vyfotit?“ stoupla jsem si a Alex taky.
„J-Jasně proč ne ?“ … přikývl Daehyun a došel ke mně.
„N-Ne!“ vykřikla jsem a všichni se na mě překvapeně dívali.
„Teda...chci říct! Venku to bude lepší ne?“ zakecávala jsem to a B.A.P jenom přikývli. Vyšeli jsme ven ajá přemýšlela co dál. Alex byl v tuhle cvhíli naprosto nepoužitelný.
U auta už nás čekal Josh.
„Ehm...vyfotíme se u tohoto auta?“ zeptala jsem se s nevinným výrazem.
B.A.P jenom kývli a stoupli si k autu. Dveře auta se nenápadně otevřeli. Vyfotili jsme se a v tom jsem drapla Daehyuna, který stál přímo vedle mě a zatáhla ho o auta. Alex s Joshovou pomocí se tam zkoušeli dostat i ostatní členy. Zelo je tam! Bang Taky! V ten moment vyletěla ven ochranka. Nastoupila jsem do auta, ale než jsem snažila zavřít zadní dveře velká chlupatá opice se do toho zapojila. Bang je venku! Zelo taky! Daehyun ne! Josh rychle rozjel auto a i se zajatým Daehyunem odjel pryč(samozdřejmě i se mnou a Alexem).
„Kam mě vezete?!“ nechápal Daehyun s naprosto klidnou tváří. Alex mu nasadil na hlavu pytel a já mu svázala ruce.
„Hej!“ štěkl Daehyun.
„Uklidni se kotě...neublížíme ti....“uklidňovala jsem ho a Alex dodal. „Zatím...“
Dojeli jsme před náš dům a já vytáhla Daehyuna z auta. Držela jsem ho za svázané ruce a čekala až Alex poděkuje Joshovi za odvoz. Josh nasadil úsměv od ucha k uchu a odjel pryč.
Alexi otevři dveře nemůžu se trefit do zámku když tady hlídám Daehyuna.“ poručila jsem Alexovi a on mě pomohl otevřít dveře. Posadila jsem Daeho na gauč a sundala mu masku.
Posadila jsem se naproti němu a Alex si vedle mě stoupl.
„Fajn...a co teď semnou uděláte?!“ zeptal se s klidným výrazem ve tváři Dae. Pohlédla jsem na Alexe.
„CO s ním teď uděláme?... To jsme nějak nedomysleli ne?“
„Tys to nedomyslela!“ opravil.
„Takže to mě jako chcete říct, že jste mě unesly pro nic za nic?!“ překvapeně vykulil oči.
Alex mu lištil.
„Hele...neštěkej po mě!“ rozčílil se a já se začala smát.
„Co je tady tak směšného??!! Byl to tvůj nápad unést někoho z B.A.P!“ štěkl po mě..
„Že prej – Neštěkej po mě! Haha- to- haha- znělo jako-hah-haha moje mamka haha!“ smála jsem se ještě víc. Alex ani Dae nechápali.
„Dobře..konec srandy...“ nahodila jsem vážný výraz a stoupla si.
„Dlouho jsem nikoho nemučila...“ začala jsem a sklonila se k Daehyunovi. „Co ty na to?!“ ušklíbla jsem se a vzala mezi dva prsty pramínek jeho vlasů.