2.kapitola
"Přivaž ho pořádně!" napomenul mě Alex a já to co nejvíc utahla. Daehyun se ušklíbl. Seděl na mé posteli připoutaný k ní. Postel byla dost velká, takže jsem tam seděla i já i Alex.
"Ehm..nechci nic říkát, ale...nemám to skoro vůbec utahlé." zamumlal.
"Ještě to říkej ty hňupe..." zamumlala jsem. "A sakra! Jsem holka! Nemám takovou sílu jako vy kluci!" vztekala jsem se a pustila k tomu Alexe.
Alex mu to pořádně utáhl a to už se Daehyunovi nelíbilo. Smrskl k sobě obočí a zavrtěl se.
Alex si stoupl a prokřupl si ruce. Letěl na něj polštář.
"Nech toho! Víš, že nesnáším když křupeš prsty!" štěkla jsem po něm a Daehyun se zasmál.
"Čemu se směješ?!" křikli jsme po něm oba zaráz. Ten se jenom ušklíbl a zakroutil hlavou.
"Ten týpek mě dost vytáčí!" ziřil Alex a chytl židli, která stála před postelí.
"Kámo...Jestli máš tu židli abys tady předemnou předváděl nějaký sexy taneček tak k tomu radši pusť tady tuhle..." ukázal na mě hlavou a Alex začal rychle měnit barvy. Lištila jsem Daehyunovi aby přestal, ale to už se Alex neovládl a kolem zajatce proletěla židle.
"Sakra Alexi! Mám to čerstvě vymalované!" rozkřikla jsem se a Alex dostával zpět lidskou barvu. Daehyun se zasmál. Znovu jsem mu lištila.
"Nesměj se nebo tentokrát nepoletí židla, ale ty!" vyhrožovala jsem mu a on měl co dělat aby se neudusil smíchy.
"óoo princezna se nám zlobí..." provokoval a já se naštvaně zvedla. Sedla jsem si na židli, kterou Alex už zvednul a chtěla se opřít. Po Alexovém incidentu kdy židla létala po pokoji přišla o opěrátko. No...Nějak jsem to neubrzdila a přepadla dozadu.
Daehyun se mohl potrhat smíchy.
"Potřebuju na vzduch... Potřebuju na vzduch..." zhluboka jsem dýchala a se zatnutýma pěstma odkráčela před barák.
Nikdy jsem si nemyslela, že mě zrovna ON bude lézt na nervy! Vždyť na videích je tak hrozně v pohodě! No...Teď je taky v pohodě..., ale ..Vy víte jak to myslím!Nejradši bych ho zabila, uškrtila, předhodila šmudlince! Agrrrrr!....Jdu ho zabít! Ah ri dýchej Ah ri dýchej!
Z pokoje se ozvala rána.
"Alexi?!" nechápala jsem když za mnou ven pryšel i on.
"Dýchej Alexi...Dýchej!" uklidňoval se. Začala jsem se smát.
"Bude to těžší než vypadá! Mám nápad..Já se umím líp ovládat než ty takže ho budu mít nastarost já...ty mi budeš pomáhat ho mučit..." nahodila jsem ďábelský úsměv a narostly mi rohy.
"Fajn, protože na tohle nervy nemám..." řekl a společně jsme došli do pokoje.
"Alexi...bež objednat pizzu. A počkej než dojede. Já se zatím postarám o naše koťátko." nahodila jsem ďábelský úsměv a sedla si za Daehyunem na postel. Alex zasalutoval a odešel.
"Tak hele...Jestli bude zlobit tak to nedopadne dobře ani pro tebe ani pro Alexe! Vždyť se z tebe chudák zblázní." řekla jsem narovinu.
"Promiň..." sklopil hlavu.
"Nedělej neviňátko!" štěkla jsem a Daehyun se zasmál.
"Hodně tě baví ho provokovat co?" zeptala jsem se ho a Dae na to jenom kývl.
"Nejsi zas tak špatný jak jsem si myslela...Víš, neměla jsem vás ráda, ale teď...nějak zase začínám. Máte úžasné písničky." usmála jsem se a Daehyun se na mě podíval.
"Ale stejně...Alex vás asi nikdy nezačne poslouchat...A já, protože jsem jeho nejlepší kámoška bych neměla taky.." odmlčela jsem se.
"Proč nás nemá rád?!" nechápal Daehyun a popravil si ruce, protože ho provaz hrozně táhnul.
"Je to celkem dlouhý příběh..."
"Já mám čas.." povzdechl si a já se přemístila k jeho rukám. Povolila jsem mu provaz aby ho to tak netahl a pustila se do vyprávění.
"Když jsme byli mladší...byli jsme vaši fanoušci č. 1.! Hrozně jsme vás obdivovali, ale den kdy jsme jeli na váš koncer i s Alexovou sestrou...se stala nehoda. Jeho sestra tam nepřijela a když se Alex vrátil domů řekli mu, že po cestě na koncert se vybourala. OD té doby vás neposlouchá, protože by mu to připomínalo jenom smrt jeho milované sestry. Dalo by se říct, že teď mu nahrazuji sestru já, protože jsem jeho nejlepší kámoška, ale...pořád nejsem příbuzná! Nejsem ona." řekla jsem a Daehyun mě chytl za ruku.
"Myslím, že jemu nevadí, že nejste příbuzní...Stačí jenom když tě jako sestru bere..." řekl a usmál se na mě. Usmála jsem se a sklopila oči. Až teď jsem si to uvědomila.
"Jak sis sakra rozvázal ty ruce?!" štěkla jsem a už mu je znovu zavazovala.
"Moc si mi je povolila..." zasmál se.
Není zase tak hrozný jako před Alexem....
C největší silou jsem mu je utáhla, ale ne tak dobře jako Alex. Stoupla jsem si a začala se přehrabovat v šuplíku.
"Kde to je?!" vztekala jsem se, když jsem nemohla najít to, co jsem hledala.
"Co hledáš?" zeptal se Daehyun a nechápavě se na mě díval.
Jak kdyby tě to zajímalo...
"Tady je!" vykřikla jsem a už si to kráčela zase na postel vedle Daehyuna.
"Lízátko?!" překvapeně vykulil oči a já zápasila s obalem.
"Jo. Problém?!" zeptala jsem se a dál se ho pokoušela rozbalit. Marná snaha. Daehyun se zasmál.
Vytrhl mi lízátku z ruky a jedním pohybem mě ho rozdělal.
"D-Děkuju..." řekla jsem a strčila lízátko do pusy. Málem jsem ho zhltla, když jsem zjistila, že má zase rozvázané ruce.
"Kdy ses stihl-?!" nedořekla jsem a Daehyun mi vyndal lízátko z puse.
"Jsi moc slabá princezno..." zamumlal a strčil si ho do puse.
"Super! A co teď jako budu lízat?!" zkřížila jsem ruce na prsou a dívala se jak si Dae vychutnává lízátko. Jahodové..lízátko! Daehyun se ušklíbl.
Ať už řekne cokoliv....odpověď stála mezi jeho nohama. Vytřeštila jsem oči. Odsunula jsem se a hodila po něm polštář na což jsem spadla z postele.
"Neubliž si princezno..." ušklíbl se a já se neochotně zvedla.
"Neříkej mi princezno..." zamumlala jsem "A vrať mi to lízátko!!" vyrvala jsem mu ho z pusy a schovala do té mojí.
"Neštvi mě..." zamumlala jsem a lízátko zubama rozkřoupla. Daehyun se začal smát.
"Pizzaaaaaa!!" zařval Alex a vletěl do pokoje. Daehyun dal rychle ruce za sebe a dělal, že je má svázané. Já jsem pořád seděla ve stejné poloze jako předtím. V tureckém sedu, ruce zkřížené a uraženě křupala lízátku
Alex si za mnou sedl a rozdělal pizzu. Její vůně se rozlehla po celém pokoji a Daehyunovi se už zbíhali sliny.
"Alexi.. neměli bysme dávat zajatci taky najíst? Přece jenom....nechceme aby nám tady umřel hlady ne?" namítla jsem a Alex střelil pohledem po Daehyunovi.
"fajn" zamumlal a cpal do sebe pizzu. Pobídla jsem Daehyuna ať si vezme, ale ten nic.
"Tak chceš nebo ne?!" štěkla jsem.
"Víš, mám SVÁZANÉ ruce a tak nemám jíst..." slovo svázané zdůrazil a když se Alex nedíval ukázal mi, že je svázané nemá. Zaskočilo mi.
"Alexi na chvíli ho odv-" nedořekla jsem a Alex už mi skočil do řeči.
"Zamítá se!" střelil po mě pohledem a já poskočila.
"F-Fajn..." řekla jsem a vzala do ruky pizzu. Daehyun se ušklíbl a nechal se obskakovat. Když otevřel pusu, zarazila jsem mu tu pizzu pomalu až do krku.
"A jez..koťátko..." zamumlala jsem a naklonila se k němu.
"To máš za ty ksichty." zašeptala jsem mu do ucha a arogantně se zasmála. Podívala jsem se na hodiny. 23:58.
"To už je tolik hodiny?!" zděsila jsem se.
"Mmm-hmmm.." zahuhlal Alex s plnou pusou.
Ty vole... tolik hodin a my se tu ládujeme pizzou...
"Ri?" začal Alex.
"No?"
"Ri?..Ty se jmenuješ Ri?" zeptal se Daehyun.
"Páni...pálí ti to.." rýpl si Alex, ale Daehyun to neřešil.
"Ne.. jmenuju se Daehyun, ale lidi mi říkají Ri pro nic za nic....Ano! Ah ri...Ale říkej mi jenom Ri.." ujasnila jsem mu a plácla se do čela.
"Zajímalo by mě kde budu spát.." zamumlal Alex a polkl poslední sousto.
"On tady bude taky?!" zhrozil se Daehyun.
"Snad sis nemyslel, že mě tady nechá samotnou s ...tebou." ušklíbla jsem se a obrátila se zpět na Alexe.
"Myslel...." zamumlal Daehyun, ale já si ho nevšímala. Odpovídala jsem Alexovi.
"No...jelikož já budu spát na druhé půlce své milované postýlky tak ty si budeš moct vybrat mezi křeslem nebo zemí...Ale jestli chceš spát na posteli s tímhle blbem, nebráním ti." zasmála jsem se a Daehyun po mě střelil vražedný pohled. Alex si Daehyuna změřil pohledem a pak si řekl, že bude lepší smát přece v tom křesle. Přichystala jsem mu tam polštář a peřinu. Daehyunovi jsem nachystala pod hlavu mamčin polštář a její peřinou ho zakryla.
"V těch hadrech ti bude horko" pozvedl Alex obočí.
"Páni...pálí ti to..." odsekl Daehyun a já ho loktem bouchla mezi žebra. Alex zase rudl vzteky.
"Víš co..podívám se po nějakých teplácích a triku u taťky..." namítla jsem rychle a vzala rychle provaz a přiložila ho Daehyunovi na ruce. Chytla jsem ho za zápěstí a šla s ním do ložnice svých rodičů.
"Daehyune! CO to mělo znamenat?! Neštvi ho nebo proletíš zdí!" poučovala jsem ho a gestem mu naznačila aby se posadil na postel.
"Ale to nejde se s ním nehádat!" obhajoval se a já otevřela velkou skříň s oblečením. Daehyun nakoukl do skříně a čekal jaké vytahnu oblečení.
"neboj se...taťkovi kupuje někdy oblečení já...takže se nemusíš bát, že bys vypadal jako děda." zasmála jsem se a vytáhla značkové tepláky s volným trikem. Hodila jsem je po Daehyunovi a zavřela skříň.
Daehyun si poslušně oblekl tepláky, ale triko si jenom přehodil přes rameno.
"Triko si neoblékáš?" zeptala jsem se ho a zavázala mu ruce.
"Na co? Nespávám v triku.." informoval mě a já mohla nechat oči na jeho vypracovaném břiše. (sice ho v reálu nemá vypracované, ale to je detail :D).
Táhla jsem ho zpět do pokoje a snažila se ho přivázat k posteli.
"Nechám tě trochu povoleného, ale žádné hlouposti! Jasné?!" zašeptala jsem mu do ucha a provaz utahla. Daehyun na mě mrkl a já pro jistotu zamkla dveře pokoje.
Jen doufám, že není tak blbý aby skákal z druhého patra.
Alex si ne moc pohodlně lehl do křesla a zakryl se dekou.
"Dobrou Ri..." zahuhlal Alex a pokoušel se usnout. Zhasla jsem světlo a lehla jsem si. Ruce jsem si dala za hlavu a zírala do stropu. Najednou mě něco píchlo do žebra. Spíš...to lechtalo.
"Hej!" vyjekla jsem a podívala se na pachatele.
Daehyun se ušklíbl a lehl si vedle mě.
"Drž se dál odemě nebo to odneseš!" vyhrožovala jsem mu a znovu si lehla. Netrvalo to ani ne dvě minuty a zase mě polechtal.
"Alexi?" zavolala jsem na něj.
"Mmmm?"
"Připadá mě, že tady koťátko to má málo utahlé..."