... a všude hromady listí, různých barev a tvarů. Mě však pořád nejvíce zajímají ty javorové, do červena zbarvené. Škoda těch, co hýří spoustou krásných barev, když je stáčím jako okvětní plátky růží, barvičky už nevyniknou, a tak se snažím  přikládat listy ve stejných barvách,čerstvé, vláčné anebo lehce zavadlé. Ty více zabarvené pak různě přikládám až při samotných vazbách jako dekoraci, pro doplnění - jenom mě mrzí, že je to tak křehká krása. Lakem se snažím listy použité na doplnění zpevnit, lakem zpevním a oživím i barvičky květů růží.

 Závidím zkušeným floristkám, které znají různé finty a mají zpoustu zkušenosti, jak si poradit s různými přírodninami. Letos je to už třetí podzim, kdy kromě nádherné přírody jsem pořád okouzlená i prací s listím. Snažím se pak použít takto vzniklé květy do různých vazeb, ale nejvíce do dušičkových věnců - tak vlastně vznikla tato moje záliba.

Většinou je vyrábím pro moji maminku. Vždy hlásám "Nic nekupuj, já ti něco vyrobím". Různě kombinuji materiály a hledám vhodné doplňky, mašle a jiné zdobení a tak vzniká co kus - to originál. Když pak koukám, co všechno se prodává, včetně těch umělých a jěště v celofánech, mám ze všech těch svých pokusů a omylů o to větší radost - je to přece jenom zase něco jiného.

 Ty v starém parku rozbité vázy, 
kam žluté listí severák hází, 
žal nejlíp znají jeseně mroucí, 
v němž slyšet srdce přírody tlouci.

Jak chladný vítr, keři jenž svistí, 
a rudé a žluté a žíhané listí 
se vzdechem, vzlykem a se zlostí hází 
v ty v starém parku rozbité vázy . . .