1. kapitola
„Victorie !!! Dones nám ty krabice do domu... ! A HNED!“ křičela na mě Amanda. Dělá, že je moje a Alexova mamka,ale já a Alex ji nesnášíme. Alex je jen o rok starší než já, ale je to ten nejúžasnější brácha na světě.Jak k nám Taťka dovedl Amandu a její dvě primadony tak velice: „Óóóh ty si,ale krásné děvče...“ a na Alexe „Hmmm... ty si ták krásný chlapec... kdybys nebyl teď můj syn...dokonale by ses hodil k Eleně“ no a teď samé Victorie sem a Victorie tám!! Alexe teď nechává na pokoji, protože si tu zlost vychutnává na mě. Nechápu co na ní taťka vidí?! Jen z něj tahá peníze a mě s Alexem se chce zbavit.
„Ale proč mě s tým nepomůžou Elen a Stela ?!!“ křikla jsem na ni a už jsem otevírala kufr od dodávky.
„No to snad nemyslíš vážně ?! …. za prvé na mě nekřič jsem tvoje matka...!! za druhé pro Elenu a Stelu nejsou špinavé práce!! Ony mají zlaté ručičky..musí si je šetřit... “ vysvětlovala
„Jo … zlaté leda tak na to jak mě dělat ze života peklo!!“ odsekla jsem a už tahala těžkou krabici z kufru.
„Kam to mám dát má paní!?“ uchechtla jsem se a pohlédla na Amandu jak si češe vlasy.
„Tssssss ... no dovol?! … Jenom kvůly tobě a Alexandrovi jsme se přestěhovali sem do Forx z krásného New Yorku, protože tady je prej víc lesů abyste se mohly ukrýt aby vás někdo neviděl jako ty prašivé psiska !!“ štěkla po mě a dál se zabývala svými vlasy. Vztekle jsem krabici položila na zem a dala si ruce v bok. „Tak hele.... Můj brácha je Alex a né nějaký Alexandr z 1. světové....a pokud vím taťka se tě ptal jestli se chceš stěhovat sem a ty si kývla, takže by sis neměla stěžovat!!“
„Hele … holčičko … se mnou by sis neměla zahrávat! Klidně bych tebe i toho tvýho bratra mohla poslat do školy pro zlobivé dětičky jako ty a Alexandr ...takže, buď se začneš chovat slušně nebo ty dvě přihlášky co mám v peněžence tam pošlu a říkám ti, že tam s vámi nebudou zacházet jako v bavlcne“ vyhrožovala Amanda a ve dveřích se oběvil můj taťka.
„Vy se tu hádáte?!“ nechápal.
„Ale co tě to napadlo zlatíčko jen jsem Vicky říkala, že mít villu na kraji lesa je obrovské vzrůšo a dobrej zážitek na celý život“ usmívala se a chytla mě za ramena.
„Jo jasně!“ odsekla jsem a radši šla vytahovat ty další krabice.
„Vicky?... víš přeci, že chci abys s Amandou dobře vycházela... Je to přeci slušná žena...“ řekl mě taťka,který mě pomohl s krabicí. Alex asi sebral ty další, protože už tam byli jenom dvě. Vzala jsem poslední krabici a zabouchla auto. „Já vím, ale je to težší než si myslíš...“řekla jsem.
„Uvidíš jednou spolu budete vycházet a teď si běž vybrat pokoj“ pobídl mě a já dala krabici k ostatním. Vyběhla jsem po schodech nahoru a tam už byl Alex, který se hádal se Stelou.
„Proč se tu hádáte?“ zeptala jsem se Alexe, který už rudl vzteky.
„Zlomil mi nehet...“fňukla Stela a odešla si vybalovat svoje krámy do pokoje.
„To není pravda! Bouchlas mě a zlomila si ho sama!“ křikl. Musela jsem se smát.
„Alexy, už máš vybraný pokoj?“ zeptala jsem se Alexe když vychladl.
„No tady v druhém patře jsou jen tři pokoje... Ložnice...a dva růžové pokoje pro naše bárbínky,ale znám ještě jeden dobrej pokoj, který když se opravý bude vypadat jako z nějakého hollywoodského filmu.“ usmál se Alex.
„Ale tady jsou jen dvě poschodí?“ nechápala jsem a nechala se Alexem táhnout po schodech. Zřejmě vedlo na půdu.
„Zavři oči!“ rozkázal mi a já jako poslušný pejsek udělala co mi rozkázal.
Chytl mě za ruku a vešli jsme do nějaké místnosti.
„Můžeš otevřít...“
Dívala jsem se na velkou půdu,která vypadala jako jeden z pokojů v druhém patře … akorát, že byla vymalována do zelena a nějaké ty modré pruhy.
„Wáááu!“ žasla jsem při pohledu na luxusní postel a další vedle ní. Na tu s černým povlečením skočil Alex a já hupsla na tu druhou. Povlečení bylo azurově modré. Na polštáři byl černý znak. Moc dobře jsem ho znala. Vyhrnula jsem si mikinu a pohlédla na znak,který se mě oběvil na raměni když jsem se stala vlkodlakem. Byl úplně stejný.
„Alexi... ten znak... je úplně stejný jako ten co máme na rameni.“ informovala jsem bráchu, který mluvil se svým vnitřním já. Někdy to dělával, když byl šťastný. Podíval se na moje rameno, pak na polštář a hned po té nastalo ticho. Měl vykulené oči a pootevřenou pusu.
„Alexi !! Probuď se ty idiote ! Víš co to znamená ?! Jsou tu další vlkodlaci!“ hodila jsem po něm polštář, aby se vzpamatoval.
„NO, ale …“koktal „ Víš co … až nějakého potkáme tak si o tom pokecáme, ale už je deset večer a zítra jdeme do nové školy... prý je to tam dobrý … po škole si sem doneseme věci a začneme s přestavbou jo ?“ namítl a já jako na souhlas přykývla.
„Dobrou, brácha“ zakryla jsem se až po uši. Bylo mi jedno jestli nejsem přeslečená do pyžama nebo ne ...už jsem byla unavená tak jsem si lehla a spala. „Dobrou...“ odpověděl a taky zalehl.
-------------------------------------------RÁNO-------------------------------------------------
„Alexi vstávej!!! je 8:35! Za deset minut nám jede autobus!“ Budila jsem Alexe. Který tvrdě spal.
„......“ Nic
„Fájn... jak chceš“ došla jsem si pro kýbl a napustila do něj ledovou vodu. „Jestli do deseti vteřin nevylezeš tak to půjde po zlém!“ varovala jsem ho.
„2.....4....6..8..10!!!“ křikla jsem a vyléla na něj vodu. Rychle vyskočil z postele a klepal se jako ratlík.
„Ještě si neřekla 1, 3, 5, 7 a 9!! Proč si to udělala ?“ nechápal a oblékal se do suchého
„Protože si pořád nestával a 45 nám jede bus.“ řekla jsem a vzala si batoh.
Sešla jsem dolů a čekala na Alexe,kterému to moc dlouho netrvalo. Měl na sobě košili, černé rifle a kravatu, kterou si nechal volně.
„můžeme vyjít?“ zeptal se a rukou si prohrábnul vlasy.
„No jasně, pane dokonalý“ ušklíbla jsem se a vyrazili jsme. Zrovna nám jel autobus. Zaplatili jsme a šli si sednout daleko od Bárbínek matky Amandy. Krátce řečeno BMA.
Sedli jsme si dozadu kde se na mě díval jeden kluk a pořád něco šeptal ostatním.
„Héj ty si tady nová, že ? … Já jsem Paul a tohle je Alice a Oliver.“ usmál se
„Ohayou!“ pozdravil Oliver čínsky.
„Ahoj, já jsem Vicky a tohle je Alex můj brácha... včera jsme se sem přistěhovali“ usmála jsem se nazpět. Alex pořád hleděl po Alici,která se smála jako kdyby jí někdo řekl hodně dobrej vtip.
„A do jaké třídy chodíš? … teda budeš chodit ?“ zeptala se Alice.
„1.B?“ četla jsem z papírku „ jo... ano … do 1.B“ potvrdila jsem
„Tak to chodíš semnou a s Paulem do třídy“ usmála se „A do které chodíš ty ?“zeptala se Alexe,který ani nepostřehl,že se ho na něco ptá. Loktem jsem do něj bouchla.
„2.A“ řekl pohotově.
„To chodíš do třídy s Jakem... ,ale taky s Edwardem a jeho vždy dokonalou Belluškou“ řekl přitepleným hláskem Paul.
„To je kdo?“ zeptala jsem se
„Jeden nerozlučný pár … nevím co Jake vidí na Belle když ta ho stejně nechce...“ vysvětlovala Alice.
„Jejda.... a koho máme za třídní?“ zeptala jsem se
„pana uč. Cullena... on byt blbá učitel, protože je otec Edwarda.“vysvětloval Oliver s přízvukem. „Jeho manželka je tady ředitelka..“ dořekl Paul
„Ještě lepší ...“ řekla jsem ironicky
Podívala jsem se na Alexe, který na Alici svůdně mrkl a Alice zrudla. Protočila jsem oči.
„Vystupováááát!!“ křičel řidič když zastavil před školou.
„Ták jdeme bando!“ křikla Alice a vystoupila z autobusu.
---------------------------------------Ve škole--------------------------------------------------
Seděla jsem na lavici a poslouchala dvě holky jak se o mě baví. Fůj, páchne z nich ten upíří pach... Odfrkla jsem si.
„Hej Jane nemyslíš, že je na té nové něco divného?“ šeptala blondýnka červenovlásce
„jo taky jsem si všimla … fůj psisko!“ odfrkla si a já po ní hodila vražedný pohled.
V ten moment do třídy vešla partička kluků a hned na to zvonilo na hodinu. Jeden ke mně došel a vystřelil po mě pohledem.
„Hele...beruško... tady sedím já !“ řekl svůdně.
„Sorry šéfe...“ odsekla jsem, seskočila z lavice a šla si sednout do jiné.
Do třídy vešel učitel i s Elenou a Stelou.
„Victorie Cassadyová? Je tady?“ zeptal se.
„tady!“ zvedla jsem ruku a doběhla k němu.
„Dobře“ zamumlal „Takže...třído tohle jsou vaše nové spolužačky...! Elena,Stela a Victorie Cassadyovy“ řekl vážně celé třídě.
„Stelo, Eleno vy dvě si běžte sednout sem dopředu a Vicky ty si jdi sednout za Kevinem, tomu to prospěje když pořád spí!“ křikl a když černovlásek slyšel jeho jméno,zvedl hlavu z lavice a poslouchal učitele. Sedla jsem si na svoje místo. To je ten z té blonďákovi partičky. „O přestávce se můžete s ostatními seznámit,ale teď k učivu“ poručil Cullen.
„Kevine dej doprostřed lavice učebnici, Vicky ji ještě nedostala“ poručil učitel a Kevin udělal co mu rozkázal.
Celou hodinu jsem myslela na ten znak na polštáři shodující se se znakem na mém rameni. Učitel ukončil hodinu a odešel ze třídy.
Zazvonilo na přestávku a když jsme vstala Jack a Joe z Nickovi partičky mě pevně chytli za ruce. „Co děláte?!“ nechápala jsem a snažila se dostat z jejich sevření. Nick se ke mně pořád přibližoval a nakonec jak byl u mě ani né 5 centimetrů si mě k sobě přitáhl a políbil mě. Vysmekla jsem se mu a vlepila mu tak silně,že hlavou ucukl. Alice s Paulem, kteří vše viděli mu pořádně nadali a vydali se se mnou na chodbu za Alexem.
„Alexi!“ křikla jsem a rozběhla se k němu do třídy.
„Ano, ségra?“
„Vidím,že ty máš zatím normální třídu...“ porozhlédla jsem se po třídě kde se všichni spolu bavili a smáli se.
„jo... asi jo“ poškrábal se na hlavně s úsměvem přes celou hlavu. „Ehm....a proč? … ty snad ne?“ nechápal.
„dalo by se to tak říct.. buď rád, že máš silnou ségru, jinak už bys byl strýc... tfuj!“ přeběhl mě mráz po zádech a najednou jsem si všimla jednoho kluka co stál poblíž. Byl opálený s tmavě hnědými vlasy. „Hmmm... fešák“ zamumlala jsem.
„Myslíš Jaka?...“ pozvedl obočí a chytl mě kolem ramen.
„Có?!“ vyjeveně jsem se na něj podívala.
„Ale no ták! Klidně za ním běž … neurafne ti hlavu jak ten z minula co tě chtěl zabít.“ smál se a popostrčil mě směrem k Jakovi.
„Zbláznil ses?!“zaječela jsem a do třídy vešla učitelka.
„Ále... sourozenci Cassadyovi...jak se má váš otec?“ zeptala se.
„E?... vy znáte našeho taťku?“ nechápala jsem.
Zasmála se. „Jejda, zapoměla jsem se vám představit. Jsem Sandra Cassadyová, vaše teta“ usmála se. Já a Alex jsme se po sobě dívali, jako kdybychom objevili mimozemšťana.
„Peter vám o mě neřekl?... no to je teda novinka“ usmála se. „ Tak ho ode mě aspoň pozdravujte“ řekla a s úsměvem odešla.
„Páni … tak ta je divná... cítils ten pach upíra?“
„jo...“ odfrkl si. Upoutal mě pohled Jaka.
Stydlivě jsem sklopila oči.
„Vicky ?!“ zařval Alex. „Cooooo?!“ zařvala jsem taky.
„Mluvil jsem na tebe...“ podzvedl obočí a v ten moment zazvonilo.
„Jejda … řekneš mě to později tak čáu!“ zamávala jsem a zdrhla ze třídy.
Vletěla jsem do třídy celkem udýchaná a šla ke své lavici.
„Ále, Cassadyová, jdeš pozdě! Ještě jednou se to bude opakovat, tak budeš poškole!“
„Rozkaz, šéfe!“ zamumlala jsem a posadila se vedle spícího Kevina.
„Tys to vyřešil nejlíp...“ řekla jsem Kevinovi a ten jenom zamrčel.
Lehla jsem si na lavici a hned na to usla.
„Cassadyová?! TY spíš ?!“ křičela učitelka.
„Ještě pět minut tati!“ zvedla jsem ruku a zase dál spala. Učitelka došla blíž ke mně a učebnicí bouchla do lavice. Nadskočila jsem leknutím a zrudla smíchy. Učitelka vipadala jak dikobraz a měnila barvy od červené po tmavě zelenou tak, že vypadala jako chameleon.
„Promiňte...“ dostala jsem ze sebe.
„Do ředitelny! A hned!“ ječela.
„hysterka jedna“ odfrkla jsem si.
„Já to slyšela!“ zařvala a opřela se o katedru. Ušklíbla jsem se a vyšla ze třídy.
Loudavým krokem jsem došla ke dveřím ředitelny a před něma se zastavila. Váhala jsem jestli mám vejít nebo ne.
Tak jo Vicky, uklidni se. V ten moment se z ředitelny ozval hlas.
„Pojď dál Vicky, už tě tu čekám“. Vešla jsem.
„Dobrý den.“ pozdravila jsem a rozhlížela se po krásné ředitelně.
„Posaď se“ usmála se paní Cullenová. Sedla jsem si jak přikázala a poslouchala co mi řekne.
„Tak, Vicky, ty si tady nová, že ? Dozvěděla jsem se o tobě a o tvém bratrovi zajímavé informace.“ ušklíbla se. Začalo mi tlouct srdce.
Ona to ví?! A-Ale jak?! Nikdy jiný na škole neví, že jsme vlkodlaci. Možná, že to byli ty holky od nás ze třídy?! . Ředitelka se začala hlasitě smát.
„Víš, mám tady na škole také menší agenty, kteří mě dodávají informace o nováčcích a ty vaše se mi, vůbec nelíbí!“ úsměv jí klesl.
„A co jste se dozvěděla? Pokud to tedy můžu vědět...?!“ podzvedla jsem obočí a zkřížila ruce.
„Ale vždyť ty víš o čem se bavíme...psisko!“ zdůraznila to. Vykulila jsem oči a údivem si stoupla.
„Co jste to řekla ?!“
„Vždyť jsi slyšela ne ?“
Ten její výraz mě hodně štval. Já už to neunesla a rychle vypadla z ředitelny na nejbližší záchodky. Zavřela jsem se tam a poslouchala to ticho. Byla jsem rozčílená! Všech 6 zbývajících hodin jsem proseděla zamklá na záchodě a čekala než bude oběd a já už budu moct vylézt.
--------------------------------------čas na oběd-------------------------------------------------
„Vicky?“ uslyšela jsem jak na mě někdo volá. „Vicky si tady?“ zase ten hlas.
Pomalu jsem si stoupla a opatrně stiska kliku.
„Jestli tady si tak vylez nikdo jiný tady není!“ zase zavolal hlas. „Alice?“ zamumlala jsem a otevřela dveře.
„Vicky“ vydechla a obejmula mě. „Ty jsi celou dobu byla tady?“
„No...ehm... jo“ poškrábala jsem se na hlavě.
„Jej, tak pojď všichni už tě čekáme v jídelně“ příjemně se usmála a za zápěstí mě táhla pryč. Má celkem sílu. Takovou vlkodlačí. Začala jsem uvažovat nad tím jestli náhodou není vlkodlak, ale to by musela mět znak na rameni. Pohlédla jsem jí na rameno, ale nic jsem neviděla, protože jako obvykle měla mikinu. Zamračila jsem se.
„Nad čím přemýšlíš?“ vyrušil mě Alex. Cukla jsem sebou. To už jsme v jídelně?
„No... jenom nad dneškem“ usmála jsem se na něj aby to vypadalo přesvědčivě, ale asi to nezbaštil. Sedla jsem si ke stolu kde už bylo plno lidí. Alex mě donesl oběd a já se dívala co je na talířku. LEČO! Vypadá to jako by to už někdo vyzvracel a potom ještě přežvýkal.
„D-díky“ ušklíbla jsem se a rýpala se v tom vidličkou.
„Ty to nebudeš?“ vyhoukl na mě neznámí kluk.
„Ehm... známe se? A ne ! Jestli chceš vem si to“ zamumlala jsem. Ach! Další upír! Tady je snad každý druhý upír. Odfrkla jsem si.
„Díky! Usmál se. A já jsem Emet“ podal mi ruku.
„Vicky“
„On sežere úplně všechno“ řekl arogantně Jacob. Cože?! Ten tu je taky ?
„Ty si tady nová stejně jako Alex, že “ zeptala se blrunetka.
„No... my jsme sourozenci, takže jo“ povytáhla jsem obočí.
„Vický!“ vykřikla najednou Alice.
„Co?!“ vykřiknu lekem taky.
„Já jsem tě ještě všem nepředstavila“ vykulila na mě velké modré oči.
„Eh? Ah-a“ přikývla jsem nejistě.
„takže....tohle je Edward, Bella, rosalie, Emeta už znáš, Jane, Rachel a Jake“ při posledním jméně na mě mrkla, protože jsem zrudla když se na mě podíval.
„Ahoj“ řekli všichni a já jen zdvihla ruku. Konverzace pokračovala dál a já se pořád dívala po Jakeovi. Najednou se na mě podívá a naše pohledy se střetnou. Ucuknu a když už jsem nevydržela to napjetí tak se postavila a odkráčela si to pryč. Ruce jsem zasunula do zadních kapes a sklopila hlavu.
„Kam jde?“ , „Alexi odchází ti ségra!“ slyšela jsem za sebou a zrychlila tempo. V šatně jsem si vzala batoh a utíkala domů. Pořád jsem přemýšlela nad ředitelkou, Alicinou sílou a přemnoženými upíry. Odplivla jsem si. Bude to tu horší než jsem myslela.
----------------------------------Doma------------------------------------------------------------
„Victorie kde máš Alexe?!“ křičela už z obýváku Amanda.
„Zdržel se“ odsekla jsem.
„Ahoj tati“ pozdravila jsem taťku a dala mu pusu na líčko.
„Ahoj vicky řekl jsem pár svým kamarádům tady ve Forx aby vám s Alexem vymalovali pokoj“ usmál se.
„Děkuju a ty tady máš kamarády?“ divila jsem se.
„ále stavili se sem jedni poblíž aby nás tu přivítali no a Chuck zrovna jel z práce a řekl, že by na přivítanou jeden z pokojů vymaloval. Tak jsem ho poslal k vám.“ usmál se taťka.
„ty jsi prostě úžasný tati“ usmála jsem se a šla do pokoje. Najednou se rozrazili dveře a v nich Alex.
„Jsem domá!“ zvolal.
„Alexi ztiš se! Dívám se na televizi!“ křičela Amanda. Protočila jsem panenky. Zrychlila jsem krok a za minutku jsem byla v pokoji. Pokoj byl vymalovaný krásně modrou s černými pruhy.
„Wáu!“ vydechla jsem a batoh odhodila na zem.
„Vicky!“ rozrazil dveře Alex a tím mě i bouchl. Spadla jsem a hned mu začala nadávat.
„Alexi ty idiote ja-“ nedořekla jsem a musela se smát Alexově výrazu. Byl jak vytlemená veverka. Hleděl na čerstvě vymalovaný pokoj a přitom se smál mému pádu. Zakempil to na své posteli a dal si ruce za hlavu tak jak on to umí.
„No jo... tvoje obvyklá poloha“ ušklíbla jsem se.
„Co už... a můžeš mě říct proč si zdrhla ?!“ upřeně se na mě díval.
„Nevím“sklopila jsem oči“
„Bylo to kvůli...-“ nedořekl a já mu skočila dořeči.
„Kvůli Jakeovi“ přiznala jsem.
„A proč?“
„Když on je prostě.....“
„Ále ! Naše malá se zabouchla“ hodil po mě polštář a ten mi přistál na hlavě.
Povídali jme si ještě 2 hodiny.
„No já du spat ať se ráno probudím“ ušklíbl se.
„Jak chceš“ převlekla jsem se a zalehla do postele.
„Dobrou ségra“
„Dobrou Alexi“
Lepší jak stmívání :-)
(Ell, 12. 8. 2013 20:19)