První dny byli pro oba náročné, i když to nepřiznávali, tedy hlavně Harry nechtěli proti sobě bojovat. Ovšem při první hodině kdy na sebe sesílali jen jednoduchá kouzla se do toho vložil mistr. A začal na ně útočit na jednou. Jednak nevydrželi ani minutu, ale ani následující týden nemohli jít cvičit. Oba byli v bezvědomí a Severus u nich strávil téměř osm hodin, než je dal dohromady. Pak už se snažili . Jediné kletby které nepožívali byli ty které mohli druhého zabít. Souboje byli vyrovnané, ale Harry cítil, že kdyby zapojil všechny své vědomosti Ginervu by porazil.
První zkušební souboj byl se Sneapem. Ten sice utržil pár škrábanců, ale bez problémů je zvládl. Oba pak musel léčit.
Opět se střídali dny, které se měnili v týdny, ty pak v měsíce a nakonec rok byl pryč.
Ginerva dala na radu léčitele a poprosila Harryho aby ji naučil jeho posilující kouzlo. Harry si asi v půlce tohoto roku nehcal koupit Myslánku, když se Pán zla ptal na co, tak se z toho vykroutil, že si chce i později užívat mučení, takže si tam bude dávat své zážitky z této doby. Kromě soubojů, které probíhali přes týden mezi Harrym a Ginervou a o víkednu s Luciusem byli tady také dny mučení. Tak jednou měsíčně, po nějaké akci. Ginny je nechávala tak půl hodiny až hodinu, kdežto Harry je nechával i dvě hodiny a déle. Poté šel zvracet a následně k Myslánce, kde si své zážitky uložil. Nechodil do nich jak tvrdil Mistrovi.
Severus podával pravidelná hlášení. Chlapce se začal obávat. Dívky mu bylo líto, měl své důvody, které ho pořád nutili přemýšlet jak ji z toho dostat, ale ty nikdo neznal. Kdyby jen tušil, že za nějakou dobu bude mít daleko větší starosti.
Pozítří měl Harry i Ginerva nastoupit do Bradavic. Ten večer je Voldemort chtěl představit ostatním členům.
Když se všichni smrtijedi sešli dal Harrymu i Ginervě znamení a oba otevřeli dveře za trůnem a vešli. Oba měli své první pláště, které si pořídili poprvé na příčné. Harryho zelený se stříbrnými symboli a Ginervin stříbrný se zelenými symboli. Všichni se na ně otočili a většina překvapeně sledovala, co jsou zač. oni nikdy nesměli být oblečeni jinak než v černém. Po chvilce ticha se ujal slova Voldemort.
„Mí věrní přivítejte mé dědice. Harryho a Ginervu. Budete se k nim chovat tak jako se chováte ke mně. Budete jim prokazovat úctu, kterou si zaslouží. Nyní nám předvedou co umí, abych se přesvědčil, že můžou pozítří nastoupit do Bradavic. Je někdo ochotný si s nimi dát duel? Co Bello?“
„Jistě můj pane.“ Vyhrkla hned Belatrix Lastrengová a vydala se doprostřed sálu.
Voldemort pokynul Ginervě aby se ji postavila.
Souboj byl opravdu zajímavý, ale přece jenom vyhrála Bella, měla lepší znalosti a hlavně zkušenosti.
„Tak první souboj za námi, u druhého už mám vybraného dobrovolníka. Harryho protivníkem je…..“ a začal se zvedat a přesunul se od prostřed sálu. „Já sám.“
Harry se postavil do soubojvé pozice a vyčkával. Přecejen to nevydžel a vyslal na Voldemorta kouzlo první, bylo to ze střední černé magie, učinek byl stejný jako by vás nakopla kobyla a za váma byl ostnatý drátd okterého jste by jste se zamotali a druhé které vyslal hned na to i když tajně byla kletba z jeho vlastní sbírky. Střední matoucí kouzlo. Trochu rozházelo zrak co viděl levým okem to viděl jako by se koukal pravým.
Voldemort první kouzlo odrazil, ale druhého si nevšiml, ale rychle poznal účinky a proto zavřel jedno oko, protože neznal to kouzlo, takže nevěděl jak ho odstranit a nemohl se tím zabývat, protože Harry opět něco sesílal. Opět kouzlo které neznal. Ale jeho zkušenosti mu pomohli. Dokázal to tedy zneškodnit a teď začal útočit i on. Používal jen střední černou magii a občas i nejvyšší.
Harry uskakoval, občas nějaké zrušil, i když Pán zla si byl jistý, že na něj neexistuje protikouzlo. Po asi pěti minutách souboj skončil Harryho porážkou. Voldemort věděl, že to mohl ukončit už téměř na začátku, ale chtěl si ho otestovat. Měl svůj plán, který hned oznámí.
Harry se uklonil Voldemortovi a bylo mu jasné že testoval jeho schopnosti.
„Tímto všem oznamuji, že oba prošli a dovoluji jim nastoupit do Bradavic. Dále, Harry předstup.“ Počkal až se před něj Harry postaví.
„Protože jsi mě zaujal svýma schopnostma, rozhodl jsem se, že ti dám velení nad určitou skupinkou osob. První člen který se ti bude zpovídat je tvá sestra Ginerva.“
„Nákladej jak uznáš za vhodné, ale jakmile se nebudou chovat tak jak se má, tak ty se zodpovídáš mě. Jasné?“
„Ano mistře.“
„Dále hledej si do svého spolku koho chceš, ale já o nich chci vědět, a budu mít právo ti vybírat lidi, ale i odmítat. Když budu chtít je potrestat tak řeknu tobě a ty si to vezmeš na starost. Potrestáš je v mé přítomnosti. Dále se budeš účástnit našich schůzí. Jo a abych nezapoměl přečti si toto a vytvoř svůj znak, můj nedostaneš, jen se propojí s tím mým.“ Můžeš jít. Ginerva tady zůstane. Ostatní můžou taktéž odejít.“ Všichni opustili svá místa a za chvíli zel sál prázdnotou, kromě Ginervi a Voldemorta. Co si říkali to nikdo nevěděl.
Harry jakmile došel do svého pokoje zamyslel se nad tím co pro něj vymyslel Pán zla. V duchu se ušklíbl. Toto mu hrálo do karet. Ale byl nervozní z toho proč chtěl mluvit jen s Ginervou.
Po chvíli slyšel jak přišla a třískla dveřmi. Byla asi hodně naštvaná. Harry byl zvědav proč tomu tak je a proto se za ní vypravil, stejně s ní bude muset probrat nějaké věci, když je teď její nadřízený. A opět se musel nad tím nápadem pousmát.
Bez klepání vešel dovnitř do jejího pokoje. Minerva seděla na posteli a kolena měl skrčený u brady. Ani nezaregistrovala jeho příchod.
„Ginervo!“
„Při těch slovech se lekla a podívala se na něj.“
„Co cheš?“
„Chci se dohodnout na oslovení, a podobných věcech. Teď když jsem nástupce pána zla, potřebuju mít nějaká pravidla, kterými se budete řídit. A protože si má nevlastní sestra a protože jsi první koho mám, tak sem se rozhodl pro kompromis. Na těch pravidlech se dohodneme.“
„Teď ne …“
„Když budeme sami, říkej mi jménem, jinak pane.“
„Dobře Harry. Teď ne Harry. Mistr mi řekl nějaké věci, které budu muset splnit a musím se teď s nimi vyrovnat.“
„Jaké?“
„Zatím ti je neřeknu.“
„Ale řekneš, ne protože jsem tvůj nevlastní bratr, tomu se svěřovat nemusíš, ale svému pánovi ano. Já chci vědět, co mé pomocníky trápí, abych věděl co od nich můžu očekávat.“
„Dobrá. Mistr mě chce provdat za Draca Malfoye, toho namyšlenýho skrčka. Když mi bude patnáct let, tak budeme oddáni. Máme už začít ale spolu chodit teď.“
„Jsem rád, že si mi to řekla, máme dalšího člena, já z něho tu princezničku, kterou se dělá vytluču.“
„Mám ti taky vyřídit, že večer máte poradu. Opravdu chceš prodiskutovat ty pravidla?“
„To uděláme zítra, zatím jdu vymýšlet znak.“
Harry si pročítal knihu od Pána zla a přemýšlel nad znakem. Práci přerušil jen na večeři po které se vydal opět do trůního sálu. Tam na něho čekalo překvapení v podobě malého trůnu vedle Voldemortova. Harry se na něj posadil a Voldemort zahájil schůzi.
„Takže, když jsem tu všichni, chci vám oznámit, že v době, kdy lidé budou vypravovat své spratky do Bradavic, tak mi podnikneme útok na jednu vesnici. Rozumíte?“
„Pane, já bych prosil omluvit z této akce?“
„Proč Severusi?“
„Mám pro Albuse připravit jeden lektvar a mám připravit nějaké věci ke studiu, které chce vidět.“
„Dobře Severusi. Povolení uděleno.“
„Další věc. Rozhodl jsem se odměnit rod Malfoyů za věrné služby. Luciusi, pro tvého syna jsem vybral ženu, bude jím má dcera Ginerva.“
„Jistě mistře.“ Odvětil Lucius s chladným obličejem pro něj tak typickým.
„Mistře.“
„Co se děje Harry?“
„Jelikož chceš Malfoye juniora přivést mezi nás, směl bych si ho pozvat do svého spolku?“
„To je dobrý nápad Harry, sám jsem ti to chtěl navrhnout. Aspoň se princátko zocelí. Až se setkáte v Bradavicích přijmi ho.“
„Děkuji mistře.“
„To je pro dnešek vše, rozpouštím poradu.“
Harry ani nesledoval ostatní a zamířil přímo do svého pokoje, kde se vrátil k vymýšlení přezdívky, a znaku. Také se zabýval ostatními pravidly.
Druhý den se sešel s Ginervou.
„Takže rozhodl jsem se pro následující pravidla. Je mi jedno v čem budeš chodit, jen se musí splnit tyto podmínky, přes obličej masku, aby vám nebylo vidět do obličeje a žádné křiklavé barvy, spíše tmavé. A chci, aby obsahoval trochu smaragdově zelené. Dále až se přidá Malfoy junior, tak vám dám znak. Kterým se budeme svolávat. Scházet se budeme v trůním sále. S mistrem jsem dohodl, že během našich schůzí tam budeme mít soukromí. Další věci ti upřesním. Jinak když nebudu muset nebudu trestat, ale od tebe chci věrnost a zradu nestrpím. Každého si budu chtít proklepnout v souboji. Tebe nemusím, tebe znám. Napadá tě ještě něco,“
„Co budeš mít pro nás za úkoly?“
To se dozvíš, až nějaký úkol dostaneš.
Další den se Harry i Ginerva přesunuli na nástupiště a nastoupili do vlaku.
Mezi tím co Harry s nevlastní sestrou nastupoval do vlaku Severus se přemístil do malé vesničky v střední části Anglie.byla to malá vesnička, i když podle názvu to tak nevypadalo . Nesla název Bluecastle. Severus zamířil do jednoho domku, který stál na okraji vesničky. Ani neklepal a vešel dovnitř. Okamžitě se na něj vrhla dívka a černé po lopatky dlouhé vlasy vláli za ní a v šedých očích byla vidět radost. S výkřikem „Tati!“ se vrhla kolem Severusových ramen.
„Ahoj maličká! Jak se těšíš do Bradavic?“
„Těším a neříkej mi maličká!“
„Pamatuješ, co jsem ti říkal?“
„Ano otče, budu se vydávat za Eleonoru Sweetovou.“
„Proč nechceš aby lidé věděli, že jsem Eleonora Sneapová?“
„Už jsem ti to říkal, mám nepřátelé a nechci aby se ti něco stalo.“ Jakmile to dořekl ozvalo se z venku několika násobné PRÁSK. Severus okamžitě poznal zvuk přemístění a taky se modlil, aby to nebyl ten koho ho napad. Vyhlédl z okna a skutečně. Venku byli postavy v černých pláštích Bílé masky neviděl, ale věděl že tam jsou. Taky jednu takovou nosil. Musí zmizet, nesmí ho tu uvidět.
„Elo pojď honem za mnou musíme zmizet?“
„Co je to za lidi.“
„Verbež, která neměla spatřit světlo tohoto světa.“
Chytl dceru za ruku a vedl ji ven zadním vchodem. O všem už opouštěl pozemek když si jich někdo všiml.Okamžitě na ně vyslal Crucio.“
Severus uhl a postavil se před dcerku. „Luciusi nech toho.“ Věděl, že bránit by se nemohl, dostali by ho a hlavně by dostali Elu, takhle z toho má šanci se vykecat. Snad se mu to povede.
„Jakmile dotyčný uslyšel své jméno zastavil se.
„Severusi co tu děláš?“
„Zavolej prosím Pána zla.“
„Lucius tak učinil a vzápětí se objevil Lord Voldemort.“
„Severusi co tu děláš? Chtěl si přece svolení, aby si mohl pomoci tomu mudlomilovi Brumbálovi?“
„Pane já se omlouvám.“
„Víš co tě čeká?“ a než stačil Severus odpovědět a zmítal se v bolesti na zemi.
Přerušil to až výkřik.
„Neechte tátu na pokoji!“ to se ozvala Eleonor.
„Nech toho El, vložil se do toho Severus, aby přerušil příval slov. Věděl už co poví, ale musel zamezit, aby nemluvila.
Voldemort překvapením přestal udržovat mučící kouzlo. Severusi vysvětli to?“
„Pane, já se omlouvám to je moje dcera, Eleonor. Odvádím ji dnes poprvé do Bradavic. Měl jsem v plánu vám ji představit o jejich patnáctých narozeninách.
„Proč jsi mi o ní neřekl dřív?“
„Nechci aby se k nám přidala tak brzo. Není na to ještě připravená. A nikdo o ní neví.“
„Skutečně. A jak jsi to chtěl udělat se jménem?“
„Nahlásit falešné.“
„Nastoupí pod pravým a večer ji přiveď sebou rozmyslím si trest.“
Severus se uklonil a byl rád, že dcera z vývoje událostí nemá slov. Chytil ji a přemístil se na nádraží kde ji odvedl do posledního kupé, to zamknul a přisedl si k ní.